Problémy s přivoláním

6. srpna 2008 v 11:44 | Lilka |  Výcvik psa
Přivolání je nejdůležitější povel pro společný život pána a psa. Důvodů, proč k nám pes nepřijde na zavolání je mnoho. Někdy se mu nechce, jindy se nás bojí anebo dokonce neví, co po něm chceme. Proč se mu nechce - například proto, že žije ve velmi početné rodině a má nadbytek péče. Je vlastně úplně znechucený soustavným otravováním členy rodiny. Opravdu se velmi často setkávám s tím, že celá rodina čtyř i vícečlenná chodí za psem a chce se mazlit nebo si s ním hrát. Mluví na něj, budí ho, přemisťují ho. Pes je nakonec rád, že je venku a může se od své rodiny vzdálit. Každá bytost potřebuje svůj klid, své soukromí. A každý z nás má jinou potřebu se mazlit nebo kontaktovat. Měli bychom respektovat specifiku povahy našeho psa a pokud je mazel a my ne, obětovat se občas a dát mu lásku a pozornost, i když se nám zrovna v tu chvíli nechce. Ale pokud jsem já větší mazel než pes a on nesdílí moje potřeby, pak je lepší koupit si ještě jednoho psa. Psa si kupujeme na 10 a více let, chceme s ním být spokojeni. Měli bychom přihlédnout i k tomu, aby i on byl spokojen.

Psi nemají rádi nudu, zejména mladí chtějí něco podnikat, zkoumat, učit se, chodit do společnosti. Pes, který nemá zábavu, činnost, často ničí byt nebo kotec, je rvavý, vybíjí svou energii nežádoucím způsobem. Stejně tak přetěžovaný nebo nevyspalý pes je protivný, nervózní a může být i agresivní. Střední cesta a respektování jeho potřeb je nejlepší cesta k dlouholeté spokojenosti.


• 5 m vodítko, stahovák a odměny jsou nutné vybavení.

Pokud je pes celé dny s majitelem a má k dispozici všechny místnosti a pozornost od všech členů rodiny, není mu kontakt s pánem vzácný, netěší se na společné chvíle s ním. Doporučuji každého psa od malička aspoň na chvíli denně zavřít do jiné místnosti. Jednak umí být sám a když jednou musí, netrpí. Nepovažuje zavření, oddělení za trest nebo újmu, ale za zcela normální stav. Také se pak těší, že zase bude s pánem a budou spolu něco dělat.

Můžete mu dát novou hračku nebo kost a zavřít ho. Nikdy nezavíráme psa za trest, např. když "otravuje", protože chce lásku nebo hru, nikdy ho nezavíráme když něco zničí a dostane výprask nebo výtku. Zavírat psa musíme po chvilkách, za odměnu, po procházce, když je unavený.

Jestliže jste početná rodina a pes o vás nejeví zájem, zavírejte ho častěji a na delší dobu, pak s ním rovnou běžte ven a cvičte ho.


• Přivolání na dlouhém vodítku.

Pokud chodíte málo ven, je psovi volnost vzácná a chce si ji užít. V tom případě musíte být vy ještě vzácnější než volnost. Samozřejmě není možné, když nemáte čas chodit ven se psem, abyste ho ještě zavírali a tím se mu stávali vzácnější. Jestliže nemůžete upravit svůj denní harmonogram a více se psovi věnovat venku, pak ho raději nechte celoživotně na dlouhém vodítku.

Často má majitel představu, že se pes naučí poslouchat sám, že mu to "dojde", že pes automaticky bude za námi chodit. Takové předpoklady má pár jedinců a to pouze u některých ras. Většinou je třeba systematické několikaměsíční práce.

Pokud se vás pes bojí, museli jste ho někdy potrestat tak, že nepochopil proč. Pes je pes i když se nám někdy zdá, že je jako člověk, pořád je to pes a má své komunikační projevy odlišné od našich. Jestliže má pochopit trest, musí být trest spravedlivý i z jeho pohledu a následovat okamžitě po přečinu. Když překousne na zahradě stromek nebo vyhrabe jámu, musíte ho trestat na místě činu a při činu. Pes si to opožděně nespojí.

Další velká a častá chyba je, že mladého nedocvičeného psa přivoláváte a on nejde, vám dojde trpělivost, on nakonec přijde a dostane vynadáno nebo je bit, protože přišel pozdě. Jestliže nejde k vám na přivolání, pak přestaňte volat, dojděte si pro psa a podle věku a vycvičenosti ho buď připněte na vodítko anebo potrestejte.

Malé štěně, které je zaujaté hrou s jiným psem, zkoumáním trávy a broučků, se nedokáže soustředit na vás. Možná na chvilku zpozorní, ale hra, jiný pes, příroda jsou mnohem zajímavější. U malých štěňátek zkusím zavolat jménem, když se otočí volám dál, měním intonaci hlasu, dřepnu si, poskakuji a lákám ho, volám jménem nebo "pocem". Neutrální povel. Když nejde, jdu si pro něj a nic nedělám. Když jde, chválím, volám a jakmile na něj dosáhnu, přitáhnu ho k sobě a řeknu KE MNĚ a zase chválím a opakuji ke mně. Vkládám do pejska informaci, že když je u mých nohou a já ho hladím, mazlím se s ním a dávám mu piškot, znamená to ke mně.


• Přivolání s aportem, pes má důvěru k pánovi, přiběhne a dá hlavu mezi nohy majitele. Při výcviku ideální stav.

Podle času cvičím ke mně 1×-3× týdně na dlouhém, lehkém vodítku, kdy zavelím a ihned po oslovení ke mně přitahuji psa na vodítku. K tomu couvám a nutím ho tím jít těsně za mnou a chválím. Jakmile je starší a šikovnější, méně opakuji povel ke mně. Na volno velím ke mně na dálku až po několika měsících. Do té doby přivolávám psa jménem, "pocem", na a teprve když je opravdu na dosah a vidím, že mě sleduje jako prvotní zájem, zavelím ke mně.

Přivolání si zkazíte, když nedopřejete štěňátku hru a zkoumání a budete ho hned odvolávat nebo na obyčejné procházce budete opakovaně bezdůvodně (jen z vašich cvičných důvodů) psa volat. Říká se tomu přecvičení. Psa to nebaví, nechce chodit stále zpět k vám.

Na procházce měňte směr, přivolávejte písknutím, zavoláním, odměnou, střídejte činnosti i slova, ale jen občas přivolávejte psa jasným povelem až k vám. Pak vždy pochvalte a odměňte.

Další chybou je, když je pes na dvorku a vy ho chcete zavřít do kotce. Přivoláte ho, on přijde a je zavřen. Brzy pochopí, že po přivolání končí volný pobyt, takže nepřijde. Za čas už na přivolání nereaguje ani venku ani doma. Bojí se, že bude zase zavřen. Mladého psa si připněte na vodítko, pochvalte a třeba beze slov odveďte do kotce. Lákejte psa do kotce na krmení, na kost, ale vynechejte přivolávací povel.

Pes, který má dostatek volnosti, pohybu i klidu, bude k vám chodit rád. Rád přijde na přivolání, aby byl s vámi spojen vodítkem, aby vám byl na blízku a cítil pouto. Rád se nechá přivolat a zavřít do kotce, aby si odpočinul.

Mnoho lidí týrá své psy a mnoho psů týrá své lidi. Já volím partnerství, kde každý má svá práva a povinnosti, lásku, svobodu a respekt. Nicméně ve své smečce jsem a budu šéfem vždycky já.
text a foto: MVDr. Simona Mülerová
Zdroj:ifauna.cz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 maki maki | 12. července 2009 v 20:13 | Reagovat

diky za radu toby mě nenapadlo to otom že muže  byt nami znechuceny moc diky.
a maš super blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama