Infekční onemocnění vyvolávají mikroorganizmy nebo viry, které jsou přenášeny z jednoho zvířete na druhé (např. slintavka), v některých případech mohou být předány dokonce i člověku (např. vzteklina).

Kočičí rýma
Kočičí rýma není banální chorobou, nad kterou lze mávnout rukou. Nemoc nemusí končit úhynem zvířete, ale je vysoce nakažlivá a pro koťata, starší jedince nebo nemocná zvířata může mít fatální průběh. Důležitá je rychlost zahájení léčby odborníkem, hlavně kvůli možnému zhoršení stavu a hrozícímu zánětu plic.
Mezi příznaky patří kýchání, výtok z nosu, zánět spojivek, teplota, vyčerpanost, dehydratace, otok lymfatických žláz hlavně na krku, krvácení z nosu a rozdráždění sliznic tlamičky.
Kočičí rýma se vyskytuje jak v akutní, tak v chronické podobě, přičemž neléčená akutní forma vede k formě chronické. Ta se projevuje ucpáním nosních dírek, silným kýcháním, krvácením z nosu, hlasitým a namáhavým dýcháním.
Kočičí rýmu způsobují různí původci, mj. i virus rhinotracheitidy, který se šíří kapénkovou infekcí a má inkubační dobu dva až deset dnů. Přitom je to onemocnění, které se dá pravidelným očkováním zcela vyloučit nebo alespoň zmírnit jeho průvodní projevy. Vakcína se podává často v kombinaci s vakcínou proti kočičímu moru. Koťata lze očkovat v devíti týdnech věku a následně ještě jednou ve dvanácti týdnech. Ochrana proti onemocnění trvá přibližně devět měsíců až rok, doporučuje se tedy každý rok přeočkovat. O případných nových typech vakcín s delší dobou účinnosti samozřejmě informují své klienty příslušní veterináři.
Mezi příznaky patří kýchání, výtok z nosu, zánět spojivek, teplota, vyčerpanost, dehydratace, otok lymfatických žláz hlavně na krku, krvácení z nosu a rozdráždění sliznic tlamičky.
Kočičí rýma se vyskytuje jak v akutní, tak v chronické podobě, přičemž neléčená akutní forma vede k formě chronické. Ta se projevuje ucpáním nosních dírek, silným kýcháním, krvácením z nosu, hlasitým a namáhavým dýcháním.
Kočičí rýmu způsobují různí původci, mj. i virus rhinotracheitidy, který se šíří kapénkovou infekcí a má inkubační dobu dva až deset dnů. Přitom je to onemocnění, které se dá pravidelným očkováním zcela vyloučit nebo alespoň zmírnit jeho průvodní projevy. Vakcína se podává často v kombinaci s vakcínou proti kočičímu moru. Koťata lze očkovat v devíti týdnech věku a následně ještě jednou ve dvanácti týdnech. Ochrana proti onemocnění trvá přibližně devět měsíců až rok, doporučuje se tedy každý rok přeočkovat. O případných nových typech vakcín s delší dobou účinnosti samozřejmě informují své klienty příslušní veterináři.
Aujezského choroba
Na rozdíl od kočičí rýmy má Aujezského choroba vždy smrtelný průběh. Virus se do těla dostává z infikovaného vepřového masa. Příznaky onemocnění se podobají vzteklině, přičemž mohou být v zásadě odlišné u každého nemocného zvířete. Proto se v literatuře zpravidla neuvádí přesná symptomatika. Pro určení nemoci je důležité především určit, zda se kočka mohla dostat k vepřovému masu před tím, než se začala (například) intenzivně škrábat, silně slinit, jevit známky celkové vyčerpanosti, nebo než ochrnula.
Pokud se kočka skutečně nakazila Aujezského chorobou, bude žít už jen maximálně 48 hodin. Proto odborníci na chov koček vždy znovu a znovu důrazně upozorňují všechny chovatele koček, aby je nikdy nekrmili vepřovým masem.
Pokud se kočka skutečně nakazila Aujezského chorobou, bude žít už jen maximálně 48 hodin. Proto odborníci na chov koček vždy znovu a znovu důrazně upozorňují všechny chovatele koček, aby je nikdy nekrmili vepřovým masem.
Calicivirové infekce
Onemocnění způsobuje virus, který se přenáší kapénkovou infekcí při přímém styku s nemocným zvířetem. Nejvnímavější a nejohroženější jsou malá koťata. Onemocnění se projevuje malátností, horečkou, boláky v tlamičce a na jazyku, nechutenstvím, otoky a bolestivostí kloubů a svalů končetin. Onemocnění obvykle není smrtelné a dá se léčit, pouze u nejmladších koťat je úmrtnost kolem 20%.
Prevencí je očkování. První vakcinace se provádí ve věku osmi až deseti týdnů s přeočkováním za jeden měsíc. Pak se očkuje ročně, podle typu vakcíny. Doporučuje se také očkovat matky jeden až čtyři týdny před porodem, zvláště v ohrožených chovech.
Prevencí je očkování. První vakcinace se provádí ve věku osmi až deseti týdnů s přeočkováním za jeden měsíc. Pak se očkuje ročně, podle typu vakcíny. Doporučuje se také očkovat matky jeden až čtyři týdny před porodem, zvláště v ohrožených chovech.
Kočičí leukóza (leukémie)
Nemoc způsobuje virus Feline Leukose Virus (FeLV), který vniká do chromozomů buněk. Tam může přetrvávat bez projevů několik měsíců i let a projevit se až při oslabení kočky nemocí, březostí nebo stářím. Průvodní jevy onemocnění se mohou lišit zvíře od zvířete a zahrnují celou škálu od leukémie, zhoubných nádorů, chudokrevnosti a snížení obranyschopnosti organismu. Nemocná zvířata mají velké obtíže i s banálními infekcemi, jsou ve špatné fyzické kondici. Nemocní jedinci jsou vylučováni z chovu i z účasti na výstavách. Protože se nemoc šíří přímým kontaktem, pohlavním stykem i z matky na plod, bývá vyšetření na protilátky FeLV vyžadováno i před krytím. Pokud jsou výsledky negativní, lze zvířata proti leukóze oočkovat. Onemocnění není přenosné na člověka.
Syndrom získané ztráty imunity (FIV)
Přestože jde o obdobu lidského AIDS, člověk se jí nakazit nemůže.
Původce onemocnění, virus FIV, patří do skupiny lentivirů. Ve vnějším prostředí je poměrně nestabilní, působí na něho většina běžných desinfekčních prostředků a pro přenos infekce je nutný přímý kontakt mezi kočkami. Koťata se mohou infikovat již v děloze, během porodu, slinami, mlezivem nebo mlékem.
Virus způsobuje snížení obranyschopnosti, takže kočku pak ohrožují infekce, které by jinak bez problémů zvládla. Průběh nemoci je velmi pomalý a může trvat měsíce i roky. Po několika týdnech se objevuje horečka, nechutenství nebo zvětšení mízních uzlin, ale tyto příznaky po čase vymizí. V této fázi se kočka jeví jako klinicky zdravá, ale své okolí ohrožuje přenašečstvím viru. Pak se jmenované příznaky vracejí spolu s rýmou, dýchacími obtížemi, chronickými kožními problémy a parazitózami v takové míře, že se musí přikročit k "uspání" kočky, nebo zvíře v bolestech hyne.
Ještě nedávno vakcíny proti FIV neexistovaly, i když přítomnost protilátek se dala zjistit. V případě, že jsou krevní testy v tomto bodě negativní, doporučuje se vakcinace.
Původce onemocnění, virus FIV, patří do skupiny lentivirů. Ve vnějším prostředí je poměrně nestabilní, působí na něho většina běžných desinfekčních prostředků a pro přenos infekce je nutný přímý kontakt mezi kočkami. Koťata se mohou infikovat již v děloze, během porodu, slinami, mlezivem nebo mlékem.
Virus způsobuje snížení obranyschopnosti, takže kočku pak ohrožují infekce, které by jinak bez problémů zvládla. Průběh nemoci je velmi pomalý a může trvat měsíce i roky. Po několika týdnech se objevuje horečka, nechutenství nebo zvětšení mízních uzlin, ale tyto příznaky po čase vymizí. V této fázi se kočka jeví jako klinicky zdravá, ale své okolí ohrožuje přenašečstvím viru. Pak se jmenované příznaky vracejí spolu s rýmou, dýchacími obtížemi, chronickými kožními problémy a parazitózami v takové míře, že se musí přikročit k "uspání" kočky, nebo zvíře v bolestech hyne.
Ještě nedávno vakcíny proti FIV neexistovaly, i když přítomnost protilátek se dala zjistit. V případě, že jsou krevní testy v tomto bodě negativní, doporučuje se vakcinace.
Zdroj:casopis.planetazvirat.cz