Stejně jako lidi i zvířata může potrápit podzimní změna počasí a častěji se ve veterinární ordinaci setkáváme s akutním onemocněním horních cest dýchacích, mezi které řadíme sinusitidu (,,rýma") a laryngotracheitidu neboli zánět hrtanu a průdušnice.

S akutní laryngotracheitidou se častěji setkáme u psů než koček. U koček se toto onemocnění většinou objevuje jako součást viróz postihujících horní cesty dýchací (hepresviróza, kaliciviróza). U psů se jedná o samostatné onemocnění, které označujeme jako komplex infekční laryngotracheitidy neboli tzv. psincový kašel. Onemocnění může být způsobeno jak viry, tak i bakteriemi. Hlavními původci jsou virus parainfluenzy nebo bakterie Bordetella bronchiseptica, spolupodílet se mohou i psí adenovirus typ 2, psí herpesvirus, reoviry a mykoplazmata.
S infekční laryngotracheitidou se můžeme setkat v jakékoliv roční době, přesto v létě a na podzim nemocných zvířat přibývá. Onemocnět mohou zvířata všech věkových skupin, přičemž u oslabených jedinců a nebo nevakcinovaných štěňat má onemocnění vážnější charakter.
S infekční laryngotracheitidou se můžeme setkat v jakékoliv roční době, přesto v létě a na podzim nemocných zvířat přibývá. Onemocnět mohou zvířata všech věkových skupin, přičemž u oslabených jedinců a nebo nevakcinovaných štěňat má onemocnění vážnější charakter.
Mnohdy jediným příznakem, který majitele upozorní na problém, bývá náhlý záchvatovitý kašel. Kašel je primárně obranným reflexem a je vyvolán drážděním receptorů v nosohltanu, hrtanu a průdušnici. V případě laryngotracheitidy dochází ke kašli v důsledku iritace sliznice zánětem. Kašel bývá hlasitý, dráždivý a často velmi pronikavý. Po zátěži, vzrušení nebo při změně teploty prostředí se kašel zhoršuje. Ačkoliv se kašel popisuje jako suchý, je onemocnění provázené zvýšenou tvorbou hlenu, který se zvíře snaží během záchvatu kašle odstranit. Majitelé někdy milně považují vykašlávání hlenu za zvracení, což bývá důvodem jejich návštěvy veterinární ordinace.
Většina infekcí probíhá jako mírné onemocnění. Nemocná zvířata jsou většinou čilá, hravá, netrpí nechutenstvím a nemývají zvýšenou tělesnou teplotu. Příznaky deprese, nechutenství a horečky jsou spojeny s vážnějšími formami onemocnění.
V případě, že váš pejsek začne kašlat, je dobré vyhledat veterináře. Kašel může být příznakem onemocnění dýchacího aparátu, ale setkáváme se s ním např. i při onemocnění srdce nebo při poruchách polykání. Charakter kašle a klinické vyšetření již mnohdy odhalí lokalizaci onemocnění, které kašel způsobuje. Suchý a dráždivý kašel, který se dá lehce navodit tlakem na hrtan nebo průdušnici, může signalizovat přítomnost akutní laryngotracheitidy nebo tonsilitidy (zánět mandlí). Způsoben také může být vdechnutím krmiva nebo dráždivých látek či stékáním nosního sekretu do hltanu. Chronický dráždivý kašel může poukazovat na závažnější onemocnění, jakými jsou kolaps průdušnice nebo komprese průdušnice např. nádorem. Vlhký kašel většinou doprovází onemocnění dolních cest dýchacích, tedy průdušek a plic. Při srdeční nedostatečnosti je kašel vyvolán edémem (otokem) plic. Kašel bývá většinou vlhký, chroptivý s vykašláváním bílé až narůžovělé tekutiny a k zvýraznění kašle dochází při ulehnutí zvířete. Doprovodnými znaky jsou ztížené dýchání při nádechu i výdechu, zrychlená srdeční činnost, netolerování zátěže a v závažných případech promodrávání pacienta.
Hlavní diagnostickou metodou při stanovení lokalizace příčiny kašle je poslech hrudníku. Srdeční nedostatečnost je vždy doprovázena změnami na srdci. Pokud se jedná o onemocnění horních cest dýchacích, bývá poslech plicního pole bez nálezu. Dalším krokem je odběr krve na hematologické vyšetření. Hlavním parametrem, který nás zajímá, jsou bílé krvinky. Buňky, které jsou odpovědné za boj s infekcí. Je-li infekce lokální, tedy menšího rozsahu, je počet bílých krvinek fyziologický. Zvýšení bílých krvinek signalizuje systémovou obrannou reakci organismu a k terapii je třeba použít i antibiotika. Rentgenologické vyšetření dutiny hrudní provádíme za účelem zhodnocení případných patologických změn plicního parenchymu nebo změn na srdci.
Pro diagnostiku akutní laryngotracheitidy většinou postačí klinické vyšetření s podrobnou anamnézou.
Pro diagnostiku akutní laryngotracheitidy většinou postačí klinické vyšetření s podrobnou anamnézou.
U mírných forem onemocnění bývá léčba podpůrná a symptomatická. Onemocnění většinou rychle odezní. Základem léčby jsou léky podporující imunitní systém, případně látky s protizánětlivým účinkem. U pacientů s příznaky deprese, teploty nebo s nálezem zvýšených bílých krvinek je nezbytná antibiotická terapie. U zvířat s výraznými záchvaty kašle, které jsou pro pacienta vysilující, se mohou použít i léky tlumící kašel.
U infekční laryngotracheitidy je důraz kladen na preventivní opatření. Běžné vakcinační postupy zahrnují vakcinaci proti infekční laryngotracheitidě, tedy proti některým virovým původcům tohoto onemocnění. Vakcinace sice nechrání zvíře proti onemocnění, ale zmírňuje jeho průběh. Proto je nezbytné štěňata v raném věku řádně navakcinovat a následně dodržovat revakcinaci. Proti bakteriálnímu původci Bordetelle bronchiseptica existují speciální vakcíny, které se doporučují v chovech s větší koncentrací jedinců nebo v případech zvýšeného infekčního tlaku.