Září 2008

Smutný osud psa vyhozeného z 3. patra - Prcek se stále nehýbe

30. září 2008 v 7:40 | Lilka |  Psí příběhy
Smutný, rozbolavělý a osudu odevzdaný zůstává rotvajler, kterého majitel (29) vyhodil před týdnem z okna ve třetím patře v Mikulandské ulici v Praze. Pes utrpěl vážné poranění jater a ochrnul na přední nohy. Pokud se mu do nich během dvou týdnů nevrátí cit, bude ho muset veterinář »uspat«.
Zatímco surovce obviněného z týrání zvířat zkoumá na žádost policejního vyšetřovatele psychiatr, pes stále bojuje o život v trojském útulku v Praze a jeho příběh dojímá i burcuje veřejnost. "Denně nám volají lidé a ptají se, jak by mohli pomoci. Pokud se jeho stav zlepší, jsou i ochotni ho adoptovat," řekl včera Aha! šéf útulku Václav Steinbauer.
Bohužel šťastný konec dramatu je ale zatím v nedohlednu. "Pes je v péči našeho veterináře. Dostává léky a má klidový režim. Nic víc nemůžeme dělat. Jeho stav je velmi vážný a zatím se nijak nelepší. Stále se nechce zvednout," dodal Steinbauer. Pacient alespoň pije a začal jíst. Potěšit ho dokáže piškotek. Ani to ale ještě není podle šéfa útulku výhra.
Asi padesátikilovému hafanovi se věnují především veterinární sestřičky a říkají mu Prcek. Chlapy totiž Prcek nesnáší. "Je vidět, že mu museli hodně ubližovat. Jakmile se k němu přiblíží muž, zvedá pysky a vrčí. Abychom ho zbytečně nenervovali, necháváme péči o něj hlavně na ženách. K nim má větší důvěru, nechá se od nich ošetřit, pohladit a vezme si i piškot," líčí šéf útulku. Zuby Prcek cení i tehdy, když vidí kolem sebe hlouček lidí.
Pokud se stane zázrak a Prcek, kterého zfetovaný a opilý surovec nejspíš nejdříve zkopal a pak s náhubkem na čumáku vyhodil z desetimetrové výšky, přežije, bude těžko hledat nový domov. Jeho »páníček« v něm totiž týráním vybudoval nenávist vůči mužům…
V každém případě jeho původní »pán« ho už nikdy nedostane. "Na základě zvláštního opatření od veterinární správy ho majiteli vydat nemusíme a také nevydáme. O jeho osud se ale dosud ani nezajímal," objasnil Steinbauer.
Tyranovi, kterého policie vyšetřuje na svobodě, hrozí až dva roky vězení. Proč tak krutě naložil s rotvajlerem, který na něj podle jeho vlastního vyjádření nijak neútočil, pořádně nevysvětlil. "Prostě se to stalo," řekl policistům.

Kocourek Martin

28. září 2008 v 14:47 | Lucie |  Kočičí příběhy

Kocourek Martin dokázal dvakrát najít cestu domů, přestože se ho jeho majitelé chtěli zbavit a odvezli ho desítky kilometrů daleko. Naštěstí se mu nikdy nic nestalo a nakonec skončil v útulku.
Martin žil až do dubna v jihočeské Soběslavi. Pak se jeho páníčkové rozhodli, že už ho nechtějí. "Zavolali nám do útulku a ptali se, jak daleko mají odvést kočku, aby nenašla cestu zpátky. Prý už to zkoušeli, ale vždycky se vrátil," líčí Eva Vrbová.
Martina odvezli nejprve deset kilometrů od domu a potom dokonce dvacet. Mourovatý kocour však pokaždé prokázal mimořádný orientační smysl a vždycky se za pár dní úplně vysílený objevil na zahradě, aby se nažral společně se slepicemi.
Kolegyně Evy Vrbové nakonec Martinovy majitele přesvědčila, aby kocourka přivezli alespoň na půl cesty mezi Soběslaví a Prahou. Tam si ho zaměstnankyně útulku převzaly. Kdyby jim však uprchl, možná by se dokázal zase vrátit zpátky. A to už by s ním asi majitelé ztratili trpělivost a dobře by to nedopadlo...
Teď čeká v pražském depozitu pro kočky na nové páníčky, nejraději s domečkem a zahrádkou. Určitě jim nikam neuteče. Ačkoliv dostal přezdívku maratonec, dálkových pochodů má zaručeně plné zuby.

Proč nám psi hledí přímo do očí?

28. září 2008 v 14:45 | Lucie |  Chování psů

Otázka: Říká se, že když pes zírá pánovi do očí, je to špatně. Nikde jsem se ale nedozvěděla, co znamená, když přijde k mé posteli, položí na ni hlavu a dlouze mi kouká do očí. Jako by v nich sledoval film.Odpověď: Pes umí číst z našich očí. Lidé to umějí taky, když chtějí. Je to v podstatě nonverbální způsob komunikace. Ten pes do vás vidí a věří, že tímto způsobem rozumíte i vy jemu. Je to podobné, jako když do vás drcne čumákem, nebo si na vás položí tlapku. Prostě si s vámi chce popovídat. Zkuste v jeho očích číst.
Otázka: Můj pes mě s oblibou důkladně olizuje. Líže mi často každé holé místo na těle. Není to moc příjemné. Jak mám reagovat? Odpověď: Takové olizování je psí projev naprosté oddanosti a lásky. Proto nechápu, proč mají lidé k tomuto olizování odpor. Je to vlastně velká nevděčnost. Je to daleko přirozenější pozdrav než podání »pac«.
Otázka: Naše jezevčice se občas snaží na nás naskakovat a pářit se, provádí to i své psí kámošce. Proč to dělá? Odpověď: Je to trochu známka jakéhosi feminismu. Na mě osobně naskakují fenky, které si myslí, že jsem jejich nejlepší vzor a které jsou sami velice hrdé. Obvykle se jedná o fenky, které jsem vytáhl z nějakého průšvihu, nebo ohrožení života.
Otázka: Proč si můj pes značkuje jiné psy? Stalo se to dvakrát, jednou šlo o fenu a podruhé o štěně. Moc si s tím druhým psem chce hrát, ale ten ho ignoruje. Chce si tím potenciálního kámoše naklonit? Odpověď: Berte to jako přidělení inventárního čísla. Není to nepřátelské gesto. Je to označení něčeho, co prošlo »vstupní kontrolou«. Něco jako nálepka »kámoš«.
Otázka: Když se můj pes chce mazlit, nacpe přede mě zadek a chce drbat přímo za kořenem ocasu. Úplně to zbožňuje. Venku šťouchá zadkem do ostatních psů a pak je pěkně prožene. O co mu jde? Odpověď: Jeden z mých psů takhle »ukecává« fenky, když se nudí a chce se honit. Další forma přemlouvání je například štípnutí do zadku a následně veselý úprk. Další z mých psů zase šťouchá ostatní čumákem do žeber. Všechno to má společný význam - provokaci ke hře.
Otázka: Co pejsek říká tím, když mi nanosí své milované věci do postele a jde spát? Někdy se ráno probudím v posteli plné různých kůží, hraček, nebo třeba i ohlodaných kostí. Odpověď: Pes vám nosí své nejcennější poklady. Kárat ho za to nemůžete, je to jeho důkaz lásky.
Otázka: Můj pes neustále hlídá v bytě. Když jde někdo po chodbě, přiběhne za mnou, koukne na mě a pak jde zase hlídat. Občas to dělá, i když tam nikdo není. Proč to dělá?Odpověď: Každý podřízený pes má ve zvyku občas se ptát, zda a jak hlídat. Nebo na nějakou jinou důležitou věc, kterou je třeba řešit. Lidé si často neuvědomují, že je potřeba psovi občas na jeho dotazy odpovědět, jinak je začne obcházet a dělat si co chce, protože bude mít pocit, že s tím souhlasíte.
Otázka: Když se vracím domů, moje fenka neustále štěká. Musím si k ní na chodbě přidřepnout a drbat ji, dokud nepřestane. Sousedi jsou už trochu nepříjemní. Odpověď: Člověk není povinen psa přivítat jen proto, že to pes chce. Pokud chcete, aby se fenka ukáznila, prostě ji od sebe vyhoďte, pošlete na místo a nevšímejte si jí, dokud se nezklidní. Jinak vámi manipuluje.
Otázka: Jak dosáhnout toho, aby mě můj pes stoprocentně vnímal? Plní sice mé povely, ale pořád kouká jinam. Odpověď: Každý pes má jinou citlivost nervové soustavy. Neexistuje tedy univerzální návod. Některému psu stačí krok směrem k němu a hned plně vnímá. Jiného je třeba po několikátém varování složit k zemi, aby vůbec pochopil, že se po něm něco chce. Musíte najít zlatý střed, aby se vás pes ani nebál, ani na vás nekašlal. Jednoduše - člověk, který nemá u psa respekt, nemůže mít ani jeho plnou důvěru.
Otázka: Ráda bych věděla, zda máme zkoušet přivolání psa bez šňůry, pokud budeme v uzavřeném prostoru, třeba na zahradě, i za cenu, že pes pokaždé nepřijde? Odpověď: Pokud nemám jistou úspěšnost, raději povel k přivolání ani nevyslovuji. Pohřbil bych výsledek už na začátku a možná nevratně tím poškodil výchovu.
Otázka: Mám staršího dvanáctiletého křížence. Poslední dobou nereaguje na přivolání hned. Jakoby neslyšel. Když zařvu, otočí se, ale tváří se, jako když ho hubuju. Odpověď: Je potřeba využívat gesta a úsměv. Ke starým psům se chovám jako ke štěňatům. Když je otočený zády, hoďte mu do kožichu třeba nějaký maličký kamínek, otočí se. Nebude to brát jako trest, důležité je, jak se tváříte.
Otázka: Mám pětiměsíčního ridgebacka. Pokud s ním trénuji »lehni«, kouše mě do rukou, nebo po mně chňape. Co s tím? Odpověď: Nejdřív musíte psa něco naučit, teprve potom můžete chtít, aby naučené cviky dělal. Tím, že po vás chňape, dává najevo, že vám nerozumí a že používáte sílu, a ne hlavu.
Otázka: Metoda vyloučení ze smečky se ve městě moc použít nedá. Jak to řešit? Mám psa někam zavřít, třeba na balkon? Odpověď: Jak to, že nefunguje? Říká vám něco pojem dívat se skrz? Pes, který si u mě něco rozlije, se nesetká s mým pohledem, dívám se skrz něho. Pokud se mi přimotá do cesty, nepřekračuji ho, projdu skrz něj. Výsledkem má být to, aby si pes uvědomil, že je lepší stát na straně pána, než proti němu.
Otázka: Stává se, že náš pes při krmení napadne fenu. Někde jste psal, že po napadení feny pes končí se svou kariérou. Co to znamená? Odpověď: Pokud mi pes samec sáhne po feně, nastane mu na nějaký čas psychologický teror. Taková šikana. Degraduji ho na posledního ve smečce. Skončí mu veškeré výhody. Přehlížím jeho omluvy, prostě žádné zvyklosti, o které by se mohl opřít. Absolutně netoleruji opakování příkazů. Pokud se chová nevhodně u krmení, misku mu seberu a dostane ji ta fena. On se na to musí dívat. Dokud se nebude chovat korektně, ve smečce si ani neškrtne.
  1. Psi mají ve smečce podobné sociální struktury jako lidé, proto jsme schopni jim velmi jednoduše porozumět.
  2. Psí nosní sliznice má téměř 37x větší plochu než lidská.
  3. Ty části mozku, které vyhodnocují pachové signály, jsou několikanásobně větší a složitější, než odpovídající části lidského mozku.
  4. Pro bázlivé psy je často velice obtížné číst i vysílat signály, takže se kvůli problémům s komunikací častěji rvou.
  5. Vrtění ocasem znamená, že je pes vzrušený. Ne vždycky to ovšem musí nutně znamenat přátelskou náladu. Je třeba přihlížet i k dalším psím signálům.
  6. Pro psy je mnohem jednoduší naučit se slovní povely, pokud jsou doprovázeny gesty rukou.
  7. Hierarchie ve smečce psů není stálá, mění se podle okolností. To je šance pro majitele psů, kteří mají pocit, že jsou vůdci smečky.
  8. Je potřeba neustále prosazovat své požadavky a neústupně trvat na svém, jinak pes získá pocit, že šéfem je on.
  9. Psi ve smečce mají mnohem větší tendence lovit a pronásledovat, než když jsou sami.
  10. Pes by měl mít k dispozici dostatek hraček na žvýkání, jinak bude okusovat nábytek a koberce.
  11. Hodně problémů pramení z toho, že pes je nevybouřený, má hodně energie a vybíjí si ji způsobem, který se lidem zrovna líbit nemusí.
  12. Psi mají silné nutkání zahrabávat si přebytky potravy. Pokud nemají k dispozici měkkou zeminu, snaží se hrabat a posunovat imaginární hlínu čenichem i v bytě na dlaždičkách či na koberci.
  13. Někteří psi raději spí pod něčím, co jim poskytuje ochranu, například pod postelí, i když se tam sotva vejdou. Je to pozůstatek z doby, kdy běhali volně po savanách a museli se skrývat před nebezpečím.
  14. Psi nemají, kromě několika míst na tlapkách, potní žlázky v kůži, proto se ochlazují vdechováním vzduchu přes povrch jazyka. Z jazyka se odpařuje voda, a tím se pes ochlazuje.
  15. Čím více má pes jazyk vyplazený, tím větší horko mu je.
  16. V dospívání, tj. asi mezi 6 - 7 měsícem, je u psů-samců hladina hormonů mnohem vyšší než v dospělosti, proto jsou neustále přehlceni touhou soupeřit.
  17. Pro zklidnění situace při možnosti nějaké konfrontace psi používají různé signály, například zívání, odvracení pohledu, otáčení hlavy, sed zády k protivníkovi, čenichání po podlaze, olizování pysků atd. Agresivně se mohou chovat psi všech plemen, pokud se cítí ohroženi.
  18. Psi používají k shromažďování informací čenich a tlamu, na rozdíl od lidí, kteří používají ruce a oči. Při prvním seznamování a zdravení psů tedy pokud možno omezte vizuální kontakt, který by pes mohl chápat jako výzvu.
  19. Bylo dokázáno, že hlazení a drbání psů má pozitivní vliv na krevní tlak lidí.
  20. Lidi, které pokouše pes, mají ruce zraněné mnohem častěji, než jiné části těla. Ruce jsou totiž pro psa symbol ohrožení.

Psí senior

20. září 2008 v 13:53 | Lucie |  Péče o psa
V běžném životě se můžeme setkat s různými přepočty psího a lidského věku. Nejčastěji však můžeme zaslechnout, že jeden psí rok je jako sedm roků člověka. Toto tvrzení není však tak přesné.
Existuje spousta plemen, která se od sebe velice liší a to od miniaturních plemen vážících sotva 2 kg až po obry, kteří svou vahou přesahují až 80 kg. I když se stále jedná o jeden a ten samý živočišný druh, je jasné, že při takovýchto hmotnostních rozdílech je rozdílný i životní rytmus. Dlouholetí chovatelé často dobře znají průměrnou délku života plemene, které mají v oblibě. U velkých plemen jakým je např. doga nebo irský vlkodav je známo, že pes ve věku 8 let má již velkou část svého života za sebou, oproti jezevčíkům, kteří se bez problémů dožívají 10-15 let.
Stárnoucí proces je neodmyslitelnou součástí každého života a nelze ho zastavit ""tedy zatím"", ale máme možnost ho zpomalit. Věda, která se zabývá tímto všedním problémem a to procesem stárnutí se nazývá Geriatrie. Snaží se tyto změny, které probíhají v organismu s přibývajícím věkem pečlivě prozkoumat a minimalizovat je na možnou míru.

Projevy stárnutí

Je velmi důležité rozpoznat první příznaky procesu stárnutí. Čím dříve totiž uděláme první krok, abychom svému psovi dodali jeho optimální potřeby, tím víc máme zajištěný úspěch. Jedním z všeobecných příznaků stárnutí, kterého si můžeme všimnout je postupné snižování jednotlivých tělesných funkcí. Déle si můžeme na první pohled všimnout nepřítomného zírání před sebe, bojácnosti, malého zápalu do hry, rychlého vyčerpání, zpomalených reakcí či ztráty orientace. Za příznaky rozpoznatelné z optického hlediska jsou považovány např. šednoucí srst na čumáku, kolem očí nebo na špičce ocasu či přibývání na váze. Dále se může také projevit na funkci ledvin. Nejčastějším vyjádřením stárnoucího močového aparátu psů bývá chronické selhání ledvin. Je to stav, kdy ledviny začnou být až ze 75 % nefunkční. U takto postiženého jedince se tato porucha projeví nočním pomočováním, které pes není schopen zadržet do ranních hodin jako dříve. Toto pomočování může být samovolné (aniž by si byl pes něčeho vědom) nebo uvědomělé. Chronické selhání ledvin je porucha, u které je procento vyléčení nulové, ale lze to léčebně ovlivnit a usměrnit i na delší dobu, která může čítat i několik let, ale tyto případy jsou spíše ojedinělé. Podobně je to i se svěračem, ten postupem času ochabuje, což může být také způsobeno chybějícími pohlavními hormony po provedené kastraci.

Jak rozpoznat stáří

Metod jak určit stáří psa je několik. Nejpoužívanější je jak jsme se již zmínili, přirovnání, že jeden rok psího života se rovná sedmi rokům lidským. Zde uvádíme dalších možností jak určit správný věk.
Prvním způsobem je určení věku podle očí. Zkušený ""pejskař"" to dokáže rozpoznat přesněji podle oční čočky. Přibývajícím věkem se u psa vytváří zvláštní reakce čočky na jasné osvětlení. Oko ozářené jasným světlem se u dospělých psů jasně třpytí. U starších psů vzniká tzv. šedý zákal, který naopak brání průchodu světla čočkou. U starých psů je zákal zřetelný při úplném rozevření zornice. Tento zákal je běžným jevem u psů ve věku 10-ti let. Výše zmíněný ""světelný reflex se objeví ve věku okolo 7 let.
Další metodou určení věku může být pomocí srsti. Tato metody není příliš spolehlivá u psů s bílou či hodně světlou srstí. Není však spolehlivá ani u psů s barevnou srstí. Jedná se o posouzení množství šedin v srsti. U psů žijících volně v přírodě, začíná srst šedivět poměrně brzy. U psů ""černých"" plemen jako jsou např. novofundlandský pes, černý kokršpaněl nebo pudl, je šednutí srsti jen ojedinělé. Tudíž měřítko je použitelné jen na některá plemena. Psi začínají v průměru šedivět v oblasti hlavy okolo deseti let. Celá hlava začíná zpravidla šedivět po dosažení 11 let.
Věk lze ""měřit"" i pomocí zubů, ale je to velmi složité a zmýlit se může i zkušený odborník. Z přesností lze věk psa určit jen do dvou let. V období 3-6 týdnů se začínají prořezávat mléčné zuby. V době čtyř měsíců se začne výměna mléčných zubů, ovšem špičáky dále dorůstají až do věku devíti měsíců. Věk lze dále určit např. podle vypadávání zubů či zubního kamene. Na špičácích lze pozorovat jakési obrušování. Věk nad pět let jde touto metodou velmi špatně.

Funkce těla u starých psů

Stárnutí je přirozená část života, která sebou nese změny organismu. Z těla starého psa se vytrácí zhruba 10 % vody a místo ní se vytváří tuk a ubývá také svalstvo. Pes ""staršího věku"" tím pádem potřebuje podstatně méně tuků, ale za to mnohem více bílkovin. V tomto případě je doporučeno volit krmivo se zvýšeným obsahem vlákniny. Trávicí trakt se postupem času taky ""unaví"" a nepracuje jako dřív, z toho může nastat situace, kdy Váš pes začne mít zácpu.
Stejný problém z ubýváním mají i buňky v játrech a ledvinách. Snižuje se i dýchací a oběhové funkce. Stejně je na tom i imunitní systém, který nepracuje jako dříve. V tomto případě je snižována schopnost regenerace psa. To se projevuje po prodělané nemoci u zotavování, které je delší a delší, u dlouhého hojení ran nebo u výskytu častějších infekcí.

Už to není jako dřív…

Mějte namysli to, aby se čtyřnohý ""důchodce"" zbytečně nepřetěžoval. Musíte pro něj vymýšlet takové hry, které by příliš nezatěžovali jeho stárnoucí tělo, ale aby měl z této činnosti radost. Z toho vyplívá, že krátká, ale zato častá a pravidelná procházka je vhodnější než deseti kilometrový běh vedle kola po boku svého páníčka. Hry při kterých pes musí přemýšlet, např. hledání skrytých předmětů mu také velice pomůžou zvýšit sebedůvěru a udržet ho v duševní kondici i ve vysokém věku. Chcete-li, aby se Váš stárnoucí pes udržel co nejdéle fit, měli byste postupovat s krmením podle nějakého daného systému výživy. Strava by měla být snadno stravitelná a měla by být tvořena vlákninou, měly by jste také snížit množství kalorií obsažených v potravě. Také jsme se již zmínili, vhodné doplňky stravy pomáhají ve výživě a regeneraci kloubů. Existují i ""psí léky"", které napomáhají prokrvování a snižují zátěž srdce. Tyto prášky se dají považovat za tzv. ""omlazovací léky"".
Je známo, že psi vyššího věku velice rádi polehávají. Pokud lehávají na místech s tvrdým podkladem, nejsou výjimkou následné otlaky. Věk Starého psa způsobuje také poměrné opotřebení kloubů. Ty psovi tuhnou a působí bolest a také mu brání v normálním pohybu. Pokud se tyto problémy u Vašeho pejska vyskytnou, není nic ztraceno. Pomoc je velice snadná, rychlá a velice účinná. Podáváním vhodných doplňků stravy můžeme částečně obnovit tvorbu kloubního mazu, který vytváří na kloubech jemnou kluzkou vrstvu a tím pomáhá psovi v bezbolestném pohybu a přispívá k jeho vitalitě. Avšak tyto přípravky je nutno podávat trvale. V mnoha přídech, kdy majitelé zpozorují u svého psa, že se jeho pohyblivost vrací do normálu přípravky přestanou podávat s domněním, že pes je vyléčen. Po krátké době, kdy se přípravky přestanou podávat se navrací předešlé problémy s pohyblivostí, jelikož ""opotřebované"" tělo psa není schopno vyrábět kloubní maz bez potravinové podpory.

Přístup k psímu ""důchodci""

Ke starému psu se musíme chovat s ohledem na jeho věk. Je nezbytné mu věnovat velkou pozornost a péči jak po fyzické tak i psychické stránce. Přesto nesmíme zapomenout na to, že jednou přijde den, kdy se budeme muset se svým čtyřnohým přítelem rozloučit. Stane-li se, že se pes dožije vysokého věku, je nejpravděpodobnější, že zemře celkovým selháním organismu a to v klidu a bezbolestně. Bohužel jsou i takové případy, kdy pes umírá v bolestech a trápení na různé nemoci či zranění.
Zdroj:planetazvirat.cz

Kožní plísně

20. září 2008 v 13:47 | Lucie |  Kočičí nemoci
Máme desetiletou kočku s kožní plísní, kterou léčíme již přes půl roku. Nyní dcera dostala pod stromeček malého králíčka. Chci se zeptat, zda je kočičí plíseň přenosná i na králíky a jak bychom ho měli chránit a zda je nějaký osvědčený recept na plísně.
Odpověď na Vaši první otázku je jednoznačně ""ANO"". Plísňová onemocnění koček jsou způsobena nejčastěji jednou z hub, patřících do skupiny zvané dermatofyta, Microsporum canis, která je z koček přenosná nejen na králíky, ale je to dokonce zoonóza, tzn. nemoc přenosná ze zvířete na člověka. M. canis je odpovědná za 90 - 100% kožních mykóz (plísňových onemocnění) u kočkovitých šelem v našich geografických podmínkách. Zdrojem onemocnění jsou nemocná zvířata, ale i tzv. asymptomatičtí nosiči. To jsou kočky, na kterých nejsou vidět žádné kožní změny, ale přesto v jejich srsti přežívá M. canis. Kočky jsou proto považovány za přirozený rezervoár této plísně, hlavně dlouhosrstá plemena, od nichž se mohou nakazit i jiné druhy zvířat, např. králík. Dalším původcem plísní je Trichophyton mentagrofites, který napadá většinou psy a u koček je nacházen méně často. Přenašeči jsou hlavně volně žijící hlodavci. Záchyt dalších druhů dermatofyt je u nás spíše raritou.
Nejčastěji onemocní mláďata a starší jedinci, jejichž obranný systém organismu ještě (nebo už) není tak silný. Jsou to kočky trpící současně jinou chorobou, zvířata stresovaná a špatně živená. K přenosu dochází kontaktem s nemocným zvířetem nebo s odpadlými infikovanými chlupy, šupinami kůže a kousky napadených drápů, které mohou být přichyceny na kartáčích a jiných chovatelských pomůckách.
Mikroskopické houby výše zmíněných rodů parazitují na povrchových zrohovatělých částech kůže ( horní vrstva pokožky, chlupy, drápy), kde vyvolávají patologické změny. Artrospory a hyfy, přirozená infekční stadia těchto hub, nemohou samy proniknout neporušenou kůži. Umožní jim to ale malá poranění, zapaření kůže, oděrky po vnějších parazitech, jako např. blechách a klíšťatech. Při infekci M. canis onemocnění začíná většinou na hlavě jako drobné šupinky a jemné stroupky viditelné po rozhrnutí srsti. Pokračuje ulamováním chlupů těsně nad kůží nebo dochází k jejich vypadávání. Na okraji těchto vylysalých kruhových ložisek se někdy udělá zarudlý vyvýšený lem tzv. ringworm. Onemocnění se může šířit dál po těle. Ve většině případů se k plísním přídávají druhotně i bakterie, které způsobují hnisání postižených míst. Při rozšíření plísně na drápy, se tyto začínají lámat, jsou křehké a křiví se. Tyto změny jsou tak bolestivé, že zvířata často kulhají.
Před započetím léčby tohoto onemocnění musíme mít jistotu, že se opravdu jedná o plíseň a že zvíře nemá jiný problém, ke kterému se plíseň přidala jenom díky oslabení organismu. Je nutné provést kultivační vyšetření, tzn. poslat vzorek chlupů a šupinek do mikrobiologické laboratoře. Další možností je mikroskopické vyšetření, kdy se hledají infekční stadia hub pod velkým zvětšením mikroskopu. U vleklejších případů, jako je Vaše kočka, bychom neměli opomenout ani hematologické a biochemické vyšetření krve na vyloučení dalších vnitřních onemocnění. Stává se, že po vyléčení primárního onemocnění dojde k samovyhojení plísňových ložisek. V neposlední řadě je třeba zbavit kočku přítomnosti blech, svrabu, klíšťat a jiných kožních parazitů, kteří mohou celkový zdravotní stav zhoršovat a narušují obranyschopnost kůže.
Léčba plísní začíná oholením napadené oblasti a povrchovou aplikací antimykotických látek, tzn. koupáním v protiplísňových šamponech. Zvíře bychom měli koupat celé, aby se plíseň neměla kam šířit. To se týká jedinců, kteří mají ojedinělá ložiska plísní. Při větším postižení kůže, musí koupeli předcházet ostříhání kočky i s hmatovými vousy. Jestliže se onemocnění nedaří zvádnout koupáním ( asi 8 týdnů), je nutné přidat tzv. systémová antimykotika ve formě tablet nebo kapek. Tyto léky mohou mít závažné vedlejší účinky, je nutné podávat je dlouhodobě a léčba se stává i finančně nákladnou. V naší republice je na trhu vakcína proti kožním plísním, ale její použití pro léčbu nezabírá u všech jedinců. Léčba by měla probíhat až do negativní mikrobiologické kultivace, což nezřídka znamená několik měsíců.
Jestliže prokážeme plíseň u jednoho zvířete v domácnosti, je velmi pravděpodobné, že infekční stadia hub mají v srsti i jeho ostatní zvířecí spolubydlící. Proto bychom měli ostatní jedince v chovu také vykoupat v protiplísňovém šamponu také. Postižené zvíře by nemělo pobývat v místnosti s kobercem, protože v něm dokáží artrospory přežívat také. Omyvatelné povrchy je nejlépe omývat roztokem ajatinu.
Žádný stoprocentně spolehlivý recept na plísně není, proto je velmi důležité věnovat pozornost prevenci. Důležité je dodržování hygieny prostředí, chovatelské pomůcky pravidelně dezinfikovat, v optimálním případě by mělo mít každé zvíře své. Jsou k dispozici vakcíny pro psy i kočky proti infekci M. canis. Vždy, když si domů pořizujete nové zvíře, je třeba dbát na karanténu a držet domácí mazlíčky odděleně. Ale i když už plíseň objevíte, nezoufejte a začněte ji léčit včas, protože většina případů má dobrou prognózu.
Zdroj:casopis.planetazvirat.cz

Instinkt - chování psů

15. září 2008 v 15:55 | Lucie |  Chování psů
Psí chování je dobře přizpůsobené potřebám a zvyklostem člověka. Pes jako domácí mazlíček se stal naším nejen kamarádem a společníkem, ale může být také vycvičen k plnění spousty užitečných úkolů. Kočka, která na rozdíl od psa se sama rozhodne, kdy nabídnout přátelství, nebo kdy se přitulit, tak pes se na nic neptá a spolehlivě rozdává lásku i věrnost a naopak ji taky velice rád přímá.
Jak pes, tak jeho předek vlk, je v podstatě zvíře žijící ve smečce. Po celou dobu drží spolu a dělají zároveň tytéž věci. Najdou se však i jedinci, kteří se od této skupiny straní a vytváří si svou samostatnou hierarchii. Takovéto chování můžeme nalézt u skupiny psů, kteří žijí pohromadě nebo u skupiny, která tráví určitou dobu pospolu. Pokud si pořídíte více než jednoho psa nebo nového mazlíčka k lomu druhému, aby mu nebylo smutno, když musí zůstat nějakou tu dobu sám doma, než se vrátíte z práce, může dojít ke konfliktu a napjaté atmosféře mezi nimi. Avšak až si "vyříkají" kdo je tady pán, "dusná"" atmosféra ustane a každý ze smečky bude vědět kde má své místo, na které si zvykne.
Majitel psa si musí v první řadě uvědomit, že lidská rodina je pro psa jeho smečkou. Je nezbytně nutné, aby si majitel psa vybudoval dominantní postavení ve "smečce" a nikoli pes, ten by Vám "přerostl"" přes hlavu a způsoboval by problémy. Pokud si majitel vytvoří toto vůdčí postavení, tak pes mu bude prokazovat velikou úctu a lásku, poté bude schopen se naučit i reagovat na povely při výcviku. Pes žijící v takto uspořádaném vztahu v rodinné "smečce"" bude spokojený, protože mu vytvoříte přirozené podmínky pro žití ve smečce a pokud není jejím vůdcem, nepřináší mu to žádné nevýhody.
• Nenajde se nikdo, kdo by mohl předvídat vývoj štěněte. Dominantnost se vytváří okolo pohlavní dospělosti. Pes zkouší na své páníčky, co si k nim může dovolit a co naopak nesmí. Nadměrná dominance a málo respektu ze strany zvířete, má za následek podnět k agresi. Paniček musí neustále budit dojem vůdce smečky, za jakýchkoliv podmínek.
• Od útlého věku zkoušíme štěněti odebrat oblíbenou hračku nebo sáhnout mu na misku s jídlem a pozorujeme, jak na toto chování štěně reaguje. Při náznacích agrese nesmíme stáhnout ruku zpět, ale naopak musíme na toto chování reagovat a následně ho pokárat důrazným okřiknutím nebo sevřením tlamy štěněte.
• Větší nesnáze přináší agresivita spojená se strachem, protože agresivní jednání v tomto případě jeho strach stupňuje. Někteří jedinci koušou, protože se cítí být ohroženi člověkem, třeba na základě špatných zkušeností z dřívějška. V takovýchto případech musíme vystupovat klidně a sebejistě se spoustou trpělivosti a snažit se získat zpět důvěru. Nejlepší, kdy navázat kontakt je jednoznačně při výchově, tehdy pomáháme štěněti překonat stres a depresi spojenou s odloučením od matky a sourozenců. Nabídneme mu teplo, lásku, potravu, jistotu a bezpečí. Tím si Štěně získáme na svou stranu.
Tedy nejdůležitější období pro vývoj normálního chování je do 12-ti týdnů. V prvních čtyřech týdnech života je vývoj nejrychlejší, ale chování zahrnuje jen základní instinkty, především příjem potravy a spánek. Oči se otevírají nejdříve po 10 až 15-ti dnech života a sluch spolu s Čichem se zlepšuje zhruba ve stejném období. Asi od čtyř týdnů začíná být štěně aktivní a hravější. Toto chování svědčí o tom, že nastává období, kdy se učí žít s ostatními. Proto je životně důležité psa socializovat nejen vůči lidem, ale i vůči ostatním psům. Ačkoliv štěně nesmí chodit ven nebo se setkávat s ostatními psy, dokud nemá všechna očkování, může se setkávat s dalšími lidmi, kteří k vám přijdou. Zvěte návštěvy každého věku, pokud nemáte děti, představte štěně dětem svých přátel a sousedů. Pozvěte i nějaké starší lidi, aby se štěně naučilo, že ne každý si chce pořád jen hrát.
Protože pes je velice společenský, je nutné, aby se naučil žít a vycházet s ostatními. U štěňat dochází ve věku kolem dvanácti měsíců ke většině změn. Období okolo šesti až osmi týdnů je nejlepší k odběru štěněte od matky. Při odběru v tomto období si štěně dobře zvykne na lidi, a přitom bude stále dobře vycházet s ostatními psy. Pokud však bude odběr proveden dříve, tak může dojít k tomu,že štěně bude na nového "panička"" velice vázáno. To platí i pokud odběr bude proveden pozdě, štěně si bude těžce zvykat na svůj nový domov a bude bojácné a odtažité.
Existuje několik způsobů při výcviku, jak využít instinkty používané ve smečce. Například nikdy nenechávejte psa spát v posteli. Pokud k tomu svolíte, tak si pes bude myslet, že vám smí dominovat. Ve volné přírodě se o své místo dělí pouze podřízená zvířata. Nenechávejte psa sedět na nábytku nebo na klíně, protože z jeho pohledu je dominantní ten kdo je vysoko. Nikdy ho taky nekrmte zbytky jídla od stolu. V přírodě to je zase výhrada pouze podřízených jedinců. Pokud budete jíst ve stejnou dobu jako váš pes, najezte se jako první a teprve potom dejte jídlo psovi. Dalším způsobem jak ukázat dominantnost je donutit psa, aby vám ve dveřích dal vždy přednost. Pokud vám bude ležet v cestě, nepřekračujte ho a ani ho neobcházejte, musíte ho donutit přemístit se.
Zdroj:casopis.planetazvirat.cz

Základní povely

14. září 2008 v 18:31 | Lilka |  Výcvik psa
Každý pes, který žije v lidské smečce, je chován proto, aby byl lidem užitečný. A aby i vám právě ten váš pes přinášel užitek, vy mu musíte dopřát alespoň základní výcvik. V dnešní době už nemusíte při výcviku pátrat, pracně hledat a zkoušet různé metody, které jsou již za mnoho let odzkoušeny. Lidé už vyzkoušeli mnoho různých výcvikových postupů, metod a ty nejosvědčenější a nejdůležitější dnes tvoří souhrn poznatků, který se odborně nazývá metodika výcviku. Samozřejmě, že každý zkušený kynolog ví, že výcvikové metody a postupy se nedají shodně aplikovat na každého psa a každé plemeno. Proto je velice důležité umět zvolit ten nejvhodnější způsob výcviku. Pro výběr toho nejlepšího způsobu musíte samozřejmě rozumět chování psů, musíte znát jeho přirozené chování, sklony a psychické vlastnosti. Rozeznávat rozdíly v chování svého psa vám pomůže vyvarovat se základním chybám ve výcviku. Je spousta možností a směrů, jak cvičit svého psa a ještě jednou připomínám, není pes jako pes…
Ne každý majitel samozřejmě vyžaduje aby jeho mazlíček přeskakoval obruč jako v cirkuse, aby zvládal překážky nebo dokonce tančil. Základní výcvik je, když pes okamžitě reaguje na povely "ne", "sedni", zůstaň", "ke mně" a tím se stává přijatelným členem nejen vaší rodiny, ale také vašeho okolí. Vaše soužití bude nejen jednodušší, ale také veselejší a přirozenější.
Dnes existuje spousta společností, které nabízejí hodiny výcviku k poslušnosti, díky kterým se váš pes rychleji a jednodušeji zařadí do společnosti. Pokud se do výcviku vrhnete sami, jak se říká na vlastní pěst, měli by jste určitě znát povahu a přirozené chování vašeho psa. Měli by jste vědět jaký je rozdíl mezi nároky na výcvik jezevčíka, německého ovčáka, rotvajlera, dogy… prostě každý "má to své".
My vás samozřejmě nenaučíme jak docílit bezchybného výcviku a dokonalé poslušnosti, ale pro začátek vám nabízíme pár osvědčených rad a zkušeností, jak a čím začít, a bez čeho se při dalším výcviku rozhodně neobejdete. Připomínám jen, že se jedná o již výše zmiňované základní povely, pokud je vy i váš pes zvládnete, můžete se pustit dál.

Několik zásad

- Před výcvikem nechejte psa proběhnout a vykonat potřebu
- Začněte jednoduššími cviky a pokračujte k těm složitějším
- Stejný cvik nedělejte příliš dlouho
- Výcvik vyžaduje trpělivost a sebeovládání
- Učení by mělo být příjemné pro psa i pro vás
- Necvičte s nemocným psem nebo háravou fenou
- Nikdy netrestejte psa v pokorné poloze vleže na zádech
- Výcvikové pomůcky nedávejte psovi na hraní

Začínejte sami

Nezáleží, jestli začínáte se štěnětem nebo dospělým psem, ale zpočátku musí celý výcvik prováďet jedna osoba, aby byly povely stále stejné. Psa by mohla lehce zmást odlišná intonace hlasu a taky to, že ne všichni jsou stejně důslední a mají stejné nároky. Co jednomu cvičiteli stačí, druhý s tím spokojen nemusí být.

Jméno

Slyšet na jméno je první věc, kterou se štěně naučí. Musíte na něj mluvit a opakovat jeho jméno, aby se ho brzy naučilo rozeznávat. Když štěně slyší dobře na jméno, můžete začít cvičit základní povely.

Jak dlouho

Délka lekcí by neměla být zpočátku příliš dlouhá. Začněte dvěma až třemi minutami a postupně čas prodlužujte na deset, maximálně patnáct minut. Nechejte psa zvládnout vždy jen jednu věc a nesnažte se ho naučit "všechno" najednou. Až si budete jistí, že plně pochopil každý krok nového cvičení, pak pokračujte dál.

Základní povely

Jako první na řadu přichází "ne"! Což má pro nás lidi mnoho významů "hned s tím přestaň", "nechej to", "neber to", " nechoď tam"… atd. Ovšem štěně nemá slovní zásobu jako my lidé, proto si zvolte skutečně jedno slovo a vždy když štěně něco kouše, dělá co by neměl, jde kam nesmí apod., řekněte důrazně "ne" a povel opakujte spolu s jeho jménem. To vše musíte říct rozkazovacím tónem hlasu a pokud nereaguje, povel opakujte a případně ukažte na věc, kterou má nechat. Když přestane, pochvalte ho a snažte se odvrátit jeho pozornost na něco jiného.
"Ke mně"! nebo "K noze"! Záleží na vás, který z povelů si zvolíte, ale vždy používejte jen jeden. Psa přivolejte v podřepu, plácněte dlaní o stehno, zavolejte na psa jménem a zavelte "ke mně"! Každý příchod náležitě odměňte pochvalou i odměnou. Zpočátku se stává, že i po opakovaném přivolání zajímá psa něco důležitějšího než vaše marné volání. Také si rádi libují ve hře na honěnou, když je voláte - nikdy jej nehoňte, ale naopak se můžete rozběhnout opačným směrem, nebo se schovejte. Když k vám konečně přiběhne, netrestejte ho, aby si nespojoval návrat s trestem.
Naučit psa sednout na povel není až tak složité. U malých psů obvykle stačí říct "sedni"!, položit mu ruku na zadeček a jemně zatlačit dolů. U větších psů je někdy potřeba položit jednu ruku na zadek a druhou na hruď. Když se pes naučí tento povel, následuje "zůstaň"! Pokud se chce zvednout řekněte nejprve "ne"! a potom "zůstaň"!

Doma je doma

S výcvikem začínejte doma. Až když se pes naučí přijít na zavolání, sedět a zůstat na místě na povel, zkuste dávat tyto povely bez předchozího varování, když volně běhá po zahradě a není ve vaší bezprostřední blízkosti. Ve chvíli, kdy poslechne na povel i za těchto podmínek, můžete je zkusit použít na procházce. Ze začátku bude psa opět rozptylovat vše kolem něj, ale trpělivost a vytrvalost nakonec zvítězí.

Chvalte

Když vás pes neposlouchá, nemusíte ho trestat plácnutím, tón vašeho hlasu stačí k tomu, aby se styděl. Nezapomínejte však také na chválu, která psa vždy potěší a pro výcvik je také nezbytná! Opakování a pochvaly hrají při každém výcviku významnou roli. Jako odměnu můžete také používat pamlsek pro psy. Ze začátku můžete štěně odměnit pokaždé, když poslechne nejjednodušší příkaz a postupně množství odměn snižujte.
Každou "lekci" zakončete povelem, kterému pes rozumí, aby jste ho mohli za správné splnění pochválit. Tím skončí cvičení pro psa šťastně a bude se těšit i na to další.

Pokračujte

Jestliže váš pes zvládne základní povely, můžete pokračovat dále. Od věku čtyř až šesti měsíců lze výcvik praktikovat ve skupinách mladých psů na cvičištích. Pro mladého psa představuje skupina mladých psů určitě důležitou zkušenost. Nezapomeňte, že musíte být vždy důslední, trpělivý a věnovat mu mnoho času.
Pes, kterého zvládáte vy a on ovládá alespoň základní povely a poslušnost se snadněji zařadí jak do smečky lidské, tak psí.
Zdroj:casopis.planetazvirat.cz


Výchova štěněte

14. září 2008 v 17:56 | Lilka |  Výcvik psa
Vezmu-li v úvahu, že již máte za sebou alespoň první noc po příchodu vašeho chlupatého klubíčka domů, nastává pro vás oba, rozhodující období pro vznik potřebné vazby mezi vámi a štěnětem. Vy jste si jej vybrali a ono je teď odkázáno na vás. Nahrazujete mu nyní jeho matku a kolektiv sourozenců, na které bylo zvyklé. Rozhodně nešetřete vstřícností, trpělivostí, nabídněte mu maximum jistoty a ochrany. Přivykání na nové prostředí může trvat několik dnů až týdnů. Ale pozor, musíte včas začít s výchovou alespoň toho základního, jinak vaše soužití bude spíše "teror" jeden druhého. Výchova štěněte je odpovědnost a řada chyb se dá později jen těžko napravit. Štěně je tvor, který se dá poměrně snadno formovat, proto neváhejte začít hned.

Čistotnost

První na řadu přichází čistotnost, které docílíte jen trpělivostí a vytrvalostí. Většinou se udržování čistoty štěně naučí během měsíce tréninku. Musíte psa vycvičit, kde se má vyprazdňovat. Snažte se štěně důsledně odvádět na stejné místo k tomu určené, a v případě "papírové metody" (venčení na noviny) nejlépe v blízkosti venkovních dveří. Očekávat vykonání potřeby můžete hned ráno po probuzení, deset až dvacet minut po jídle či pití, po každém zdřímnutí a večer před spaním. Zpočátku jej netrestejte, když se to nepodaří, ale důsledně ho pochvalte, když mu to vyjde - štěně to brzy začne brát na vědomí.

Samota

Na ni si štěně zvyká velmi nerado. Nezbývá než trénovat. Při prvních pokusech "co se bude dít" se nevzdalujte od bytu daleko, ale jen do vzdálenosti, kdy ještě štěně uslyšíte. Jakmile začne naříkat, nevracejte se hned domů, ale ještě přes dveře psa důrazně okřikněte. Váš návrat za úpěnlivého naříkání by štěně chápalo jako výhru, že se vás dovolalo a zkoušelo by to vždycky. Rozumnější je, když se vrátíte, pokud je štěně chvíli zticha.

Kousání

Nežádoucí okusování pichlavými zoubky je pro vás stejně nepříjemné jako pro všechny členy rodiny či příchozí návštěvy. Zvyšuje-li štěně razanci stisků musíte mu to dát najevo bolestivým výkřikem, přerušením hry a štěně na chvíli ignorujte. Velice rychle pochopí, že se to nedělá a na okusování jsou lepší věci.

Hračky

Již od začátku učte štěně odevzdávat hračky které kouše, na povel "pusť". Můžete mu také (k jeho nelibosti) krátce stisknout pysky proti zubům, až hračku pustí. Ještě párkrát a příště vám ji raději odevzdá sám. Pokud si dovolí zavrčet nebo dokonce zatnout zoubky do vaší ruky, musíte mu dát okamžitě najevo autoritu, třeba tím, že jej chytíte za kůži na krku a zatřepete s ním.

Ne!

Chcete-li štěněti něco natrvalo zakázat, například pokud máte v bytě místnost kam ho nechcete pouštět, řekněte vždy když zamíří tím směrem "Ne"! nebo "Nesmíš"! Pro povel si zvolte jedno slovo. Pamatujte si, že štěně nemá vyvinutou slovní zásobu a i když se časem naučí vnímat význam více slov, reaguje spíš na tón vašeho hlasu než na to, co říkáte. Takže ostré "Ne" bude určitě účinnější než téměř prosebné "Alíčku to nesmíš".
Dobře vychovaný pes je zdrojem potěšení, špatně vychovaný pes vyvolává podráždění celé své smečky, ale i okolí.
Zdroj:casopis.planetazvirat.cz

Pejsek je nemocný...

11. září 2008 v 13:47 | Lilka |  Psí nemoci
PRAHA - Chcete si pořídit psa? Je to radost, ale i starost. Přemýšleli jste o tom, že může třeba onemocnět? Jak zacházet se psem, který má trvalé zdravotní poškození? Který třeba oslepne nebo ohluchne?

Jaká jsou nejčastější onemocnění psů?
Nejčastěji se vyskytují onemocnění způsobená parazity. Každý pes by měl alespoň jednou ročně jít na odčervovací kúru. Co se týká klíšťat, i pes může onemocnět lymskou boreliózou. Protože se psovi netvoří nápadná červená skvrna, páníček si nemusí ničeho všimnout. Asi po třech měsících ale začne kulhat, to se nemoc rozšířila na nervovou soustavu. Prevencí je očkování proti borelióze a prostředky odpuzujících hmyz.

Co dělat,když má můj pes na kloubech lysiny?
Zamezit jejich rozšíření. Pomohou i měkké podložky. Několikrát denně natírejte postižená místa mléčným tukem nebo vazelínou. Lysá místa na těle mohou být způsobena parazity, hormonálními poruchami či záněty. Raději proto zajděte za veterinářem.

Psovi páchne z tlamy.
U mladých zvířat do šesti měsíců to může být způsobeno krvácením při výměně zubů. Vyplachujte štěněti tlamu heřmánkovým čajem. Starším psům čistěte zuby psí zubní pastou. Koupíte ji ve zverimexech či u veterináře. Žvýkání kostí podporuje tvorbu slin, mizí po něm i zápach.

Je pro psa dostatečná granulovitá strava?
Psi nesmí čokoládu, vinné hrozny, koláče, dorty a sušenky. Strava bohatá na cukr může způsobit cukrovku a oslepnutí. Nekrmte psy ani syrovým vepřovým a drůbežím masem, mohli by onemocnět třeba slintavkou, kulhavkou či salmonelózou. Naopak syrové hovězí a skopové se doporučuje. Suchá strava je ale úplně postačující a vyvážená. Navíc omezuje tvorbu zubního kamene.

Co mám dělat pro to,aby se můj pes cítil dobře?
Věnujte se mu intenzivně alespoň tři hodiny denně. Choďte na procházky, hrajte si, provádějte u něj hygienu a často ho hlaďte.

Jak se mám chovat k postiženému psovi?
Nelitujte ho a chovejte se k němu jako dosud.

A co když pes ochrne?
Pokud mu byla amputována končetina, není to takový problém. Pes je víceméně schopný žít jako dosud. To platí i pro psy s kyčelní dysplazií. Jen ze schodů je raději sneste nebo kupte pomocný postroj.

Co když pes oslepne?
Většina psů se s tím poměrně dobře vyrovná. Rychle si na handicap zvyknou. Občas sice do něčeho narazí, ale jinak dokážou tento chybějící smysl vyrovnat sluchem, čichem nebo »hmatem«.

Když pes ohluchne?
I ztráta sluchu neznamená pro psy výraznější problém. Vy, jako jeho páníček, se ale musíte naučit udělovat povely rukou. Psí pozornost si můžete získat pomocí speciální trubky, kterou používají myslivci. I přes hluchotu totiž psi dokáží některé zvuky vnímat. Podle okolností by mohl pomoci druhý pes, podle kterého by se ten hluchý mohl orientovat.

Platí nějaké obecné pravidlo,když pes ztratí některý ze svých smyslů?
Ano. Psi, trpící ztrátou některého smyslu, potřebují více klidu. Přemístěte proto jejich pelíšek z průchozích míst někam do klidného kouta. Přibližujte se k němu opatrně, nesmíte ho vylekat.

Vnímají psi bolest jinak než člověk?
Trpí stejně, ale jako ostatní zvířata bolest instinktivně skrývají. V přírodě to je totiž pro okolí signál, že jsou zranitelnější, a mohou být pak napadeni jiným zvířetem. Neléčená bolest působí obrovský stres a může vést k dalším zdravotním problémům (nemoci srdce, žaludeční vředy, zhoršená funkce ledvin, oslabení imunity...). Psi se pak ve snaze vyhnout situacím, které jim působí bolest, stávají často agresivní.
Typickými projevy bolesti psů jsou:
- změna chování
- štěkání a kňučení
- neklid, agresivita či naopak apatie.

Co dělat, když můj pes ohluchne (oslepne, ochrne...)?

10. září 2008 v 16:00 | Lilka |  Péče o psa
PRAHA - Chcete si pořídit psa? Je to radost, ale i starost. Přemýšleli jste o tom, že může třeba onemocnět? Jak zacházet se psem, který má trvalé zdravotní poškození? Který třeba oslepne nebo ohluchne?

Jaká jsou nejčastější a nejnebezpečnější onemocění psů?

Nejčastěji se u psů vyskytují onemocnění způsobená parazity. Každý pes by měl alespoň jednou ročně absolvovat odčervovací kúru. A pak také klíšťata! Pro psy jsou stejně nebezpečná jako pro lidi. I pes může onemocnět lymskou boreliózou. Protože se u psa nevytvoří nápadná červená skvrna, páníček si nemusí ničeho všimnout. Asi po třech měsících ale pes začne kulhat, to už se většinou nemoc rozšířila na nervovou soustavu. Prevencí je očkování proti borelióze a používání prostředků odpuzujících hmyz a roztoče.

Psovi páchne z tlamy,co s tím?

U mladých zvířat ve věku do šesti měsíců to může být způsobeno krvácením při výměně zubů. Vyplachujte štěněti ústa heřmánkovým čajem. Starším psům čistěte zuby psí zubní pastou. Koupíte ji ve zverimexech nebo u veterináře. Žvýkání kostí podporuje tvorbu slin a mizí po něm i zápach z úst.
Jsou některé rasy na určitá onemocnění náchylnější?

Ano. Třeba jezevčíci častěji trpí onemocněním plotének. U ovčáckých ras se hojně vyskytuje dysplazie (porucha vývoje a růstu) kyčelních kloubů. Zlaté retrívery často trápí klouby, kokršpaněly záněty uší…