close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pětihlavá saň

26. října 2008 v 20:13 | Lucie |  Psí příběhy
Vypadali jako hromádka podsvinčat, umolousaná kvičící smečka, pletoucí se pod nohama. Teď už je všechno jinak. Pět sourozenců, co povaha, to originál. Vznikli omylem a pod vedením matky přírody a na přestupní stanici se ocitli u nás.
Bára Kolmanová (22.9.2008)

Klasická "vesnická story" o uprchlé feně a uprchlém psu, co se setkali za domy na louce a obvyklá laxnost lidí vedla k narození malých psíků zajímavého původu, o které bohužel nikdo nestál. Maminka je australský honácký pes (plemeno středního vzrůstu, pracovní, chytré) a tatínek je německý ovčák černé barvy. Nafasovali jsme je v deseti týdnech, neočkované, neodčervené, tak trochu umolousané, z ohrádky na dvoře. Důvod - špatná sociální situace majitelky (sama, mateřská, dvě malé děti…) Jedno ze štěňat si ten den na poslední chvíli někdo vzal, pět putovalo k nám.
Napřed to byla jen černá záplava s výrazně vyčnívajícím hnědým pejskem. První jsme ale začali poznávat nejmenší fenku. Přišla totiž s jizvami, strupy a několikacentimetrovou a hlubokou tržnou ránou ve slabině, nešitou, zastaralou, potřebující ošetřování.Už tehdy jí ostatní "dávali čočku". Postupně jsme začali rozeznávat i ostatní, dalšího pejska a dvě fenky.

Sally

Sally (otloukánek) - nejmenší fenka, tak trochu "otloukánka", přišla poraněná. Je mírnější povahy, i když se snaží a srdnatě se brání, když jí napadají, spory nevyhledává, jde ostatním z cesty. Před sourozenci hledá zastání u "strýčka", dospělého psa, poslední dobou u něj i spí. Miluje lidskou společnost, trošku hýčkání, samozřejmě i hru a řádění, ale mohla by žít klidně v bytě jen jako mazel a společník, je hodná, ochotná vyhovět. Bude určitě menšího vzrůstu, po mamince.

Sally

Afra

Afra (pružinková) - nejukecanější, nejživější, nej… no zkrátka na pružině. Odložíte koště z ruky a ono samovolně mizí, kdo ho drží na druhém konci? Afra. Na nohavici visí klíště a nechce se pustit, kdo je to? Afra. Hodíte míček, kdo ho má první? Afra. Zavřete jakékoliv dveře mezi lidmi a smečkou, kdo nechá jídlo jídlem a už se do nich dobývá? Afra. Je živá, temperamentní, veselá, vhodná do rodiny k odrostlejším (školním) dětem. Potřebuje zaměstnat a Vás také zaměstná, byla by asi dobrá i pro agility či podobné vyžití a pokud se jí budete dost věnovat, může žít i v bytě, zahrádku by také ocenila, ale určitě nebude chtít být jen sama venku a hlídat dvorek, bez toho, aby se jí lidé věnovali. Bude velikostí spíš po mamince, menší. Poznávací znamení je bílá špička ocásku.

Afra

Ronda

Ronda (velká) - Větší a "rozumnější" fenka, mohla by být i hlídačem u domku se zahradou, přístup domů samozřejmě ocení. Také dokáže vytvářet lotroviny, ale přeci jen na své sourozence nemá, je schopná se i zklidnit a dodržovat nějaký řád. Milá, příjemná, vstřícná, má ráda lidi i děti, ale bude z ní zřejmě dobrý hlídač a asi by zvládla i služební výcvik. Její páníček si bude muset zvyknout na špatný odhad věku ze strany okolí, Ronda má totiž jako dědictví po "australáčkovi" typicky "melírovaný šedý" kroužek okolo nosu.

Ronda

Ringo

Ringo (smíšek) - pejsek veselý, temperamentní, mazlivý a hravý, učenlivý. Takový univerzál. Mohl by do bytu (pozor - věnovat se, zaměstnat) nebo do domku se zahradou (pozor - taktéž věnovat se, zaměstnat ). Bude trošku větší, spíš po tatínkovi ovčákovi. Je zvědavý, všude strčí nenechavou čumu, má rád děti a těm trošku větším by byl dobrým partnerem při hře. Není příliš dominantní, umí se chovat "v teamu". Poznávací znamení - bílý flíček na zádech.

Ringo

Fram

Fram (šéf) - světle hnědý pejsek, černý nos, tmavší ocas. Největší ze smečky. Šéf, vůdce, strážce. Hlídá a střeží ostatní, když oni leží uvnitř, on hlídá vchod, malou hlavičku zvednutou a větří do tmy. Ví hned, kde se co šustlo. Bude z něj dominantní, sebejistý pejsek (i když podřídit se velkému psovi samozřejmě umí a také musí, pokud své lumpačiny vůči "strejdovi" přežene), samostatný,dobrý hlídač. Mohl by žít na statku, usedlosti, v domku se zahradou, je rád venku. Je velmi chytrý a učenlivý a pokud se mu bude někdo věnovat, může z něj být velmi schopný pracovní pes, ke zvířatům či do služby. Zvládl by asi i byt, co by mu opravdu vadilo je být uzavřen v kotci, sám a bez práce či zábavy. Má rád lidi a děti a kdo ho získá, neprohloupí .

Fram
Pro ty, komu název plemene nic neříká:
Australský honácký pes
velmi živý, odvážný,ostražitý, inteligentní, vytrvalý, samostatný, věrný, pracovitý, vyšlechtěn k práci s dobytkem, při křížení byl použit dingo.
Střední velikosti : 43 - 48/51 cm, 16 - 25 Kg. Silný pes s krátkou srstí, odolný.
Po příjezdu psíci radostně objevili, že svět není jen dvorek a začali okupovat zahradu a vůbec vše okolo a lítat jako čerti. Kupodivu nic moc nekoušou a neničí, obvykle se drží polínek, klacků a svých hraček. Radostně se zabydlují pod auty, čímž návštěvám komplikují život. Překvapením pro ně byl kůň i psí strejdové. Teď už ví, že motat se koni pod nohy je hloupý nápad a k velkým psům musí dodržet trošku zdvořilostních pravidel. Vztah ke kočkám mají ambivalentní, kolísají mezi "kamarádem" a "lovnou zvěří". Ládují se jako o život, zakulatili se, zčernali, srst se jim leskne, zvládli odčervení i očkování. Baští granule, konzervy i maso. Tvoří smečku a jako smečka se umí semknout a lovit nebo řádit. Jen Sally stále trápí a "otloukají", bez dozoru ji ani nenecháváme s ostatními. Užívají si bezstarostně, ale rostou jako dříví v lese a tahle stanice je pro ně (ač třeba Frama bych měla moc ráda nastálo) jen přestupní. A tak máte- li přátele, kterým chybí nějaká ta hlava saně, neváhejte a vyličte jim naše psíky v živých barvách.
Pokud byste měli o některé z "dráčat" zájem, ozvěte se do OS podbrdska.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 8. listopadu 2008 v 12:47 | Reagovat

Máš super blog, jo a uveřejníš zde příběh, prosím? sama jsem ho napsala a navíc jsem zjistila že máš asi ráda příběhy

________________________________________

Jednoho dne se fence bígla Ritě, narodilo sedm malých štěňátek. Když jim byly tři měsíce, jejich noví páníčci si je odvezli do nových domovů. Rita, věděla že štěňátka se budou mít v novém domově dobře, ale poslední sedmé štěně – Broka milovala. Když se ale někdo k jejímu pelíšku přiblížil, výhružně zavrčela a byla připravená i na to že by někdo natáhl ruku k jejímu pelechu a štěně sebral. Když někdo natáhl ruku, hryzla ho do ní, a on už se nevrátil. Čas běžel, a štěněti už byly čtyři měsíce. Už okusovalo nábytek a to Rita moc dobře poznala podle výkřiků : ,,Ááá Brok okusuje náš drahý nábytek.“Slyšela paničku. Rita pomalu přišla se svěšenou hlavou, paničku olízla a Broka vzala za krkem a šla s ním do pelíšku. Tam ho znovu očistila a něžně vytahala za kůži. (takto fenka trestá štěňátka když zlobí) Broček jen kvikl a vydal se hledat nějaké dobrodružství. Začal paničku tahat za nohavice a když se na něj podívala zaškrábal na dveře a zakňučel. Když si ho panička nevšímala, vše zopakoval. Když si ho ani teď nevšimla, naposledy vykvikl a udělal loužičku. Panička se nezlobila a uznala že je to její vina, protože Bročka nepustila na zahrádku. Teď ho ale pustila a Broček si jen tak běhal, ale když zpozoroval, že ho máma ani panička nevidí začal vymýšlet další lumpárnu. Pro jistotu zalezl za domek kde nejsou okna a začal se hrabat v hlíně. Myslel že ho nikdo nevidí, ale z vedlejší zahrady ho pozoroval soused. Soused štěně zavolal a při mluvení mlaskal. Bročkovi to nedalo a šel se podívat co to je za zvuk. Soused uviděl díru a málem omdlel. ,,Ty uličníku, cos to udělal? Už ho nehladil. Jen zavolal na paničku : ,,Sousedko! hrabe vám tu nějaký psisko!“ panička odpověděla ,,To je Broček, naše nový štěně!“ ,,Ale sousedko, podhrabal kytičky!“ ,,Sousede, stejně jsou suché!!“ „Nejsou, sousedko vyhrabal vám všechny tulipány!“ „Ten lump“ zavolala panička a letěla z kuchyně přímo za dům. Přišla i Rita, tímto křikem trochu vyděšená.

Vzala Bročka a znovu ho vytahala za kůži. Ten kvičel! Panička ho odebrala a zavřela do pokoje, kde byl sám. Kníkal a škrábal na dveře takovou silou, že je panička musela otevřít a naštvané štěně vypustit. Brok vletěl na linoleum jako raketa a jaksi si nevšiml že panička vytírala. Uklouzl na linoleu a spadl. Najednou ležel na boku a snažil se vstát. Po 10 minutách, když se postavil začal funět a znovu mu podjely pacičky a uklouzl. Konečně přešel linoleum! Lehl si na koberec a spal v nevídaných polohách. Když se vzbudil, vyběhl otevřenými dveřmi na sluníčko a tam se blaženě uvelebil. Brzy usnul. Probudila ho vůně masa. Vzal mističku do tlamičky, vběhl do kuchyně hodil ji na zem a štěkl. Dostal kus masa. Chutnalo mu, pomlaskával si při jídle. Dny ubíhaly a Broček měl 1 rok. Dokázal si sám hrát. Už nebyl to malé hloupé štěně, které hrabalo. Ne – hrabání z něj vyprchalo. Jako kdyby to ani nebyl bígl. Už nezlobil a štěknul jedině, když chtěl ven. Nedělal loužičky a neokusoval nábytek. Už byl moudrý a hodný.

Nezlobil a každý ho měl rád. Dokázal udělat takový smutný obličej, že ho hned někdo pohladil. Ale na lidi, co jen prošli kolem plotu štěkal a vrčel. Soused ho miloval, a vždy, když šel na zahradu, bral si psí dobroty, kdyby náhodou byl Broček venku. I panička si ho zamilovala, a neměl jen tak obyčejný pelech, ale krásný a královský pelíšek. Kdo přišel na návštěvu, toho očuchal, a jednou tahal návštěvu za nohavici, až kus utrhl. Panička se omlouvala, ale návštěva řekla, že je to normální. Jo, jo, s Bročkem je legrace!

KONEC

________________________________________

Měl tu být ještě obrázek a ozdobným písmem konec, ale asi to tu není. Zveřejnit to nemusíš, jak chceš.

________________________________________

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama