Je uzavřený trubicovitý systém, který vede krev a mízu. Zahrnuje cévy, srdce a mízní orgány (mízní uzlíčky, mízní uzliny, brzlík, mandle a slezinu). Zajišťuje též obnovu, případně rozklad krevních a mízních elementů a obranyschopnost organismu při infekci. Krev je nejdůležitější složka vnitřního prostředí organismu. Skládá se z plasmy (tekuté složky), červených a bílých krvinek (buněčné elementy) a krevních destiček. Červené krvinky jsou bezjaderné buňky, které zajišťují přenos kyslíku do krve při dýchání a jeho transport do tkání. Bílé krvinky jsou jaderné buňky, které mají schopnost pohlcovat mikroby a tvořit obranné látky proti infekci (protilátky). Krevní destičky mají důležitou úlohu při srážení krve. Krev představuje 7-8 % tělesné hmotnosti jedince. Koluje v krevních cévách, které rozdělujeme na tepny (vedou krev ze srdce do orgánů), žíly (vedou krev z orgánů směrem k srdci a bývají opatřeny chlopněmi) a krevní kapiláry (mají tenkou stěnu a tvoří spojovací siť mezi tepnami a žílami). Krev zajišťuje transport kyslíku, živin a zplodin výměny látkové mezi buňkami tkání organismu. Míza obsahuje též plasmu (tvoří se z krevní plasmy jako tkáňový mok) a buněčné elementy (shodné s krví - červené krvinky se v míze vyskytují ojediněle). Vzniká v mezibuněčných prostorech tkání jako tkáňový mok. Ten je obohacen v mízních orgánech o buněčné elementy a stává se tak mízou. Míza, která vzniká v oblasti zažívacího traktu obsahuje vstřebané rozštěpené zbytky z potravy a má bělavé zabarvení. Nazývá se chylus. Krevní oběhová soustava slouží rozvodu krve po celém těle. Jejím posláním je sjednocování různých orgánových soustav v jednotný organický celek. Soustava pozůstává ze srdce, uloženého v hrudní dutině, a trubicovitých cév. Srdce funguje jako pumpa, jež udržuje krev v krevním řečišti pod tlakem v pohybu. Je uloženo v hrudní dutině, v pevném obalu zvaném osrdečník. Jeho základna směřuje nahoru a dopředu, hrot dolů a dozadu. Je ve spodní polovině hrudní dutiny, posunuto poněkud vlevo. Svislou svalovou přepážkou je rozděleno na pravou a levou polovinu. Každá polovina je rozdělena na menší předsíň a větší komoru. Komory od předsíní oddělují vazivové prstence (v jejich středu jsou předsíňokomorové otvory vybavené chlopněmi). Rytmickým smršťováním srdce je krev udržována v neustálém koloběhu. Levá komora žene krev do celého těla, pravá komora pouze do oběhu plicního. Do pravé předsíně vstupují dvě duté žíly: zadní přivádí odkysličenou krev z beder, ledvin, břišní stěny a z pánevních končetin, přední dutá žíla vede krev z hrudních končetin, hrudníku a orgánů krku a hlavy. Kromě toho se do ní vlévají konečné mízovody. Do levé předsíně vstupuje 5-8 plicních žil, které přivádějí z plic okysličenou krev. Po vehnání krve z předsíní do komor (systola předsíní a zároveň diastola komor) je krev hnána do srdečnice (aorty) a plicního kmene. Srdeční frekvence u zdravého klidného velkého psa činí 66-80 tepů za minutu, u malého psa 80-120 tepů za minutu. Rozlišujeme malý krevní oběh, velký krevní oběh a portální oběh. Malý krevní oběh začíná v pravé srdeční komoře, odkud jde krev plicním kmenem do plic. Zde se okysličuje a vrací se plicními žílami do levé srdeční předsíně. Velký krevní oběh začíná v levé srdeční komoře, kam vtéká okysličená krev z levé předsíně. Odtud odtéká okysličená krev srdečnicí (aortou) pod tlakem do celého těla. Do pravé srdeční předsíně se odkysličená krev vrací z přední části těla přední dutou žílou a ze zadní části těla zadní dutou žílou. Portální krevní oběh vede krev bohatou živinami vstřebanými v trávicím traktu do jater. Z jater jde krev obohacená živinami a látkami nezbytnými pro růst nových buněk a tkání, uvolněnými z jaterních buněk, jaterními žílami do zadní duté žíly a dále zpět do pravé předsíně. Takto přichází živiny do velkého oběhu a jsou rozváděny ke všem orgánům a tkáním. Mízní oběhová soustava je úzce spjata s krevními oběhy. Tvoří ji mízní cévy a mízní orgány. Začíná v mezibuněčných prostorách tkání jako mízní kapiláry, které vyplňuje tkáňový mok podobný krevní plasmě. Tyto vlásečnice se spojují v mízní cévy, které ústí do oblastních mízních uzlin jako přívodné míznice. Z mízních uzlin vystupují vývodné miznice, které se slévají v mízovody. V břišní dutině se slévají mízovody ze zadní části trupu a pánevních končetin a útrobní mízovody do mízní cisterny a z ní odtéká míza mízovodem do žilného oběhu. Z oblasti hlavy, krku a hrudních končetin odvádějí mízu mízovody uložené v průběhu průdušnice opět do žilného oběhu. Mízní orgány jsou mízní uzliny, brzlík, mandle, rozptýlené mízní uzlíky a slezina. Mízní uzliny (okrskové či orgánové) jsou shluky mízní tkáně, do nichž se sbírá míza z orgánů či částí orgánů. Jsou různé velikosti (hrachu až holubího vejce). Slouží k biologické filtraci mízy a ochraně organismu před infekcí. Je celá řada okrskových a orgánových mízních uzlin. Na živém psu jsou hmatné mízní uzliny spodní čelisti, povrchové krční mízní uzliny, podkolenní mízní uzliny a další. Při onemocnění příslušné krajiny jsou mízní uzliny zvětšené a na pohmat bolestivé. Brzlík je popsán v kapitole Žlázy s vnitřní sekrecí. Jeho funkce je v mízní soustavě důležitá, a to především v raném věku - má význam pro obranyschopnost organismu proti infekci. Mandle jsou umístěny v ústní dutině v patrových obloucích. Jsou to protáhlé, asi 1 -2 cm dlouhé útvary, skryté pod slizniční řasou, takže se na živém zvířeti těžko vyšetřují. Slouží jako zábrany pro vstup infekce do zažívacího či dýchacího ústrojí. Roztroušené mízní uzlíky jsou především ve sliznici dýchacích a zažívacích orgánů, ale i v tkáních dalších. Zajišťují obranyschopnost organismu proti infekci. Uvolněné buňky z těchto mízních orgánů ničí mikroorganismy. Slezina je plochá, protáhlá, má karmínově červenou barvu. Je uložena v břišní dutině na levé straně, přiléhá k žaludku. Vznikají v ní buněčné elementy krve a opotřebované krvinky zde zanikají. Je důležitým orgánem tvorby protilátek. Slouží též jako rezervoár krve. |


