Schéma podélného řezu oční koulí a očnicí 1 - bělima 2 - okohybné svaly 3 - řasnaté těleso 4 - duhovka 5 - rohovka 6 - čočka 7 - přední oční komora 8 - zadní oční komora 9 - cévnatka 10 - sklivec 11 - sítnice 12 - svazek zrakových nervů | |
Schéma sluchově rovnovážného ústrojí 1 - úpon ušního boltce 2 - zevní zvukovod 3 - bubínek 4 - kladívko 5 - kovadlinka 6 - čočkovitá kůstka 7 - třmínek (zapadající do oválného okénka vnitřního ucha) 8 - skalní kost 9 - hlemýžď 10 - polokruhovité chodby (blanité ústrojí černě, dutiny ve spánkové kosti bíle, spánková kost tečkovaně) |
Jejich podstatou jsou speciální receptory nervové soustavy, které jsou specializovány na určité podněty z vnějšího i vnitřního prostředí organismu. Vzruchy přicházející ze smyslových ústrojí postupují po nervových dráhách do centrální nervové soustavy a končí v mozkové kůře, kdy vyvolávají specifické vjemy (pocit chuti, chladu, zvuky, světelné vjemy, bolestivost orgánů) a zároveň i reakci organismu na vnímané pocity. Známe čidla zraku (sítnice oka), sluchu (Cortiho orgán vnitřního ucha), čichu (čichová sliznice v nosní dutině), chuti (chuťové buňky ve sliznici jazyka a dutiny ústní) a kožního smyslu. Kožní smysl nemá samostatné speciálně uspořádané smyslové ústrojí, jeho čidla jsou rozptýlena v kůži po celém povrchu těla.
Zrakové ústrojí je specializováno na přijímání světelných podnětů. Sestává z vlastního zrakového orgánu a přídatných orgánů. Orgánem zraku je oční koule. Její stěna je třívrstevná. Zevní vrstva je vazivová, vzadu neprůhledná bělima, v přední části průhledná rohovka. Pod vazivovou vrstou je uložena střední vrstva bohatá na cévy. Dělí se na cévnatku, uloženou v zadní polovině oční koule, řasnaté těleso a duhovku, obojí uložené v přední polokouli. Na řasnatém tělese je upevněna čočka. Duhovka se oddaluje od zevní vrstvy a ční do oční koule jako clona ve fotoaparátu. Uprostřed má otvor, zornici. V řasnatém tělese i v duhovce jsou hladké svaly, které ovlivňují tvar čočky a velikost zornice při akomodaci (přizpůsobení) oka pro vidění na blízko a na dálku, za světla a za šera. Svaly jsou ovládány vegetativními nervy. (Při vzteklině bývá tento proces narušen.) V cévnatce (v zadní polokouli oční) se nachází lesklé reflexní políčko, které odráží světelné paprsky zpět z oční koule, což je nápadné zvláště za šera. Vyvolává jev zvaný "svícení očima" a umožňuje tak dvojí dráždění sítnice, a tím i lepší vidění za šera. Nejhlubší vrstvou stěny oční koule je sítnice s vlastním vnímavým ústrojím (receptorem) zrakového orgánu - čípky (rozlišují barvy) a tyčinkami (rozlišují světlo a stín - černobílé vidění). Vnitřek oční koule vyplňuje rosolovitý sklivec, před nímž je čočka. Před čočkou jsou oční komory vyplněné tekutým komorovým mokem. Vzruchy vznikají podrážděním sítnice světelnými paprsky a jsou zrakovým nervem vedeny do týlní oblasti mozkové kůry. Přídatné orgány jsou okohybné svaly, jež pohybují oční koulí, slzné ústrojí, které představuje slzná žláza (vylučuje vodnatou tekutinu, slzy, jež jsou odváděny slzovodem do nosní dutiny), oční víčka (horní, dolní a třetí víčko) a spojivka, pokrývající vnitřní plochu víček a přední část bělimy. Na okraji víček jsou mazové žlázy, které zabraňují vytékání slz ze spojivkového vaku.
- Sluchové ústrojí je anatomicky spojeno s ústrojím rovnovážným a pohybovým. Tato ústrojí jsou uložena ve skalní části spánkové kosti. Sluchové ústrojí dělíme na zevní ucho, střední ucho a vnitřní ucho. Zevní ucho je tvořeno ušním boltcem a vnějším zvukovodem, který je zakončen bubínkem. Blanitý bubínek odděluje zevní ucho od středního. V dutině středního ucha jsou uloženy čtyři sluchové kůstky - kladívko, kovadlinka, čočkovitá kůstka a třmínek. Nárazem zvukových vln na bubínek se blána rozkmitá a rozechvěje sluchové kůstky. Ty přenášejí chvění na tekutinu ve vnitřním uchu. Zde je vlastní ústrojí sluchu, Cortiho orgán, rovnovážné ústrojí a ústrojí pohybové (statický a kinetický receptor). Sluchové ústrojí je v hlemýždi, ústrojí rovnovážné a pohybové se nachází ve třech polokruhovitých chodbičkách a dvou váčcích blanitého ústrojí vnitřního ucha. Buňky sluchového receptoru reagují rezonancí na chvění rozkmitané tekutiny ve vnitřním uchu, a tak vzniká vzruch přenášený nervovými dráhami do spánkové oblasti mozkové kůry. Buňky pohybového receptoru, uložené v polokruhovitých chodbičkách, reagují na podráždění vyvolané pohybem hlavy. V rovnovážném receptoru jsou drobné krystalky nerostných solí, které v důsledku zemské tíže, tlakem a změnou zemské tíže vyvolávají podráždění buněk rovnovážného receptoru a vzruchy takto vzniklé jsou odváděny do mozečku.
- Čichové ústrojí je lokalizováno v nosní dutině ve sliznici na čichových skořepách a přilehlých úsecích nosní přepážky. U psa je čich zvláště dobře vyvinut a čichová sliznice u německého ovčáka zaujímá plochu 150-170 cm2. Čichová sliznice obsahuje speciální čichové buňky, které reagují na chemické látky rozpuštěné v sekretech žláz nosní sliznice (chemoreceptor). Tyto buňky předávají vzruchy do čichového laloku mozku (spodní a přední část mozku).
- Chuťové ústrojí je schopno zachytit chuťové podráždění. Receptorem jsou chuťové buňky uložené především v chuťových papilách celé délky jazyka (houbovité, hrazené a listovité papily) a v ústní části hltanu.
- Orgány povrchové a hluboké citlivosti zahrnují volná nervová zakončení a různá speciální tělíska pro vnímání bolestivosti, tlaku, chladu a tepla. Orgány jsou rozloženy především v kůži (čím jsou koncentrovanější, tím větší, kvalitnější je citlivost), dále ve svalstvu, pojivových tkáních, okostici a ve stěně všech ústrojí. Zvlášť koncentrovaná jsou nervová zakončení v okolí hmatových chlupů v kůži. Orgány povrchové a hluboké citlivosti zachycují podráždění z vnějšího i vnitřního prostředí organismu a navozují jeho specifické reakce. Umožňují tak bezprostředně styk organismu s prostředím.


credit loans guaranteed approval <a href="https://creditloansguaranteedapproval.com">credit loans</a> poor credit loans <a href=https://creditloansguaranteedapproval.com>bad credit loans</a>