Nosní dutina v podélném řezu 1 - dutiny v čelní kosti 2 - nosní skořepy | |
Plíce levá a pravá (schéma) 1 - přední část předního laloku 2 - zadní lalok 3 - přední lalok 4 - zadní lalok 5 - střední lalok 6 - průdušnice 7 - mízní uzlina |
Sdružuje orgány, které obstarávají výměnu plynů mezi organismem (krví) a vnějším prostředím. Vdechovaný vzduch přivádí tělu kyslík, vydechovaný odvádí z těla kysličník uhličitý a vodní páru. Dýchací ústrojí je též důležitým regulátorem tělesné teploty. Rozlišujeme dýchací cesty a vlastní dýchací orgány - plíce, v nichž dochází k výměně plynů.
Dýchací cesty jsou trubice vystlané sliznicí. Buňky tvořící tuto sliznici mají na svém povrchu (volném) jemné řasinky. Sliznice je zvlhčována sekretem drobných hlenových žlázek. Řasinky vyhánějí hlen se zachycenými nečistotami z dýchacích cest. Tak se vdechovaný vzduch čistí od mechanických nečistot. Kromě toho se při průchodu dýchacími cestami vdechovaný vzduch předehřívá. Dýchací cesty končí několikanásobně rozvětvenými průduškami, které navazují na dýchací kanálky v plicích. Ty jsou zakončeny plicními sklípky. Plicní sklípky jsou zakončené slepě, vystlané plochými buňkami (jednovrstevný dýchací epitel). Ke sklípkům a kanálkům přiléhá těsně hustá síť jemných cév (kapilár). Kyslík ze vzduchu prostupuje dýchacím epitelem a stěnou kapilár do krve, váže se na červené krevní barvivo (hemoglobin v červených krvinkách) a vytěsňuje kysličník uhličitý, který naopak prostupuje z krve do sklípků a dýchacích cest, odkud je vydechován.
Rozeznáváme horní cesty dýchací (nosní dutina a část hltanu) a dolní cesty dýchací (hrtan, průdušnice, průdušky). Dýchacím orgánem jsou plíce. Nosní dutina se otevírá na povrch těla nozdrami a vzadu přechází do nosohltanu dvěma otvory zvanými choany. Středem ji dělí rovná přepážka. V každé polovině nosní dutiny jsou tři spirálovitě zavinuté nosní skořepy. V zadní části dutiny nosní se nacházejí četné čichové skořepy. Nosní dutina je vystlána dýchací sliznicí s řasinkami a hlenovými žlázami a sliznicí čichovou. Čichová sliznice kryje především čichové skořepy a přilehlé úseky nosní přepážky. Je žlutohnědé barvy a je sídlem buněk pro vnímání čichových podnětů. Větřící ústrojí (dvě trubičky při spodním okraji přepážkové chrupavky) je v přední části dutiny nosní. Vzadu končí slepě, vpředu ústí do kanálku, který vede ze dna nosní dutiny na strop dutiny ústní, kde končí na řezákové bradavce (na patře, za řezáky). Vdechnutý vzduch se dostává přes hltan do hrtanu. Hrtan tvoří chrupavky hrtanové (příklopka, štítná chrupavka, konvicovité chrupavky a chrupavka prstenčitá) a obsahuje hlasové ústrojí. Za hrtanem následuje průdušnice, vyztužená chrupavčitými prstenci. V úrovni 6. mezižebří se průdušnice dělí v hrudní dutině na dvě hlavní průdušký (pravou a levou), které vstupují do plic. Pravá a levá plíce jsou vlastní dýchací orgány, uložené v hrudní dutině. Jsou rozděleny hlubokými zářezy na laloky. Jsou pružné, měkké, podle stupně překrvení světle až tmavě růžové barvy. Hrudní dutinu vystýlá pohrudnice, která tvoří dva pohrudničné vaky. Ty se uprostřed stěnami stýkají a vzniká tak přepážka zvaná středohrudí. Ve středohrudí prochází jícen, průdušnice, srdečnice (aorta) a autonomní nervy. Je zde uloženo srdce v osrdečníku a mízní uzliny hrudní dutiny.

