close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Oskar

5. října 2008 v 9:56 | Lilka |  Kočičí příběhy
Před několika lety se před našim domem potulovalo malé černé kotě. Bylo hravé a nebojácné, evidentně zvyklé v bytě a evidentně snadná kořist pro kola aut a zlé lidi. Zatím si s ním hrály děti, ale ty musely nakonec večer domů a kotě na ulici osiřelo. Stály jsme nad ním s kamarádkou z domu a já si říkala: ne, třetí kočku už mít nemůžu. Ne, pokud budu mít třetí kočku, tak nebude černá či černobílá a nebude to kocour. Problémy s močovými cestami, které zažívám u svého kocourka, jsou mi dostatečnou výstrahou. A pak to šlo vše ráz na ráz. Jednu minutu jsem trochu vyměkla, další minutu už kotě bylo u mne doma v předsíni a krátce nato už mu sousedka cpala do krku odčervovací prostředek. Kocourek byl v pohodě, okamžitě se doma ve svém pokoji zabydlel, velmi se mazlil, jen jsem nechápala, jak se mohl někdo takového milého, asi půlročního kocourka takhle bezcitně zbavit. Pochopila jsem o chvíli později, kdy kocourek svůj nový domov potvrdil po kocouřím. Nejdříve jsem nevěřila, hledala loužičky, ale nakonec jsem došla k názoru, že své páníčky svým rychlým dospíváním pořádně zaskočil. A zaskočil i mne. Ne že by vadilo tolik to, co dělal ve svém pokoji- zrovna jsem malovala, na zemi byl igelit a napáchaná škoda se dala rychle napravit. Ale děsila mne nutnost tak časné kastrace. Stále se ještě objevovaly názory, že s kastrací se má u kocourů čekat co nejdéle, nejlépe alespoň do jednoho roku věku. Stále jsem ještě nevěděla, zda jsem svému kocourkovi Kryštofovi nezavinila jeho problémy, protože jsem jej nechala kastrovat v osmi měsících.
A tak jsme rozhodili sítě a hledali nový domov. Naštěstí se brzy našel v místě, kde pracoval jeden můj známý. Oskar tam našel nejen rodinu s rodinným domkem, ale i spoustu rukou ochotných hladit, rukou mladých lidí, kteří na tom místě žili, aby se připravili na život, kteří sami moc lásky v životě nezažili, ale teď mohli najít zvířecího kamaráda, který jí měl na rozdávání.
Prošel mým životem velmi rychle, ohřál se snad jen dva dny a šel dál do nového domova. Občas jsem se vyptávala, jak se má. Odpovědi byly kusé, zřejmě jsem byla za podivínku. Pak se však kontakt ztratil, onen známý odešel pracovat jinam a tak jen doufám, že Oskar se má dobře. Za svou milou povahu si to zaslouží.
Obrazek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama