Srpen 2008

Skijöring

24. srpna 2008 v 11:18 | Lilka |  Hry se psem
Skijöring znamená takovou jízdu na lyžích, kdy je lyžař tažen. Tento sport má své kořeny ve Skandinávii, kde některé staré severské kmeny využívaly k přepravě člověka na lyžích nejen psy, ale i soby a v Norsku koně, a po rozšíření sportu do západní Evropy a Ameriky se zapřahají i motocykly a sněžné skútry. V tomto článku se budeme v souladu se zaměřením našeho času zabývat dog-skijöringem.

Co je třeba

Skijör (lyžař) musí mít samozřejmě jednoho až tři psy na úvazku, za který je tažen. Psi jsou přivázáni vlečnou šňůrou k širokému úvazku (z bezpečnostních důvodů by měl mít na zádech šířku 8 až 10 cm), který má na těle upevněn skijör (lyžař). Je připojen háčkem k pasu 2,5 až 4,5 m dlouhým popruhem vedoucímu k psímu úvazu. Zahrnuje protišokové lano (známé jako bungee), které je na straně lyžaře a má délku 30 až 100 cm. Bungee vyrovnává trhnutí při rozjezdu či zastavení, což chrání záda lyžaře i psa. Oba partneři by měli být dokonale sehraní a oba mají cítit radost z pohybu. Lyžař používá obvykle ke skijöringu běžky správné velikosti, případně běžky pro bruslařský styl, hole, kvalitní pohodlnou obuv. Dopředu je třeba počítat s tím, že běžky zpravidla nepřežijí první trénink, takže je lépe koupit pro začátek starší vybavení.

Kdo maže,ten jede

Správně zvolené mazání je základ úspěchu. Volba druhu vosku závisí na počasí momentálním i odhadovaném vývoji, na typu sněhu i na členitosti terénu. Mazání je proto nedílnou součástí tréninku. Klasičtí běžkaři nevidí rádi, když v "jejich" upravených stopách běhá pes. Některé národní parky a chráněné krajinné oblasti mají na svém území jízdu se psím spřežením zakázanou, což však zatím pro běžkaře se psy neplatí. Proto se dostupné tratě mohou využívat, ale s vědomím, že běžkařů "na vlastní pohon" je víc a mohli by docílit vyřazení skijöringu z těchto míst.

Pro koho se hodí

Pro zdatné lyžaře se soutěživou duší, kteří potřebují zaměstnat své psy i v zimě, a pro sebevědomé, silné a ovladatelné psy. Aby byl skijöring přínosem pro oba zúčastněné, musí být pes dokonale ovladatelný bez ohledu na příslušnost k plemenu. Pro skijöring se hodí všechna sportovní plemena, která lze používat v lehkém zápřahu. Kromě sibiřských a aljašských husky, aljašského malamuta a samojedského špice se ve skijöringu mohou uplatnit např. dobrmani, některá lovecká a ovčácká plemena nebo čeští horští psi, i když lze použít jakéhokoliv psa s vyšším kohoutkem a vážícího nad 15 kg. Špičkoví závodníci se většinou zaměřují na sportovní plemena šlechtěná pro rychlost a nepříliš osrstěná, kromě aljašského husky třeba na evropského saňového psa. Psi musejí mít přirozený instinkt k běhu a tahání, být sebejistí, ale ne agresivní. Hlavně při závodech by nesmělý pes mohl mít strach např. předjíždět jiného (sebevědomého) psa a zbytečně by nám tak kazil čas i požitek z jízdy.

Trénink

Začínáme u mladého psa až s úplným ukončením jeho tělesného vývoje. Agresivní pes by se v prostředí psích závodů rozhodně neměl objevit, takže případné známky agresivity potlačujeme důslednou výchovou a výcvikem už v začátcích tréninku, kdy jen běháme se psem v neobvyklém prostředí. Jako předpříprava pro skijöring je vhodný caniscross, stejně jako pro udržování kondice v letním období.

Kromě základních povelů ("fuj", "ke mně", "stůj", "zůstaň") cvičíme při společném běhání i "zpátky", "pomalu" a musherské povely pro odbočování "ho" [hó] - vlevo a "gee" [dží] - vpravo. Pes musí umět reagovat i na povely ke zrychlení běhu. Psa zvykáme také na různá prostředí, z míry by ho neměli vyvést nejen ostatní psi, ale ani veverky, koně nebo srny. Sebemenší náznaky loveckého pudu musíme nekompromisně tlumit. Kromě péče věnované psovi bychom měli zvyšovat i vlastní kondičku a zdokonalovat se také v ovládání lyží. I pro dokonalého běžkaře je jízda se psem poměrně nebezpečná, a proto musí spolehlivě zvládat techniku jízdy, aby se mohl soustředit na vedení psa.

Závody

Závody ve skijöringu se konají při závodech psích spřežení, pouze ty nejvýznamnější jsou organizovány odděleně (např. mistrovství světa). Kategorie jsou zvlášť pro ženy a muže, jezdí se s jedním nebo i dvěma psy. U nás je tento sport na velmi dobré úrovni a máme už závodníky, kteří nás skvěle reprezentují ve světě. Ovšem i víkendový rekreační skijöring uprostřed zasněžené přírody je ideálním vyžitím pro aktivní tandem člověk a jeho pes.
Zdroj:zviratkuv.blog.cz

Agility

24. srpna 2008 v 11:12 | Lilka |  Hry se psem
Psí sport, který vzdáleně připomíná koňský parkur, ale narozdíl od něj obsahuje více druhů překážek. Z nich se sestaví nějaká trať a páníček musí svého pejska vést tak, aby je překonal v daném pořadí. U tohoto sportu je důležitá rychlost, přesnost a v neposlední řadě velká motivace a chuť do práce! Agility rozvíjí pejskovo myšlení a vztah s jeho pánem. Agility můžete trénovat na mnoha místech ČR, ale i v zahraničí. Mnohokrát do roka se konají různé závody, popřípadě i mistrovství (republiky, Evropy, světa, nebo určitého plemene). V závodech agility rozlišujeme 3 typy běhů: zkoušky - A1, A2 a A3 (=výkonnostní třídy), Jumping, ve kterém se nepoužívají překážky se zónami (áčko, kladina, houpačka) a Agility (dříve Open).

Psí sport Flyball

24. srpna 2008 v 11:10 | Lilka |  Hry se psem
Flyball je sport pro všechny pejsky, kteří rádi aportují. Narozdíl od agility nejsou tak náročné pro páníčky, a proto je flyball někdy označován jako "psí sport pro líné páníčky" :-D To ovšem není přímo pravda, protože při nácviku se páníčci naběhají až až! Ve výsledku (a na závodech) to vypadá asi takto: je postavena dráha čtyř poměrně nízkých (skokových) překážek rovně za sebou a na konci je vrhací box, pejsci vybíhají na znamení semaforu ze startovní čáry, přeskáčou všechny čtyři překážky, dupnou tlapami na šikmou desku boxu, tím se uvolní tenisák, který psi chytí do tlamy, pak se co nejrychleji otočí a běží opět přes překážky do cíle. Při počátečním nácviku se cvičí jednotlivě překonávání skokovek a práce psa na shootu, což je deska s různě nastavitelným sklonem (na prvních hodinách je skoro vodorovně a potom se pomalu zvedá), na které se psí začátečníci učí, jak správně "nalézt" na box.

Historie kočky domácí

24. srpna 2008 v 11:06 | Lilka |  Anatomie kočky
Dějiny kočky domácí
Vyvinula se z kočky divoké, zdomácněla v Egyptě a také na středním východě, pravděpodobně asi před 5000 lety. V 10. stol. se s foinickými obchodníky dostala do Itálie a rozšířila po Evropě. Do Ameriky připlula s prvními kolonisty v 17. stol. V polovině 19. stol. začal chov ušlechtilých koček. Později chovatelé vyšlechtili různá plemena koček - např. dlouhosrsté (perské a angorské) nebo krátkosrsté (žíhané hnědě, stříbřitě nebo červeně) a dokonce i bezocasou kočku zvanou manx. Před třemi tisíci roky se kočka domácí rozšířila v Egyptě, kde jí dokonce uctívali jako posvátné zvíře, mumifikovali a zhotovovali jejich sochy. Dnes je na světě více než 500 miliónů domácích koček, rozdělených do 100 uznávaných skupin..

Kočky
Pokud někdo pozoroval kočku, jak se plíží ke kořisti, jistě ho napadlo, že je příbuzná s tygrem nebo se lvem. Kočky jsou díky výborné obratnosti a síle dobrými lovci, navíc mají ostré zuby a drápy a výborný zrak, přizpůsobený k nočnímu lovu. Pokud má kočka domácí možnost vyběhnout do přírody, chytá malé hlodavce, ptáky, hmyz a jiné menší živočichy. Mnoho koček ušlechtilých plemen však není schopno přežít delší čas v přírodě, protože lidé je natolik zhýčkali, že se o sebe nedovedou postarat.

Hlava
Hlava nese většinu znaků, které jsou u koček nejvíce variabilní, takže jednotlivá plemena jsou odlišena právě podle hlavy a jejích částí a podle jejich vzájemných proporcí. Rozdíly jsou v zásadě založeny na celkové kostní stavbě lebky, dalšími nekosterními znaky jsou délka a tvar nosu, tváří, uší a očí.

Kostra
Vývoj kosterních částí podporuje od raného mládí všeobecný růstový hormon hypofýzy a hormon z příštítných tělísek, jen ovlivňuje mimo jiné také hospodaření s vápníkem v těle. Kostra kočky se skládá z přibližně 240 kostí, které drží pohromadě a pohybuje jimi přibližně 500 svalů. Počet obratlů a pochopitelně i žeber je u kočky stejný jako u psa. Hned za hlavou má páteř kočky sedm krčních obratlů, které jsou relativně krátké a mají silné středové výběžky. Mohutné jsou hlavně první dva; ty drží hlavu a jsou uzpůsobeny pro její větší pohyblivost a otáčení. Nejvyšší možný úhel otočení je u kočky 180°, což nenajdeme snad u žádného jiného vývojově výše postaveného tvora. Na krční obratle navazuje 13 obratlů hrudních s protáhlými a ostnitými středovými výběžky. Na prvních 12 obratlích vyrůstají po stranách v párech klenutá žebra. Na hrudní obratle se napojuje sedm obratlů protažených bederních se silnými výběžky středovými i postraními. Na ně se upínají pevné svaly držící nejen všechno svalstvo zadních končetin, ale i všechny vnitřní orgány umístěné v břiše kočky.

Oči
Zornička kočičího oka se ve tmě roztáhne, aby se do oka dostalo víc světla, a v silném světle se stáhne na pouhou štěrbinu. V zadní části nitra oka je vrstva lesklých buněk, které odrážejí světlo, proto kočka "svítí očima". Kočka nemůže tolik pohybovat očima jako člověk (její zorné pole je přibližně 205 stupňů, zatímco u člověka obsáhne až 220 stupňů). Místo toho má především mnohem víc vyklenutou rohovku než člověk, což se odráží i na kvalitě vidění, a dále schopnost daleko víc otáčet hlavou. Horní i spodní víčka jsou pohyblivá. Oči jsou téměř kulaté a mají stejnou anatomickou stavbu jako většina obratlovců.
Smyslové orgány
Tak jako u každého živého tvora obstarávají u koček spojení s okolním světem smyslové orgány; ty jsou vyvinuty na různém stupni. Jejich hlavní sídlo je v mozku. Ten je ve vztahu k hmotnosti těla daleko těžší než u mnohých jiných šelem. Jeho hmotnost je mezi 20-30 g.

Sluch
Sluch je vyvinut hned po zraku nejlépe. Má poměrně značný rozsah, od 30 hertzů do 45 kilohertzů. Rozdíl od sluchu člověka je patrný zejména v horních polohách, u vyšších: lidské ucho zachytí tóny nejvýše o kmitočtu 20 kHz, kdežto některé kočky slyší prý dokonce tóny až do 75 kHz. Kočky čistě bílé s modrýma očima jsou často zcela hluché*; je to zaviněno geny, které se projevují jen v kombinaci bílou srstí a modrýma očima. Kočka jako jiná zvířata může boltcem ucha pohybovat pomocí 27 různých svalů, a tak ucho natočit tím směrem odkud přichází zvuk.

Srst
Tělo kočky je pokryto srstí kromě čenichu, pysků, polštářků na tlapkách a kolem řitního a pohlavního otvoru a větší či menší na části vnitřního boltce. Srst tvoří tepelnou izolační vrstvu a často chrání pokožku proti mechanickému poškození. Skládá se z chlupů, které vyrůstají z vlasových cibulek obalených vlasovými váčky a krevními kapilárami. Každý chlup má svůj snopeček svalstva, které způsobuje napřimování chlupů (ježeni srsti při podráždění), a kromě toho ještě drobné mazové žlázky.

Lysá kočka
Lysá kočka byla vyšlechtěna kolem roku 1960 z koťat, která se narodila bez srsti. Má jemnou, tmavou pouze na lících, hrudi a konečku ocasu. Takto vybavená by v přírodě těžko přežila.

Hlavní zásady krmení
Kočky jsou vyložené osobnosti i co se týče výběru potravy. Co jedné kočce chutná, může druhá zásadně odmítat. Správná výživa kočky je víceméně otázkou citu. Dávky potravin i druh pokrmu musí být voleny tak, tak aby zvíře bylo pěkně urostlé a svalnaté. Kočky nelze krmit zbytky jídla: pokrmy pro lidi se připravují podle zcela jiných zásad než pro lidi, hlavně jde o koření, které kočce nevyhovuje a škodí jí. Dalším požadavkem je rozmanitost potravy, aby výživa nebyla jednostranná s přebytkem jedné složky a nedostatkem druhé. Všeobecně možno říci, že v přírodě nechávají sytí dravci zbytky potravy ležet. Dostanou-li znovu hlad, uloví si další kořist. I pro kočky domácí platí zásada, že by se sami nikdy nepřežíraly (s výjimkou některých zvlášť oblíbených pochoutek). Přesto je možno často vidět kočky přetloustlé, vyloženě překrmované. Přebytečné kalorie, které už zvíře k uhrazení spotřeby energie nepotřebuje, se mění v tuk a ten se ukládá v podkožních pletivech.

Druhy živin
Denní dávka potravy se řídí její kvalitou a velikostí čí stavem zvířete. Kvalitou potravy se rozumí. Základní (záchovné) množství joulů je to, které kočka potřebuje pro uhrazení základních tělesných funkcí: udržování tělesné teploty, trávení, dýchání, srdeční činnost. Při mírné a pomalé činnosti se základní množství zvyšuje o 200% - 300%, při namáhavějším výkonu a rychlejší akci až o 2500%. Pro kočku platí základní požadavek přibližně 200-330 joulů na 1 kg živé hmotnosti denně, tzn. Kočka těžká asi 3 kg potřebuje asi 1000 joulů, 4 kg těžká 1330 joulů denně, pro koťata platí asi polovička této hodnoty (pro srovnání: základní lidská potřeba je kolem 10 000 joulů).

Rozmnožování
Koťata se vyvíjejí v matčině těle asi 9 týdnů. V jednom vrhu se jich může narodit až deset, v průměru jich však bývá od dvou do pěti. Nově narozená koťátka jsou úplně bezmocná: první týden jsou ještě slepá a prohlédnou až po 9-11 dnech. Zpočátku pouze sají mateřské mléko, teprve asi po osmi týdnech se začnou živit pevnou stravou. Přechod z mléčné na tuhou stravu se říká odstavení. Přibližně měsíc po narození koťat se může kočka znovu pářit.

Koťata
Kočičí mláďata neustále dovádějí a skotačí. Při těchto hrách rozvíjejí své lovecké schopnosti a učí se rychle reagovat. Při pohybu jim sílí svaly a tělo se stává ohebné a pružné. To vše je důležité, aby se později dokázala o sebe postarat.

Obratnost
Kočka má vyjímečně vyvinutý smysl pro rovnováhu, proto se tak snadno pohybuje po stromech i po úzkých římsách. Smysl pro rovnováhu využívá při lovu. Při pádu z výšky dokáže rychle zareagovat: ve vzduchu se otočí tak aby dopadla na všechny čtyři nohy.

Lovecký instinkt
Jako všichni ostatní tvorové má kočka vyvinuty určité vlastnosti, které slouží k přežití jedince i živočišného druhu.Instinkty jsou dědičné společně s pudy, zůstávají hluboce zakořeněny po celý život a nemění se ani získanými zkušenostmi, ani výcvikem. Kočka loví, i když nemá hlad, instinktivně, neboť potřebuje ukojit své lovecké vášně.

Chování
Kočka domácí se chová podobně jako její divoce žijící příbuzný. Doma chované kočky si sice nemusí shánět potravu, ale přesto se projevují jako lovci. Na kořist číhají někde v úkrytu, nebo se za ní přikrčeně plíží. Většina těchto projevů je instinktivní, vrozená: kočka se jim nemusí učit a zachovává si je i v případě, kdy nežije ve společnosti jiných koček. Kočky jsou aktivní hlavně večer a časně z rána. Kočka prospí denně 16 hodin, ne najednou, ale v krátkých intervalech několikrát za den. Vlastně celý den podřimuje, ale je vždy připravená okamžitě zareagovat na jakýkoli podnět.

Chov a plemenitba
Chovatelé ušlechtilých koček se sdružují do zájmových klubů, spolků nebo chovatelských svazů, aby si vzájemně předávali zkušenosti. Kočky mají stejně jako psi rodokmen, ve kterém jsou uvedeny všechny údaje o kočce, která tento rodokmen vlastní. Od té doby co se kočky začaly chovat a šlechtit, vzniklo pře 250 druhů "uznávaných plemen".
Zdroj:kocka-domaci.ic.cz

Zbarvení kočky domácí

24. srpna 2008 v 11:04 | Lilka |  Anatomie kočky
U bezplemenných koček existuje nekonečná variabilita barevných variací. V západní Evropě se přirozeným způsobem zformovala ta plemena koček domácích, pro která je charakteristickým znakem modrá barva.
Počet plemenných koček ve světě nepřevyšuje 10%, v některých zemích jich však není než 2% z celkového počtu koček. Přestože mezi bezplemennými kočkami dochází k nekontrolovanému odběru, je možné vysledovat některé tendence k rozšiřování těch nebo jiných příznaků. Mezi bezplemennými kočkami je velice málo koček dlouhosrstých, protože dlouhá srst je z pohledu evoluce recesním znakem. Často se však vyskytují kočky, které mají srst jako Angorské nebo Main-cuna. V Rusku se takovým kočkám říká Sibiřské kočky.
Kočky severských států mají obvykle pevnější stavbu těla, silnou kostru a hustou srst. Kočky jižních států jsou lehčí, graciéznější, s tenkou srstí bez podsady. U bezplemenných koček existuje nekonečná variabilita barevných variací. V západní Evropě se přirozeným způsobem zformovala ta plemena, pro která je charakteristickým znakem modrá barva. Proto se v Evropě modré kočky vyskytují velice často. Typické pro východní státy je zbarvení color-point, v západní Evropě se však toto zbarvení vyskytuje velice vzácně, vzniká zde pouze křížením.
Tygří zbarvení, které je považováno za lepší "maskování", se vyskytuje častěji než mramorové. Typické je dvou- nebo tří-barevné zbarvení. Severské kočky však mají bílé barvy méně, jižní kočky naopak více. Mezi bezplemennými kočkami se krémová barva vyskytuje velice zřídka, neboť toto zbarvení bylo dosaženo důsledkem selekce. Bezplemenné kočky jsou většinou červené nebo zrzavé.
Domácí kočky se rovněž mohou vystavovat na výstavách. Při hodnocení domácí kočky se započítává její fyzická kondice, stavba těla, zbarvení a vzhled. Barva očí musí odpovídat zbarvení srsti. Barvu srsti musí mít jedno-barevné kočky po celém těle ve stejném odstínu. U vícebarevných koček musí být jednotlivé barvy zřetelně označené a harmonicky mezi sebou kombinované.
Zdroj:kocka-domaci.ic.cz

Jak dlouho budou čekat na druhou šanci?

22. srpna 2008 v 13:27 | Lilka |  Kočičí příběhy
Umisťovací výstavy jsou velice užitečnou záležitostí. A to nejen pro útulky, které si zde "vyprázdní" sklady a mohou pomoci dalším opuštěným jedincům. Ale i pro zájemce, kteří zde mají opravdu široký výběr. I když podmínky k osvojení bývají složitější než v domácím depozitu - přeci jen kočka, kocour či kotě v kleci se chovají zcela jinak než v bytě. Také šance pochovat si je a osahat je ve výstavních prostorách omezená.

Ze strany nových majitelů proto bývá výběr nového miláčka tak trochu los. Naštěstí skoro každý vyhrává. Skoro...

Bricie

Jako první se z nové rodiny po dubnové umisťovací výstavě vrátila do depozita Bricie. Černou kočičku si vybrala rodina i přes varování, že je plašší a bude potřebovat určitý čas, než si zvykne. Chtěli to zkusit. Jenže kočička nepřijala své pány a rozhodla se, že se nikdy nestane ochočeným milým zvířátkem. Majitelé ji prakticky celé dva měsíce neviděli. Bydlela za pračkou. Ven vylézala pouze v noci. Přitom pokusů, jak si ji získat, zkoušela panička několik. Ani cesta nebyla špatná - vedla skrz maso. Takže z Bricie se za dva měsíce stala mohutná kočka s krásným černým lesklým kožichem. Jen zatím není tou pravou kamarádkou. I když - jak dokazuje podobný vývoj u Batula - šance na zlepšení je stoprocentní. Potřebuje ovšem více "kočičích" zkušeností a hlavně trpělivost. Pak se z Bricie stane "pravá" kočka. Tedy svá, která se bude mazlit vrnět a chovat jen tehdy, když bude chtít ona.
Valentýn

Překrásný černobílý kocour Valentýn měl mnohem lepší "výchozí" pozice. V depozitu se mazlil, vrněl, nechával se chovat. O to víc jeho návrat mrzí. Vzal si ho starší manželský pár z města nedaleko Prahy. Na konci června ho vrátili s tím, že si kocour chce hrát a oni by raději klidné zvíře, které se s nimi bude koukat na televizi a neustále se mazlit. Problém byl také v tom, že je Valentýn příliš mohutný a hodně toho sní. (Paní nakonec přiznala, že pořízeni Valentýna byl omyl, že podlehla nátlaku rodiny a pořád chce britku…)
A Valentýn vrní, mazlí se a dožaduje se hlazení i po svém návratu. V noci spí samozřejmě se mnou v posteli. V depozitu plném koček a koťat příliš spokojený není. Rád by byl jediným mazlíkem, kterému bude věnována veškerá láska a péče. Může bydlet též s nedominantní kočkou jako její kočičí kamarád.
Batul
Batul se na výstavě neumístil. I když měl snad to nejvýhodnější místo - přesně naproti vchodovým dveřím ve stodole. Zájemci o něj sice byli, ale prý by nejprve bydlel v garáži a až později by ho pouštěli ven. Nakonec si to - naštěstí? kdo ví - rozmysleli. Batul se tedy vrátil do depozita, kde jsme zahájili "kurzy mazlení".

Nejprve syčel, později zasyčel a nastavil krk k pohlazení, později už nastavoval krk a dnes, jakmile se objevím v jeho blízkosti, jde se mazlit. Dodává si stále více odvahy a vylézá ze svých pelíšků i za světla. Jen chování stále bere jako obtěžování z mé strany. Ale takový přístup měl zpočátku i k hlazení. Takže ještě několik kurzů a…
Batul je podle mých zkušeností ideální partner pro ty, co by rádi kočičku, ale mají výčitky, že na ni nebudou mít dost času. Vyhovuje mu, když je doma sám. Večer po návratu z práce nacházím vyležený teplý pelíšek v mé posteli, prázdné misky a hračky po celém bytě. Přileze si pro své půlhodinové pomazlení a podrbání a opět spokojeně usíná. To vše se opakuje - s výjimkou spaní v posteli, kde mu překážím já - přes noc. Není to ideální kocour právě pro vás?
Pokud ano, ozvěte se! To platí i pro zájemce o Valentýna a Bricii.
Zdroj:kocky-online.cz

Vlnitý rok-1.díl

22. srpna 2008 v 13:19 | Lilka |  Kočičí příběhy
Vlnitý rok je když… kromě "normálních", průběžně přicházejících přírůstků nám "padají na hlavu" větší skupiny koček "ve vlnách". Když majitel zemře, je v existenční tísni…

Když zemře majitel jedné či dvou čičin a není nikdo, kdo by se koček ujal, putují do útulku. Jsou smutné, stresované, stýská se jim, časem se najde nějaký jiný páníček a ony cestují do jiné domácnosti… Zvyknou si a život jde dál.

Pokud ale ten, kdo odešel ze světa či je v existenční krizi, nemá kde bydlet… měl koček deset, dvanáct, dvacet... stává se jeho případ pro útulek bobříkem odvahy. V takovém případě obvykle pokulhávala, zvlášť u starších lidí, veterinární péče a navíc koček je smečka, kterou je většinou třeba přijmout hned, najednou. Letošní rok se "vlní" opravdu mohutně a to je teprve srpen.

První parta

Začalo to vlastně už loni, byť jen o dva dny. Den před koncem roku nám přibylo osm kočiček od lidí, kteří měli být vystěhováni. Nechali si své původní, ..náctileté kastrované číči a doufali, že najdou jiné bydlení alespoň s nimi, mladší smečka putovala k nám. Byli to: Růženka, Rozinka, Boženka, Sasanka, Matylda, Lilia, Otakar, Sněženka

Když jsme je přivezli, nabídla paní Černá velkoryse, aby zůstali u ní všichni, ať je nedělíme, když jsou na sebe zvyklí. Všichni s výjimkou Sněženky tedy našli azyl v domečku paní Černé, mohli jste je vidět i v pořadu "Chcete mě".

Tříbarevná Růženka, Rozinka (můj favorit) i půlroční koťata Matylda a Otík našli nové domovy rychle. Malá a hubená Lilinka marodila a domov našla až později u maminky nových páníčků kocourků Sola a Moonyho, kde žije spolu se svou kamarádkou z depozita Václavkou.

S kočičkou Boženkou máme problém. Vzali si ji mladí lidé s dítětem z Berouna, nesplnili, co slíbili, nedali o sobě vědět a na uvedené adrese jsme je nenašli - prý tam bydleli dříve, nevíme, kde je malé kulaté mourince konec a paní Černou to velmi trápí.
Sasanka

Sasanka, to je zvláštní případ…..

Zdravotní i jiné problémy byly s bílou kočičkou Sasankou. Po příchodu sedávala na schodech v pelíšku, neaktivní, ale bez zjevných problémů.

Pokud o předchozím životě zvířete víte málo, těžko poznáte, zda je jeho chování normální. Zvládla s ostatními i očkování. Před kastrací jsme přišli na to, že se jí zvětšila slezina, následovalo tedy čekání, testy, léčení, opakované kontroly krve. Důvod nezjištěn, jen v krvi "stopy po infekci", ale kočka se zlepšila a "pruh přes břicho" se zmenšil do normálu.
Když se vše upravilo, odešla do nového domova, tam se ale chovala "jako prase", a to přesto, že noví páníčci projevili mnoho trpělivosti a dlouho čekali, než si zvykne. V té samé "atrakci" čůrání a bobků mimo nočník pak pokračovala i zpět v domečku u paní Černé, až jsem v zoufalství řekla "pusťte ji ven". A stalo se. Sasanka se držela v těsném okolí domu, lovila myši jako zběsilá a snad měsíc se ani neživila ničím jiným. Přinášela je i kocourům Cvrkovi a Cvrčkovi (domácím) a nechávala je ve verandě. Když okolo domku docházely myši, přinesla i koroptev. Zhubla a stala se rázem plachou. Pár měsíců to trvalo, než se zase vrátila zpět ke své původní podobě, přibrala, vrátila se jí důvěra k paničce a začala baštit "normální" stravu, v jejím případě vařené masíčko. Bylo už jasné, že chce žít venku životem kočky nádvorní. Nedávno se stěhovala do nového domova spolu s kočičkami Limetkou a Suadou a první zprávy z nového působiště jsou příznivé.
Sněženka

Sněženka po příjezdu putovala rovnou na "marodku"k Marcele, věděli jsme o ní, že trpí inkontinencí. Více o ní se můžete dozvědět v článku o handicapovaných kočkách. Sněženka stále hledá nový domov.
Kočky z Trnové

Druhá parta, to byl horší "oříšek", kočky z Trnové.

Trnová je vesnice jen kousíček za Prahou, po Strakonické ven, to jsem věděla. Málem mi ale upadla čelist, když jsem cestou do vsi místo polí projížděla "novou" Trnovou, lány novostaveb… No ale zpět - v té "původní" Trnové žila byla stará paní a měla dvanáct koček…

Když ji odvezli do nemocnice a když posléze zemřela, nikdo je neřešil, až si všimla paní ze vsi, že se k ní hladové kočky hrnou, přestože vodí na procházku dva velké psy. Kočky začala krmit a kontaktovala nás. Za dobu nepřítomnosti paničky se počet koček "smrskl" na polovinu, jednu "siamskou" si prý snad někdo vzal a jaký byl osud ostatních, nechci domýšlet.

Zbývající smečka byla začervená, hubená, unudlená, s průjmem a kožichy plnými všenek. A vůči cizím plachá. Třicátého první, měsíc po příchodu předchozí "party", jsem tedy stála před malým domkem v Trnové a k miskám se hrnuly kočky. Bylo nutné je odchytit, zbavit se nevítaných hostů v kožichu, zaléčit a dál už to znáte… vykastrovat, opakovaně odčervit, naočkovat, přeočkovat…

Čtyři kočičáři našli azyl opět u paní Černé, byli to veliký mour, šéf smečky Horymír, opatrný Fousek, bojácná Kapsička s obrovskýma očima a zdravotně nejhorší z nich, černý (tedy tenkrát spíš hnědý) kocourek Špidlík.

Špidla měl obrovské břicho (resp. zvětšená játra), které u nezasvěcených vyvolávalo obavu z FIP (a po vhodné léčbě "splasklo"), dýchací obtíže, i těch všenek na něm sedělo víc než na všech ostatních. Po prvních krevních testech a zjištěné nutnosti diety tedy změnil depozit a přestěhoval se na marodku k Marcele. Po půl roce je z něj už téměř vyléčený a velmi mazlivý kocourek, mohli jste o něm číst ve článku diety a dietáři. Kožíšek má lesklý a černý a na poli zdravotním už válčí jen s vleklým zánětem v oušku.

Kafíčko, béžový kocourek se siamskými znaky, a černá Limetka s bílými tlapkami se dočasně zabydleli u Františky. Kafíčko si velmi rychle našel "své" lidi, kombinace barvy a povahy z něj udělala atraktivní zvíře. Měl jen jeden zádrhel, a to při a po kastraci. Byl kryptorchid a po zákroku měl navíc stálou snahu "párat" si stehy na bříšku. Limetka se v rámci řešení "kočičího přetlaku" za pár týdnů přestěhovala k paní Černé.

Horymír a Kapsička našli nové domovy, i když to rozhodně nebylo hned, Limetka byla jednou pro plachost vrácena a podruhé odjela spolu se Suadou a Sasankou do vesnice poblíž Berouna, kde jí snad bude dobře. Limetka byla vůči kočkám submisivní a ony se ji naučily prohánět. Změna domácnosti jí prospěje.
Fousek
Zdroj:kocky-online.cz

Vlnitý rok-2.díl

22. srpna 2008 v 13:14 | Lilka |  Kočičí příběhy
Vesnice Borka - kastrace volně žijících koček

Tohle je tak trošku mimo původní téma, ale také u nás byli, také maso jedli...

Kastrace volně žijících koček, které vracíme do původní lokality, plní depozita jen "na chvíli", na dobu po kastraci, i tak ale nejsou úplně bez problémů, pokud je čičin víc najednou. Zvlášť pokud z nich někdo "zbyde".

Na přelomu února a března jsme prováděli odchyt v chatové osadě. Z osmi čičin z Borek nám zůstali Zaika a Boreg, ze zdravotních důvodů. Ostatní putovali po kastraci zpět do lokality. Zvířata nebyla v příliš dobré kondici a byl mezi nimi i velice drobný kocourek, na pohled kotě, podle zubů už dávno dospělý, s váhou jen něco přes kilo.

Zaika byla třičtvrtěroční kočička s váhou 0,9 kg, taková "bonsai kitten", byla čilá a povídavá a při téhle velikosti a váze opravdu nevhodná ke kastraci. Zůstala tedy u nás, "na výkrm", spolu s kocourem Borgem. Jednoho dne byla mrtvá - jediné, co pitva odhalila, byly vazivové změny na játrech.

Boreg, neboli Boreček, měl na oušku nádor, podebraný, krvácející, rozškrábaný a s hnisem. Přišlo se na něj při kastraci, odstranili jsme ho, a když histologie vyšla "nezhoubná", zaradovali jsme se. Boreček putoval na marodku a musím říct, že "venkovní" minulost by mu nikdo nehádal. Zvíře laskavé, veskrze přátelské, milé. Kocourek se přes očkování a další nutnosti propracoval až do inzerce a pak začal najednou rychle chřadnout. Příznaky ukazovaly na slinivku, ale neseděly na zánět. Přes veškerou snahu se kocourek zhoršoval. Boreček zemřel sám, dodýchal Marcele v náručí. Pitva pak ukázala nádor slinivky, proti kterému kocour neměl žádnou šanci, nádor jiného typu než původně na oušku. Borečka je mi moc líto, jsem ale ráda, že ho tahle smrt nečekala někde samotného, bez pomoci. On očekával vždy od lidí jen to dobré a pomoc hledal u nich, byl trpělivý.
Boreg bez ouška
Na Borkách se objevily další nekastrované kočky, tenhle odchyt tedy ještě neskončil.
Kočky ze Zvole


Kočkám ve Zvoli už před delší dobou zemřela panička, žily okolo jejího domku. 17.3. jsme tedy "ulovili" další přírůstky. Hezká tříbarevná Sardinka, droboučké černobílé Srdíčko s "omrzlýma, srolovanýma" (špatné prokrvování) ušima, černobílý "strejda" Batul a bojácná černá Bricie byli "spravedlivě rozděleni" do depozit mezi Magdu a Františku.

Srdíčko, kočička, která stále vypadá jako koťátko, byla velmi hubená a měla zdravotní problémy. Potřebovala a opravdu i našla laskavé páníčky a vlídného kočičího kamaráda. Domov našla i tříbarevná Sardinka, která si jméno vysloužila "sardelením se" (znáte hru na sardele?) do těch nejmenších škvír a schovávaček. V novém domově už si vykračuje spokojeně a beze strachu.

Batul a Bricie neměli takové štěstí, přečíst něco o nich jste si mohli v článku od Magdy. Nejnovější zprávy jsou ale pozitivní, Bricie už spinká v posteli.

Později, o víkendu, kdy byla umísťovací výstava, se slečně, co nám s odchytem pomáhala, podařilo najít poslední zdejší kočku - holku, respektive spíš kočku - matku už i s malými miminky. V depozitu v Liberci z nich "Líza" vychovala velká koťata. Byli to Kulíšek, Dalmatin, Panda, Tečka a Vanda, vidět jste je mohli ve fotogalerii.

Když už byla kočička Tečka velká a měla za sebou i očkování, začala špatně dýchat. Problém byl na plicích a přes velkou snahu veterinářů i pečovatelů kočička nevydržela.

Kulíšek, Dalmatin a Panda našli nové domovy, štěstí se usmálo i na mámu Lízu, stále plachou a vůči lidem opatrnou, našlo se pro ni místečko na statku. Asi by se po několika měsících i ochočila a stala se kočkou bytovou, ale těch několik měsíců "místa" je teď opravdu "nedostatkové zboží". Snad bude i po dvou měsících strávených v depozitu spokojena s životem polodivoké číči, jak byla dříve zvyklá. Krmení a teplo má zajištěno.

Batul a Bricie a malá Vanda stále čekají na nový domov. Pokud byste o ně měli zájem, ozvěte se na mail.
Vanda
A samozřejmě že všichni výše uvedení potřebovali odblešovat, odčervovat, očkovat, dospělí kastrovat… vždyť už to znáte.

Na místě ve Zvoli zůstali tři černí kocouři, neulovení, nekastrovaní, s příslibem krmení od pána ze sousedství. Samozřejmě že by bylo ideální, aby byli kastrovaní, ale… nejsou lidi, ani peníze a v tomto období bylo daleko důležitější pochytat kočky, než zabřeznou a porodí. To už ale zas v jiné lokalitě a v dalším článku.
Zdroj:kocky-online.cz

Vlnitý rok-3.díl

22. srpna 2008 v 13:09 | Lilka |  Kočičí příběhy
Kočičí dědictví

V jedné vsi umřela stará paní a měla povícero koček. Domek je zapečetěn, dědicové žádní, kočeny venku. Čičiny se odstěhovaly o kousíček vedle na zahradu další staré paní, krmení dvaceti zvířat houskou s mlékem ale samozřejmě nestačilo. Pomoci kočkám se obětavě ujali lidé z vedlejší vesnice, denně jezdili s krmením a posléze začali shánět pomoc. Kam s kočkami, jak zajistit alespoň kastrace, aby jich nepřibylo, jak ty plaché odchytit.

Dlužno podotknout, že když lidé tvrdí, že je koček dvacet, ve většině případů jich je polovina, v menší, leč katastrofické části případů je to dvojnásobek. Tady bylo k datu prvního odchytu opravdu dvacet zvířat.

Byli jsme tou dobou opravdu "plní", tehdy ale pomohli ti kočičí dobrodinci velmi i tím, že poskytli dočasný azyl (karanténu) pro první "várku" koček v suterénu svého domku. V tu dobu už u sebe měli zraněnou kočičí maminku Micinku z téhož místa, pro jejíž děti také hledají nové domovy.
Micinka a koťata
ačali jsme tedy s odchytem a snažili jsme se pochytat především kočky - holky dřív, než budou další koťata. Jen pro orientaci, byla půlka dubna. Jako vždy, první se podařilo pochytat ty "hodnější", mazlivější a důvěřivější číči, později jsme pokračovali s "plašánky" už mnohem pomaleji. "První parta" v dočasné karanténě pobyla dva týdny a po kastraci a především po "výstavě pro kočku", když se uvolnilo místo v depozitech, se teprve kočeny mohly stěhovat k nám. Celá akce trvala skoro tři měsíce. Celkem bylo odchyceno patnáct dospělých koček a u nás se narodila dvoje koťata (devět miminek).

Dvacet koček a co s nimi dál



Tři z nich, bojácná želvovinová kočička (Želvička), která měla při odchycení příšerný průjem, a dva plašší kocouři zůstali žít přímo v domácnosti svých krmičů a dobrodinců, kocouři jako venkovní "stíny", kočička jako paní domácí.



Želvovinová hubená a drobná kočička milé povahy musela být uspána, selhávaly jí ledviny. Několik dní jsme se pokoušeli ji léčit, ale bezvýsledně, ztratila se "před očima" a jakmile přišly první křeče, bylo nutné ji uspat.



Jedna kočička se z lokality ztratila, neznáme její další osud, asi se jí nestalo nic dobrého.



Tři plaší kocourci zůstali na místě (až bude "volněji", pokusíme se je odchytit na kastraci, ale "kocour koťata nerodí") a stále jsou krmeni. Jeden z nich byl zraněný, nedařilo se ho ale chytit a tlapka se mu zahojila sama, už nekulhá. Jeden z nich, zdá se, má i majitele v okolí a sem chodil jen "do party" přiživit se. S nimi zůstala na místě jedna kočička, která nikdy žádná koťata neměla, je buď neplodná, nebo kastrovaná, nevíme.
Saad - krásný veliký bílomour dostal jméno Saad, což znamená štěstí. Po odchytu brzy "rozvázal", stalo se z něj milé zvíře. Přestěhoval se do depozita k Františce a odtud už do nového domova.

Suada - drobná želvovinová kočička taktéž prošla přes depozit u Františky, zdržela se tu o dost déle a nedávno odjela do nového domova spolu s Limetkou a Sasankou.

Světlo - drobný černý bojínek s bílými tlapkami a náprsenkou. Do třetice všeho dobrého, i on bydlel u Františky a teď už bydlí na stálo.

Babel - další trochu bojácná želvička už našla nový domov, čekala na něj v depozitu u Magdy.

Tina a Tim - pro dvě zvířata, drobnou mourovatou číču s rezavými flíčky Tinu a černobílého krásného kocourka Tima, oba plaché, se po kastraci našlo místo pro svobodný život s plnou miskou.

Rosa a July jsou dvě černé krasavice s bílými tlapičkami a náprsenkou. Rosa je ta bojácnější, July je ta odvážnější, obě ještě čekají na nový domov!

Dědoušek - původně osobní oblíbenec mrtvé paničky, starý kocourek s křivě srostlou zlomeninou čelisti, příšernou srstí a obtížemi při dýchání putoval rovnou na marodku k Marcele. Ukázalo se, že má zápal plic a teprve před pár dny po dlouhém léčení prošel kontrolou u veterináře jako zdravý - plíce čisté. Kastrace ho teprve čeká, očkování samozřejmě také. Zpočátku byl velmi nerudný a nepřátelský, teď se už nechá pohladit, kouká, co je nového, a moc rád baští. Další zprávy o něm se jistě dozvíte v některém článku z marodky.

Meluzína - stará černá kočička s bílými ťapkami už neměla daleko do porodu, když jsme ji odchytili. Sono potvrdilo náš odhad a Meluzína putovala do "porodnice", depozita u Jany Ch., kde přivedla na svět 3.5.07 pět malých mimin. Jejich fotky můžete najít ve fotogalerii. Mimina už vyrostla a v duchu tradice dostala po Meluzíně jména "od počasí", ovšem vystihující jejich temperament a hravost. Už mají za sebou druhou vakcinaci a najdete je v inzerci. Jsou to Uragán, Vichřice, Tornádo, Blesk a Tajfun.
Uragán-stále hledá domov
Máme jen obavu, že jejich stará maminka bude domov hledat opravdu dlouho, teď ji ještě čeká kastrace.

Čokina neboli Čokoláda Milka byla také v době odchytu už "příliš" březí, svá mimina vychovala v depozitu v Liberci. Koťátka měla čtyři, jsou to Danilo, Helga, Dinara a Mikula. Mourečci Dinara a Mikula a černý Danilo už našli nové domovy. Krásná černá kouřová kočička Helga už je po druhém očkování a stále čeká na ty "své" lidi, stejně tak jako její maminka Čokina.

Nové domovy tedy stále ještě hledají: Rosa, July, Uragán, Vichřice (spíš Vichřička), Tornádo, Blesk, Tajfun, Helga, Čokina. Přidají se k nim ještě Dědoušek a Meluzína.

Na kolik přijde takové dědictví?

Tentokrát jsem se pokusila spočítat, co takové dědictví po staré paní stojí. Kastrovali jsme na náklady Podbrdska sedm kočiček a tři kocourky. (Želvička, Suada, Babel, Tina, Rosa, July, Čokina, Tim, Světlo, Saad) Při kastraci se samozřejmě dávají do pořádku ouška, zoubky a další nutné. 6400 Kč
Budeme ještě kastrovat Dědouška a Meluzínu, ti jsou oba opravdu staří a Dědoušek špatně dýchá, bude třeba vyšetřit předem krev a zvolit vhodnou anestezii. 1800 Kč
Léčení a euthanasie "Malé želvičky" 830 Kč
Léčení kocourka Dědouška 1210 Kč
Vakcinace - očkovat se museli všichni jednou, většina čičin dvakrát, výjimkou jsou jen ti, kterých se někdo ujal dřív, než přišel termín druhého očkování a zařídil je sám na své náklady. Blíží se termín první umísťovací výstavy a tak "zbylé" číči už musely dostat i vakcínu proti vzteklině. (Saad, Suada, Světlo, Tim, Tina, Babel, Rosa, July, Meluzína, Uragán, Vichřice, Tornádo, Blesk, Tajfun, Čokina, Dinara, Mikula, Danilo, Helga) 7980 Kč
Ještě musíme očkovat a přeočkovat Dědouška včetně vztekliny 490 Kč
Všichni dospělci museli být ošetřeni proti blechám a jiným vnějším parazitům 980 Kč
Všichni museli a musejí být opakovaně odčervováni, kočky tabletkami, koťata pastou, spotřeba odčervovacích léků je obrovská. Tedy zatím: 1245 Kč
Nejspíš jsem ještě vynechala nějaké ty kapičky do očí a podobné drobnosti, tohle jsou ale skutečné a nepřehnané náklady, v cenách "pro útulek" a s tím, že o část kočenek se postarali jejich dobrodinci ze sousední vsi na vlastní náklady, (první "maminka" Micinka a její koťátka, kastrace kocourků…)
Podbrdsko tedy jen veterina téhle kočičí smečky stála 20 935 Kč


Další náklady už nedokážu spočítat přesně, cesty se kombinují s dalšími kočkopovinnostmi, část krmení si lidé z depozit "táhnou" sami, stejně tak někteří i stelivo, něco dodáme my…
Nevyčíslené a nevyčíslitelné náklady

A tak jen pro info, co dalšího je třeba.

Další podstatnou položkou by byly cesty. Na odchyty, do depozit, na veterinu. Ne vždy jsme byli při odchytu úspěšní, nejméně dvakrát se nechytila "ani noha". Po kastracích byli kočičáci pod antibiotiky a při jejich vyplašenosti nebylo možné cpát je tabletkami, což v praxi znamená za nimi ve dvou lidech ob den dojet a dát jim antibiotika injekčně.

Steliva by mohla být už určitě paleta, hlavně koťata mají velkou spotřebu. Jen pro informaci: paleta slušného, použitelného, minerálního hrudkujícího, ne luxusního kočkolitu je tuna na váhu, téměř sto desetikilových či téměř dvěstě pětikilových pytlů steliva a dá se koupit od sedmi do deseti tisíc korun.

Krmení nespočítám, část kupujeme, část jsme dostali jako dary od lidí i z Výstavy pro kočku, část kočičkám věnují ti, kdo je mají u sebe v depozitu. Pro maminu s koťaty, třeba Čokinu, která rodila v depozitu, počítejte na odchov koťat šestikilový pytel kvalitních granulí (tohle byl Royal Canin) a v průměru skoro tři konzervy denně (zpočátku méně, potom víc), občas proložené kuřetem, tvarohem…
Tornádo-stále hledá domov
Kromě dalších "drobností", bez kterých to nejde, typu telefony, focení… je tu třeba také dobrovolníků, lidských sil. Odchyt se špatně dělá v jednom, a tak se mi jako doprovod střídali Marcela, Františka a Pavel. V praxi to znamená obětovat půl večera číhání u zahrady, vysvětlovat místním, co se děje a proč a čekat. Pak být pár minut "k ruce" a nenechat se kousnout a zas čekat… Mě kousla vyděšená číča, přes nerv, dodnes mám necitelnou půlku povrchu hřbetu ruky. Stávkovalo služební auto, jeli jsme malým, půjčeným a kočku bylo nutné přendat venku. Nesnáším to. Když uteče, už se nechytí. Nechtěla ze sklopce do přenosky… Za nešikovnost se platí :-). Neutekla :-(.



Také depozit je zapotřebí povícero, aby bylo možné pobrat takovou záplavu zvířat. O kočeny se podělilo sedm depozit. Do "porodnice" Jany Ch. cestovala Meluzína, v depozitu v Liberci odchovala svá kotata Čokina, u Františky byli Suada, Saad a Světlo, u mě nemocná Malá želvička, Tim a Tina, u Magdy Babel, u Jirky Rosa a July a u Marcely na marodce Dědoušek. Bez individuální péče by vůbec nebylo možné kočičáky takto rychle "zcivilizovat" po životě ve venkovní smečce, připomenout jim, že měli paničku, co se o ně starala, a nalézt jim (ještě ne všem) nové domovy, nebo odchovat zdravá a hodná koťata.



A to podstatné. Pokud by byly kočky po smrti paničky ponechány osudu, pokud by je někdo nekrmil, neměl přehled o tom, která je která, bylo by jich do podzimu trojnásobek a jejich kondice by byla žalostná. Po odchytu by je rozhodně nebylo možno kastrovat hned, daleko víc koček by porodilo venku a na podzim bychom chytali vychrtlá, unudlená koťata s průjmem a absolutně plachá. Bez pomoci dobrodinců z vedlejší vsi by zvířata byla hlady, bez umožnění první karantény bychom nemohli přijmout číči ještě před výstavou a "těhulek" by přibylo.



Pokud by nikdo nekontaktoval útulek, koček by přibývalo narozením a ubývalo pod koly aut či tehdy, když by někomu z místních došla trpělivost. Smečka by se stala ještě plašší a opatrnější, černé vyhublé stíny by užíraly psům a slepicím… vidíme to tak často. Oni kdysi měli paničku, co se o ně jistě láskyplně starala. Nebyli kastrovaní, přibývalo jich, pokud je někdy někdo očkoval, záznamy o tom zmizely v nenávratnu.

Neznáme dne ani hodiny...
Kdo ví, kdy se s ním něco stane? Kolik koček dokáže jeden člověk zvládnout? Jsou lidé, co si už teď lámou hlavu, jak zajistit po své smrti dřívější životní úroveň svým zvířatům a žehrají na naše zákony.

Jsou lidé, kteří mají mnoho zvířat, milují je a přesto je svou smrtí vystaví trápení a hladu, v horším případě i zabití. Kde v té situaci zůstává rozum? Kolik je lidí, jejichž zvířat je víc, než může útulek v případě nutnosti "normálně" zvládnout? Finančně, ale i kapacitou nemůžeme "běžně" řešit dvacetičlenné smečky zvířat a nebýt obětavců, kterým nebyl osud koček lhostejný, dopadlo by vše i za pomoci útulku mnohem hůře, nejspíš bychom se ale o čičinách ani nedozvěděli.
Helga-stále hledá nový domov

No, vím, píšu to s trpkostí, přestože se tentokrát vše kromě dluhu na veterině zatím zvládlo, já ale vím, co vy jen tušíte. Že to nebyla poslední "vlna", že nás teď přelily další dvě. A že nevím, co dalšího nás v tomhle roce za katastrofy ještě čeká. Že kromě vln se samozřejmě přijímají stále další a další přírůstky, tu kočka s koťaty, tam pět koťat, tu dvě či tři dospělé číči, tam tři koťátka v pěti týdnech věku, tu dvě dospělé na odchyt a kastraci a jejich děti k přijetí… Stačí se podívat do inzerce a věřte, že je to jako s ledovcem - nad vodou, tedy na očích, ho plave ten menší kus.

O dalších dvou vlnách si můžete přečíst v příštím - doufám už posledním letošním - "vlnícím" článku. Když majitel zemře - to je případ kočičin s příjmením "ze zrzků" a když majitel kočky odloží... to jsou ti druzí, "Modříniny děti" s příjmením Domi.

Artritida

22. srpna 2008 v 12:51 | Lilka |  Kočičí nemoci
Artritida je u koček málo popsaným a nedostatečně prozkoumaným onemocněním. V minulosti platil široce rozšířený názor, že kočky obecně artritidou netrpí a pokud ano, dosahuje její výskyt sotva klinického významu. Během minulých pěti let narostl počet studií a publikací, které změnily způsob nazírání na artritidu u koček. Všechny tyto studie zjistily mimořádně vysoký výskyt této nemoci u koček a ustanovily tak, že artritida u koček je běžný problém.

Problémy s klouby se obvykle objevují tehdy, když se chrupavka, která má za úkol tlumit nárazy kostí, opotřebovává rychleji, než se stačí obnovit, což vede k bolesti a otokům kloubů. Jsou aspekty, které mohou pravděpodobnost výskytu nemoci zvyšovat:

Věk - ačkoli i mladé kočky mohou trpět artritidou, onemocnění je daleko běžnější u starších koček, neboť u nich nastávají změny v chrupavkách, k nimž dochází s přibývajícím věkem častěji.
Plemena a genetika

Plemena a genetika - některá kočičí plemena mohou být k artritidě (onemocnění kloubů) náchylnější, např. perské, siamské a himálajské kočky. U těchto plemen se může vyvinout i dysplasie kyčelního kloubu.


Nadváha - obezita může zásadním způsobem přispívat k artritidě u koček. Nižší hmotnost znamená méně váhy, které bolestivé klouby musí přenášet. Nadváha znamená, že na klouby působí větší tlak, který může vést ke vzniku artritidy nebo k urychlení jejího postupu.
Nehody a zranění

Nehody a zranění - kočky jsou velmi agilní zvířata, která ráda šplhají a skákají. Tlak, kterému jsou jejich klouby vystaveny, může přispívat ke zhoršování stavu jejich chrupavek. K dalšímu poškozování může docházet v důsledku namáhání kloubů způsobeného zraněními.
Další faktory

Další faktory- k rozvoji artritidy u koček může přispívat řada dalších faktorů jako např. zánětlivá a infekční onemocnění kloubů a zlomeniny kostí ovlivňující stav kloubů.

Pokud vaše kočka trpí artritidou, mezi nejběžnější příznaky patří snížená aktivita (více spí a méně se hýbe) a omezená schopnost nebo ochota skákat nahoru nebo z výšek dolů. Někdy kočka začne vyloženě kulhat nebo chodí ztuhle. Tyto příznaky jsou často nápadnější, když se kočka zvedá z klidové pozice. Příležitostně mohou kočky vykazovat známky bolesti, pokud se jejich kloubů dotknete nebo pokud jsou natahovány, a nejsou dostatečně ohebné při čištění své srsti.

Pokud máte podezření, že vaše kočka může trpět artritidou, je důležité, abyste si naplánovali návštěvu svého veterináře. Dobrou zprávou je, že malé změny v péči o vašeho mazlíčka mohou znamenat obrovský přínos pro jeho pohodlí.


Důležitost zachování pohybu - přestože vaše kočka může být více zdráhavá se pohybovat, pro uchování zdravých kloubů je zachování pohybu důležitou podmínkou. Můžete jí proto pomoci toto usnadnit. Jedním z nejlepších způsobů, jak toho dosáhnout, je poskytnout jí různé rampy nebo pomůcky, aby vaše kočka mohla dosáhnout na svá oblíbená místa i bez nutnosti skákání. Také byste se měli vyhnout vysoko položeným kočičím záchodkům, průlezům a dalším předmětům, jejichž zdolávání jí může činit problémy.


Správná výživa- je pro zdraví vaší kočky nezbytná. Strava může být velmi užitečnou a hodnotnou součástí zdravého a šťastného života, ale také může být velmi nebezpečná a škodlivá, pokud není poskytována v dobré kvalitě a složení. Mezi optimálním zdravím na jedné straně a smrtí vyhladověním nebo podvýživou na straně druhé se nachází řada stavů nemocí, které mohou být způsobeny nebo zmírňovány změnami ve stravě. Nedostatky, přebytky a nerovnováhy ve výživě mohou mít negativní vliv na zdraví, což může vést k nemocem, jako jsou kurděje, obezita nebo osteoporóza stejně jako i k psychologickým problémům nebo problémům v chování. Věda zabývající se výživou se snaží porozumět tomu, jak a proč konkrétní výživové aspekty ovlivňují zdraví.
Zdroj:kocky-online.cz

SOS pro sklepní kočku Sáru

22. srpna 2008 v 12:35 | Lilka |  Kočičí příběhy
Sáru jsme si přivezli domů loni v létě. Této události předcházelo několik telefonátů od mé kolegyně, jejíž tchán ovdověl a "zdědil" tři kočky. Dvě prý celkem snese a v rámci možností se o ně stará, zato tu třetí nemůže vystát. Je nesnesitelná, plachá, žije za skříní, má odporné strupy na krku... Dcera zmíněného pána, která bydlí jinde než on, chtěla kočku odnést k veterináři a na své náklady léčit, bylo jí to ale kategoricky zakázáno.

Další zprávy o kočkách přicházely velmi sporadicky. Vnučky, které občas přijdou za dědou na návštěvu, dvě oblíbené, vykastrované kočky vídají, tu třetí - nevykastrovanou - ne. Prý utekla na půdu a tam snad žije. Kdo ji krmí, nikdo neví, s dědou není žádná řeč... Pomalu jsem nad kočkou udělala kříž.
Za nějaký čas se opět ozvala kolegyně. Kočka se objevila, ale počurala sousedce dveře (zřejmě měla zrovna říji). Tím pohár trpělivosti jejího majitele přetekl. S pomocí syna kočku chytil a vezl ji na veterinu na utracení. Kočka jim ale v chodbě utekla z rozbité přepravky a zmizela za svou oblíbenou skříní. Jak už byl děda v ráži, jel alespoň k veterinářce utracení objednat. Byl poněkud překvapen, když se tam dozvěděl, že kočku veterinářka hned neutratí, přestože je - dle jeho tvrzení - "nějaká divná". Prý si ji tam musí nejdřív nechat pár dní na pozorování. Velmi rozčarovaný majitel kočky začal počítat, kolik ho to pozorování asi bude stát. Moje nabídka, že si kočku vezmu, ho natolik potěšila, že mi po své snaše poslal spolu s kočkou 500 Kč na kastraci.
Sára u nás

Z přepravky na mne koukaly vyděšené žlutozelené oči. Patřily vychrtlé krátkosrsté číče, která měla na konci ocasu "štětku" jako lev. Moje matka prohlásila, že tak ošklivou kočku ještě v životě neviděla. Opravdu nebyla pěkná. Měla i ty strupy na krku. Okamžitě zalezla do úkrytu pod židlí, posléze svou skrýš zdokonalila a první tři týdny bydlela mezi dvojitými okny.

Pokud jsme na ni sahali, chovala se divně - chvílemi se snažila kousat (nikdy nekousla doopravdy), chvílemi se zuřivě lísala. Nedotkla se žádné potravy, ani když byla v místnosti sama. Z obavy, že si nevratně poškodí zdraví, jsem ji začala třetí den cpát rozsekané maso do krku. Nechala si to líbit, ale sama si nevzala ani kousek. S čistotností to také nebylo valné, naštěstí nikdy nečurala na nábytek, ale vždycky jen v koupelně na dlaždice.
Jak plynul čas, přece jen občas vylezla z úkrytu a otírala se kolem nohou. Ve chvílích, kdy u ní někdo seděl a mluvil na ni, si byla ochotná vzít i pár granulí. Strupy zmizely za týden po aplikaci Strongholdu a už se nikdy neobjevily. Šlo zřejmě o alergii na blechy. Zvládli jsme kastraci, Sára se zakulacovala, přestala čurat mimo záchod a vyloženě vyhledávala lidskou společnost. Vyklubal se z ní mazel a bylo rozhodnuto - zůstane u nás. Máme čtyři kočky, začalo tedy seznamování. Nedopadlo bohužel dobře, ukázalo se, že Sára konkurenci jiných koček nesnese. Zkusili jsme vydržet, jestli se vztahy nezlepší, ale bylo to čím dál horší. Nakonec jsme museli Sáru od našich vystresovaných koček oddělit.



Jelikož jsou u nás po většinu roku i nalezená koťata, nezbylo nakonec pro Sáru jiné místo než ve sklepě v prádelně. Snažíme se ji odtud pouštět do bytu, jak to jen jde, ale vzhledem k tomu, že jsou ve většině místností kočky, jde to dost málo. Rozhodně to nestačí k tomu, aby byla Sára spokojená. Lidi totiž - na rozdíl od koček - miluje.

Sára vyrostla v bytě ve společnosti své matky a sestry. Co je příčinou její averze vůči kočkám, netuším, musí být ale bezpodmínečně jedinou kočkou v domácnosti. Je to hodně komunikativní, občas umňoukaná, poměrně aktivní a velice přítulná číča. Tak trochu mi její povaha připomíná siamky. Z cizího prostředí je nervózní. Potřebuje svoje jistoty - svoji místnost, svůj pelíšek a hlavně svoje lidi, kterým nebude vadit její poměrně bouřlivá náklonnost.

Stráví čtyřletá Sára zbytek života ve sklepě?

Pokud byste byli ochotní dát atraktivní chlupatici Sáře domov, ozvěte se paní Jansové (Strakonice). Dovoz kočky je po domluvě možný do Českých Budějovic či Prahy.
Zdroj:kocky-online.cz

Psí kosmetika

21. srpna 2008 v 19:40 | Lilka |  Potřeby pro psa
I srst pejsků má právo vypadat krásně a vznešeně. A v dnešní době, kdy lidé pociťují větší potřebu péče o své domácí mazlíčky a neberou je pouze jako hlídače svého majetku, ale jako přítele nebo dokonce člena rodiny a zároveň i jako doplňující součást vlastní osobnosti, začínají se kosmetické firmy zabývat výrobou speciálních přípravků pro psy, kočky a jiná domácí zvířata.


Šampony,kondicionery,balzámy

Každého psa je třeba především pravidelně koupat. Jde-li o pejska, který nechodí na výstavy, je péče o jeho srst značně jednodušší a majitelům pejsků obvykle stačí, je-li srst a pokožka jejich miláčka zdravá, krásná a čistá. Pokud však s pejskem navštěvujete výstavy a soutěže, kde je důležitý vzhled, je potřeba o psí zevnějšek pečovat značně výrazněji. Existuje mnoho značek šamponů pro běžnou úpravu, které jsou k dostání v každém zverimexu. Jde o šampony pro hladkosrsté či hrubosrsté psy, s kondicionérem nebo bez, parfémované, neparfémované... Tím ale nabídka trhu nekončí. V dnešní době jsou velmi moderní přírodní přípravky na srst, obsahující oleje a výtažky z rostlin, které na kůži a srst působí velice příznivě a blahodárně. Výrobky jsou rozděleny do několika skupin, a to dle druhu, délky, stáří, poškození a barvy srsti. Velmi moderní jsou šampony a kondicionéry rozjasňující barvu srsti, které jsou speciálně vyvinuté tak, aby srst šetrně zbarvily a dodaly jí zdravý lesk. Obsahují přírodní barviva (výtažky z heřmánku pro světlou srst, granátové jablko pro rezavé a červené odstíny srsti, kaštany a dubovou kůru pro srst tmavou) a panthenol pro zjemnění a regeneraci kůže. Dále existují šampony a kondicionéry pro bohatou srst, které srst opticky zhustí a dodají objem. Oblíbený je i šampon neomyvatelný; je vhodný například při cestování, kdy je nemožné psa vykoupat. Šampony neobsahují alkohol, nejsou dráždivé a nevysušují, mají vyvážené pH a jsou antistatické.

Antiparazitní přípravky

Druhy přípravků proti parazitům by měly být základní výbavou každého majitele psa. Vyrábějí se šampony, spreje či pěny, které odpuzují a zabíjejí parazity jako například klíšťata, blechy nebo vši, a to i v jejich vývojových stádiích.

Péče o tlapky

Pro péči o bříška tlapek existují speciální krémy a spreje, které udržují vlhkost, zjemňují a regenerují pokožku a při olízání nedráždí žaludek. Jsou vhodné v zimě, kdy se solí cesty, při delších procházkách v drsném terénu nebo v létě, kdy jsou cesty rozpálené. Krém na packách udržuje elastický film, který pokožku chrání před poškozením.

Péče o zuby

Zubní pasty pro psy bývají mírně ochucené, tak aby psovi nevadily a příliš nedráždily chuťové buňky a žaludek. Vyrábí se v příchutích máty, masa, piškotu, trávy a nebo bez příchutě. Psí zubní pasty nepění, a proto se nemusí vyplachovat. Při čištění zubů zubní pastou se odstraňuje plak, redukuje se vznik zubního kamene a omezuje se zápach z tlamy. Čištění zubů je důležitá prevence proti vzniku zubního kamene a kazu, ale pasty se používají se i při léčbě paradontózy.

Speciální přípravky

Mezi speciální přípravky určené pro udržování srsti patří například vybělovací gel, který vyběluje a odstraňuje nevzhledné skvrny od slz, slin a moči. Lanolínový olej, který srsti navrací ztracenou vlhkost a pružnost, umožňuje omezení česání, napomáhá zregenerovat srst, zpevňuje a výrazně omezuje zacuchávání. Také omezuje trvalé poškození srsti a zlepšuje její strukturu. Dalším přípravkem je čistící mléko na srst a pokožku. Velmi žádané jsou také výrobky ve spreji, a to pro snadnou manipulaci a dávkování. Ve spreji lze zakoupit kondicionéry, antistatické spreje, zabarvovací spreje v bílé, zlaté, hnědé a černé barvě pro zamaskování barevných rozdílů a nedostatků srsti či norkový sprej, který je svým složením vysoce podobný kožnímu mazivu psa a pomáhá zlepšit strukturu poničené suché a lámavé srsti. Objemové antistatické vitalizační pěny, které připomínají tužidlo na vlasy, jsou vhodné pro dlouhosrsté psy s bohatou srstí. Dodávají srsti objem a bohatost, se srstí se také lépe pracuje, srst drží svůj tvar, dobře se češe, je lesklá a na pohled zdravá. Také gely a fixační spreje bývají výsadou především výstavních psů, využívají se pro udržení a zpevnění účesů nebo uměle i přírodně zvlněné srsti. Napomáhají zvýšit lesk a mohou obsahovat i drobné lesklé střípky. Nevýhodou je vysušování srsti, které laky a gely způsobují, proto není vhodné používat je příliš často. Při vymývání je proto vhodné použít vitalizační šampony a zvláčňující balzámy.

Vůně a parfémy

Parfémy pro psy bývají oblíbené pouze u výstavních psů. Mívají velmi jemnou vůni, která nedráždí psí čich. Mezi nejoblíbenější patří květinové vůně - například růže, hyacint, heřmánek, levandule a tulipán. Oblíbená je i vůně moře, citrusového ovoce, medu či máty.
Zdroj:hafici.cz

Psí hračky

21. srpna 2008 v 19:29 | Lilka |  Potřeby pro psa
Dnešní trh nabízí širokou řadu psích hraček. Jsou to bojové míče, tenisové míčky, latexové balonky, létací talíře, kaučukové hračky, přetahovadla, aporty, kousadla, plovací hračky, lana, plyšáci apod. Ne každá hračka je však vhodná právě pro vašeho pejska. A jak vybrat tu správnou psí hračku?



Pes nemůže kousat

Má-li Váš pejsek problémy se zuby nebo dásněmi, nejsou pro něj vhodné hračky z tvrdého materiálu, které jsou určené ke kousání. V takovém případě jsou nejlepší gumové míčky, duté pískací hračky nebo plyšáci.


Každou hračku rozkouše

Pokud Vašemu pejskovi žádná hračka dlouho nevydrží, protože jí okamžitě rozkouše a zničí, pořizujte mu hračky z pevného materiálu. Vhodné jsou například uzle nebo hračky z bůvolí kůže, které může pejsek i sníst. I hračky z latexového materiálu mohou být pro kousavého pejska vhodné. Sami je nejprve osahejte a posuďte jejich pevnost. Dobré jsou latexové balonky, jsou tvrdší a flexibilní, takže něco vydrží. Kaučukové hračky jsou pro kousavé pejsky nenahraditelné, nedají se jen tak rozkousat a jako bonus pro pejsky a jejich zabavení jsou duté a dají se naplnit krémovou dobrotou, kterou pejsek jistě ocení.
Má spoustu hraček a s žádnou si nehraje
Psi bývají v některých situacích stejně nerozhodní jako lidé. To se týká především hraček. Mají-li na výběr z mnoha různých druhů hraček, okusí hru se všemi, často se ale nedokáží rozhodnout, která hračka je nejlepší, a tak si nehrají s ničím. Ideální počet hraček je kolem pěti. Bohatě postačí jeden míček, bůvolí kost, aportovací činka a přetahovadlo. Každá z hraček by měla mít jiné využití, pes se tak snadněji rozhodne, jakou hračku ke své hře potřebuje. Nízký počet hraček je dobrý i pro hru na schovávanou. Oblíbená hračka se snadno zatoulá a pes má pak novou hru a náplň dne - hledat. Pokud redukce hraček na minimum nepomůže, můžeme pejska přelstít dutou kaučukovou hračkou, do které se natře trocha pomazánky nebo tvarohu. Pes si pochutná a hračku pak bude mít spojenou s mlsáním. Může se také stát, že psa samostatného hra nebaví. V tomto případě Vám nezbude nic jiného, než při hře pejskovi asistovat.


Důležité!

U plyšových hraček dejte pozor na malé předměty, které by pes mohl spolknout. Raději je odstraňte dříve, než to udělá on. Jsou to například našitá či nalepená očička či čumáček.
U plyšových hraček také často kontrolujte jejich stav. Pokud je plyšák natržený a leze z něj výplň, je nejvyšší čas pořídit plyšáka nového, protože pes by výplň hračky mohl jíst, a to pro něj rozhodně není dobré.
Malé hračky jsou pro psy nebezpečné. Pes by je mohl úmyslně spolknout nebo by mu mohly zaskočit, a to by mohlo vést k dávení a dokonce až k udušení psa. Nejnebezpečnější jsou malé míčky, rolničky apod.
Do kaučukových plnících hraček je vhodné mazat například tvaroh, pomazánkový sýr, vitamínové pasty pro psy nebo speciální plnící pěny s příchutěmi.

Onemocnění slinivky břišní

21. srpna 2008 v 19:20 | Lilka |  Psí nemoci
Slinivka břišní neboli pankreas plní dvě zásadní funkce. Jednak produkuje inzulin, který v těle reguluje hladinu glukózy (endokrinní proces) a dále vyrábí trávicí enzymy (exokrinní proces) důležité pro štěpení potravy.
Exokrinní problémy

Tato choroba souvisí s nedostatečným vyvinutím exokrinní části slinivky a se špatným trávením potravy. Obvykle se jedná o vrozenou vadu a projevuje se až v pozdějším věku. Pes trpící touto chorobou není schopen řádně trávit potravu.

Příznaky:

neschopnost přibrat na váze
objemné výkaly
nedostatek pigmentu
suchá srst s lupy
někdy může pes požírat vlastní výkaly, protože z nich stále cítí potravu

Léčba:

Nejprve je nutné zjistit hodnoty enzymů v čerstvých výkalech. Léčení vyžaduje pravidelný přísun enzymů, především trypsinu, v tabletách nebo v prášku. Podávají se lehce stravitelné oleje jako například kokosový a přidávají se také vitamíny.

Psi náchylní k tomuto onemocnění:

Německý ovčák

Diabetes mellitus


Tato nemoc souvisí s endokrinní činností a jedná se o nedostatečnou produkci inzulinu. Častěji touto chorobou trpí feny. Inzulin přítomný v buňkách napomáhá získávat z krve glukózu a vpravovat ji jako zdroj energie do buněk. Při této nemoci je v krvi hodně glukózy, která však špatně vstupuje do buněk a vylučuje se z těla močí. Hladina glukózy stoupá po jídle, ale právě působením inzulinu se po určité době vrací k výchozí hodnotě.



Příznaky:

hlad

únava

velká žízeň

úbytek hmotnosti


Léčba:
Ve všech podezřelých případech se musí provést odběr a vyšetření krve a moči. Lehčí případy se řeší dietou s nižším obsahem uhlohydrátů a tuků. Jinak se orálně podávají léky, které zaktivují produkci inzulinu. Při těžkých případech musí pes pravidelně dostávat inzulin injekční formou. Veterinární lékař vám vše potřebné ukáže. Je nutné dodržovat předepsané postupy.
Psi náchylní k tomuto onemocnění:

Jezevčík
King Charles španěl
Pudl
Skotský teriér
Hypoglykemické kóma

Pokud váš pes bude mít nedostatek potravy a ani příděl inzulinu nebude dostatečný a tak nebude mít dostatek glukózy, může nastat stav hypoglykemického bezvědomí, což znamená nízká hladina glukózy v krvi. Tento stav může být vyvolán i náročným pohybem nebo přepjatou aktivitou. Mějte proto vždy po ruce med nebo glukózový sirup.

Při neléčené cukrovce se v krvi koncentrují jedovaté látky, které mohou být příčinou uhynutí psa.

Zdroj:hafici.cz

Onemocnění jater a sleziny

21. srpna 2008 v 19:10 | Lilka |  Psí nemoci
Játra psa plní mnoho funkcí. Nejdůležitější funkcí je odstraňování jedovatých látek. Při této činnosti dochází k jejich poškozování. Činnost jater mohou nepříznivě ovlivnit choroby v jiných částech těla. K úplnému selhání jater dochází při poškození více než 80 % jejich hmoty.


V blízkosti žaludku je také uložena slezina, jejíž část zvaná červená pulpa je zásobárnou červených krvinek.

Akutní onemocnění jater

Příznaky jsou různé a mohou také znamenat vyvrcholení chronického onemocnění:
bolesti vbřišní dutině
skleslost
nechuť kžrádlu
zvracení
vysoká teplota (téměř vždy)
zežloutnutí pysků a bělma očí
krvácení zdásní
světlé výkaly
tmavá moč

Léčba:

Objevíte-li u psa kombinaci těchto příznaků, okamžitě navštivte veterináře, a to i v noci. Jakékoliv opoždění léčba zmenšuje možnost uzdravení. Veterinární nasadí antibiotika proti bakteriální infekci, steroidy k podpoře tvorby tkáně, vitamíny, infuzi, přísnou dietu.

Chronické onemocnění jater

Stanovení diagnózy této choroby je docela obtížné. Její příčinou bývá akutní onemocnění jater a může působit i na mozek.
Časté příznaky:

úbytek na váze spojený snechutenstvím
záchvaty skleslosti
zvracení
průjem
stupňující se žíznivost
nadýmaní břicha
světlé výkaly
zdánlivá přihlouplost
křeče
pes tiskne hlavu kpodlaze nebo stěně

Léčba:

Dlouhodobé vyhlídky nejsou příliš příznivé. Pes musí dodržovat přísně kontrolovanou dietu. Pokud nebyl zasažen mozek, měla by být dieta bohatá na uhlohydráty s velmi nízkou hladinou tuků, kombinovaná s lehce stravitelnými bílkovinami jako jsou vejce, sýry a maso. Pokud však byl mozek napaden, je naopak předepsána dieta s nízkým obsahem bílkovin. Pes navíc potřebuje steroidy a vitamíny skupiny B a vitamín K.

Nádor sleziny

Nádory sleziny jsou poměrně běžné a většinou nezhoubné a také nevyvolávají žádné potíže. Pokud však začne tumor náhle krvácet, může pes do půl hodiny uhynout. Slabé krvácení vyvolá pouze lehkou slabost.

Příznaky:

Zvětšování břicha
Náhlá slabost
Bledost dásní

Při včasném zjištění lze slezinu operativně odstranit. Její funkci převezmou jiné orgány a pes funguje jako před zákrokem.

Infekční psí žloutenka

Toto závažné virové onemocnění je také známé pod názvem Rubarthova choroba. Inkubační doba trvá 5 -7 dnů. Postihuje většinou psy mladší než jeden rok.



Příznaky:

Při lehkém průběhu nemoci pes pouze odmítá jídlo a má zvýšenou teplotu. Při těžším průběhu je typickým znakem skleslost, odmítání potravy a značná žíznivost.

Celkovými příznaky:

zvracení
průjem seventuálními stopami krve
bolesti vdutině břišní
podrážděnost
špatná koordinace zadních končetin.

Dalším problémem bývá onemocnění ledvin, jimiž virus odchází. U vyléčeného psa se virus vyplavuje močí ještě několik měsíců.



Léčba:

Lékař nasadí antibiotika, steroidy a doplňující léčbu. Návštěva veterinárního lékaře je nutná.



Prevence:

Jedinou ochranou je pravidelné očkování.

Leptospiróza

Leptospirosis icterochaemoragiae napadá játra (u člověka způsobuje Weilovu nemoc). Inkubační doba trvá asi týden.


Příznaky:

náhlá skleslost
vysoká teplota
zvracení
žízeň
krvavý průjem
žloutenka (žluté pysky a bělmo očí)
možné krvácení zdásní



Léčba:

Pokud je léčba antibiotiky zahájena včas, je možnost uzdravení. S nakaženým psem je nutno manipulovat v gumových rukavicích a dodržovat hygienická opatření.
Zdroj:hafici.cz

Onemocnění zažívacího ústrojí-1.část

21. srpna 2008 v 19:02 | Lilka |  Psí nemoci
Mezi nejčastější onemocnění zažívacího ústrojí patří nejrůznější žaludeční potíže, zvracení, zánět žaludku, torze žaludku a další.


Zvracení

Zvracení je nejspolehlivějším dokladem toho, že psovi něco je....

Pes, který zvrací, trpí některým z možných zánětů trávicího traktu. Častější zvracení je příznakem toxaemie (otravy bakteriemi. Zvracení může také vyvolat například pyometra, choroba jater nebo ledvin nebo také cizí těleso. Každý problém, který se projevuje častým vracením potravy, by měl vyšetřit veterinární lékař.
Žaludeční potíže

Rozlišujeme obtíže akutní achronické.Příznakem koliky (bolest žaludku) je:
skučení
shrbená poloha
citlivost břicha na dotek

Akutní onemocnění:

Příznaky
zvracení (často bez výsledku)
otupělost spojená snechutenstvím a kolikou
žízeň a zvracení vody
zvracení záhy po krmení

Chronické onemocnění:

Základním příznakem je občasné zvracení v různých intervalech po krmení.

Léčba žaludečních obtíží

Máte-li jakékoliv podezření na žaludeční potíže, poraďte se s veterinárním lékařem.
Gastritida (zánět žaludku)

Běžnou akutní gastritidou trpí mnoho psů. Můžeme ji pokládat za obrannou reakci. Psy přitahuje zapáchající potrava, kosti a jedy. Tím, že tyto škodlivé věci vyvrátí, předejde tím často těžkým následkům. Nespoléhejte se však na to, že pes jen něco nekalého sežral a raději navštivte veterinárního lékaře. Základním příznakem je zvracení a pokud není včas léčeno, obvykle se k němu přidá i průjem.

Další příčiny:

požití jedů
škrkavky - ty obvykle žijí ve střevech, ale mohou se dostat až do žaludku (Pokud pes zvrací hlísty, je třeba absolvovat odčervení.)
zvracení u štěňat - může být vyvoláno přežráním
psinka
leptospiróza
parvoviróza
Rozšíření a přetočení (torze) žaludku

Někteří psi hltají, naházejí do sebe plnou misku jídla a vychlemtají vodu. Může to však způsobit nebezpečné potíže. Psi, kteří během jídla nebo při pohybu polknou příliš mnoho vzduchu, případně jim v žaludku kvasí potrava, může dojít ke stavu známému jako plynatost. Žaludek se nafoukne jako balón, což je nepříjemné a bolestivé. V některých případech, když se pes po krmení prudce pohybuje, se může žaludek přetočit.

Příznaky:

neklid
nafouklé břicho
slinění
zvracení bez výsledku

Léčba

Není-li pes okamžitě ošetřen, dojde k selhání organismu a psovi hrozí smrt. Veterinární lékař může přebytečné plyny vypustit hadičkou, většinou však je nutný chirurgický zákrok.

Prevence

Doporučuje se psa krmit častěji po menších dávkách a podávat potravu na vyvýšeném místě. Také omezit pohyb po jídle na minimum.

Psi náchylní k tomuto onemocnění:

německá doga
zlatý a labradorský retrívr
boxer
irský setr
německý ovčák
bernardýn

Jícen

Nejčastější onemocnění jícnu jsou vyvolána jeho deformacemi.

Cévní věnec

Některé vrozené vady srdečních tepen mohou vytvářet tzv. cévní věnec, kdy cévy svírají jícen a brání tak psu v polykání větších soust.

Příznaky:

zvracení těsně po požití
nadměrné tvoření slin při špatném polykání
kašel
výtok zčenichu vyvolaný částí zvratků vniklých do nosu

Neprůchodnost jícnu

Někdy může cizí předmět uvíznout v místech, kde jícen probíhá podél srdeční stěny, nebo v místě, kde přechází z hrudníku do dutiny břišní. Cizí těleso může odstranit pouze veterinární lékař, a to většinou chirurgickým zákrokem.

Psi náchylní k onemocnění:

skotský a westhighlandský teriér- náchylní kzablokování jícnu
ohaři a španělé- náchylní kporuchám svalstva hltanu
Potíže vrátníkového svěrače

Vrátníkový svěrač je dalším místem, kde se mohou zachytit polknuté předměty. Navíc existují případy zúžení vrátníku, kdy příliš silný svěrač zabraňuje odchodu natrávené potravy do dvanáctníku. Nejčastěji je to potíž odstavených štěňat při přechodu na tuhou stravu, ale může se to také projevovat jako chronické onemocnění u dospělých jedinců.

Příznaky:

zvracení pevných částí potravy, tekutou stravu tráví psi normálně.

Jedinou možností léčby je operace. K tomuto onemocnění jsou náchylní mladí boxeři.

Zdroj:hafici.cz

Onemocnění zažívacího ústrojí-2.část

21. srpna 2008 v 18:53 | Lilka |  Psí nemoci
V druhé části se budeme zabývat dolním trávicím ústrojím, které se skládá ze střev (tenkého a tlustého), dvanáctníku, konečníku a řitního otvoru.


Základní příznaky onemocnění:

zvracení
průjem
vyčerpanost

Akutní onemocnění tenkého střeva

Je to onemocnění poměrně běžné a projevuje se jako ucpání střeva cizím tělesem nebo jako zauzlení střeva. Obě formy jsou velmi nebezpečné a vyžadují chirurgický zákrok.

Ucpání tenkého střeva cizím tělěsem

Projde-li předmět žaludkem, (kde byl pravděpodobně několik týdnů příčinou chronické gastritidy - občasného zvracení), nemusí ještě projít tenkým střevem.

Příznaky:
akutní zvracení
skleslost
kolika
zřejmá zácpa

Zauzlení tenkého střeva

Vyznačuje se stejnými příznaky jako ucpání cizím tělesem. Tenké střevo se samo peristaltickými pohyby zauzlí. V zablokované části střeva se přeruší krevní oběh. Neprůchodný úsek začne odumírat a musí být neprodleně chirurgicky odstraněn, jinak tato příhoda končí smrtí.

Campylobacterium

Tato bakterie napadá psy i lidi. U psů zpravidla vyvolává urputné průjmy, ale někdy žije ve střevě bez problémů. Dá se zjistit pomocí laboratorního vyšetření, a to kultivací vzorku trusu. Léčí se antibiotiky.

Chronická onemocnění tenkého střeva

Některá dlouhotrvající onemocnění se obtížně zjišťují a také léčí. Příčiny bývají velmi rozmanité - například kousek provázku nebo látky. Jakmile dojde k ucpání tenkého střeva, střevo se začne napínat a vytvářejí se vředy, hrozí i jeho proděravění a následný zánět pobřišnice.

Příznaky:

občasné zvracení nebo průjem
trvalý průjem
úbytek hmotnosti a proměnlivá chuť kjídlu
špatný vzhled srsti
záchvaty koliky

Každé ucpání střev vyžaduje chirurgický zákrok.

Choroby tlustého střeva

Tlusté střevo může být postiženo obdobnými onemocnění jako střevo tenké - nádory, cizí těleso, paraziti, záněty různého původu.

Příznaky:

vyčerpanost
opakované malé průjmy (hlen nebo i krev)

Jednou chorob je i hromadění potravy ve střevě. Příčinou může být citlivost a bolestivost sousedních orgánů, také bolestivé vyprazdňování (problém s análními váčky nebo onemocnění prostaty).

Někdy dochází k oslabení stěn a k vytvoření balónů, v nichž se hromadí trus. Tato choroba se nazývá megacolon, může být vrozená nebo to může být následek zánětu.

Léčba:

Léčba nejrůznějších zánětů tlustého střeva je dlouhodobá záležitost. Zvláštní léčbu vyžadují rovněž infekce.

Parvoviróza

Jedná se o poměrně nové onemocnění. Poprvé se objevilo roku 1978 v Anglii, Severní Americe a Austrálii. Jejím nositelem je virus Parvirus canis.

Příznaky:

těžký zánět tenkého střeva skrvavými průjmy
Zvracení, vysoké teploty (40 - 45°C)
malátnost
otupělost
nechutenství

Je nutné přijít k lékaři včas již při prvních příznacích jako je nechutenství, malátnost, vysoká teplota. Pokud se choroba nezjistí včas, může na ni pes uhynout.

Prevence:

Jedinou prevencí je očkování, a to štěňat ve věku 6-10 týdnů. Většinou se proti této nemoci očkuje hromadně v kombinované vakcíně (včetně virové hepatitidy, leptospirozy a psinky).

Výhřez konečníku

Je to velmi nebezpečný následek těžkých neléčených průjmů nebo zácpy či nádoru v konečníku. Část konečníku, podobná párku višňové až světle červené barvy, volně visí z řitního otvoru. Jakmile toto zjistíte, okamžitě navštivte veterinárního lékaře. Malé vyhřeznutí můžete napravit sami, ale není-li řitní otvor zřetelně vidět, neztrácejte čas jeho hledáním a zajděte k lékaři. Zpoždění bývá příčinou operativního odstranění vyhřezlé části.

Postup

1. okamžitě vyhledejte veterinárního lékaře

2. do té doby navlhčujte vyhřezlou část vatou namočenou v teplé vodě

3. malé vyhřeznutí můžete zasunout sami
Zdroj:hafici.cz

Alergie a kožní problémy

21. srpna 2008 v 18:45 | Lilka |  Psí nemoci
Statistické údaje jsou alarmující. Počet koček a psů, kteří trpí nejrůznějšími formami alergických reakcí a jiných kožních problémů, prudce stoupá. Je to jen náhoda?

Každý veterinární lékař vám dnes potvrdí, že alergické kožní reakce psů a koček, které dříve patřily mezi výjimečné diagnózy, se v současnosti stávají jedním z nejběžnějších onemocnění domácích mazlíčků vůbec. Bohužel - protože léčba alergických projevů u zvířat je stejně náročná jako u člověka, přičemž výsledky této časově i finančně náročné léčby jsou často značně tristní.

Základní anatomická fakta o kůži psů

Není velkého rozdílu mezi fungováním kůže lidské a psí. Stejně jako u člověka i psí kůže zastává v těle řadu důležitých funkcí, z nichž jednou z nejdůležitějších je funkce vylučovací. Zdravé tělo, lhostejno zda lidské, či psí, vylučuje všechny nepotřebné a škodlivé látky s pomocí ledvin, střev a plic. Ovšem ve chvíli, kdy je celý organismus natolik zanesen jedovatými odpady, že dojde k přetížení jater, ledvin i střev, přejímá vylučovací funkci právě kůže. Humánní i veterinární medicína označuje tuto situaci jako selhání imunitního systému.

Klasická veterinární léčba

Její přístup je značně neefektivní. Majitel psa s kožními problémy se snadno dostává do situace, kdy různí lékaři stanovují různou, někdy až protichůdnou diagnózu a tudíž i léčbu. Vyšetření krve s cílem nalezení konkrétního alergenu je nesmírně náročné a velice málo efektivní, protože i opakovaná vyšetření přinášejí zcela různé výsledky, takže v podstatě není možné průkazně a zcela jednoznačně zjistit, co vlastně alergické reakce vyvolává.

Mnoho majitelů v této souvislosti zmiňuje nekonečné podávání různých antibiotik a léčiv s obsahem kortikoidů, které sice vedou k okamžitému zlepšení, ovšem toto zlepšení je jen krátkodobého charakteru. Jakmile dojde k vysazení léčiv, nemoc propuká nanovo a při jejich dlouhodobém užívání účinnost postupně klesá, takže je nutné dávky stále zvyšovat pro udržení alespoň stávajícího stavu.

Tyto léčiva nejenže nepřinášejí uzdravení, ale dokonce patří k často označovaným alergenům (tedy látkám, které alergické reakce vyvolávají) a v případě kortikoidů je prokázáno, že při dlouhodobém užívání natolik zhoršují funkce jater a ledvin, že dochází k významnému zkrácení života organismu.
Ve jménu zisku

Mnoho laiků z řad chovatelů, ale i odborníků již delší dobu upozorňuje na tzv. základní problém - psí stravu. Tak jako jsme v zájmu obchodu ze všech stran bombardováni nepravdivými informacemi o lidské stravě (např. reklamní kampaně výrobců rostlinných tuků nahrazujících máslo), jsme stejně tak klamáni i výrobci psí, či kočičí stravy. Tato průmyslově vyráběná strava obsahuje řadu nebezpečných látek - konzervanty, antioxidanty, barviva. Na žádném pytli granulí, nebo masové konzervě také nenajdete žádnou zmínku o tom, že celá tato průmyslová výroba je založena na zpracování zbytkových surovin, které již nesmějí být použity pro výrobu lidské stravy. Kvalita těchto vstupních surovin získávaných výrobci z celého světa není určována kvalitou, ale nízkou cenou. V granulích a konzervách tak kromě reklamovaného obsahu najdete i riziková antibiotika, která byla podávána jatečním zvířatům, aby co nejrychleji a tudíž nejlevněji dosáhly jateční váhy a proměnily se na zisk, jedy z napadených obilovin, nebo toxické produkty bakterií a plísní. Ale ani reklamované blahodárné látky jako vitamíny, jsou často jen hrou na slepou bábu se spotřebitelem. Protože kvalitní přírodní vitamíny jsou drahou vstupní surovinou, která navíc neodolá vysokým výrobním teplotám, jsou do krmiv přidávány vitamíny umělé. Tyto umělé vitamíny jsou ale často jen obdobou obávaných "E" a ve skutečnosti nemají vůbec žádnou výživovou hodnotu, protože lidská ani psí játra je nedokáží syntetizovat (jsou pro tělo nezpracovatelné a tělo je tedy bez jakéhokoliv zisku vyloučí jako nepotřebné a organismus zatěžující chemické látky). Výsledek?
Plíživá smrt

Tělo psa po určité době vyčerpá své detoxikační (samočistící) možnosti a dojde k otravě organismu. Projevy jsou následující:
Zánět uší. Jako první, nebo více postižené je vždy levé ucho zvířete (stojíme-li za zvířetem).
Slzení očí a zánět spojivek.
Svědění kůže.
Zčervenání, zarudnutí kůže až vypadávání srsti v ohraničených plochách.
Zánět kůže, mohou se přidat další sekundární infekce.

Alternativní léčba

V případě alergií domácích mazlíčků se velice osvědčil homeopatický přístup, ale značných úspěchů je možné dosáhnout i s pomocí prostého "selského" rozumu.

Pro úplné vyléčení je nutné přestat krmit průmyslovou stravou a nasadit přísnou dietu, u zvláště těžkých případů se osvědčuje i jedno až třídenní půst zvířete. Dieta by měla spočívat v podávání zeleniny s detoxikačním účinkem (celer, petržel, červená řepa) v kombinaci s rýží, těstovinami, nebo vločkami. Důležité je, aby zvíře co nejvíce pilo, což pomůže odplavovat uvolněné jedy z těla ven. Vynikající je například čaj z kopřiv, nebo ostropeřce mariánského jako základ, rozhodně ale nepochybíte, pokud nakoupíte kvalitní bylinné detoxikační (čistící) směsi. Současně je třeba dodat pro život nezbytné vitaminy a prvky, protože zvířata většinou trpí jejich naprostým nedostatkem. Kvalitní vitamíny vyrobené z přírodních surovin nakoupíte v lékárně, většinou se jedná o jednotlivé vitamíny (multivitaminové tablety ignorujte). Jako další krok je přechod na přirozenou stravu. Nejlépe vyhoví maso z malých soukromých statků, protože ve velkochovech "produkovaná" zvířata jsou jako malé chemické bomby. Psi si ale rádi pochutnají třeba i na chlebu s máslem a často jedí i jablka, jahody apod. To vše dodá do těla psa důležité minerály a vitaminy a také energii z ještě "živé" nekonzervované stravy. Důležité je ovšem upozornit na základní fakt o průběhu takové léčby - v první fázi dochází k prudkému zhoršení v důsledku započetí zvýšeného vyplavování jedů z těla. Právě v takových případech je namístě půst - tělo nespotřebovává žádnou energii na trávení další stravy a všechna energie může být věnována na "úklid" organismu.

Náročné ale účinné

Nejspíš si říkáte, že tato cesta je extrémně složitá. Ano, z počátku je to tak. Chovatel je nucen zjistit si potřebné dávky vitamínů ve stravě (vzhledem k váze psa) a také se poučit o způsobu, jakým tělo tyto důležité látky zpracovává. Ruku v ruce s tím přichází často poznání, že i naše "lidská" strava je ve své průmyslově vyráběné formě často zcela "nestravitelná". A to je možná jedna z výhod této "léčebné psí kůry". Existuje totiž již značné množství chovatelů, kteří tímto způsobem pomohli nejen svému psu, nebo kočičce, ale také sami sobě ve svých chronických zdravotních potížích, které odolávají veškeré léčbě.

Protože vše, co bylo uvedeno výše, se netýká nějakých pochybných výrobců psích a lidských potravin, ale těch na trhu běžně dostupných, provázených často gloriolou renomované značky.
Zdroj:hafici.cz

Onemocnění zažívacího ústrojí-3.část

21. srpna 2008 v 18:16 | Lilka |  Psí nemoci
V této části se budeme zabývat nejčastějšími příznaky onemocnění trávicího ústrojí. Jsou jimi zácpa, průjem a zvracení. Také se budeme věnovat problému análních váčků.
Zácpa

Jedná se o běžnou potíž především starších psů. Zácpa se také může objevit u psů, kteří čekají delší dobu na vyprázdnění, kdy se většina vody vstřebá a stolice tím vyschne a ztvrdne. Příčinou zácpy může být nedostatek vody a vlákniny a málo pohybu.

Počáteční příznaky:

Skleslost
Velmi tvrdé výkaly
Vztyčený ocas při vyprazdňování
Vyhřeznutí konečníku

Při dlouhotrvajícím průjmu může pes vykazovat známky otravy. Jedná se o nechutenství a skleslost.

Pokud se pes nemůže vyprázdnit již sám vůbec, navštivte veterinárního lékaře.

Ovšem jedním z nejprostších léků a také prevencí jsou pravidelné procházky, protože pohybem se zrychluje činnost střev. Psům, kteří trpí často zácpou, se doporučuje zvýšit podíl vlákniny ve stravě. Přirozené vlákniny totiž absorbují vodu ve střevě a stolice je díky tomu objemnější, měkčí a snadněji se posouvá. Stačí přidat trochu obilovin. Pokud však přidáváte psovi do jídla vlákninu, bude potřebovat více vody než předtím. Proto se postarejte, aby měl dostatečný přísun tekutin.

Pozor! Projímadla účinná u lidí se u psů používat nesmí!! Projímadla mohou způsobit průjem a napáchat mnohem více škody než užitku.

Ve většině případů trvá zácpa jeden až dva dny. Trvá-li déle, pravděpodobně se jedná o závažnější problém - například zablokování střev apod. V tom případě byste měli navštívit veterinárního lékaře.

Namáhavé vyprazdňování nemusí být vždy důsledek zácpy. Psi se mohou těžce vyprazdňovat i při průjmu, nebo když se snaží vypudit kámen z močových cest.

Průjem

Na občasném průjmu není nic neobvyklého. Nejčastěji bývá vyvolán stravou jako důsledek přejídání nebo požírání potravy, na kterou pes není zvyklý.

Příčiny:

Strava
Střevní parazité
Virové onemocnění
Alergie na potravu
Poruchy trávení
Choroby jater a ledvin
Rakovina

Ve většině případů postačí na krátkou dobu vysadit všechnu stravu-ale ne vodu!!

Někdy je však průjem příznakem závažnějšího onemocnění, proto je dobré pozorovat, jestli pes nezvrací, nemá bolesti břicha a nepůsobí sklíčeně. Nezapomeňte mu také změřit teplotu. Jakákoliv odchylka od normálu (38,5°C) je příznakem infekce. Pozorujte také, jestli ve stolici není hlen či krev. Pokud zjistíte jakékoliv z těchto příznaků, navštivte veterinárního lékaře.

Zvracení

Zvracení je jedna ze základních obran organismu. Pes většinou zvrací, když snědl něco špatného nebo pokud zhltal jídlo příliš rychle. Může to být však také příznak nějakého závažnějšího onemocnění - například gastritidy. Pes ovšem mohl také pozřít něco jedovatého a v tomto případě jde o vteřiny. Pokud pes vypadá nemocně a nepřestává zvracet, měli byste neprodleně navštívit veterinárního lékaře.

Pokud pes jen snědl něco špatného, zvracení obvykle ustane do 24 hodin. Je dobré nasadit alespoň jednodenní hladovku, aby měl žaludek čas se zklidnit. Nesmíte však psovi odebrat vodu. Nesmí ji vypít moc najednou, ale pít musí. Pokud se po hladovce stav zlepšil, můžete přejít k tuhé stravě. Začněte však něčím dietním, například kuřecím masem, tvarohem a rýží.
Potíže s análními váčky

Anální váčky jsou kožní vychlípeniny, umístěné po stranách řitního otvoru. Hromadí se v nich páchnoucí tekutina, kterou psi používají jako pachovou značku. Obvykle se vyprazdňují společně se stolicí. Někdy se však nevyprázdní úplně, zvětší se a začnou bolet. Pes ve snaze váčky vyprázdnit tahá zadek po zemi - lidově sáňkuje nebo si začne hryzat místo pod ocasem. Pokud zjistíte, že váš pes má s análními váčky potíže, máte dvě možnosti, jak tuto situaci řešit. Buď můžete váčky vyprázdnit sami podle návodu (viz níže) nebo zajít k veterinárnímu lékaři a ten psovi uleví. Váčky se mohou také zanítit, proto je nutné jejich pravidelné vyprazdňovaní, má-li s nimi pes potíže.
Vyprazdňování análních váčků
Nasaďte si chirurgické nebo gumové rukavice
Jednou rukou pevně uchopte a zvedněte ocas
Druhou rukou nahmatejte, v poloze pět a sedm hodin, váčky
Položte ukazováček na jednu stranu váčku a palec na druhou
Jemně přitlačte k sobě a vymáčkněte obsah váčku ven
V téže ruce, kterou mačkáte, byste měli mít ubrousek nebo kousek gázy a do něj zachytit tekutinu

Stisk váčku by měl být dostatečný na vyprázdnění, ale neměl by být příliš silný, abyste nepoškodili stěny váčku nebo ho neprotrhli. Pokud si na tento úkon netroufáte, raději zajděte k veterinárnímu lékaři, který vám vyprázdnění může ukázat a naučit vás ho.
Zdroj:hafici.cz

Péče o klouby Vašeho psa

21. srpna 2008 v 17:31 | Lilka |  Péče o psa
Péče o klouby není vždy jednoznačná. Každý pes má trochu jiné potřeby, přičemž to záleží na mnoha okolnostech, např. plemeno, věk, využití psa a jeho styl života.

Malá plemena mají jiné nároky než velká a obří plemena. Jejich hmotnost není tak vysoká a tudíž ani zátěž na klouby není tak značná. Jejich problém nejčastěji spočívá v luxaci patelly, kdy se kolenní čéška vychyluje ze své fyziologické polohy. Tohoto stavu si všimneme, když pejsek začne kulhat a nebo chodit po třech. Dle míry postižení rozdělujeme toto onemocnění na několik stupňů. Při nižších stupních se čéška ještě sama navrací do fyziologické polohy, při vyšších stupních zůstává trvale přesunuta. Tento pohyb čéšky namáhá okolní tkáně a dochází k jejich poškozování. Proto je vhodné myslet na látky podporující regeneraci těchto tkání.


Velká a obří plemena psů zatěžují klouby značnou hmotností. Touto váhou jsou poškozovány nejen okolní tkáně, ale hlavně kloubní chrupavky, u kterých dochází k rychlejšímu opotřebování a různým deformitám. Opět je potřeba se zamyslet nad podáváním chondroprotektivních přípravků na regeneraci kloubních tkání. Tyto přípravky je vhodné podávat i v případě, kdy se klinické příznaky ještě neobjevují. Při výskytu klinických obtížích (kulhání, zhoršené vstávání, nechuť k pohybu apod.) jsou změny na chrupavkách již velmi rozsáhlé a jejich regenerace mnohem náročnější než při mírných změnách, které se klinicky neprojevují. Proto je velmi důležitá prevence.
Věk hraje velkou roli

U starších psů jsou změny na chrupavkách již rozsáhlé a jsou doprovázeny zánětem, který způsobuje bolestivost. Vlastní zánět navíc poškozuje chrupavku a další kloubní tkáně, proto je třeba kloub proti zánětu chránit. Efektivní regenerace poškozených tkání může probíhat pouze v kloubu, který není zatížený zánětem. Kloubní tkáně u mladších psů se regenerují mnohem lépe a snáze než u starších psů. Z tohoto důvodu je nutné klást velký důraz na prevenci a ochranu kloubů, dokud ještě nedošlo k velkému poškození. Pokud se vyskytnou výrazné klinické obtíže, lze předpokládat značné poškození kloubu. Při mírných změnách kloubních tkání jsou klinické příznaky velmi nepatrné a někdy jsou chovatelem snadno přehlídnuty. U štěňat a mladých psů mají chondroprotektivní látky význam zejména pro podporu vývoje a správné funkce kloubních tkání a hlavně pro potlačení predispozic kloubních onemocněních. U štěňat velkých plemen dochází k velmi rychlému růstu štěněte hlavně v období mezi 3. - 5. měsícem věku. V tomto období je velmi důležitá výživa kloubních tkání, protože štěňata někdy narostou velmi rychle a kostra včetně kloubů se nestačí dostatečně tvořit.

Využití psa a styl jeho života

Psy si pořizujeme z různých důvodů. Někdo chce psa na hlídání svého domu či jiného objektu a proto tito psi žijí celoročně venku a jsou vystaveni všem povětrnostním podmínkám. Zátěž na jejich organismus je tím pádem vysoká. Jiní lidé si pořizují psa pro sportovní účely - počínaje tancem se psem, přes agility, po spřežení apod. Dále si lidé pořizují psa do bytu jako společníky, zde hodně záleží na složení členů rodiny. Pokud se jedná o staré či o pracovně velmi vytížené lidi, není pohybový aparát psa přetěžován. Naopak žije-li pes v rodině s dětmi či s pohybově velmi aktivními lidmi, stává se ze života psa jeden velký pohyb. Tento pohyb není psovi na škodu, ale je potřeba pečlivě pečovat o jeho klouby, svaly, šlachy a vazy apod. Dalším důvodem vedoucím k pořízení psa přesněji řečeno feny je chovatelská vášeň. Chovatelé by si ale měli uvědomit závažnost svého rozhodnutí. Správně odchovat štěňata není vůbec jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Samozřejmě záleží na plemeni, jiné nároky mají např. štěňata pražského krysařík a jiné potřeby mají štěňata irského vlkodava.


O pohybový aparát je nutné pečovat nejen u všech plemen ale i u všech věkových kategoriích. Otázkou zůstává jak a kdy, proto je vhodné se poradit s veterinárním lékařem. U štěňat a mladých psů je důležitá prevence, u starších psů je potřeba rozsáhlejší léčba.


Připravila:

MVDr. Tereza Šnepová - Patron ca, s.r.o.
Zdroj:hafici.cz