Listopad 2008

Krajiny těla psa

30. listopadu 2008 v 16:11 | Lucie |  Anatomie psa




01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
1 - mozkovna
2 - nosní partie
3 - nosní hřbet
4 - čenich
5 - stop
6 - čelo
7 - temeno
8 - týlní hrbol
9 - líce
10 - horní pysk
11 - dolní pysk
12 - krk
13 - šíje
14 - hrdlo
15 - kohoutek
16 - hrudník
17 - předhrudí
18 - plece
19 - rameno
20 - loket
21 - předloktí
22 - zápěstí
23 - nadprstí (záprstí)
24 - první prst (paspárek)
25 - tlapka hrudní končetiny
26 - dráp
27 - nášlapný polštářek
28 - hřbet
29 - bedra
30 - záď
31 - hrbol kosti kyčelní
32 - slabina
33 - předkolenní řasa
34 - břicho
35 - kořen ocasu
36 - ocas
37 - hrbol sedací kosti
38 - stehno
39 - koleno
40 - bérec
41 - hlezno
42 - nárt
43 - tlapka pánevní končetiny
ZEVNĚJŠEK PSA
Pro popis zevnějšku je vhodný určitý postup. Začíná se popisem hlavy, následuje popis krku, šíje, hrdla, kohoutku, hrudníku a prsou, beder, zádi, ocasu, břicha, slabin, následuje popis hrudní končetiny a popis pánevní končetiny. Často užívaným termínem trup se při popisu míní hrudník, hřbet, bedra, záď, břicho, slabiny. Při popisu rozlišujeme části těla (větší - např. hlava) a tělesné krajiny (menší - např. obličejová).
Konstituční typy, určované podle stavby těla a zevního vzhledu (habitu): 1. leptosomní (představitel = chrt), 2. mesosomní (= přechod mezi typem leptosomním a pyknickým), 3. pyknický (představitel = svatobernardský pes, buldok, kavkazský ovčák).
Formát těla psa závisí na vzájemném poměru výšky těla (měřené v kohoutku) a délky těla (měřené od kloubu ramenního po hrbol kosti sedací). Rozeznává se formát těla čtvercový (kohoutková výška se rovná délce těla) nebo obdélníkový (délka těla je větší než kohoutková výška).
Hlava může být dlouhá, krátká, široká, úzká, těžká, lehká, jemná, ušlechtilá, neušlechtilá, hrubá, přiměřená.
Čelo může být široké, úzké, dlouhé, krátké, ploché, klenuté, vypouklé, zaoblené, zužující se k očím.
Čelní rýha může být mělká, hluboká.
Nadočnicové oblouky mohou být výrazné, nevýrazné.
Líce mohou být vystouplé, ploché, masité, suché.
Nos může být krátký, dlouhý, tupý, zašpičatělý, široký, úzký.
Čenich může být černý, hnědý, břidlicově šedý, bezový, masový nebo skvrnitý.
Pysky mohou být masité, tenké, převislé, volné, přiléhající, nepřiléhající, silné, slabé, jemné.
Nosní hřbet může být rovný, klenutý (klabonos), proláklý.
Stop může být výrazný (silně vyznačený), nevýrazný (naznačený), neznatelný.
Týlní hrbol může být výrazný, nevýrazný, neznatelný. Ucho (ušní boltec) může být nasazené nízko, středně vysoko, vysoko.
Ucho může být vzpřímené, překlopené, zavěšené, dozadu složené, kupírované.
Ucho může být dlouhé, krátké, široké, úzké, malé, střední, velké, tenké, masité, zašpičatělé, zaoblené, měkké, pevné, dobře nebo špatně nesené, nízko nebo vysoko lomené.
Oko může být kulaté, oválné, mandlovité, trojúhelníkovité, šikmo uložené, otevřené, zapadlé, vystouplé. Oko může být tmavé, světlé, hnědé, světle hnědé, jantarové, dravci, rybí.
Výraz oka může být klidný, živý, sebevědomý, nejistý, plachý, zlý, zákeřný.
Krk může být dlouhý, krátký, silný, svalnatý, slabý, štíhlý, suchý, klenutý, jelení (prohnutý), vysoko nebo nízko nasazený.
Šíje může být klenutá, ladná, krátká, dlouhá.
Hrdlo může být suché, vyniklé, s lalokem.
Kohoutek může být vysoký, nízký, krátký, dlouhý, výrazný, nevýrazný.
Hrudník může být hluboký, mělký, úzký, široký, klenutý, sudovitý, plochý, krátký, dlouhý.
Předhrudí může být zepředu široké, úzké, dobře vyvinuté, dobře osvalené, hubené, vpadlé, ostré, oválné.
Hřbet může být rovný, vyklenutý, pronesený, kapří, pevný, měkký, široký, úzký, krátký, dlouhý, spáditý, osvalený dobře nebo slabě.
Bedra mohou být dlouhá, krátká, pevná, měkká, klenutá, rovná, široká, úzká, dobře nebo volně vázaná se hřbetem.
Záď může být rovná, šikmá, spáditá, strmá, dlouhá, krátká, široká, úzká, osvalená dobře nebo slabě.
Ocas může být silný, mohutný, hrubý, jemný, slabý, dlouhý, krátký, nasazený vysoko, nízko, správně, špatné, nesený dolů rovně nebo se zakřivením, přetočený na záď, stočený na zádi, vzhůru nesený, kupírovaný (krátce nebo dlouze).
Břicho může být objemné, sudovité, volné, spuštěné, pevné, vtažené, jelení.
Slabiny mohou být pevné, plné, volné, vpadlé, vyplněné.
Předkolení řasa může být výrazná, nevýrazná.
Hrudní končetiny mohou být rovné, strmé, silné, slabé, pevné, jemné, zaúhlené dobře nebo vadně, osvalené dobře nebo slabě, jejich postoj může být korektní nebo nekorektní.
Plece mohou být krátké, dlouhé, šikmé, strmé, pevné, volné, lopatka může být zaúhlena správně, nesprávně.
Rameno může být dlouhé, krátké, strmé, správně uložené, osvalené dobře nebo špatně.
Loket může být pevný, volný, vybočený, vbočený, přilehlý.
Předloktí může být dlouhé, krátké, silné, slabé, rovné.
Zápěstí může být silné, slabé, výrazné, nevýrazné.
Záprstí může být dlouhé, krátké, pevné, měkké, strmé, sbíhavé, rozbíhavé, sevřené, rozevřené.
Prsty hrudní končetiny mohou být pevné, volné, klenuté, ploché, rozevřené, sevřené.
Tlapka může být pevná, měkká, malá, velká, plochá, klenutá, rozevřená, uzavřená, okrouhlá (kočičí), podlouhlá (zaječí), medvědí.
Našlápné polštářky mohou být vysoké, ploché, silné, slabé.
Drápy mohou být silné, slabé, světlé, tmavé.
Pánevní končetiny mohou být rovné, strmé.
Hrbol kosti kyčelní může být výrazný, nevýrazný, znatelný, neznatelný.
Hrbol kosti sedací může být výrazný, nevýrazný.
Stehno může být krátké, dlouhé, silné, slabé, slabě nebo silně osvalené, plné, hubené. Koleno může být silné, slabé, výrazné, nevýrazné, vybočené, vbočené.
Bérec může být dlouhý, krátký, silný, slabý, osvalený dobře nebo slabě, postavený strmě, šikmo.
Hlezno může být silné, slabé, výrazné, nevýrazné, úzké, široké, vysoko nebo nízko od země.
Nárt může být krátký, dlouhý, silný, slabý, kolmo postavený, podsunutý, předsunutý.
Prsty pánevní končetiny, tlapka, našlápne polštářky a drápy jako na končetině hrudní.
Osrstění může tvořit u plemen dlouhosrstých nebo hrubosrstých vous na konci čenichové partie, obočí nad očima, praporce na končetinách, kartáč na ocase.

Kostra I.

30. listopadu 2008 v 16:08 | Lucie |  Anatomie psa
1 - lebka
2 - krční obratle
3 - hrudní obratle
4 - bederní obratle
5 - ocasní obratle
6 - žebra
7 - lopatka
8 - ramenní kost
9 - vřetenní kost
10 - loketní kost
11 - zápěstní kosti
12 - záprstní kosti
13 - prstní kosti
14 - pánev
15 - stehenní kost
16 - holenní kost
17 - nárt
02_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Lebka - pohled zleva
1 - temenní kost
2 - čelní kost
3 - slzní kost
4 - jař­mová kost
5 - spánková kost
6 - horní čelist
7 - řezá-ková kost
8 - nosní kost
9 - dolní čelist
02_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Lebka - pohled zdola
1 - týlní otvor
2 - týlní kost
3 - klínová kost

4 - spánková kost
5 - křídlatá kost
6 - radličná kost
7 - jařmová kost
8 - patrová kost

9 - patrový výběžek horní čelisti
10 - patrový výběžek řezákové kosti
02_01_03m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Kostra je opornou složku pohybového aparátu, a tím pevnou schránku pro řady orgánů. Kosterní soustava pozů­stává z kostí, chrupavek a jejich spojů. Kost je samostatný orgán, tvořený kostní tkání. Rozeznáváme kostní tkáň hutnou (kompaktní) a houbovitou (spongiózní). Na povrchu kryje kost okostice. Dutiny v kostech vyplňuje kostní dřeň. Do kostí vstupují cévy a nervy.
Podle tvaru rozlišujeme kosti dlouhé, kosti ploché a kosti krátké. Mezi sebou jsou kosti spojeny buď vmezeřenou tkání (kterou může být vazivo, chrupavka nebo kost) nebo kloubně (kosti se stýkají plochami pokrytými chrupavkou, zvlhčovanou na povrchu tzv. kloubním tihem). Kloub je na povrchu kryt vazivovým kloubním pouz­drem. Kloubní plochy udržuje ve stálém dotyku přilnavost kloubního tihu, atmosférický tlak, samo kloubní pouzdro a vazy. Rozeznáváme klouby kulovité (příkladem může být kyčelní kloub), klouby hrbolové (kloub hla­vový), klouby ploché (klouby výběžků obratlů) a klouby tuhé (spojení kosti křížové a kostí pánevních).
Kostra se dělí na kostru trupu, kostru hlavy a kostru končetin.
Kostru trupu tvoří páteř složená z obratlů, žebra a hrudní kost. Páteř se skládá z několika oddílů: krční (7 obratlů, první dva jsou tvarové odlišné - nosič a čepovec), hrudní (13 obratlů, k nimž se připojuje 13 párů žeber), bederní (7 obratlů), křížové obratle (jsou 3 a srůstají v křížovou kost) a ocasní (20 - 23). Jednotlivé obratle spojují meziobratlové ploténky (chrupavčité) a meziobratlové klouby. Hrudní obratle, žebra a hrudní kost tvoří hrudní koš. Žebra rozeznáváme pravá (připojují se kloubně prostřednictvím žeberní chrupavky přímo ke kosti hrudní, je jich 9 párů) a nepravá (jejich žeberní chrupavky se spojují v žeberní oblouk, jsou jich 4 páry). Hrudní kost je složena z 8 článků, spojených chrupavčitými ploténkami, které ve stáří zkostnatí.
Lebka se dělí na mozkovnu a obličejovou část.
Mozkovna ohraničuje lebeční dutinu a tvoří ji kosti párové a nepárové. Z nepárových kostí to je na spodině lebeční klínová kost a čichová kost (čichová kost odděluje lebeční dutinu od dutiny nosní) a týlní kost. Ty dopl­ňuje v klenbě lebeční dutiny mezitemenní kost. Klenbu lebeční dutiny tvoří ještě kosti párové - kosti temenní, kosti čelní a po stranách kosti spánkové.
Obličejovou část tvoří obličejové kosti ohraničující dutinu ústní a nosní. K nepárovým obličejovým kostem patří spodní čelist a na spodině dutiny nosní kost radličná. K párovým obličejovým kostem se počítají horní čelisti, kosti řezákové, kosti nosní, kosti slzní, kosti jařmové, kosti patrové, křídlaté a v nosní dutině skořepy. Na spodině ústní dutiny se nachází jazylka, která tvoří oporu pro jazyk, okolní jazylkové svaly a upevňuje hrtan.
Nosní dutina má strop tvořený čelními kostmi, nosními kostmi, výběžky kostí řezákových a horních čelistí. Její spodinu tvoří tvrdé patro (jež současně tvoří strop ústní dutiny). Tvrdé patro je tvořeno patrovými výběžky kostí řezákových, patrovými výběžky horních čelistí a kostmi patrovými. Svislou chrupavčitou přepážkou je nosní dutina rozdělena na dvě poloviny. Spodním okrajem zapadá tato přepážka mezi obě křídla kosti radličné. Uvnitř dutiny nosní jsou uloženy nosní skořepy (horní, střední a dolní). Horní a střední nosní skořepy jsou tvořeny kornoutovitým výběžkem čichové kosti, dolní nosní skořepa odstupuje od vnitřní plochy horní čelisti a dělí se na dvě lamely (jedna z nich je zavinutá vzhůru, druhá dolů). V kostech ohraničujících nosní dutinu jsou vedlejší nosní dutiny. Jsou vyvinuté v kostech čelních a v horních čelistech. Z kosti čichové vybíhají tenké kostěné lamely, které se kornoutovitě zavíjejí a tvoří čichové bludiště.
Lebeční kosti jsou vzájemně spojeny v lebečních švech (ploché kosti), chrupavčitými sponami (kosti lebeční spodiny) a kloubně (spojení spodní čelisti se spánkovou kostí v kloubu čelistním).

02_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Lebka - pohled shora
1 - týlní kost
2 - mezitemenní kost
3 - temenní kosti
4 - šupinná část spánkové kosti
5 - jařmový oblouk
6 - čelní kosti
7 - jařmová kost
8 - nosní kosti
9 - horní čelist
10 - řezáková kost


Kostra II. - Hrudní končetina

30. listopadu 2008 v 16:07 | Lucie |  Anatomie psa
Koncová část hrudní končetiny - pohled zleva
1 - vřetenní kost
2 - loketní kost
3 - zápěstní kosti
4 -záprstní kosti
5 - l. prstní článek
6 - II. prstní článek
7 - III. prstní článek
8 - vaz spojující vřetenní kost s loketní kostí
9 - vazy spojující zápěstní kosti
10 - boční vaz spojující záprstní kost s prvním prstním článkem V. prstu
11 - našlápne polš­tářky
12 - záprstní polštářek
03_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Koncová část hrudní končetiny - pohled ze hřbetní strany
1 - vřetenní kost
2 - loketní kost
3 - zápěstní kosti
4 - záprstní kosti
5 - l. článek 3. prstu
6 - II. článek 3. prstu

7 - III. článek 3. prstu
8 - vazy spojující zápěstní a záprstní kosti
9 - zápěstní kloub
10 - kloub, v němž se spojuje záprstní kost V. prstu s l. prstním článkem
11 - klouby, v nichž se spojují prstní články (l. s II. a II. s III.) V. prstu, I-V - 1.-5. prst
03_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti

KOSTRA II.
Hrudní končetina
je u psa připojena k trupu prostřednictvím trojúhelníkovité lopatky. Lopatka však nemá bez­prostřední spojení s dalšími kostmi trupu. Svojí vnitřní plochou se přikládá k předním žebrům a k předním hrudním obratlům. S trupem je spojena mohutnými svaly. Kloubně je lopatka spojena na spodním konci s pažní kostí v ramenním kloubu. Ke kosti pažní se připojuje v kloubu loketním předloktí, tvořené dvěma kostmi - silnější vřetenní kostí a slabší a delší loketní kostí. Za předloktím následují kosti zápěstní, uspořádané ve dvou řadách. V horní řadě jsou tři a v dolní čtyři zápěstní kosti. Na zápěstní kosti nasedají kosti záprstní, jichž je 5. Nejvnitrnější a nejtenčí (první záprstní kost) tvoří podklad pro palec (první prst). Zápěstní kloub tvoří spodní konec předloketních kostí, zápěstní kosti a horní konce záprstních kostí. Hrudní končetina je pětiprstá. První prst (palec) má pouze dva články, 2.-5. prst mají po 3 článcích. Třetí článek těchto prstů tvoří kost drápovou (podklad drápu). Prstní články jsou spojeny s kostmi záprstnimi i navzájem kloubně. Ve stěně kloubních pouzder těchto kloubů jsou drobné sezamské kosti.
03_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Předloktí
1 - vřetenní kost
2 - loketní kost

Kostra III. - Pánevní končetina

30. listopadu 2008 v 16:06 | Lucie |  Anatomie psa
Pánev - pohled zleva
1 - křížová kost
2 - hrbol sedací kosti
3 - sedací kost
4 - kyčelní kost
5 - stydká kost
6 - kloubní jamka pro připojení hlavice stehenní kosti
04_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Stehenní kost
04_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Bérec
1
- holenní kost
2 - lýtková kost
04_01_03m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Schéma koncové části pánevní končetiny
1
- zánártní kosti
2 - nártní kosti (nárt)
3 -1. člá­nek 4. prstu
4 - II. článek 4. prstu
5 - III. článek 4. prstu
6 - hleznová kost
7 - patní kost
04_01_04m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Pánevní končetina je připojena k trupu pánevním pletencem. Pletenec je tvořen dvěma polovinami pánve, které se nahoře připojují ke křížové kosti v kloubu křížokyčelním a dole jsou spojeny sponou pánevní (v mládí je vazi­vová, později kostnatí). Každá polovina pánve vzniká srůstem tří původně samostatných kostí - kyčelní kosti (je uložena vpředu a nahoře, pod kůží je hmatný hrbol kyčelní kosti), stydké kosti (uložené vpředu dole) a sedací kosti (uložené vzadu dole a vybíhající v sedací hrbol). Kloubní jamka na pánvi slouží ke skloubení hlavice ste­henní kosti v kyčelním kloubu. Spodní konec stehenní kosti nese dva kloubní hrboly ke spojení s kostí holenní a lýtkovou v kolenním kloubu. Čéška tento kloub doplňuje. Bérce (odpovídající předloktím hrudních končetin) tvoří dvě kosti - silnější holenní kost a tenčí a delší lýtková kost. Holenní kost se nahoře kloubně spojuje se ste­henní kostí v kolenním kloubu. Za bércem následují zánártní kosti. Je jich sedm a jsou uloženy ve třech řadách. V horní řadě vpředu a na vnitřní straně je hleznová kost (která se kloubně spojuje s holenní kostí), vzadu a zevně je patní kost (která vybíhá ve vysoký patní hrbol, na nějž se upíná Achillova šlacha). Uprostřed je jediná kost - střední kost zánártní. Spodní řada je tvořena třemi kostmi. Za zánártními kostmi následují kosti nártní. Spodní konce bércových kostí, zánártní kosti a horní konce nártních kostí se spojují kloubně v hleznovém kloubu.
04_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti

Pánev - pohled ze hřbetní strany (polovina)
1 - stehenní kost
2 - kyčelní kost
3 - stydká kost
4 - sedací kost
5 - hrbol sedací kosti

Svalová soustava

30. listopadu 2008 v 16:04 | Lucie |  Anatomie psa


Povrchová svalovina trupu - pohled zleva
1 - kápový sval
2 - vzpřimovač hlavy a krku
3 - deltový sval
4 - trojhlavý sval
5 - nejširší zádový sval
6 - prsní svaly
7 - zevní šikmý břišní sval
8 - vnitřní šikmý břišní sval
9 - pažní sval
10 - krejčovský sval
11 - dvojhlavý stehenní sval
05_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Zahrnuje hladké svalstvo, srdeční svalovinu a žíhané svalstvo (kosterní). Žíhané svalstvo představuje aktivní složku pohybového ústrojí. Podstatou činnosti svalů je schopnost smršťovat se, zkracovat (až na polovinu délky v nesmrštěném stavu). Typický kosterní sval má bříško, tvořené svalovými vlákny, jež na obou koncích přechá­zejí ve šlachy. Jedna tvoří odstup (pevné místo, odkud sval vychází) a druhá úpon (místo, kam se upíná, kde sval vykonává svoji funkci). Svaly mohou být jednoduché (s jedním bříškem) nebo rozeklané (mají několik bří­šek). Některé svaly působí souhlasně (tzv. sdruženci), jiné opačně (tzv. protivníci).
Kosterní svaly. Rozlišujeme kožní svaly, svaly hlavy, trupu, hrudní končetiny a pánevní končetiny.
Ke svalům hlavy patří svaly okohybné, uchohybné, hltanové aj. (tzv. ústrojové), svaly lícní neboli mimické a žvýkací.
Svaly trupu se třídí takto: svaly uložené nad páteří (natahovači páteře), svaly uložené pod páteří (ohýbací páteře), svaly hrudní stěny, svaly břišní stěny, bránice (oddělující dutinu hrudní od dutiny břišní) a svaly ocasu. Ze svalů hrudní stěny jsou zvláště pro dýchání důležité svaly mezižeberní. Svaly břišní stěny jsou 4 ploché svaly, které fungují jako břišní lis. Svaly ocasu se dělí na vzpřimovače a schylovače (první jsou na svrchní, druhé na spodní straně ocasu).
Svaly hrudní končetiny se dělí na svaly připojující hrudní končetinu k trupu a k hlavě, svaly plece a svaly před­loktí a záprstí. Svaly předloktí se člení na skupinu natahovačů a ohybačů.
Svaly pánevní končetiny se dělí na svaly bederní, pánevní, svaly stehenní a svaly bércové. Ty se dále člení na dvě skupiny: vpředu a zevně jsou uloženy ohybače hleznového kloubu a natahovače prstů, na zadní ploše jsou ohybače prstů a natahovače hleznového kloubu.

Trávicí ústrojí I.

30. listopadu 2008 v 16:03 | Lucie |  Anatomie psa
Lebka - pohled zleva
I3
- 3. řezák (kraják)
C - špičák
P1 - P4 - třenové zuby (premoláry)
M1 - M3 - stoličky (moláry)
06_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Lebka v podélném řezu (bez dolní čelisti)
l1 - I3 - řezáky (I1 - klíšťka, I2 - střeďák, I3 - kraják)
C - špičák
P1 - P4 - třenové zuby (premoláry)
M1 - M2 - stoličky (moláry)
06_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Strop dutiny ústní - pohled zdola
1 - patrové lišty
2 - horní pysk
3 - klíšťka (l1)
4 - střeďák (I2)
5 - kraják (I3)
6 - špi­čák (C)
7 - třenové zuby (premoláry - P)
06_01_03m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Jazyk - pohled shora
1 - kořen jazyka
2 - tělo jazyka
3 - hrot jazyka
4 - vstup do hrtanu
5 - hrtanová příklopka
06_01_04m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Uložení slinných žláz
1 - žvýkací sval
2 - slinné žlázy
3 - vývod příušní slinné žlázy
4 - mízní uzlina
06_01_05m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Trávicí ústrojí slouží k příjmu potravy, k jejímu mechanickému zpracování, chemickému rozložení a vstřebávání látek pro organismus nezbytných. Nestravitelné zbytky potravy vylučuje z těla. Do těla se potrava dostává ústní dutinou, hltanem pak přechází do jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva. Nestrávené zbytky potravy vycházejí z trávicí trubice řitním otvorem.
Stěna trávicí trubice je tvořena vnitřní slizniční vrstvou, nad níž je vrstva svalová. Ta je na povrchu kryta vazivem, případné hladkou útrobní pobřišnicí. Ve sliznici jsou drobné žlázky vyměšující hlen, který chrání stěnu trávicí trubice, a sekret, který potravu ředí a chemicky štěpí. K trávicí trubici se připojují svými vývody i samostatné velké žlázy, které vyměšují látky nezbytné k trávení - játra a slinivka břišní.
Ústní dutina ústí navenek ústní štěrbinou a dělí se na předsíň a vlastní dutinu ústní. Je ohraničena kostmi (tvrdým patrem a dolní čelistí) a měkkými stěnami. Po stranách tvoří tyto měkké části tváře, vpředu pysky. Do ústní dutiny ústí vývody slinných žláz. Svalovina tvořící tváře je zevně kryta kůží a uvnitř sliznicí. Strop ústní dutiny tvoří tvrdé patro (s kostěným podkladem), jehož pokračováním je měkké patro (pouze svalnaté). Spodina ústní dutiny má svalový podklad a je v ní uložen jazyk. Jazyk je svalnatý orgán, krytý sliznicí posetou bradavkami (papilami). Některé mají pouze funkci mechanickou (papily nitkovité), jiné jsou sídlem chuti (papily houbovité, lístkovité a hrazené).
V čelistech jsou zasazeny zuby. Chrup dospělého psa sestává ze 42 zubů (20 v horní a 22 v dolní čelisti). Zuby jsou rozlišené na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky. V horní čelisti jsou v jedné polovině 3 řezáky, 1 špičák, 4 zuby třenové a 2 stoličky. V polovině dolní čelisti jsou 3 řezáky, 1 špičák, 4 zuby třenové a 3 stoličky. Čtvrtý zub třenový v horní čelisti a první stolička v čelisti dolní se nazývají trháky. Mléčný chrup štěněte je složen z 28 zubů. V jedné polovině horní i dolní čelisti je po 7 zubech: 3 řezáky, 1 špičák a 3 zuby třenové. Mléčný chrup se proře­zává ve věku 3-6 týdnů, k výměně řezáků dochází ve věku 3-5 měsíců, k výměně špičáků ve věku 5-7 měsíců, k výměně zubů třenových (2.-4.) ve věku 5-6 měsíců. Stoličky se zakládají přímo jako zuby trvalé, prořezávají se ve věku 4-7 měsíců. První zub třenový se zakládá rovněž přímo jako zub trvalý.
Podle vzájemného postavení řezáků horní a dolní čelisti se rozeznává několik druhů skusu: skus nůžkový (řezáky horní čelisti přesahují těsně řezáky čelisti dolní), skus klešťový (řezáky horní čelisti nasedají hranami na hrany řezáků čelisti dolní), předkus dolní čelisti (řezáky horní čelisti se dotýkají zadní plochy řezáků dolní čelisti, případně je mezi řezáky větší mezera), podkus dolní čelisti (řezáky horní čelisti se nedotýkají svojí zadní plochou přední plochý řezáků dolnočelistních, mezi zuby je menší nebo větší mezera).

Zubní vzorec mléčného chrupu:
3 1 3
---
3 1 3
(To znamená, že v polovině jedné čelisti jsou tři řezáky, jeden špičák a tři zuby třenové.)
Zubní vzorec trvalého chrupu:
3 1 4 2
---
3 1 4 3
(To znamená, že v jedné polovině horní čelisti jsou tři řezáky, jeden špičák, čtyři zuby třenové a dvě stoličky, a v jedné polovině dolní čelisti jsou tři řezáky, jeden špičák, čtyři zuby třenové a tři stoličky.)
Přehled prořezávání a výměny zubů u psa

zuby
prořezávají se ve stáří
výměna ve stáří
řezáky
4-6 týdnů
3-5 měsíců
špičáky
3-5 týdnů
5-7 měsíců
zuby třenové P1
4-5 měsíců
nevyměňují se
zuby třenové P2-P4
5 týdnů
5-6 měsíců
stoličky M1
4-5 měsíců
nevyměňují se
stoličky M2
5-6 měsíců
nevyměňují se
stoličky M3 dole
6-7 měsíců
nevyměňují se

Trávicí ústrojí II.

30. listopadu 2008 v 16:02 | Lucie |  Anatomie psa
Hlava v podélném řezu
1
- dolní čelist
2 - hrot jazyka
3 - tělo jazyka
4 - kořen jazyka
5 - jazylka
6 - příklopka (epiglotis)
7 - průdušnice
8 - jícen
9 - nosohltan
10 - měkké patro
11 - tvrdé patro
07_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Trávicí trubice
1 - vrátník žaludku
2 - dvanáctník
3 - tenké střevo
4 - slepé střevo
5 - tlusté střevo
6 - konečník
7 - kraniální (přední) okružní tepna
07_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti

Z dutiny ústní jde potrava do hltanu, který je společnou cestou pro soustavu zažívací i dýchací (obě soustavy se zde kříží). Dělí se na nosohltan, ústní část a zadní část hltanu. Z hltanu pokračuje trávicí ústrojí jícnem. Ten pro­chází krkem a dutinou hrudní, proniká bránicí a vstupuje v dutině břišní do žaludku. Hlavní část trávicího ústrojí je uložena v břišní dutině. Žaludek je jednoduchý, jednokomorový, vakovitý, směrem k tenkému střevu se zužuje. Vstup jícnu do žaludku, zvaný česlový otvor, je nálevkovitý, a tak umožňuje psu snadné zvracení. Přechod žaludku do střeva uzavírá vrátník. Střevo je rourovité a dělí se na několik oddílů. Rozeznáváme tenké střevo a tlusté střevo, na tenkém střevě rozlišujeme dvanáctník (je hned za žaludkem, v pravé polovině těla), lačník (nej­delší část střeva, tvoří 6-8 kliček) a kyčelník (ústící do tlustého střeva), tlusté střevo sestává ze slepého střeva (tvoří dvě až čtyři krátké kličky), tračníku (má část vzestupnou, příčnou a sestupnou - podle uložení v břišní dutině) a konečníku (poslední úsek tlustého střeva), který vyúsťuje na tělní povrch řitním kanálem a otvorem. Do stran řitního otvoru vyúsťují drobnými otvůrky dva řitní váčky, plné aromatických žláz produkujících páchnoucí sekret. Do střeva vylučují své produkty dvě velké žlázy - játra a slinivka břišní. Játra vylučují žluč, napomáhající trávení tuků, slinivka břišní vylučuje vedle hormonů trávicí šťávy, napomáhající trávení bílkovin, sacharidů a tuků. Vývod jater (žlučovod) vyúsťuje společně s vývodem slinivky břišní do dvanáctníku, a to asi 2 - 5 cm za vrátní­kem.

Dýchací ústrojí

30. listopadu 2008 v 16:01 | Lucie |  Anatomie psa
Nosní dutina v podélném řezu
1 - dutiny v čelní kosti
2 - nosní skořepy
08_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Plíce levá a pravá (schéma)
1 - přední část předního laloku
2 - zadní lalok
3 - přední lalok
4 - zadní lalok
5 - střední lalok
6 - průdušnice
7 - mízní uzlina
08_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Sdružuje orgány, které obstarávají výměnu plynů mezi organismem (krví) a vnějším prostředím. Vdechovaný vzduch přivádí tělu kyslík, vydechovaný odvádí z těla kysličník uhličitý a vodní páru. Dýchací ústrojí je též důleži­tým regulátorem tělesné teploty. Rozlišujeme dýchací cesty a vlastní dýchací orgány - plíce, v nichž dochází k výměně plynů.
Dýchací cesty jsou trubice vystlané sliznicí. Buňky tvořící tuto sliznici mají na svém povrchu (volném) jemné řasinky. Sliznice je zvlhčována sekretem drobných hlenových žlázek. Řasinky vyhánějí hlen se zachycenými nečistotami z dýchacích cest. Tak se vdechovaný vzduch čistí od mechanických nečistot. Kromě toho se při průchodu dýchacími cestami vdechovaný vzduch předehřívá. Dýchací cesty končí několikanásobně rozvětve­nými průduškami, které navazují na dýchací kanálky v plicích. Ty jsou zakončeny plicními sklípky. Plicní sklípky jsou zakončené slepě, vystlané plochými buňkami (jednovrstevný dýchací epitel). Ke sklípkům a kanálkům při­léhá těsně hustá síť jemných cév (kapilár). Kyslík ze vzduchu prostupuje dýchacím epitelem a stěnou kapilár do krve, váže se na červené krevní barvivo (hemoglobin v červených krvinkách) a vytěsňuje kysličník uhličitý, který naopak prostupuje z krve do sklípků a dýchacích cest, odkud je vydechován.
Rozeznáváme horní cesty dýchací (nosní dutina a část hltanu) a dolní cesty dýchací (hrtan, průdušnice, průdušky). Dýchacím orgánem jsou plíce. Nosní dutina se otevírá na povrch těla nozdrami a vzadu přechází do nosohltanu dvěma otvory zvanými choany. Středem ji dělí rovná přepážka. V každé polovině nosní dutiny jsou tři spirálovitě zavinuté nosní skořepy. V zadní části dutiny nosní se nacházejí četné čichové skořepy. Nosní dutina je vystlána dýchací sliznicí s řasinkami a hlenovými žlázami a sliznicí čichovou. Čichová sliznice kryje především čichové skořepy a přilehlé úseky nosní přepážky. Je žlutohnědé barvy a je sídlem buněk pro vnímání čichových podnětů. Větřící ústrojí (dvě trubičky při spodním okraji přepážkové chrupavky) je v přední části dutiny nosní. Vzadu končí slepě, vpředu ústí do kanálku, který vede ze dna nosní dutiny na strop dutiny ústní, kde končí na řezákové bradavce (na patře, za řezáky). Vdechnutý vzduch se dostává přes hltan do hrtanu. Hrtan tvoří chru­pavky hrtanové (příklopka, štítná chrupavka, konvicovité chrupavky a chrupavka prstenčitá) a obsahuje hlasové ústrojí. Za hrtanem následuje průdušnice, vyztužená chrupavčitými prstenci. V úrovni 6. mezižebří se průduš­nice dělí v hrudní dutině na dvě hlavní průdušký (pravou a levou), které vstupují do plic. Pravá a levá plíce jsou vlastní dýchací orgány, uložené v hrudní dutině. Jsou rozděleny hlubokými zářezy na laloky. Jsou pružné, měkké, podle stupně překrvení světle až tmavě růžové barvy. Hrudní dutinu vystýlá pohrudnice, která tvoří dva pohrudničné vaky. Ty se uprostřed stěnami stýkají a vzniká tak přepážka zvaná středohrudí. Ve středohrudí prochází jícen, průdušnice, srdečnice (aorta) a autonomní nervy. Je zde uloženo srdce v osrdečníku a mízní uzliny hrudní dutiny.

Močové ústrojí

30. listopadu 2008 v 16:01 | Lucie |  Anatomie psa
Schéma ledviny psa
1 - močovod
2 - močová pánvička
3 - ledvinná tepna
09_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Uložení ledvin - pohled ze hřbetní strany
1
- pravá ledvina
2 - levá ledvina
3 - XII. hrudní obratel
4 - XIII. žebro
5 - III. bederní obratel
09_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Sdružuje orgány, které z těla vylučují a odvádějí odpadní látky vznikající při výměně látkové. Převádějí tělu nepo­třebné látky z krve do moče. Močové ústrojí zahrnuje ledviny a vývodné močové cesty. Vlastní vyměšovací žlázou je ledvina (pravá a levá). Její základní funkční jednotkou je nefron, ledvinný kanálek, jehož slepý počátek se roz­šiřuje v pouzdro tepenného klubíčka. Z klubíčka se filtruje z krve do dutiny pouzdra primární moč. Z té vstřebává zpětně ledvinný kanálek opředený sítí kapilár vodu a látky pro tělo nutné.
Z ledviny odchází moč vývodnými cestami močovými, jejichž stěny jsou tvořeny sliznicí a hladkou svalovinou. Vývodné cesty močové představují dvě ledvinné pánvičky, dva močovody, močový měchýř a močová trubice (samčí nebo samicí).
Ledviny jsou fazolovitého tvaru, červenohnědé barvy, zavěšené na stropě břišní dutiny, v úrovni prvních tří bederních obratlů. Pravá ledvina je posunuta více kupředu. Ledvina je trubičkovitá žláza. Trubičky (močové kanálky) začínají v ledvinné kůře z váčkovitého rozšíření - Baumanova pouzdra, do něhož se vchlipuje klubíčko tepenných vlásečnic. Baumanovo pouzdro a tepenné klubíčko tvoří dohromady ledvinné tělísko. Močový kaná­lek tvoří nejprve v kůře husté kličky, pak se napřimuje, probíhá do dřeně a odtud se vrací zpět do kůry, kde znovu vytváří husté kličky. Opět se napřimuje, spojuje se se sousedními kanálky ve vývody, které ústí na ledvinné bra­davce, uložené v ledvinné pánvičce. Vývodné močové cesty začínají ledvinnými pánvičkami uloženými v ledvinné jamce, pokračují močovody, které vystupují z ledvinných pánviček a vedou moč do nepárového močového měchýře. Z něho vychází močová trubice, ústící u feny do poševní předsíně a u psa na vrcholu penisu.

Pohlavní ústrojí I.

30. listopadu 2008 v 16:00 | Lucie |  Anatomie psa
Pyj (penis) v podélném řezu

1 - houbovité těleso
2 - močová trubice
3 - topořivé těleso
4 - šourek
5 - předkožka
6 - kost pyje
10_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Varle a nadvarle (schéma)
1 - vazivový obal
2 - přepážky
3 - po­délný pruh středo­vého vaziva
4 - síť varlete
5 - lalůčky varlete
6 - vývodné kanálky varlete
7 - kanálek vývodu nadvarlete
8 - chámovod
9 - přímý semenotvorný kanálek
10 - stočený semenotvorný kanálek
10_01_03m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Varle a nadvarle
1 - varle
2 - nadvarle
3 - semenný provazec
10_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Část močových a vývodných pohlavních cest psa
1 - močový měchýř
2 - močovod
3 - předstojná žláza
4 - chámovod
5 - močová trubice
6 - ústí močovodu
10_01_04m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Pohlavní ústrojí umožňuje rozmnožování. U obou pohlaví se skládá z pohlavních žláz a vývodných cest. Samčí pohlavní ústrojí. Pohlavní žlázy, varlata, se zakládají v dutině břišní a teprve po narození jedince sestupují do šourku (mimo břišní dutinu). U psa začíná sestup varlat ve 4. týdnu po narození a končí v desátém týdnu. Nesestoupí-li varle do šourku, hovoříme o jednostranném či oboustranném krýptorchismu. Samčí vývodné cesty a kopulační orgán (penis) umožňují samčím buňkám (spermiím), které vznikají ve varleti, proniknout do samičího pohlavního ústrojí. K vývodným cestám pohlavním se druží u psa jediná přídatná pohlavní žláza, prostata.
Varle je párový orgán a skládá se ze stočených semenotvorných kanálků, v nichž vznikají a zrají samčí pohlavní buňky, spermie. Je oválného tvaru, uložené v mezinoží, v šourku. Vývodné kanálky vystupující z varlete tvoří základ nadvarlete, které je přirostlé k okraji varlete. Z nadvarlete vychází chámovod, který prochází tříselným kanálem do pánevní dutiny, kde ústí na semenném hrbolku do močové trubice, hned po jejím výstupu z močo­vého měchýře. Od tohoto místa jsou vývodné cesty močové zároveň vývodnou cestou pohlavní. Zde obdává zevně močovou trubici prstencovitá prostata, jejíž sekret je součástí ejakulátu (chámu). Samčím kopulačním orgánem je penis (pyj), jehož podstatou je topořivé těleso. U psa je v topořivém tělese pyje kost, která umožňuje zavedení pyje do pochvy feny ještě dříve, než došlo k dokonalému ztopoření pyje. Topořivé těleso žaludu pyje vytváří několik centimetrů za vrcholem pyje uzlovité zduření, které zbytní až po zasunutí pyje do pochvy feny a vyvolává jev, známý při kopulaci jako "svázání". Neztopořený penis je zasunut v předkožce, která ční ze spodní břišní stěny na zřetelné kožní řase a skrývá volnou část pyje. Kůže předkožky navazuje dozadu do mezinoží na hladkou, lesklou a málo ochlupenou kůži šourku. Při pohlavním podráždění se otevřou tepny přivádějící krev do topořivého tělesa penisu a silným překrvením dutinek v topořivém tělese je vyvolán tlak na pevný vazivový obal penisu, což vyvolává jeho ztuhnutí.
Varle funguje též jako žláza s vnitřní sekrecí. Vylučuje samčí pohlavní hormon, který podmiňuje typický samčí výraz (sekundární pohlavní znaky samce, samčí chování).

Pohlavní ústrojí II. - Samičí pohlavní ústrojí

30. listopadu 2008 v 15:58 | Lucie |  Anatomie psa
1 - děložní tělo
2 - vyústění močové trubice do poševní předsíně
3 - poševní předsíň
4 - pochva
5 - děložní krček
6 - děložní rohy
7 - ústí vejcovodu
8 - vaječníky
11_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Schéma pohlavního cyklu feny
proestrus (přípravné období)
estrus (období vlastní říje)
metestrus (období po říji)
anestrus (období pohlavního klidu)
doba trvání (dny):
5 - 9; 5 - 12; 60 - 63; 90 -120
změny na děložní sliznici:
1 - na vaječnících dozrávají Graafovy folikuly
2 - folikuly praskají, vajíčka se uvolňují (ovulace)
3 - v místě vyprázdně­ného folikulu se vytváří žluté tělísko
11_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Samicí pohlavní ústrojí.
Pohlavní žlázy představují vaječníky. Jsou uloženy v břišní dutině, před pánví. Samičí vývodné cesty pohlavní jsou vejcovody, děloha, pochva, poševní předsíň a vulva (přeska). Poševní předsíň a vulva jsou zároveň i konečným úsekem vývodných cest močových.
Vaječník je párový podélně oválný útvar 1-2 cm dlouhý. Z povrchově uloženého zárodečného epitelu vaječníku vznikají a dozrávají samičí pohlavní buňky - vajíčka, která se periodicky (v době říje) uvolňují a pronikají do vej­covodů, případně do dělohy. Vejcovod je 5-10 cm dlouhá trubička, která začíná nálevkovitým rozšířením, jež lne k povrchu vaječníku a usnadňuje tak proniknutí vajíčka do vejcovodu. Vejcovod navazuje na děložní roh. Děloha je u feny dvojrohá. Má déložní tělo a pravý a levý děložní roh. Děložní rohy jsou tenké. Tělo je krátké a vzadu uza­vřeno děložním krčkem, který vyčnívá jako děložní čípek do pochvy. Děloha má silnou svalovou a slizniční stěnu. Ze sliznice je v prvních fázích březosti vyživován zárodek a svalovina děložní stěny se účastní při vypuzování plodu za porodu. Pochva je rozdělena vyústěním samičí močové trubice na přední část, vlastní (kopulační) pochvu a zadní část, poševní předsíň. Poševní předsíň je společnou vývodnou cestou pohlavní a močovou a je zakončena vulvou. Stydkou štěrbinu vulvy ohraničují po stranách valovité stydké pysky. Ve spodní části stydké štěrbiny vulvy je poštěváček.
Samičí pohlavní ústrojí vytváří samičí pohlavní buňky (vajíčka), umožňuje jejich oplození a skýtá vhodné pro­středí a výživu zárodku. V době říje bývají při kopulaci a svázání vpraveny samčí pohlavní buňky (spermie) do pochvy. Spermie pronikají děložním krčkem (který je fyziologický otevřen pouze v době říje a při porodu) do dělohy a vejcovodů. Zde se setkávají s vajíčky a právě ve vejcovodu dochází k oplození. Oplozené vajíčko (zygota) proniká vejcovodem do dělohy, kde se uhnízdí ve sliznici, vznikají zde i plodové obaly a vyvíjí se plod. Spojením plodových obalů a děložní stěny vznikne placenta. Plod je vyživován prostřednictvím krevního oběhu placenty (ta zprostředkovává přenos výživných látek a výměnu plynů z krve děložní stěny matky). Po dovršení 60-66 dnů březosti je při porodu plod vypuzen z těla matky jako novorozenec. Vaječníky, vejcovody i děloha jsou zavěšeny v břišní a pánevní dutině na pružných závěsech. Plody bývají v době březosti uloženy především v děložních rozích.
Vaječníky jsou též žlázy s vnitřní sekrecí. Vylučují samičí pohlavní hormon, který ovlivňuje vývoj dělohy a typické samičí znaky (sekundární pohlavní znaky). Na vaječnících se objevují v době mezi říjemi a zvláště v době březosti oválné vyvýšeniny, žlutá tělíska, která vylučují hormon, jež zajišťuje zdárný průběh březosti a ovlivňuje rozvoj mléčné žlázy.

Krevní a mízní ústrojí

30. listopadu 2008 v 15:57 | Lucie |  Anatomie psa




Schéma krevního oběhu
Z pravé předsíně (1) jde krev do pravé komory (2) a odtud plicní tepnou (3) do plic (4). Zde se okysličuje a je vedena plicními žílami (5) do levé předsíně (6). Odtud se dostává do levé komory (7) a z ní srdečnicí (8) do těla, k jednotlivým orgánům. Ze srdečnice vystupuje silný cévní kmen (10), vedoucí okysličenou krev do hlavy, krku a hrudních končetin. Odkysličená krev z těchto částí těla je vedena žílami, které se slévají v přední dutou žílu (11). Ta vstupuje do pravé předsíně. Z ostatních částí těla vedou odkysličenou krev žíly, které se vlévají do zadní duté žíly (9), jež vede krev rovněž do pravé předsíně (1). (Krev okysličená červeně, krev odkysličená šedě.) Mízní cévy (12) sbírají mízu ze všech částí těla (z přední i zadní poloviny) a vlé­vají se do přední duté žíly (11).
13 - játra
14 - střevo
15 - ledviny
16 - žlázy s vnitřní sekrecí
17 - slezina
12_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Srdce
1 - levá podklíčková tepna
2 - srdeč­nice
3 - tepenný kmen pro přední část těla
4 - přední dutá žíla
5 - levá plícnice
6 - plicní žíly
7 - pravá věnčitá tepna
8 -srdeční žíly
9 - zadní dutá žíla
10 -plicní žíly
11 - pravá plícnice
12_01_03m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Schéma uložení srdce
1 - bránice
2 - VI. žebro
3 - hrot srdce
4 - prsní kost
5 - lopatka
6 - ramenní kost
12_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Je uzavřený trubicovitý systém, který vede krev a mízu. Zahrnuje cévy, srdce a mízní orgány (mízní uzlíčky, mízní uzliny, brzlík, mandle a slezinu). Zajišťuje též obnovu, případně rozklad krevních a mízních elementů a obrany­schopnost organismu při infekci.
Krev je nejdůležitější složka vnitřního prostředí organismu. Skládá se z plasmy (tekuté složky), červených a bílých krvinek (buněčné elementy) a krevních destiček. Červené krvinky jsou bezjaderné buňky, které zajišťují přenos kyslíku do krve při dýchání a jeho transport do tkání. Bílé krvinky jsou jaderné buňky, které mají schop­nost pohlcovat mikroby a tvořit obranné látky proti infekci (protilátky). Krevní destičky mají důležitou úlohu při srážení krve. Krev představuje 7-8 % tělesné hmotnosti jedince. Koluje v krevních cévách, které rozdělujeme na tepny (vedou krev ze srdce do orgánů), žíly (vedou krev z orgánů směrem k srdci a bývají opatřeny chlopněmi) a krevní kapiláry (mají tenkou stěnu a tvoří spojovací siť mezi tepnami a žílami). Krev zajišťuje transport kyslíku, živin a zplodin výměny látkové mezi buňkami tkání organismu.
Míza obsahuje též plasmu (tvoří se z krevní plasmy jako tkáňový mok) a buněčné elementy (shodné s krví - čer­vené krvinky se v míze vyskytují ojediněle). Vzniká v mezibuněčných prostorech tkání jako tkáňový mok. Ten je obohacen v mízních orgánech o buněčné elementy a stává se tak mízou. Míza, která vzniká v oblasti zažívacího traktu obsahuje vstřebané rozštěpené zbytky z potravy a má bělavé zabarvení. Nazývá se chylus.
Krevní oběhová soustava slouží rozvodu krve po celém těle. Jejím posláním je sjednocování různých orgáno­vých soustav v jednotný organický celek. Soustava pozůstává ze srdce, uloženého v hrudní dutině, a trubicovitých cév. Srdce funguje jako pumpa, jež udržuje krev v krevním řečišti pod tlakem v pohybu. Je uloženo v hrudní dutině, v pevném obalu zvaném osrdečník. Jeho základna směřuje nahoru a dopředu, hrot dolů a dozadu. Je ve spodní polovině hrudní dutiny, posunuto poněkud vlevo. Svislou svalovou přepážkou je rozděleno na pravou a levou polovinu. Každá polovina je rozdělena na menší předsíň a větší komoru. Komory od předsíní oddělují vazivové prstence (v jejich středu jsou předsíňokomorové otvory vybavené chlopněmi). Rytmickým smršťováním srdce je krev udržována v neustálém koloběhu. Levá komora žene krev do celého těla, pravá komora pouze do oběhu plicního. Do pravé předsíně vstupují dvě duté žíly: zadní přivádí odkysličenou krev z beder, ledvin, břišní stěny a z pánevních končetin, přední dutá žíla vede krev z hrudních končetin, hrudníku a orgánů krku a hlavy. Kromě toho se do ní vlévají konečné mízovody. Do levé předsíně vstupuje 5-8 plicních žil, které přivádějí z plic okysličenou krev. Po vehnání krve z předsíní do komor (systola předsíní a zároveň diastola komor) je krev hnána do srdečnice (aorty) a plicního kmene. Srdeční frekvence u zdravého klidného velkého psa činí 66-80 tepů za minutu, u malého psa 80-120 tepů za minutu.
Rozlišujeme malý krevní oběh, velký krevní oběh a portální oběh. Malý krevní oběh začíná v pravé srdeční komoře, odkud jde krev plicním kmenem do plic. Zde se okysličuje a vrací se plicními žílami do levé srdeční předsíně. Velký krevní oběh začíná v levé srdeční komoře, kam vtéká okysličená krev z levé předsíně. Odtud odtéká okysličená krev srdečnicí (aortou) pod tlakem do celého těla. Do pravé srdeční předsíně se odkysličená krev vrací z přední části těla přední dutou žílou a ze zadní části těla zadní dutou žílou. Portální krevní oběh vede krev bohatou živinami vstřebanými v trávicím traktu do jater. Z jater jde krev obohacená živinami a látkami ne­zbytnými pro růst nových buněk a tkání, uvolněnými z jaterních buněk, jaterními žílami do zadní duté žíly a dále zpět do pravé předsíně. Takto přichází živiny do velkého oběhu a jsou rozváděny ke všem orgánům a tkáním. Mízní oběhová soustava je úzce spjata s krevními oběhy. Tvoří ji mízní cévy a mízní orgány. Začíná v mezibuněč­ných prostorách tkání jako mízní kapiláry, které vyplňuje tkáňový mok podobný krevní plasmě. Tyto vlásečnice se spojují v mízní cévy, které ústí do oblastních mízních uzlin jako přívodné míznice. Z mízních uzlin vystupují vývodné miznice, které se slévají v mízovody. V břišní dutině se slévají mízovody ze zadní části trupu a pánevních končetin a útrobní mízovody do mízní cisterny a z ní odtéká míza mízovodem do žilného oběhu. Z oblasti hlavy, krku a hrudních končetin odvádějí mízu mízovody uložené v průběhu průdušnice opět do žilného oběhu.
Mízní orgány jsou mízní uzliny, brzlík, mandle, rozptýlené mízní uzlíky a slezina. Mízní uzliny (okrskové či orgá­nové) jsou shluky mízní tkáně, do nichž se sbírá míza z orgánů či částí orgánů. Jsou různé velikosti (hrachu až holubího vejce). Slouží k biologické filtraci mízy a ochraně organismu před infekcí. Je celá řada okrskových a orgánových mízních uzlin. Na živém psu jsou hmatné mízní uzliny spodní čelisti, povrchové krční mízní uzliny, podkolenní mízní uzliny a další. Při onemocnění příslušné krajiny jsou mízní uzliny zvětšené a na pohmat boles­tivé. Brzlík je popsán v kapitole Žlázy s vnitřní sekrecí. Jeho funkce je v mízní soustavě důležitá, a to především v raném věku - má význam pro obranyschopnost organismu proti infekci. Mandle jsou umístěny v ústní dutině v patrových obloucích. Jsou to protáhlé, asi 1 -2 cm dlouhé útvary, skryté pod slizniční řasou, takže se na živém zvířeti těžko vyšetřují. Slouží jako zábrany pro vstup infekce do zažívacího či dýchacího ústrojí. Roztroušené mízní uzlíky jsou především ve sliznici dýchacích a zažívacích orgánů, ale i v tkáních dalších. Zajišťují obrany­schopnost organismu proti infekci. Uvolněné buňky z těchto mízních orgánů ničí mikroorganismy. Slezina je plochá, protáhlá, má karmínově červenou barvu. Je uložena v břišní dutině na levé straně, přiléhá k žaludku. Vznikají v ní buněčné elementy krve a opotřebované krvinky zde zanikají. Je důležitým orgánem tvorby protilátek. Slouží též jako rezervoár krve.

Žlázy s vnitřní sekrecí

30. listopadu 2008 v 15:48 | Lucie |  Anatomie psa





Poloha nejdůležitějších žláz s vnitřní sekrecí
1 - podvěsek mozkový (hypofýza)
2 - nadvěsek mozkový (epifýza)
3 - štítná žláza a příštitná tělíska
4 - nadledvinky
5 - slinivka břišní
6 - pohlavní žlázy
13_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Poloha povrchových mízních uzlin
1 - příušní mízní uzlina
2 - podčelistní mízní uzliny
3 - krční mízní uzliny
4 - přídatné mízní uzliny na hrudníku
5 - podkolenní mízní uzlina
6 - tříselná mízní uzlina
7 - vnitřní stehenní mízní uzlina
13_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Vylučují hormony přímo do krve a takto ovlivňují činnost řady orgánů v těle živočicha, a tím i řadu důležitých život­ních funkcí. Jsou řízeny nervovou soustavou, na kterou působí i zpětně. Jsou to tyto žlázy:
Štítná žláza je podélně oválného tvaru, uložena za hrtanem po stranách průdušnice. Hormony ovlivňuje intenzitu látkové výměny. Příštítné žlázy jsou vrostlé v předním pólu štítné žlázy, jsou velmi malé a pro život organismu nezbytné. Regulují látkovou výměnu v těle. Nadledvinky jsou tvaru protáhlého, uložené při předním pólu ledvin. Kůra (vrchní vrstva) vylučuje hormony, které řídí výměnu látkovou (poruchy růstu, svalové činnosti a trávení). Dřeň nadledvinek vylučuje hormon, který zrychluje srdeční činnost, zvyšuje krevní tlak, zpomaluje dech a čin­nost zažívacích orgánů. Slinivka břišní je žláza s vnější sekrecí (vylučuje trávicí šťávy vývodem do dvanáctníku) a zároveň vylučuje hormony, které pronikají přímo do krve a ovlivňují hladinu cukru (glukózy) v krvi. Porucha vnitřně sekretorické složky vyvolává cukrovku. Pohlavní žlázy - samčí varlata, samičí vaječníky, i hormony, které vylučují, byly popsány v kapitole Pohlavní ústrojí. Placenta vylučuje hormon, který ovlivňuje zdárný průběh porodu. Brzlík řadíme k orgánům mízní soustavy. Je uložen před srdcem ve středohrudí. V raném věku vylučuje hormony podporující růst organismu mláděte. V průběhu dospívání brzlík postupné zaniká. Hypofýza má oválný tvar. Je uložena na spodině lebeční dutiny a je spojena stopkou s mozkem. Skládá se z části žlaznaté a z části nervové. Vylučuje růstový hormon, který ovlivňuje celkový růst organismu. Dále vylučuje hormony ovlivňující činnost štítné žlázy, nadledvinek, pohlavních žláz a mléčné žlázy. Ovlivňuje též regulaci obsahu vody v těle a čin­nost děložního svalstva při porodu. Epifýza je sevřena mozkovými polokoulemi. Dosahuje tvaru a velikosti ječ-menného zrna. Její hormon řídí činnost nadledvinek a sexuální dospívání.

Nervová soustava

30. listopadu 2008 v 15:46 | Lucie |  Anatomie psa
Schéma nervové soustavy
1 - mozek
2 - páteřní mícha
3 - lícní nerv
4 - první krční nerv
5 - spodní větve hrudnich a krčních nervů
6 - pažní pleteň
7 - bedrokřížová pleteň
8 - horní větve krčních nervů
9 - bederní nervy
10 - křížové nervy
11 - sedací nerv
14_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Schéma nepodmíněného reflexu
Podráždění (P) vyvolané vnějším podnětem je vedeno nervovou dráhou (N) do centrální nervové soustavy (míchy - M), z níž vychází podnět pro výkonný orgán -sval (S).
14_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Mozek - pohled shora a zleva
1 - čichový lalok
2 - polokoule velkého mozku
3 - podélná štěrbina
4 - moze­ček
5 - páteřní mícha
14_01_03m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Udržuje spolupráci ostatních orgánových soustav a ústrojí, umožňuje organismu reagovat na podněty z vnějšího i vnitřního prostředí. Řídí a sjednocuje funkce jednotlivých orgánů a zajišťuje tak funkční celistvost organismu. Podněty z prostředí přijímá organismus pomocí receptorů. Podněty či podráždění jsou v receptoru zpracovány v nervový vzruch, který přechází nervovými dráhami až k výkonnému orgánu, efektoru. Přenos vzruchu z recep­toru na efektor se nazývá reflex. Reflex probíhá po nervové dráze tvořené nervovými buňkami (neurony). Nervová buňka je stavební jednotkou nervové soustavy. Má tělo a dva druhy výběžků - dostředivý (může chybět, nebo je jeden i více) a odstředivý (je vždy pouze jeden). Z nervových výběžků vznikají nervová vlákna, která se sdružují v nervové dráhy případně periferní nervy.
Od receptorů vedou nervové vzruchy dostředivé neurony do příslušného nervového ústředí (mícha, mozek). Zde se dostředivé neurony zapojují přes další neurony na neurony odstředivé, které vedou vzruchy k výkonnému orgánu (např. svalu). l když po stránce funkční tvoří nervová soustava jednotný celek, dělíme ji z funkčního hle­diska na nervstvo ústřední (centrální) a nervstvo obvodové (periferní) a nervstvo autonomní. Jak v ústředním, tak i v obvodovém nervstvu rozlišujeme nervy somatické (řídí vůlí ovladatelné funkce) a nervy vegetativní, auto­nomní (řídí funkce, které se nepromítají do vědomí jedince). Centrální nervstvo zastupuje mozek uložený v lebeční dutině a mícha uložená v páteřním kanálu. Nedílnou součástí ústředního nervstva po stránce funkční je nervstvo obvodové. Mozek je rozdělen na pět částí: přední mozek, mezimozek, střední mozek, mozeček a pro­dloužená mícha. Mozek tvoří šedá hmota, kde převažují nervové buňky tvořící centra, jádra mozkových nervů a jádra přepínací, a bílá hmota, která obsahuje především nervová vlákna tvořící mozkové dráhy, jež spojují centra s míchou či periferními receptory a efektory. Důležitá část mozku je kůra předního mozku, kde jsou ulo­žena centra zraková (v týlní části mozku), sluchová a chuťová (ve spánkové části), motorická (pohybová - v čelní části) a kožní citlivosti (v temenní části). Čichové centrum je na spodině předního mozku v čichovém laloku. Stře­dem mozku prochází soustava dutin - čtyři mozkové komory. Na spodině mozku vychází 12 párů mozkových nervů: 1. čichový nerv (končí v nosní dutině), 2. zrakový nerv (vede vzruchy ze sítnice do oční koule), 3. okohybný nerv (inervuje okohybné svaly a svaly pro akomodaci oka), 4. kladkový nerv (inervuje jeden z okohybných svalů), 5. trojklanný nerv (inervuje citně zuby horní i dolní čelisti, sliznici nosní a ústní dutiny, sliznici převážné části jazyka, dále kůži na hlavě, oční víčka, pysky, čenich a ovládá motoriku žvýkacích svalů), 6. odtahovací nerv (iner­vuje jeden z okohybných svalů), 7. lícní nerv (inervuje mimickou svalovinu obličeje a slinné žlázy), 8. sluchově rovnovážný nerv (vede sluchové vzruchy a vzruchy z kinetického a statického ústrojí vnitřního ucha do mozku), 9. jazykohltanový nerv (inervuje slinné žlázy a kořen jazyka a hltan), 10. bloudivý nerv (inervuje hltan, hrtan, vede parasympatická vlákna pro srdce, plíce, trávicí trubice a ledviny), 11. přídatný nerv (inervuje povrchové krční svaly), 12. podjazyčný nerv (inervuje svalovinu jazyka).
Páteřní mícha se dělí na jednotlivé úseky podle páteře, kterou prochází - krční, hrudní, bederní, křížovou. Zde páteřní mícha končí kuželovitým hrotem. Do zadní části těla jde množství bederních a křížových míšních nervů, které tvoří tzv. koňský ohon. Z míchy vybíhají míšní nervy. Do horních míšních rohů vstupují horní kořeny míšních nervů opatřené přepínací uzlinou, obsahující dostředivé (sensitivní, citné) dráhy. Ze spodních míšních rohů vystupují dolní kořeny míšních nervů, obsahující odstředivé (motorické a sekretorické) dráhy. Spojením obou kořenů vzniká míšní nerv, který opouští míšní kanál meziobratlovým otvorem a hned se dělí na horní a spodní větev (obě větve obsahují jak dráhy dostředivé, tak odstředivé - jsou tedy smíšené). Horní větve inervují vše to, co leží nad páteří, dolní vše to, co je pod páteří. Tyto spodní větve inervují i hrudní a pánevní končetiny. Protože zde je inervace zvláště bohatá, nachází se na hranici mezi míchou krční a hrudní a na míše bederní nápadné zesílení. Spodní větve míšních nervů zde odstupujících tvoří složité pleteně. Výrazná je pažní pleteň, která vydává řadu nervů pro hrudní končetinu. Vzniká zde též pravý a levý bráničný nerv. Další výrazné zesílení je v úrovni bederní míchy. Potom se mícha v křížové části kuželovitě zužuje v hrot. Z bederního zesílení a z konečného úseku míchy vzniká řada míšních nervů, které tvoří tzv. koňský ohon. Zde vzniká bederní a křížová pleteň pro pánevní konče­tinu. Středem míchy prochází centrální kanálek. Je v šedé hmotě, která je na příčném řezu ve tvaru písmene H, tvoříc tak horní a dolní míšní rohy. Šedá hmota představuje centra sensitivních (horní část) a motorických (dolní část) buněk periferních nervů. V hrudní a bederní míše jsou buňky nervových vláken sympatických. Šedou hmotu obdává bílá hmota (svazky nervových vláken), tvořící zde míšní dráhy.
Obaly mozku a míchy chrání centrální svalstvo před nepřízivými vlivy. Zevně je tuhá plena, pod ní pavučnice a na nervové tkáni měkká plena.
Vegetativní (autonomní) nervy dělíme na sympatikus a parasympatikus. Nervové dráhy (vlákna) vycházejí z ner­vových buněk uložených v centrálním nervstvu. Sympatikus má ústřední buňky (nervová jádra) v postranních úsecích střední části šedé hmoty hrudní a bederní míchy. Nervová vlákna navazují na nervové uzly, uložené podél celé páteře a z nich vycházejí sympatické nervové dráhy do všech orgánů. Parasympatikus má ústřední buněčná jádra uložena v prodloužené míše a středním mozku a další křížové části míchy. K orgánům pronikají parasympatická vlákna prostřednictvím mozkových nervů (3., 7., 9. a 10.) a k orgánům v pánvi jako pánevní nerv. Vegetativní nervy inervují hladkou svalovinu stěn orgánů, cév, plic, srdce, slinné žlázy, močové a pohlavní ústrojí a žlázy s vnitřní sekrecí. Funkční projevy sympatiku a parasympatiku jsou často protichůdné.

Smyslová ústrojí

30. listopadu 2008 v 15:44 | Lucie |  Anatomie psa
Schéma podélného řezu oční koulí a očnicí
1 - bělima
2 - okohybné svaly
3 - řasnaté těleso
4 - du­hovka
5 - rohovka
6 - čočka
7 - přední oční komora
8 - zad­ní oční komora
9 - cévnatka
10 - sklivec
11 - sítnice
12 - svazek zrakových nervů
15_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Schéma sluchově rovno­vážného ústrojí
1 - úpon ušního boltce
2 - zevní zvukovod
3 - bubí­nek
4 - kladívko
5 - kovadlinka
6 - čočkovitá kůstka
7 - třmínek (zapa­dající do oválného okénka vnitřního ucha)
8 - skalní kost
9 - hlemýžď
10 - polokruhovité chodby (blanité ústrojí černě, dutiny ve spánkové kosti bíle, spánková kost tečko­vaně)
15_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Jejich podstatou jsou speciální receptory nervové soustavy, které jsou specializovány na určité podněty z vněj­šího i vnitřního prostředí organismu. Vzruchy přicházející ze smyslových ústrojí postupují po nervových dráhách do centrální nervové soustavy a končí v mozkové kůře, kdy vyvolávají specifické vjemy (pocit chuti, chladu, zvuky, světelné vjemy, bolestivost orgánů) a zároveň i reakci organismu na vnímané pocity. Známe čidla zraku (sítnice oka), sluchu (Cortiho orgán vnitřního ucha), čichu (čichová sliznice v nosní dutině), chuti (chuťové buňky ve sliznici jazyka a dutiny ústní) a kožního smyslu. Kožní smysl nemá samostatné speciálně uspořádané smy­slové ústrojí, jeho čidla jsou rozptýlena v kůži po celém povrchu těla.
Zrakové ústrojí je specializováno na přijímání světelných podnětů. Sestává z vlastního zrakového orgánu a přídatných orgánů. Orgánem zraku je oční koule. Její stěna je třívrstevná. Zevní vrstva je vazivová, vzadu neprů­hledná bělima, v přední části průhledná rohovka. Pod vazivovou vrstou je uložena střední vrstva bohatá na cévy. Dělí se na cévnatku, uloženou v zadní polovině oční koule, řasnaté těleso a duhovku, obojí uložené v přední polo­kouli. Na řasnatém tělese je upevněna čočka. Duhovka se oddaluje od zevní vrstvy a ční do oční koule jako clona ve fotoaparátu. Uprostřed má otvor, zornici. V řasnatém tělese i v duhovce jsou hladké svaly, které ovlivňují tvar čočky a velikost zornice při akomodaci (přizpůsobení) oka pro vidění na blízko a na dálku, za světla a za šera. Svaly jsou ovládány vegetativními nervy. (Při vzteklině bývá tento proces narušen.) V cévnatce (v zadní polokouli oční) se nachází lesklé reflexní políčko, které odráží světelné paprsky zpět z oční koule, což je nápadné zvláště za šera. Vyvolává jev zvaný "svícení očima" a umožňuje tak dvojí dráždění sítnice, a tím i lepší vidění za šera. Nej­hlubší vrstvou stěny oční koule je sítnice s vlastním vnímavým ústrojím (receptorem) zrakového orgánu - čípky (rozlišují barvy) a tyčinkami (rozlišují světlo a stín - černobílé vidění). Vnitřek oční koule vyplňuje rosolovitý sklivec, před nímž je čočka. Před čočkou jsou oční komory vyplněné tekutým komorovým mokem. Vzruchy vznikají podrážděním sítnice světelnými paprsky a jsou zrakovým nervem vedeny do týlní oblasti mozkové kůry. Přídatné orgány jsou okohybné svaly, jež pohybují oční koulí, slzné ústrojí, které představuje slzná žláza (vylu­čuje vodnatou tekutinu, slzy, jež jsou odváděny slzovodem do nosní dutiny), oční víčka (horní, dolní a třetí víčko) a spojivka, pokrývající vnitřní plochu víček a přední část bělimy. Na okraji víček jsou mazové žlázy, které zabra­ňují vytékání slz ze spojivkového vaku.
  • Sluchové ústrojí je anatomicky spojeno s ústrojím rovnovážným a pohybovým. Tato ústrojí jsou uložena ve skalní části spánkové kosti. Sluchové ústrojí dělíme na zevní ucho, střední ucho a vnitřní ucho. Zevní ucho je tvo­řeno ušním boltcem a vnějším zvukovodem, který je zakončen bubínkem. Blanitý bubínek odděluje zevní ucho od středního. V dutině středního ucha jsou uloženy čtyři sluchové kůstky - kladívko, kovadlinka, čočkovitá kůstka a třmínek. Nárazem zvukových vln na bubínek se blána rozkmitá a rozechvěje sluchové kůstky. Ty přená­šejí chvění na tekutinu ve vnitřním uchu. Zde je vlastní ústrojí sluchu, Cortiho orgán, rovnovážné ústrojí a ústrojí pohybové (statický a kinetický receptor). Sluchové ústrojí je v hlemýždi, ústrojí rovnovážné a pohybové se nachází ve třech polokruhovitých chodbičkách a dvou váčcích blanitého ústrojí vnitřního ucha. Buňky slucho­vého receptoru reagují rezonancí na chvění rozkmitané tekutiny ve vnitřním uchu, a tak vzniká vzruch přenášený nervovými dráhami do spánkové oblasti mozkové kůry. Buňky pohybového receptoru, uložené v polokruhovi­tých chodbičkách, reagují na podráždění vyvolané pohybem hlavy. V rovnovážném receptoru jsou drobné krys­talky nerostných solí, které v důsledku zemské tíže, tlakem a změnou zemské tíže vyvolávají podráždění buněk rovnovážného receptoru a vzruchy takto vzniklé jsou odváděny do mozečku.
  • Čichové ústrojí je lokalizováno v nosní dutině ve sliznici na čichových skořepách a přilehlých úsecích nosní pře­pážky. U psa je čich zvláště dobře vyvinut a čichová sliznice u německého ovčáka zaujímá plochu 150-170 cm2. Čichová sliznice obsahuje speciální čichové buňky, které reagují na chemické látky rozpuštěné v sekretech žláz nosní sliznice (chemoreceptor). Tyto buňky předávají vzruchy do čichového laloku mozku (spodní a přední část mozku).
  • Chuťové ústrojí je schopno zachytit chuťové podráždění. Receptorem jsou chuťové buňky uložené především v chuťových papilách celé délky jazyka (houbovité, hrazené a listovité papily) a v ústní části hltanu.
  • Orgány povrchové a hluboké citlivosti zahrnují volná nervová zakončení a různá speciální tělíska pro vnímání bolestivosti, tlaku, chladu a tepla. Orgány jsou rozloženy především v kůži (čím jsou koncentrovanější, tím větší, kvalitnější je citlivost), dále ve svalstvu, pojivových tkáních, okostici a ve stěně všech ústrojí. Zvlášť koncentro­vaná jsou nervová zakončení v okolí hmatových chlupů v kůži. Orgány povrchové a hluboké citlivosti zachycují podráždění z vnějšího i vnitřního prostředí organismu a navozují jeho specifické reakce. Umožňují tak bezpro­středně styk organismu s prostředím.

Kůže

30. listopadu 2008 v 15:43 | Lucie |  Anatomie psa




Schéma řezu kůží
1 - pokožka
2 - škára
3 - chlupový váček
16_01_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Chlupové štětičky
1 - pokožka
2 - krycí chlup
3 - chlupy podsady
4 - škára
5 - kořínek
6 - cibulka
16_01_02m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti
Drápové lůžko
1 - kožní řasa
2 - kořenové lůžko
3 - stěnové lůžko
4 - chodidlové lůžko
5 - rohová stěna drápu
16_01_03m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti


Tvoří pokryv těla, je hranicí mezi vnitřním a vnějším prostředím organismu. Chrání organismus před vnějšími vlivy, je sídlem orgánů povrchové citlivosti (kožní smysl - vnímání tlaku, bolestivosti a teploty). Sestává ze tří vrstev: Na povrchu je pokožka (krytá na vnější straně zrohovatělou vrstvou), pod ní je pevná vazivová škára a pod škárou je řídké podkožní vazivo - podkoží. Podkožím je škára připojena k povrchu těla. Součástí jsou kožní žlázy včetně mléčné žlázy, chlupy, chodidlové polštáře a drápy.
Kůže psa je poměrně tenká a jemná. Nejsilnější je na hřbetě a na svrchní straně krku. Po stranách krku, před kolenním kloubem a v meziprstí tvoří kožní řasy. Tukové polštáře jsou v podkoží téměř po celém těle, u přetučnělých psů tvoří více méně souvislý tukový polštář. V kůži se nacházejí mazové žlázy a pachové žlázy, roztroušené nebo tvořící samostatné útvary - řitní nebo ocasní orgán a řitní žlázy a předkožkové žlázy. Řitní váčky leží pod kořenem ocasu a mají vývod na vnitřním okraji řitního otvoru. Je třeba čas od času je mecha­nicky vyprázdnit. Ocasní orgán představuje shluk pachových žláz, uložený na hřbetě ocasu v úrovni 8.-9. ocas­ního obratle. Není plně vyvinut u všech jedinců. Řitní žlázy jsou rovněž pachové žlázy a jsou roztroušené v kůži kolem řitního otvoru. Předkožkové žlázy jsou uloženy v předkožce. Všechny tyto pachové žlázy hrají důležitou úlohu ve vzájemných vztazích zvířat, pro identifikaci jedince či partnera při paření (známé očichávání podocasní krajiny u psů).
Potní žlázy jsou pouze na nášlapných polštářcích končetin.
Souborem změněných kožních žláz jsou mléčné žlázy. U psa jsou rozložené ve dvou podélných lištách na spodní (břišní) straně trupu. Na každé straně je jich 4-6. V každé mléčné žláze je 10-15 žlázových složek s 10-15 strukovými vývody na vrcholu struku. Struky jsou stopkaté a podle plemenné příslušnosti různě pro­táhlé a velké.
Chlupy psa jsou různě dlouhé, uspořádané do svazků. V každém svazku je jeden chlup větší (krycí) a několik chlupů menších (chlupy podsady). Hmatové chlupy jsou silné a dlouhé, zvlášť soustředěné v okolí očních víček a ústní štěrbiny, kde jsou nejvýraznější. Chlupy jsou u jednotlivých plemen rozdílně uspořádány a tvoří např. na ocase prapor, na předloktí a bérci kalhotky apod.
Chodidlové polštáře rozlišujeme na prstní, záprstní a zápěstní. Jsou to útvary oválného tvaru, které podkládají články prstů a kosti záprstí a zápěstí. Jsou tvořeny zbytnělou kůží a podkožím. Zrohovatělá vrstva má bradavkovitý vzhled. Jsou v nich uloženy potní žlázy. Pes došlapuje na prstní polštáře všech čtyř hlavních prstů a na záprstní polštář. Malý prstní polštář prvního prstu a zápěstní polštář se při chůzi s podložkou nestýkají. Drápy tvoří zakončení prstů. Podkladem je drápová kost (tj. poslední článek prstu). Kost je povlečena zvláště modifikovanou škárou, na které je zárodečná vrstva pokožky velmi aktivní v růstu a tvoří silnou zrohovatělou vrstvu. Tato zrohovatělá vrstva je uzpůsobena do rohového pouzdra drápu. Rohové pouzdro drápu má nahoru obrácenou rohovou stěnu a k podložce přivrácené rohové chodidlo, sevřené mezi okraji rohové stěny. Rohová stěna vyrůstá z lůžka drápu, které je při kořenu drápu pod drápovou kožní řasou. Rohové pouzdro drápu často na hrotu přerůstá a vyžaduje úpravu. Směr řezů při úpravě drápu je třeba přizpůsobit anatomické stavbě drápu, aby nedošlo k jeho poranění.


16_02_01m.gif
Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti

Psí osudy

30. listopadu 2008 v 15:35 | Lucie |  Psí příběhy

Barunka

Občas si stěžuji na nezodpovědnost, lhostejnost ba i krutost lidí. Hlavně co se jejich chování ke psům a jiným živým tvorům týká. Prostě, až příliš často jsem viděla zubožené psí dušičky. Osud Barunky ale byl a je naprosto jiný - jí zachránila láska, soucit a zodpovědnost lidí. Lidí, kteří ji na vlastní oči nikdy nespatřili, jen vyslyšeli naše volání o pomoc. Začalo to jak jinak, jedním telefonem...

"Máme tu fenu křížence po srážce s autem - má jen zlomenou packu, nechcete jí? Ale pokud si ji vezmete nebude vám hrazeno žádné další léčení a péče a jestli si ji nevezmete tak ji hned utratíme."

Nechci tu rozebírat, kdo mě takto v pondělí 29. ledna letošního roku kolem poledne "postavil" před hotovou věc. Vše lze řešit přece i jinak než zbytečným vyhrocením situace. Nehledě na to, že na podobnou větu neměl onen veřejný činitel ani právo. Nikdo nemůže jen tak utratit psa, jehož majitel není znám. I když dnes si s odstupem času myslím, že znám byl, ale ten se zraněného psa prostě vzdal. "A jak je stará?" zeptala jsem se. "Mladá - asi rok," zněla odpověď. A bylo jasno, fenku přijmeme na útulek a co bude, se dál uvidí. Někdy je lepší udělat krok do prázdna, a pak teprve řešit důsledky. Barunka se stala takovým mým krokem do prázdna a naštěstí se našlo dost lidí… ale to zase předbíhám.

Po operaciBarunku jsem uviděla až za pár hodin po jejím příchodu k nám do útulku. Černá, hladkosrstá holčina střední velikosti se na mě dívala tak trochu vyděšeně z pelechu v kanceláři. Přivezli s ní prášky proti bolesti a vitaminy. Po měsíci prý už bude v pohodě. Druhý den ráno ale fenka ležela dál bez hnutí ve svém pročuraném pelechu a mně se vše přestalo líbit. Téměř "násilím" se mi podařilo vymoci si její rentgeny a veterinární zprávu a ty jsem předala našemu "dvornímu" veterináři MVDr. Mirku Šilarovi k posouzení. Ten večer k nám přijel a jeho verdikt byl jasný - okamžitá operace jinak fenka zemře. Tehdy jsem poslala víceméně bezmyšlenkovitě pár kamarádům email s prosbou o finanční pomoc a dala tuto zprávu i na internetové stránky našeho útulku.

Ve středu 31. ledna před 14.00 hodinou jsme fenku - teď už Barunku - odvezli ke složité tříhodinové operaci na Kliniku malých zvířat manželů Šilarových v Lanškrouně. A přiznávám, že při pohledu na její rtg jsem si říkala, jestli by nebylo lepší její trápení ukončit. Měla mnohočetnou zlomeninu kosti kyčelní, sedací a stydké, pánev byla silně zhmožděna, s nálezy velkých hematomů (krevních výronů) a poškozením svalů. Ale operující doktor Šilar mě přesvědčil, že i když jde o těžké zranění, fenka přežije. Po třech hodinách operace jsme spící Barunku převezli k nám domů a čekali neklidnou noc. Bára se však probouzela bez hysterie, strachu, i v cizím prostředí byla klidná a hned jak nás spatřila, se snažila vrtět ocáskem.
Druhý den už jsme byli jedna tlapka. Barunka nedávala najevo bolest, ani při převozu na veterinární kliniku a v pelechu si už sama sedala! Naše "domácí" psy přivítala s nadšením a děti ještě větším. Jediným jejím problémem bylo vykonávání potřeby. Počurávání se pod sebe jí vadilo. Hned druhou noc se ale nějakým způsobem dostala z pelechu a vykonala potřebu u dveří a doplazila se zpátky. Pátý den se už bez problémů dokázala postavit, chodit po třech, a tak jsme ji převezli na útulek. Barunka byla vděčná za lidskou společnost. Měla celý den k dispozici spoustu rukou vždy připravených ke hlazení a mazlení.
Mezitím se ale začali ozývat lidé, kteří jí chtěli pomoci. Náročná operace a následná léčba totiž stála 15 000 Kč. Za neuvěřitelný týden se celá částka sešla na účtu našeho útulku! Snažila jsem se v rámci svých možností a hlavně času, všem dárcům poděkovat, poslat fotky či zprávu o stavu Barunky, odpovědět na četné dotazy, ale přesto i teď, za týden, za rok budu znovu a znovu říkat - DĚKUJI!!!! Děkuji za to, že jste jednomu psímu útulku pomohli zachránit jednu úžasnou a láskyplnou psí dušičku! Barunka je totiž neskutečný mazel, miluje vše živé - lidi, děti, psy a bezpochyby i kočky, morčata. Dnes máme jediný problém - jak ji udržet v klidovém režimu. Jen uslyší lidský hlas začne se radovat, kňučet, skákat a snaží se každému vrazit toho svýho psího hudlana.


BáraKdybych měla kouzelný prsten Arabely, přála bych si dnes jediné, aby ji mohli poznat všichni, kteří na ni mysleli a drželi jí palce a všichni ti, kteří nám finančně pomohli. Sami by na vlastní oči viděli neskutečně radostné psisko, které má před sebou ještě dlouhý a plnohodnotný psí život, ve kterém bezpochyby učiní šťastnými i všechny kolem sebe.

Před pár dny se mi ozvali manželé Novákovi z Českých Budějovic. Barunka jim padla do oka (i do srdíčka) a rádi by si ji vzali. Mají dva menší psy, z nichž jeden má podobnou minulost jako Bára. Přijeli by pro ni hned, ale přece jen její převoz ještě pan MVDr. Šilar nepovolil. Čeká ji vytažení stehů, ale za týden nato už bude moci odjet vstříc své, bezpochyby, krásné budoucnosti v nové milující rodině. A snad se na mě manželé Novákovi nebudou zlobit, když zde otisknu jednu větu z jejich emailu, napsali mi: "Dnes jsme jí byli koupit obojek, ale žádný nebyl tak pěkný jako je Barunka, a tak musíme hledat dál."

Vím, že se ozvali i lidé, pro které je takto drahá záchrana obyčejného psa nepochopitelná, hloupá, zbytečná. Kdo z nás ale dokáže posoudit, čí život stojí za záchranu a čí ne? Jsem přesvědčená, že pro své nové majitele bude mít Barunka nevyčíslitelnou cenu, stejně jako všichni psi, které milujeme. A že je to jen jedna kapka v moři? Ale to moře se skládá z jednotlivých kapek. Za půl roku provozu našeho Psího útulku v Lanškrouně od nás odešlo do nových rodin už 50 dříve týraných, opuštěných a nechtěných psů, a to je obrovské moře psí lásky, věřte mi! A možná jejich láska zase zachrání jeden lidský život, lidské štěstí.
Stanislava Jansová
www.caniscentrum.com
Barunka




Halti ohlávka

30. listopadu 2008 v 11:10 | Lucie |  Potřeby pro psa
Halti ohlávka je jednou z nejvíce se rozšiřujících pomůcek pro psy. S ní jsou procházky příjemnější a také bezpečnější.

O co jde

Nevycvičený, živější, silnější, agresivnější a nebo velký pes připnutý na klasický obojek může v mnoha kritických situacích způsobit páníčkovi velké problémy. Pokud se vám nelíbí škrtící obojky, ostnaté obojky a příliš drastické elektrické obojky, máme pro vás výbornou pomůcku - výchovnou ohlávku Halti. Výchovné ohlávky halti pomůžou páníčkovi chování psa lépe korigovat a zabraňují přílišnému tahání psa, se psem si tak užijete klidnější a příjemnější procházky.

Kdo je vynalezl a proč?
"Dr. Mugford v roce 1979 založil The Animal Behaviour Centre (Centrum výchovy zvířat), které se specializuje na řešení problémového nebo i životu nebezpečného chování zvířat. Od svého založení se centrum zabývalo vývojem nových technik a pomůcek pro výcvik a kontrolu domácích zvířat. Klienti a jejich problematičtí psi jsou dokonalou testovací laboratoří pro často i bizardně vypadající produkty a koncepty. Například poněkud podivně vypadající, ale výborně fungující ohlávky Halti se zrodily díky kombinaci - bolavých zad Dr. Mugforda a jednoho obzvlášť agresivního Irského vlkodava jménem Ben."

Stahuje krk?
"Ohlávky Halti brilantně řeší problém přílišného stahování krku u temperamentních nebo problémových psů, kteří "táhnou" za vodítko. Mnozí majitelé takových psů řeší situaci ostnatým obojkem, nejeden pes přišel přílišným stažením krku o hlasivky. Toto se samozřejmě týká problematických psů, bojových plemen apod."

Pro jaké psy je vhodná? Mohou ji používat i děti?

Ve společnosti Pomocné tlapky o. p. s říkají : "Ohlávka je příjemnějším a bezpečnějším řešením pro jakéhokoli psa - i toho nejmenšího domácího mazlíčka. Pro naše účely jí používáme ve výcvikové fázi a potom zejména u našich dětských klientů nebo lidí se slabším úchopem. Při použití ohlávky stačí skutečně jemné zatahání, aby pes zaregistroval Váš povel, změnu směru chůze apod. Ohlávky Halti jsou také ideální pro snadné a bezpečné vedení psa vedle dětského kočárku - nebo, jako u nás, podél invalidního vozíku."

Z čeho se Halti ohlávka skládá
- nosní popruh
- lícní popruh
- krční popruh
- průvlakový kroužek
- vodíkový kroužek

Jak působí

Při nevhodném chování pejska zatáhnete vodítkem, které je připnuté na Halti ohlávce. V tu chvíli nosní popruhy pomocí průvlakového kroužku pejskovi stáhnou čelist, což je pro pejska podřizovací podnět a zároveň mu otočí hlavu směrem k vám. Tohle je vhodná chvíle pro vyslovení povelu či zákazu. Tím pejska donutíte koukat se vám do očí a proto je povel či zákaz účinnější, než kdyby vás pejsek nevnímal. Před prvním použitím je nutné Halti seřídit.

Jak Halti nasazovat?

Při nasazování musíte myslet na to, že některým psům by mohlo být navlečení do Halti nepříjemné. Proto bude nejlepší, když vezmete pamlsek a pejska do ohlávky nalákáte.

Kolik asi stojí a kde ji seženu?
Ceny se odvíjí od velikosti ohlávky,druhu (jsou buď jen z popruhů nebo polstrované) či od obchodu, kde je kupujete. Pokud ji ve svém zverimexu neseženete, lze ji zakoupit v některých internetových obchodech.

Mohu ji používat i při výcviku?
Zajisté. Halti se může používat jak při klasickém výcviku, tak i při sportovní kynologii, agility apod.. Výcvik velmi usnadňuje, avšak nesmíte zapomínat na to, že alespoň základní povely musí umět každý pes.

Informace použity ze stránek:
www.pomocnetlapky.cz
www.mazlicci.cz

Text: Ivana Pospěchová

Zdroj:muj-pes.cz


Sprejové obojky - Bezbolestně, ale důrazně

30. listopadu 2008 v 11:08 | Lucie |  Potřeby pro psa
Velký počet majitelů problémových psů, kteří přicházejí do mé poradny, má těžkosti především v následujících dvou situacích:
  1. Pokud je pes venku rozptylován zevními podněty, jako jsou jiní psi nebo jiná zvířata či ptáci, zajímavé pachové značky apod., stává se neovladatelným, a proto je nutné vodit jej pouze na vodítku.
  2. Nedaří se přerušit nežádoucí chování psa, například když štěká na kolemjdoucí lidi nebo psy, prohání cyklisty a běžce, pronásleduje zvěř, hlídá si hračku nebo nalezený předmět, krade jídlo ze stolu, napadá návštěvy. Někteří psi nejen že nereagují na napomenutí, ale mnohdy se dokonce obrátí proti majiteli, když se je snaží potrestat.
Pro řešení takovýchto případů samozřejmě doporučím především důkladnou terapii chování. Je třeba posílit dominanci majitele v nejrůznějších každodenních činnostech, které zdánlivě s problémem vůbec nesouvisejí (místo k odpočinku psa, krmení, charakter her, způsob verbální i neverbální komunikace) a zavést režim "nic není zadarmo". Spoustu práce a času musí majitel věnovat správnému procvičování prvků základní ovladatelnosti psa, jak doma, tak na vycházkách, popřípadě na cvičišti. Je nutné zastavit veškeré fyzické tresty rukou majitele, zvláště pokud provokují agresi psa. K upoutání pozornosti, a především k přerušení nežádoucí činnosti se mnohem lépe hodí například tlesknutí, rázné "NE!", v řadě případů se osvědčilo hození nějakého chřestícího předmětu - svazku klíčů, řetízku nebo plechovky naplněné mincemi či šroubky, velice účinná je sprška vody z vodní pistolky.
Jsou však psi, na které jsou tato opatření nedostatečná, nebo takoví, kteří se v blízkosti majitele již chovají vzorně, ale s přibývající vzdáleností od pána bere ovladatelnost za své. V takových případech je velmi užitečnou pomůckou sprejový obojek s malou nádobkou, která je naplněna stlačenou vodou. Je to vlastně vylepšená vodní pistolka - majitel nemusí být blízko, dosah dálkového ovladače je až 300 metrů, a k chladivému efektu vodní spršky se přidává ještě zvukový efekt syčícího spreje. Samozřejmě ani tato pomůcka není vhodná pro každého psa. Přestože nevyvolává žádnou bolest, nehodí se pro některé psy přecitlivělé k hluku a doteku a pro psy bojácné, jejichž agrese nebo štěkot pramení ze strachu. Proto je třeba obojek důkladně vyzkoušet, zda dokáže psa odradit od nežádoucí činnosti, ale zároveň jej příliš nevyděsí. Všem, kdo chtějí tuto pomůcku používat, doporučuji nejprve konzultaci se zkušeným cvičitelem nebo veterinárním lékařem zabývajícím se řešením problematického chování psů.
Mé prozatímní zkušenosti s obojkem jsou velmi dobré a někdy i úsměvné. Jako první to "odnesla" moje vlastní fenka Barunka, jejímž oblíbeným vtípkem je už po mnoho let vymetení kočičí misky v koupelně, kdykoli někdo nechá otevřené dveře. Položili jsme nádobku se sprejem vedle plné kočičí misky a nechali záměrně otevřeno. To bylo překvapení, když miska Barunce šplíchla pod nos! Zopakovali jsme to ještě dvakrát a teď Barča leží na prahu a tečou jí sliny, ale blízko k misce si netroufne. Dalším adeptem byl mladý rotvajler, který všechny návštěvy radostně přivítal, ale nedovolil jim odejít ze zahrady - chňapal jim po rukou a cenil zuby u branky. Takovýto nátlak začal postupně uplatňovat i vůči majitelce. Na spršku reagoval poplašeným poskakováním a velmi rychle poznal, že sprej zasyčí v okamžiku, kdy se příliš přiblíží k odcházejícímu, takže nyní všechny vyprovází z dvoumetrové vzdálenosti. Také starší německý ovčák, kterého se po odstěhování syna ujala zdravotně postižená paní, se rychle naučil respektovat povely bez přetahování na vodítku a jejich procházky jsou pro oba bezpečné. Velmi dobře se obojek osvědčil také u několika psů s tzv. dominantní agresivitou, kteří si vůči majitelům bránili místečko na křesle nebo ukořistěný předmět. Téměř ve všech zmíněných indikacích však bylo potřeba k práci s obojkem přidat ještě další postup, aby se problém vyřešil trvale a komplexně.

MVDr. Hana Žertová

, Etologická poradna , www.chovani.info

e-mail: poruchy@chovani.info

Zdroj:muj-pes.cz

Ostnatý obojek

30. listopadu 2008 v 11:06 | Lucie |  Potřeby pro psa

Nevíte, o co se jedná?

Víte co to je, ale nechcete vědět více, protože je to "špatné"?

Vysvětlíme si, proč je ostnatý obojek dobrou pomůckou a proč není špatný, i když ho někteří lidé zavrhují.



O co jde:

Ostnatý obojek je kovový obojek, který má směrem dovnitř "ostny". Nejsou to ale ostny v pravém slova smyslu, neboť jsou na konci tupě zabroušeny. Obojek vyvíjí na krk psa větší tlak než obojky kožené, či řetízkové.


Rozlišujeme dva druhy ostnatých obojků a dvě základní velikosti:



A) Obojky ostnaté s karabinou a obojky ostnaté s řetízkem, které působí tak trochu jako stahovák. Druhý typ obojku je ale nevhodný, neboť nemáte tu šanci obojkem tak dobře škubnout jako u obojku s karabinou a mnohdy se obojek s řetízkem špatně dostává psovi na krk, neboť se nedá dobře rozdělat tak, aby jím prošla hlava psa.

Pokud se vám stane, že koupíte psovi malý obojek, dají se dokoupit samostatné ostny. U příliš velkého obojku si zase můžete některé ostny vyndat a přizpůsobit tak obojek krku vašeho psa. Chce to ale trochu síly, aby se vám podařilo ostny rozdělat.



B)Obojky se dají koupit ve velikostech malý a velký, ale díky tomu že se ostny dají dokupovat nebo vyndávat jsou vlastně obojky univerzální velikosti J. Malý obojek je zpravidla tenčí a má menší ostny než obojek velký.


Použití obojku:


Obojek ostnatý není klasickým výcvikovým obojkem!!! Používá se na problémové psy nebo jen na odstranění určitých nežádoucích problémů - utíkání za běžci, napadání psů, koček nebo jiných zvířat apod.
Jde tedy jen o pomůcku používanou k odstranění nežádoucích jevů, ne o výcvikovou pomůcku, která se normálně používá.


Mnoho lidí říká, že ostnatý obojek je špatný, protože ostny bodají psa do krku. Tak to není! Správný ostnatý obojek má tupé ostny, které na krk psa vytváří větší tlak.

Pokud jsou ostny špičaté, nikdy takovýto obojek nepoužívejte! Svému psu byste způsobili vážná poranění.


Kdy se používá

Pokud je pes nezvladatelný a nemůžeme ho odnaučit jeho zlozvyky. Častým zlozvykem je utíkání za zvěří, napadání zvířat a lidí např. na kole apod.

Zkoušeli jste psa odnaučit jeho zlozvyky a on stále ne a ne poslechnout nebo toho nechat? A zkusili jste už i stahovací obojek? Výcvik na cvičáku či s pomocí jiných zaručených metod a nefungovalo to? Pak si zkuste domluvit schůzku s nějakým cvičitelem, který ostnatý obojek zná a umí s ním pracovat, aby vám ukázal "jak na to". Sami byste s ostnatým obojkem začínat neměli, neboť nevíte, co si s obojkem k psovi můžete dovolit a jak bude reagovat.


Jak se s ním pracuje:

Když už jste se rozhodli zkusit psa odnaučit zlozvyky pomocí ostnatého obojku, nasaďte mu jej na krk a nechte ho chvíli s obojkem běhat. Dobrý cvičitel vám již od začátku řekne na co být připravený, co dělat. Ostnatý obojek je těžší než ostatní obojky a už tak vytváří tlak na krk psa. Předem doporučuji si zkusit dát obojek na vlastní krk, abyste poznali, jak velký tlak na krk obojek vytváří. Mně osobně to moc pomohlo, protože jsem pak věděla, co si ke svému psovi mohu a nemohu dovolit.


Hlavní a málo dodržovanou zásadou je:

Škubat!!! Nejen s ostnatým obojkem, ale i s ostatními musíte škubat, ne tahat! Jestliže chcete, aby pes šel u vaší nohy pomaleji, škubnutím ho vraťte zpět k noze. Má si pes lehnout a nechce? Škubněte směrem k zemi.

Pokud budete tahat, pes se s vámi začne přetahovat, neboť to bude brát jako hru. Tahání je neúčinné a pes si velmi snadno zvykne na tlak na krk a další výcvik již bude obtížnější.


Při prvním škubnutí se může stát, že se pes lekne a vystartuje zuby. Musíte být na to připravení! Je to pro psa přece jen něco nového a neznámého.


S ostnatým obojkem škubejte zlehka, ale důrazně! To neznamená jen lehoučce škubnout tak, aby to pes téměř necítil, ale škubnout tak, aby to pes cítil, ale abyste mu při tom neutrhli krk a on se nezačal zbytečně bát. Pokud jedno škubnutí nezabere, škubněte znova ale víc důrazně! Snažte se škubáním dostat psa tam, kam chcete ale ne tak, abyste škubali neustále. Jednou, dvakrát a dost!


Závěrem

Hodně lidí říká, že ostnatý obojek je špatný, protože tím vlastně týráme psa a ubližujeme mu, že ostny se zabodávají psovi do krku a působí mu tak bolest. Že se pes dá vycvičit i jinak než pomocí ostnatého obojku. V podstatě mají pravdu, pes se dá vycvičit i jinak, ale ostnatý obojek neslouží k výcviku, nýbrž k odstranění problémů. Já s ním měla tu možnost cvičit a nezažila jsem, že se ostny zabodly psovi do krku i při prudkém škubnutí, neboť se síla škubnutí rozkládá do všech ostnů a tudíž do celého obojku. Někdo také říká, že si tímto obojkem vynucujete psovu autoritu, která je založena na strachu. K tomu, aby vás pes respektoval, tento obojek také neslouží. Jde jen o to, aby si uvědomil, že dělá něco špatně.


Text: Ivana Pospěchová

Zdroj:muj-pes.cz