close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Falco

27. listopadu 2008 v 7:49 | Lucie |  Kočičí příběhy
Povídání o Pičíkovi, Mikroušovi, Marion i kočce jménem Stará Vražda… a kde je ten Falco? Ne, Falco není ani kocour, ani pes, Falco je záchranná stanice.
Bára Kolmanová (19.11.2008)

Záchranné stanice pro volně žijící zvířata jsou na tom, troufám si říci, většinou snad ještě hůř než kočičí útulky. Už proto, že zdravá zvířata lze vrátit do přírody, ale o ta handicapovaná se musíte dál starat, a třeba takové káně bez křídla nemůžete jen tak komukoli dát, protože ho chce mít doma a starat se o něj, jako handicapovanou kočičku. Pravidla pro provoz stanic a péči o tato zvířata jsou dost přísná a splňovat je je opravdu náročné - provoz takového zařízení, to by vydalo na vlastní vydatný článek. Ale do těch pravidel spadá i to, že stanice není útočištěm pro kočky domácí. Pokud u stanice bydlíte (resp. propůjčili jste jí vlastní dvůr), máte samozřejmě nějakého toho psa, koníka, kočku, ale oddělené od "staničních" zvířat. Ovšem hejno čičin, jimž nikdo nevysvětlí, že se tu nesmí prohánět jako doma, to je jiná. Stejně tak, jako nechápou kočky z okolí, že se nemají stěhovat na místo, kde se tak báječně krmí, nechtějí chápat ani lidé, přivážející koťata v krabici, že jsou opravdu na špatné adrese. Mnohdy jsou hrubí, dotčení, nebo obsah krabice prostě zvrhnou za plot.
S provozovateli a otroky jedné takové stanice se známe dlouhé roky a navzájem si pomáháme, pokud to jen trochu jde. Vždy po návštěvě tam si říkám, že ty kočky zas nejsou tak strašné :-).
Ne, vážně, je to jiné a přece důvěrně známé. Ten kolotoč výjezdů (pro zraněná zvířata a mláďata do několika okresů), krmení mimin (už jste někdy krmili z ruky netopýra?), běžné a nekončící péče, krmení, úklidu, oprav a přístaveb ubikací, ekologické výchovy dětí, rozpočet stále v červených číslech… No, a do toho smečka čičin, která tentokrát přesáhla únosnou mez.
Celé roky byl mezi námi tichý příslib, že v nouzi vypomůžeme a celé roky to tu zvládli vlastními silami, se snahou nepřidělávat práci a náklady nám. S výjimkou jednoho zvířátka, kočičky Mindy s prostřelenou lopatkou, ale tu už asi nikdo zde pamatovat nebude. Letos padla kosa na kámen a parta koček kradoucích dobroty (dravci se krmí myšmi a malými kuřátky…) musela citelně prořídnout.
A tak šplouchla další vlnka, tentokrát plná osobitých "kousků". Vklínila se (časově) mezi Mecháčky, Březnici a Valinky, tedy přišla na jaře chvíli před výstavou (tak trošku nevhod -). Teď na podzim je myslím správný čas na nějaké to shrnutí. Jak to dopadlo s partou koček z Falca?

Mikrouš Belinda

Osobností nejvýraznější je jednoznačně Mikrouš Belinda, dnes zvaná Rozárka. Zdevastované a vysílené kotě s "průtokovým" průjmem se jednoho dne objevilo na zastávce autobusu naproti stanici. Pánovi domu vyšplhalo do kapuce a tři dny ji odmítalo opustit, v děsu, aby zas nezůstalo samo v té zimě a svrabu. Vyrostla z něj křehká minikočička o velikosti koťátka, při přesunu smečky automaticky cestovala na marodku. Bez záruk na cokoliv, přežitím počínaje. A s věčnou rýmou. Ale Mikrouš má tuhý kořínek, který ji udržel při životě už jako malé kotě a ona se drží zuby drápky… A má i štěstí, po pár měsících u Marcely si ji domů nastálo odvezla jedna ze stálých a "praxí prověřených" návštěvnic marodky, lepší péče se jí dostat nemohlo.

Mikrouš Belinda
A zprávička z nového domova:
Dobry den,
pisu par radku u Rozarce:
Jak se tady zabydlela
Je to už sedmý měsíc co jsem u Marcely objevila malé čenobílé stvoření - Mikrouše. Vážila 1,5 kg a byla neskutečná - veverka. Po celou dobu návštěvy byla na ramenou, na rukou, na zádech, na břiše...případně přeskakovala z jedné na druhou. Úplně mě okouzlila a rozhodnutí bylo jednoduché - tu tady prostě nemůžu nechat. Doma už čekala kočičí rodina - Romeo s Julií. Nový přírůstek se od prvního momentu choval, jakoby tu byl odjakživa. Ani kapka váhání, studu, strachu nebo čehokoli co by nasvědčovalo tomu, že se Rozarka přemístila do neznámého prostředí. Jen co si prošla nový domov, usadila se znovu na zádech -) a tam je téměř pořád.
Myslím, že každý, kdo by chtěl mazlivou kočku, měl by velké štěstí v podobě Rozárky. Od chvíle kdy vkročím domů, když přijdu z práce, vítá mě, usadí se za krkem a vrní a vrní a vrní. Vydrží tam při jakékoli činnosti (dokonce i na wc). A protože moje záda považuje za své výsadní právo, přijde jí normální zničehonic na mě odkudkoli vyskočit a došplhat si na své oblíbené místo. Jí se to líbí, mně už o něco míň -) (dnes má 3 kg).
Fascinující je taky voda. Myjeme spolu nádobí - stojí se předními packami ve dřezu a pomáhá se mi anebo se lehne do odkapávače, aby byl přehled. Myjeme si spolu zuby - pod mírně tekoucí vodu je potřeba strčit hlavu a divit se jak voda krásně teče po obou stranách krku. Sprchujeme se - pokud si sednu do vany, tak nejlepší místo je za mými zády...trocha vody tam je a ještě navíc to stříká.
Rozárka je prostě všude a pořád a to je štěstí.

Marod

Pro další z "marodkových čičin" přesun dobře nedopadl, zemřela nám na viry způsobený zánět dýchacích cest, zkrátka na zápal plic bez reakce na antibiotika.

Marion

Černá Marion našla hezký domov v domku se zahradou a péčí babičky, dědečka a vnučky.

Máňa, Bertík a Týna

Černá máma, pohodářka zvaná Máňa, cestovala rovnou do "porodnice", přírůstky už byly "na cestě". V depozitu se jí po menším dramatu podařilo odchovat dvě koťátka, jedno muselo být utraceno se silnými nervovými příznaky vylučujícími přežívání bez trápení. Vychovala tedy zdravou mourečku Týnu a slaběji postiženého kocourka Bertíka (s trochu "rozkývaným" způsobem pohybu). V depozitu byli pro to postižení tak trošku rozmazlovaní, vyrostli na domácím krůtím a kuřatech… Naštěstí oba našli dobré bydlo (Bertík u další podbrdské kočičky Emči) a i Máňa teď "na zkoušku" bydlí v novém. Držme jí palce.

Hysterka a Stará Vražda

Dvě mourinky se stěhovaly do normálně nehlídajícího minidepozita s představou, že až jedna z nich odrodí, zůstane zde žít jedno její kotě. Člověk míní... z porodu byl potrat, ale kočky teď bydlí obě . Po mnoha měsících je z jedné z nich mazel, kterému zůstal handicap v podobě srůstů na očním víčku, druhá se stále lidí velice bojí, ale už trochu zvládá situaci, trpělivý přístup pomáhá. Společnost jim kromě páníčka dělá ještě mladý kocourek. Žijí v bytě a mají možnost výběhu do vnitrobloku. Jen ta jména mají, stejně jako většina téhle party, zvláštní. Hysterka (to je ta mazlivá) a Stará Vražda (to je ta plašší). Mají se dobře, nebojte -).

Pičík

A zbývá nám tedy poslední skvostný kousek, mourovatý kocour Pičík. (Původně zvaný "Čapí oko" a nesnažte se, prosím, tu přesmyčku rozluštit). Kdysi se pokusil diskutovat s čápem o tom, kdo že slupne to chutné kuřecí soustečko a vyšel z té zlodějiny s poškozeným okem; tedy na rozdíl od většiny kočičích postižení oka, tady nebyla vinou nemoc, ale úraz. Pičík je neskutečně čilý, milý, veselý kocour. I očkování a kastraci už má za sebou, chybí mu "jen drobnost", zatím nedošlo na řešení jeho problémů s očíčkem. Potřebujeme pomoc našeho báječného "doktora přes oči" MVDr. Beránka. A na čem to visí? No, to je asi jasné. Jako všechny kočky ze všech příchozích vln potřebovaly i ty z Falka naočkovat, vykastrovat... všechno jsme nějak zvládli, aby mohly kočky do světa. Ale tyhle "nutné nadstandardní záležitosti" jsou už opravdu mimo naše momentální finanční možnosti.

Pičík
Pičík tedy moc prosí pro sebe a svou kamarádku Skvrnďu (kterou stále ještě máme a nikdo po ní netouží a ona už zase po roce potřebuje poopravit kukadla) o příspěvek na "výlet do Pardubic" a operaci.
Pro případné dárce je tu číslo účtu 152335352/0600 a VS marodky 6276352. Spravení očíčka je posledním, co ho (poslední kočku z Falca) dělí od hledání "svých" lidí, otvíračů konzerv a trpitelů lumpáren.
A abyste věděli, kdo je tím prosebníkem, Marcela o něm napsala:
Tenhle kocouří puberťák je dalším z nezapomenutelných a nepominutelných " kousků" marodky. Když necháme stranou poněkud zvláštní jméno, na které ale spolehlivě slyší, patří ke skupině skákajících oblezů, kteří se za nepřítomnosti paničky vyskytují v její posteli a po návratu z práce za jejím krkem. Tam se ocitá skokem z kuchyňské linky. Má snad radar nebo velmi citlivý sluch, protože na linku, která je jinak používána jako noclehárna starších a rozumných šelem, vyhupsne, sotva zaslechne klapnout zahradní branku.Tady za stálého vrtění pozadím zacouvá mezi dva vyhlédnuté statné kousky, přikrčí se mezi ně, předníma se zapře o hranu police, vytáhne hlavu, připraví se ke skoku a číhá. Jakmile člověk vstoupí, skáče a neomylně přistává za krkem. Bohužel zpravidla v době, kdy se tam střetává s dalším oblezou ze sbírky - s Knedlíkem Gnocco. V tomto souboji zpravidla vítězí prostá váhová převaha, a tak Pičula padá na zem. Nadále na sebe upozorňuje ze země šplhem po nohavici a ducáním hlavou do dostupných částí těla.
Pokud neobtěžuje všechny dostupné lidi, což on nesmírně rád, snaží se zlákat ke hrám kočky nebo psy. Musím mu přiznat, že velmi přesně ví, koho raději nedráždit, koho tiše obejít, kdo je nemocný, kdo je líný a kdo je ke hrátkám vhodný a svolný. Je velmi chytrý a vnímavý. Tedy pokud se koček týká. Lidi si mají hrát vždy a šetřit je není třeba nikdy. Další vášní Pičulky je jídlo. Papá všechno kočičí, lidské a prověřuje taky velmi svědomitě psí misky. Řídí se zásadou, že pokud někdo vyndá jídlo, je nezdvořilost nevzít si a dokonce nechat… to je jako by kočce nechutnalo!
A spaní? Zásadně v posteli v chumlu ostatních čičin. Samotnému je přece smutno. Pičulka je prostě takové místní sluníčko. Je vždy dobře naladěn, vždycky spokojený, kamarádský, vstřícný, naprosto nekomplikovaný. To, že na jedno očko nevidí, a že tedy není jeho obličejík z nejkrásnějších, ho nijak neomezuje, na radosti ze života neubírá. Jen pro lidi je při bližším pohledu, když ho třeba chtějí pochovat a pomazlit, tak trochu fuj".

Pičík
Když se na něj koukám, nedá mi to , abych si nevzpomněla, jak jsme přivezly s Bárou Rebeccu. Taky měla zpočátku obličejík " k nekoukání". Po jednom z " vyšívacích zázraků" MVDr. Beránka z pardubické kliniky se nám ale vrátila Rebecca jako sebevědomá krasavice. Dnes si při běžném pohledu ani nevšimnete, že je na této černé kočce něco zvláštního. Až při bližším zkoumání zjistíte, že s jedním okem " je něco v nepořádku". Ale rozhodně nevzbuzuje pohled do zelených zraků Rebeccy žádné negativní pocity.
Třeba by podobný zákrok dopomohl i Pičulkovi k nové rodině. Tenhle kocourek si to rozhodně zaslouží.
A abychom nezapomněli. Falco určitě zas časem obsadí bezprizorné čičiny, přicestují po svých či je přiveze někdo, komu je "fuk", že zde žít nemohou. Tak jen připomínám, že "stanice živočichů", tedy záchranné stanice pro handicapované živočichy, nejsou odkladištěm nechtěných, ale ani nalezených koček. (Např. stanice ve Vlašimi na nás odkazuje nálezce kočiček velmi často). Pokud ale potřebuje pomoc mládě či zraněný dravec, čáp, labuť, drobní ptáci a savci, ježčata, kolonie netopýrů, plazi… jste tam většinou na správné adrese. Určitě ale volejte nejprve o radu, různé druhy zvířat se chovají různě a zejména u domněle opuštěných mláďat se velmi často chybuje. Stanice mají na rozdíl od útulků pro domácí zvířata území "rozdělené" a bližší informace najdete na jejich webu.
A to Falco? Falco znamená poštolka.

Zdroj:kocky-online.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama