Sáru jsme si přivezli domů loni v létě. Této události předcházelo několik telefonátů od mé kolegyně, jejíž tchán ovdověl a "zdědil" tři kočky. Dvě prý celkem snese a v rámci možností se o ně stará, zato tu třetí nemůže vystát. Je nesnesitelná, plachá, žije za skříní, má odporné strupy na krku... Dcera zmíněného pána, která bydlí jinde než on, chtěla kočku odnést k veterináři a na své náklady léčit, bylo jí to ale kategoricky zakázáno.
Další zprávy o kočkách přicházely velmi sporadicky. Vnučky, které občas přijdou za dědou na návštěvu, dvě oblíbené, vykastrované kočky vídají, tu třetí - nevykastrovanou - ne. Prý utekla na půdu a tam snad žije. Kdo ji krmí, nikdo neví, s dědou není žádná řeč... Pomalu jsem nad kočkou udělala kříž.
Další zprávy o kočkách přicházely velmi sporadicky. Vnučky, které občas přijdou za dědou na návštěvu, dvě oblíbené, vykastrované kočky vídají, tu třetí - nevykastrovanou - ne. Prý utekla na půdu a tam snad žije. Kdo ji krmí, nikdo neví, s dědou není žádná řeč... Pomalu jsem nad kočkou udělala kříž.

Za nějaký čas se opět ozvala kolegyně. Kočka se objevila, ale počurala sousedce dveře (zřejmě měla zrovna říji). Tím pohár trpělivosti jejího majitele přetekl. S pomocí syna kočku chytil a vezl ji na veterinu na utracení. Kočka jim ale v chodbě utekla z rozbité přepravky a zmizela za svou oblíbenou skříní. Jak už byl děda v ráži, jel alespoň k veterinářce utracení objednat. Byl poněkud překvapen, když se tam dozvěděl, že kočku veterinářka hned neutratí, přestože je - dle jeho tvrzení - "nějaká divná". Prý si ji tam musí nejdřív nechat pár dní na pozorování. Velmi rozčarovaný majitel kočky začal počítat, kolik ho to pozorování asi bude stát. Moje nabídka, že si kočku vezmu, ho natolik potěšila, že mi po své snaše poslal spolu s kočkou 500 Kč na kastraci.
Sára u nás
Z přepravky na mne koukaly vyděšené žlutozelené oči. Patřily vychrtlé krátkosrsté číče, která měla na konci ocasu "štětku" jako lev. Moje matka prohlásila, že tak ošklivou kočku ještě v životě neviděla. Opravdu nebyla pěkná. Měla i ty strupy na krku. Okamžitě zalezla do úkrytu pod židlí, posléze svou skrýš zdokonalila a první tři týdny bydlela mezi dvojitými okny.
Pokud jsme na ni sahali, chovala se divně - chvílemi se snažila kousat (nikdy nekousla doopravdy), chvílemi se zuřivě lísala. Nedotkla se žádné potravy, ani když byla v místnosti sama. Z obavy, že si nevratně poškodí zdraví, jsem ji začala třetí den cpát rozsekané maso do krku. Nechala si to líbit, ale sama si nevzala ani kousek. S čistotností to také nebylo valné, naštěstí nikdy nečurala na nábytek, ale vždycky jen v koupelně na dlaždice.
Sára u nás
Z přepravky na mne koukaly vyděšené žlutozelené oči. Patřily vychrtlé krátkosrsté číče, která měla na konci ocasu "štětku" jako lev. Moje matka prohlásila, že tak ošklivou kočku ještě v životě neviděla. Opravdu nebyla pěkná. Měla i ty strupy na krku. Okamžitě zalezla do úkrytu pod židlí, posléze svou skrýš zdokonalila a první tři týdny bydlela mezi dvojitými okny.
Pokud jsme na ni sahali, chovala se divně - chvílemi se snažila kousat (nikdy nekousla doopravdy), chvílemi se zuřivě lísala. Nedotkla se žádné potravy, ani když byla v místnosti sama. Z obavy, že si nevratně poškodí zdraví, jsem ji začala třetí den cpát rozsekané maso do krku. Nechala si to líbit, ale sama si nevzala ani kousek. S čistotností to také nebylo valné, naštěstí nikdy nečurala na nábytek, ale vždycky jen v koupelně na dlaždice.

Jak plynul čas, přece jen občas vylezla z úkrytu a otírala se kolem nohou. Ve chvílích, kdy u ní někdo seděl a mluvil na ni, si byla ochotná vzít i pár granulí. Strupy zmizely za týden po aplikaci Strongholdu a už se nikdy neobjevily. Šlo zřejmě o alergii na blechy. Zvládli jsme kastraci, Sára se zakulacovala, přestala čurat mimo záchod a vyloženě vyhledávala lidskou společnost. Vyklubal se z ní mazel a bylo rozhodnuto - zůstane u nás. Máme čtyři kočky, začalo tedy seznamování. Nedopadlo bohužel dobře, ukázalo se, že Sára konkurenci jiných koček nesnese. Zkusili jsme vydržet, jestli se vztahy nezlepší, ale bylo to čím dál horší. Nakonec jsme museli Sáru od našich vystresovaných koček oddělit.
Jelikož jsou u nás po většinu roku i nalezená koťata, nezbylo nakonec pro Sáru jiné místo než ve sklepě v prádelně. Snažíme se ji odtud pouštět do bytu, jak to jen jde, ale vzhledem k tomu, že jsou ve většině místností kočky, jde to dost málo. Rozhodně to nestačí k tomu, aby byla Sára spokojená. Lidi totiž - na rozdíl od koček - miluje.
Jelikož jsou u nás po většinu roku i nalezená koťata, nezbylo nakonec pro Sáru jiné místo než ve sklepě v prádelně. Snažíme se ji odtud pouštět do bytu, jak to jen jde, ale vzhledem k tomu, že jsou ve většině místností kočky, jde to dost málo. Rozhodně to nestačí k tomu, aby byla Sára spokojená. Lidi totiž - na rozdíl od koček - miluje.

Sára vyrostla v bytě ve společnosti své matky a sestry. Co je příčinou její averze vůči kočkám, netuším, musí být ale bezpodmínečně jedinou kočkou v domácnosti. Je to hodně komunikativní, občas umňoukaná, poměrně aktivní a velice přítulná číča. Tak trochu mi její povaha připomíná siamky. Z cizího prostředí je nervózní. Potřebuje svoje jistoty - svoji místnost, svůj pelíšek a hlavně svoje lidi, kterým nebude vadit její poměrně bouřlivá náklonnost.
Stráví čtyřletá Sára zbytek života ve sklepě?
Pokud byste byli ochotní dát atraktivní chlupatici Sáře domov, ozvěte se paní Jansové (Strakonice). Dovoz kočky je po domluvě možný do Českých Budějovic či Prahy.
Zdroj:kocky-online.cz