Květen 2009

Toxoplasmoza

10. května 2009 v 20:18 | Lucie |  Kočičí nemoci
Co je toxoplasmóza

Jednou z nejobávanějších a nejvíce diskutovaných antropozoonóz (nákaz přenosných ze zvířat na člověka) především budoucích maminek je toxoplasmóza. Původcem onemocnění je heteroxenní (vícehostitelská) kokcídie Toxoplazma gondií, definitivním hostitelem (organismus, v němž parazit dosahuje pohlavní zralosti a množí se) je kočka a mezihostiteli (proběhne v něm jenom část vývojového cyklu, avšak parazit zde nedosáhne pohlavní zralosti) je široké spektrum ptáků a savců včetně člověka.

Původce onemocnění byl popsán již v roce 1908, tkáňové cysty v roce 1900. Nákaza je rozšířena po celém světě, většinou probíhá latentně (bez příznaků).

Vyskytuje se ve třech formách :
  • tachyzoity - téměř všechny buňky v organismu - akutní fáze (mléko)
  • bradyzoity - tkáňové cysty - chronická fáze (maso)
  • sporozoity - ve vysporulované oocystě (trus)

Přenos nákazy

Mezihostitelé, včetně člověka, se nakazí vysporulovanými oocystami nebo pozřením nedostatečně tepelně upraveného masa obsahujícího tkáňové cysty. Vylučování oocyst trusem koček probíhá asi u 1% koček z celé populace. Nejrizikovější skupinou jsou koťata od 3 do 7 měsíců věku. Kočky vylučují masivně oocysty pouze jednou a pak se vytváří celoživotní imunita. Přesto může docházet ke krátkodobému vylučování oocyst, především v čase výrazného oslabení, např. silnou infekcí (FeLV, FIP, FIV ...) izosporami, může dojít k opětnému vylučování oocyst (riziko asi u 10-12% případů koček nakažených toxoplasmózou). Jestliže kočky chováme pouze doma, je vylučování oocyst výrazně omezeno a nebezpečí infekce je tudíž minimální za předpokladu, že je krmíme komerčními dietami a zásadně je nekrmíme syrovým masem, příp. vnitřnostmi, nebo je krmíme masem tepelně opracovaným varem nebo zmražením na -18°C až -20°C po dobu nejméně 3 dnů, čímž parazita devitalizujeme.

Pes je stejně jako člověk mezihostitelem Toxoplazma gondií, nevylučuje oocysty a není tedy přímým zdrojem infekce. K nakažení člověka od psa by mohlo dojít pouze pozřením syrového psího masa bez předešlého tepelného opracování. Dalšími mezihostiteli jsou ovce, kozy, skot, prasata, králíci, zajíci, ale také například klokani a delfíni.

Prevence přenosu oocyst

Dodržujte běžné zásady osobní hygieny i hygieny chovu (pravidelné odstraňování trusu a dezinfekce kočičích toalet), tyto úkony dělá výhradně partner budoucí maminky. Ovoce i zeleninu důkladně omývejte, chraňte před mouchami, šváby a podobným hmyzem.

U indoorových koček stačí trus vyšetřovat preventivně 2x ročně. U koček s nekontrolovatelným pohybem (outdoorové kočky) nelze infekci zabránit vzhledem k lovu hlodavců a ptáků, takovým zvířatům vyšetřujeme trus do stáří 2 let alespoň 1krát měsíčně a později jednou za čtvrt roku. V případě zjištění vylučování oocyst trusem se přistupuje k okamžité léčbě.
Oocysty Toxoplazmy gondií se poměrně často nacházejí v dětských pískovištích a v hlíně, což souvisí se zvykem koček zahrabávat trus do sypkého substrátu. Doporučujeme proto pískoviště na noc zakrývat a při zahradnických pracech používat rukavice.

Prevence infekce z masa, vajec a mléka

Maso dostatečně tepelně upravte, především budoucí maminky by neměly konzumovat "tataráky", krvavé bifteky, pozor na ochutnávání syrového mletého masa apod. Při manipulaci se syrovým masem se vyhněte kontaktu se sliznicemi úst , očí, ruce i kuchyňské načiní, které přišlo do styku se syrovým masem řádně omyjte. I vejce je třeba dobře uvařit, nepijte nepasterizované nebo nesvařené mléko z domácí produkce.

Klinické příznaky

Klinické příznaky se projevují nejčastěji u mladých zvířat. Patří sem nechutenství, apatie, zvýšená teplota, krátkodobé zvracení, průjmy, dyspnoe, výtok z nosu, křeče, poruchy pohybu, parézy, agresivita.

Četnost výskytu

Specifické protilátky se u koček vyskytují v 30 - 40 % zdravé populace, zatímco klinická toxoplazmóza postihuje ne více než 1% populace. V naší republice se protilátky u lidí vyskytují u 20 - 30 % populace v závislosti na stravovacích návycích a věku. Diagnostika u lidí se provádí vyšetřením vzorku krve sérologickými metodami. U zvířat vyšetřením vzorku krve, trusu nebo masa.

Léčba

K léčbě toxoplasmózy se používají antibiotika - klindamycin, spiramycin, pyrimethamin.

Autor článku : MVDr. Marek Galbinec a MVDr. Marcela Horková (c) 2006 VETCENTRUM Duchek s.r.o.

Zdroj:moje-kocka.cz

FIP - infekční zánět pobřišnice (peritonitis)

10. května 2009 v 20:15 | Lucie |  Kočičí nemoci
Kočičí peritonitis je virové onemocnění koček. Původcem je koronavirus. Onemocnění postihuje zpravidla koťata a mladé kočky do dvou let věku. Nedostatečná funkce imunitního systému může být rovněž predisponujícím faktorem FIP (stres, léčba kortikoidy, přidružená onemocnění apod.).
Ve většině případů má letální průběh.

· Efuzivní (vlhká) forma je typická výpotkem v břišní, případně hrudní dutině, ztíženým dýcháním, zvětšením břicha, horečkou, nechutenstvím. Je to dáno tvorbou komplexů protilátky a viru, které následně aktivují buňky imunitního systému. Následuje uvolňování mediátorů zánětu a dochází k vaskulititě.
· Při neefuzivní (suché) formě je vyšší stupeň odpovědi imunitního systému, který částečně omezí zánětlivou reakci. Dochází k tvorbě ložisek fibrinu tzv. pyogranulomům na povrchu orgánů. Při této formě jsou častější neurologické příznaky onemocnění, jako nekoordinované pohyby končetin, křeče, tremor, parézy končetin, dále změny na očích (krev nebo hnis v oční komoře), uveitida apod.
· Smíšená forma

Koronaviry
Zahrnují skupinu virů, které mohou způsobovat onemocnění projevující se průjmy (enterální koronaviry), tak onemocnění FIP. Pro vznik FIP je nezbytná mutace koronaviru ve střevě.
Koronavirus proniká do organismu oronasální cestou, po jeho pomonožení (převážně ve střevě) dochází k viremii. Infekce odezní většinou bez klinických potíží, případně se může objevit průjem. Zvíře, které se nakazilo, se může stát nosičem i když samo žádné potíže nemá. Pro vznik FIP je nezbytná mutace koronaviru v hostiteli, čímž je virus změněn a je mu umožněn vstup do tzv. makrofágů, které se šíří po celém těle a aktivují další buňky imunitního systému. Imunitní komplexy jsou pak příčinou imunitně zprostředkované vaskulitidy.

Diagnostika FIP
Koronaviry (nikoliv FIP) lze v organismu odhalit pomocí detekce protilátek nebo přímým průkazem viru. Pokud je zvíře shledáno pozitivním, neznamená to, že onemocní FIP. Setkalo se s koronavirem, proti kterému si vytvořilo protilátky, případně vylučuje virus. Hodnota výše titru rovněž není pro dg. FIP určující. Séropozitivních jedinců je více než 50%, v rizikových skupinách až 85% vyšetřovaných jedinců.

V diagnóze u konkrétního pacienta nám pomáhají další diagnostické metody:
Hematologie (neutrofilie, anemie, trombocytopenie), hyperglobulinemie, poměr albuminu/ globulinu je nižší než 0,5, v závislosti na postižení orgánů může dojít k další změnám v biochemických parametrech (vzestup jaterních enzymů, bilirubinu, creatininu…) Pro efuzi je typický vyšší obsah proteinů, tekutina je žlutá, viskózní, při cytologickém vyšetření je typický nález nedegenerovaných neutrofilů a makrofágů.

Léčba
Léčba spočívá v aplikaci imunosupresivních, protizánětlivě působících látek a symptomatické terapii (v podávání infuzí, umělé výživy a antibiotik jako prevence další infekce, případně odsávání efuze).

Přenos FIP
Zmutovaný virus se z těla nevylučuje, případný přenos je možný pouze transplacentární cestou. FIP tudíž není nakažlivým onemocněním. Je možný přenos koronaviru, nikoliv viru, který způsobí FIP.
(Přenos koronavirů se uskutečňuje přímým kontaktem, pozřením, vdechnutím, dále chovatelskými pomůckami, sdílením misek, sekrety, trusem apod. Virus přežívá v prostředí až 2 měsíce.)

Prevence onemocnění
Jako prevenci lze považovat zvýšenou hygienu chovu (prevence před koronaviry jako takovými), ochranu před vznikem jiných chorob, před stresem. Koronaviry se vylučují do prostředí zejména trusem, běžné desinfekční prostředky je ničí.

Vakcinace
Vakcína FIP Primucell vytváří pouze lokální slizniční imunitu bránící rozvoji koronavirové infekce. Před aplikací je nutno každého jedince testovat na protilátky proti koronavirům. Nemá význam u sérologicky pozitivních jedinců. Vakcína je bezpečná, nechrání však přímo proti vzniku FIP.

Prognóza
U zvířat s probíhající FIP je prognóza vždy nepříznivá. Léčba může chorobu zpomalit, ne však vyléčit. U efuzivní formy je doba přežití asi měsíc, u neefuzivní někdy až půl roku.

Text: MVDr. Pavla Hyclová, VETCENTRUM Duchek s.r.o.
Foto: Vetcentrum
www.vetcentrum.cz

Zdroj:moje-kocka.cz

Zdravá výživa pro zvířata

3. května 2009 v 2:30 | Lucie |  Strava psů
O výživě domácích zvířat píše Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc, přednosta Kliniky chorob psů a koček Fakulty veterinárního lékařství z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.
S růstem životní úrovně se neustále zvyšují počty zvířat chovaných ze záliby a mění se samozřejmě i možnosti jejich výživy. Vedle tradičního způsobu krmení psů a koček doma připravovanou stravou se stále více prosazují průmyslově připravená krmiva.

Průmyslově vyráběná (hotová) krmiva

V současnosti můžeme konstatovat, že nejméně polovina chovatelů u nás podává svým miláčkům pravidelně nebo alespoň příležitostně kompletní granulovaná nebo konzervovaná krmiva.
Kromě toho se ve stále větší míře využívají tzv. diety, prostřednictvím kterých lze udržovat pod kontrolou onemocnění chronického charakteru, např. výskyt močových kamenů, alergická onemocnění, vybraná onemocnění jater, srdce, ledvin, trávicího traktu apod.
Další možnost představují hotová krmiva redukující výskyt zubního kamene nebo onemocnění močového ústrojí, nízkokalorické diety u psů a koček trpících obezitou, apod.

Domácí krmiva

Při srovnání výhod a nevýhod tradičního způsobu krmení s průmyslově vyráběnými krmivy, může Česká republika sloužit jako modelový příklad.
Před rokem 1990 se u nás krmilo prakticky výlučně stravou domácí provenience. Z praxe veterinářů na brněnské Klinice chorob psů a koček Fakulty veterinárního lékařství vyplývá, jak nesnadné, ba dokonce nemožné, bylo i pro zkušené chovatele připravit z tradičních surovin vyváženou krmnou dávku, která by vyhovovala i obsahem minerálů a vitaminů.
V období před sametovou revolucí se jen velmi zřídka veterináři setkávali se psy velkých plemen, kteří by netrpěli chronickými průjmy. Pokud jejich majitelé přidávali do krmení i kosti, balancovali psí pacienti mezi úpornými zácpami a trvale řídkými výkaly.

Nemoci z nevhodného krmení

Stravou je možné ovlivnit i jiné než zažívací problémy. Například kvalita osrstění souvisí kromě genetických vloh přímo s výživou.
Snad největším problémem v době převahy domácích krmiv bylo onemocnění pohybového aparátu (svaly, šlachy, vazy, klouby a kosti) ze špatně vyvážené stravy.
Velké dávky masa, nedostatek vápníku a víceméně nárazové podávání vitaminu D v období intenzivního růstu vedlo k masivnímu výskytu "křivých" končetin, spontánních zlomenin a kulhání s dlouhodobými následky.

Co odstraní hotová krmiva

Za poslední dvě dekády se situace změnila do té míry, že řada zdravotních problémů souvisejících s výživou byla vyřešena a studenti veterinárního lékařství je vidí jen v učebnicích nebo v rentgenologických archívech. Před rokem 1989 byly poměrně časté případy rachitidy (křivice) a sekundární nutriční hyperparatyreózy (ztráta vápníku z rostoucí kostry).
Nejčastěji se odvápnění kostí vyskytovalo u psů krmených doma připravovanou stravou s vysokým podílem masa (maso je bohaté na fosfor a chudé na vápník).
Používání nutričně vyvážených průmyslově připravených krmiv tyto zdravotní problémy odstranilo. Neznamená to ovšem, že by teď veterináři byli bez práce.

Překrmování a předávkování

Dřívější nedostatek živin či jejich nepoměr byl ale pozvolna vystřídán jejich nadbytkem a překrmováním.
Majitelé psů bohužel občas "neponechávají nic náhodě" a k profesionálně připravené a dobře vyvážené krmné dávce jen tak pro jistotu přidávají vitaminové a jiné preparáty s vysokým obsahem vápníku, příp. až toxickými dávkami vitaminu D.
Výsledkem bývají závažná onemocnění kloubů, ve kterých se odlučuje chrupavčitá tkáň, dochází k deformaci páteřního kanálu, bolestivému pohybu a dalším nepříjemným problémům, které musí být následně řešeny ortopedickými zákroky, intenzivní léčbou a dlouhodobou rehabilitací.
Někdy méně znamená více a beze zbytku to platí v případech, kdy se majitelé snaží "nadopovat" psa jako vrcholového sportovce tím nejlepším a v co největším množství, přestože zvíře není ve své kůži. V těchto případech se doporučuje snížit příjem koncentrovaného krmiva, výrazně omezit zátěž a dát organizmu čas na rekonvalescenci.

"Patero", jak vybrat krmivo

Na základě veterinárních výzkumů a praxe existuje pět hlavních kritérií pro výběr správného krmiva pro naše čtyřnohé souputníky:
  1. Životní etapa. Kvalitní výživa je nezbytná bez ohledu na věk, nicméně v různých životních etapách má organizmus odlišné požadavky na poměr a kvalitu jednotlivých živin. Vybírejte proto taková krmiva, která respektují období intenzivního růstu a stupeň zátěže či využití. Mějte na paměti, že rostoucí mládě má úplně jiné požadavky na bílkoviny a minerály než jedinec středního věku, který tráví 20 hodin denně povalováním se na kanapi. Zvíře v intenzivní zátěži (např. saňoví a lavinoví psi, jedinci ve výcviku, během lovecké sezóny), ale i kočky a feny během kojení potřebují až 4krát více živin než je dávka záchovná (množství krmiva, které je nutné pro udržení základních životních pochodů). Záchovná dávka postačí dospělým zvířatům, která nevykonávají žádnou tělesnou práci, nejsou březí, neprodukují mléko. Pro "náročnější" životní etapy je třeba volit krmiva koncentrovaná a vysoce stravitelná, aby bylo možné tyto extrémní potřeby pokrýt.
  2. Cena by měla být odrazem kvality použitých surovin v krmivu obsažených, ale také investic spojených s vědeckým přístupem k jejich vývoji a zdravotní nezávadnosti. Nic však neplatí absolutně. Prodávají se také krmiva pro psy a zejména pro kočky, která jsou až nesmyslně předražená a přitom jejich kvalita tomu neodpovídá. Rozhodně se však nevyplácí šetřit na krmivu v prvních 18 měsících života zvířete, tj. v období intenzivního růstu, výměny zubů, vývoje a zrání skeletu. Platí totiž jednoduché pravidlo: Napravovat nedostatky ve výživě komplikovanou chirurgií je vždy dražší než to nejlepší krmivo a zdaleka ne vždy se podaří vše "opravit" bez následků.
  3. Chutnost krmiva neboli palatabilita je samozřejmě velmi důležitá a najít to, co psům a zejména kočkám chutná a přitom neškodí, je noční můrou mnohých profesionálů na poli zdravé výživy. Vesměs však panuje přímá úměra mezi kvalitní surovinou a ochotou či chutí k jejich příjmu. Dejme si však pozor na krmiva s vysokým chloridu sodného (soli), příp. i krmiva lehce zamřelá (zavánějící potraviny v částečném rozkladu). Ta mohou dočasně psům chutnat, ale z dlouhodobého hlediska jsou nevhodná.
  4. Další projevy související s výživou jsou samozřejmě také důležité. Zkušený chovatel je určitě dovede správně vyhodnotit. Dobrým důkazem vysoké stravitelnosti je například malé množství dobře formovaného trusu. Naproti tomu zvýšená plynatost nebo nadměrné "škroukání" v břiše nevěstí nic dobrého. Může se jednat o stravu obsahující nadbytek látek rostlinného původu nebo např. i krmivo špatně uskladněné či zkvašené. Nekupujte proto krmiva z otevřených balení, která se rozvažují. Nezřídka jsou na hranici exspirace nebo mohou být dokonce kontaminovaná a tím i zdravotně závadná .
  5. Zdravotní stav, kvalitní osrstění, přiměřená kondice a spontánní aktivita jsou neklamnými projevy, že způsob výživy, který u svého domácího miláčku uplatňujete, je v jeho zájmu a prospívá mu. To ví každý zkušený chovatel a v takovém případě rozhodně není nutné přecházet od jedné značky ke druhé. Naopak mnohá zvířata jsou poměrně konzervativní a na změnu reagují přechodnými zažívacími potížemi, např. nechutenstvím nebo průjmem.

Pamlsky, obezita a cukrovka

Žádného psa ani kočku nezabije, pokud občas dostane drobný pamlsek či vybočí ze zaběhnutého rytmu. Pokud však porušujeme pravidla správné výživy soustavně, nemůžeme se divit, že až třetina našich psů a koček je stižena obezitou.
Každoročně také narůstá výskyt cukrovky u psů a koček a dalších civilizačních onemocnění. Úplně se zapomíná na to, že příjem energie by měl být kompenzován přiměřeným výdejem, např. aktivním pohybem v přírodě nebo alespoň příjemnými vycházkami. Kvůli tomu si ostatně naše psy často pořizujeme. Skutečnost však bývá nezřídka úplně jiná.
                   ***
Klinika chorob psů a koček (dříve Klinika chorob malých zvířat) funguje od roku 1999. Navazuje na dlouholetou tradici výuky medicíny malých zvířat ve všech jejích odvětvích, která se na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno vyučuje již od jejího založení v roce 1918. Klinika se podílí na vědecké a výzkumné činnosti ve všech oborech svého zaměření a mimo běžného provozu poskytuje také rozsáhlé diagnostické, terapeutické a konzultační služby z oblasti medicíny malých zvířat. Od roku 2002 spolupracuje Veterinární a farmaceutická univerzita Brno s výzkumným centrem WALTHAM, které je vedoucí světovou autoritou v oblasti péče a výživy malých zvířat.