Toulavý Mokasín

19. května 2008 v 17:23 | Lilka |  Kočičí příběhy
Mokasín je dalším (tedy předposledním) přírůstkem na marodku Marcele. Než dostal udělený azyl na marodce a než ho vůbec bylo možné chytit, měla ho "v merku" a z povzdálí se o něj dlouho starala Iva, která vám tu také tak trochu referuje o neradostném životě koček na rozhraní velkých chatových osad a ostrůvků"stáleobydlených" domů.

Mokasín - kde se vzal?

Nebojte se, nebude řeč o Indiánech, ale jako vždy o kočkách, resp. o kocourovi, o Toulavém Mokasínovi. Říkáte si, co je to za divné jméno?
Je to úplně obyčejný černý kocour. Žil si svým poměrně klidným toulavým životem kousek za Prahou. Měl, alespoň někdy, co jíst a když bylo opravdu ošklivo, měl i kde v suchu přespat.
Jeho kočičí život začal pravděpodobně úplně obyčejně. Narodil se toulavé číče a jako malé kotě ho adoptovali "letní chataři". Dokud byl malé a roztomilé kotě, žil si jako král. Měl co jíst, kde spát a měl i ruce, co ho hladily. Ale jak tak rostl a léto se pomalu chýlilo ke konci, zůstával čím dál tím déle a víc sám. Jeho "lidičkové" přestali jezdit a s nimi přestalo být jídlo, pelíšek i hlazení. Známe tyhle "dobré" lidi, co si na léto vezmou kotě a pak ho nechají na chatě s tím , že "to je přece kočka, ona si něco uloví".
A tak se Mokasín stal Toulavým Mokasínem. Stal se z něj velký kocour, lidem postupně přestal věřit a zdivočel, už se nenechal pohladit a k lidskému obydlí se přiblížil jen za účelem jídla. Věděla jsem o tomhle kocourovi, vždycky čekal a z dálky pozoroval, kdy už dosypu misky granulemi. Vypadal vcelku dobře až do loňského podzimu.

Mokasín - opelichaný černý kocour
Jednou večer jsem dosypala a pozorovala, jak se kočičí bezdomovci pomalu sbíhají na večeři. Mokasín seděl jako vždy v povzdálí a mě připadal nějaký divný. Když se konečně přiblížil, zjistila jsem, že má nateklou tlamičku a jako by slintá.
Pravděpodobně zánět dásní , či "něco" zapíchnutého u zubu, nevím přesně, dobrovolně na sebe sáhnout nenechá. A tak začala odchytová akce. No nebudu to protahovat. Kocour jako kdyby věděl, co na něj chystáme, zmizel, přestal chodit na jídlo.
Uplynul podzim a plynula zima a mě bylo jasné, že Mokasín už asi nepřijde. Bylo mi to líto. Ale znáte to, když už jsem na něj skoro zapomněla a vzdala se naděje, že se ještě někdy objeví, kde se vzal tu se vzal, byl zpátky.
Bohužel se vrátil v tak hrozném stavu a byl na tom tak špatně, že se nám dokonce podařilo ho vcelku bez problémů odchytit. A teď se dostávám k tomu, proč dostal jméno Toulavý Mokasín.
Kromě toho, že měl takový svrab v uších, že mu skoro nebyly vidět, zánět kůže, blechy, vši a další parazity, měl tlapky rozežrané do živého masa, pravděpodobně nějaká kvasinková infekce či co. Vypadal tak hrozně, že jsem mu nedávala žádnou naději. Kocour nicméně putoval k veterináři a od veterináře, který mu k mému velkému překvapení"dal šanci", se kocour přesunul kam jinam než k tetě Marcela na marodku do Holosmetek. A tam je dodnes.

Mokasín - rozežrané tlapky
Od počátku bylo jasno, že výsledek je nejistý a léčba bude zdlouhavá, Mokasín dostal léky, musíme používat pouze silikonové stelivo (obyčejné stelivo se lepí na rány a brání hojení), bylo třeba kocoura oddělit od ostatních, aby je nenakazil a "nezablešil" - nemohl dostat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nic proti blechám a vším, a tak mu je Marcela s Bárou vybíraly ručně, musel být i ostříhán. Ale Toulavý Mokasín má tu nejlepší péči a pomalu, ale jistě míří k tomu, že z něj zase bude kocour s velkým K.
A že pořád čekáte na vysvětlení proč Toulavý Mokasín? No protože má na nožkách botičky - mokasíny. Má packy v tak děsném stavu, že se mu do nich zachytávalo všechno, na co šlápnul, a Mokasín si to pečlivě vykusoval, a tak se packy nehojily a bolely. A tak dostal mokasíny, tedy dostává mokasíny alespoň na dobu, než se z nich vyzuje, ale stejně se mu musí měnit.
Mokasín musí mít i teď silikonové stelivo a TAK PROSÍME, NEZBÝVÁ Vám doma nějaké? Oproti normálnímu stelivu je, jak jistě víte, silikonové stelivo drahé, a tak se nám Mokasín začíná (samozřejmě že to myslím v dobrém) prodražovat. Prosím tedy, jak jinak, o pomoc - Mokasín si to zaslouží, je to statečný a krásný kocour, a už zase díky Marcelině péči získává důvěru v lidi, občas se nechá pohladit.
Děkujeme, Iva

Mokasín - zprávy z bojiště

Když jsem ho viděla prvně, byl to"ten černej od Ivy s packama". Pak jsem si nějak nemohla vzpomenout, jak ho přesně definovat."Opsala" jsem to tedy"Je to ten, co bude muset asi dostat mokasíny..." a odtud byl k pojmenování Mokasín už jen krok. No co, kočky na marodce fasují různá (ba občas i hrůzná) jména. Z poslední doby třeba: Papoušek Trefa, Vatina, Divnokočka, Puclík, Kejvavej František…
Tak tedy Mokasín. Na první pohled starý a zhuntovaný, vyděšený kocour, jeden špičák zlomený, uši zjizvené... srst velmi jemná a slepená a tvořící ostrůvky plsti, takže první pohled na kocoura mi připomněl sbírku fotografií kožních chorob. Chyba lávky. Hnis z tlapek slepil srst, stavu kůže také moc nepomohl a nějaká malá zvířátka tu byla navíc, toť vše. Také s věkem to nemusí být tak hrozné, jak se zdálo, kocour byl ale vyhublý a odvodněný. Oči zapadlé, v nich zánět, rýma, tak nějak mi připomněl Čertíka od paní Černé. V zadní noze díra pod kůži.

Mokasín - zánět v očích
Největším problémem jsou zjevně packy. Na tlapkách je hnisavá krusta čehosi, nechce na nich ležet a zalamuje je pod sebe,"chodidlem" nahoru, odtud ta zničená srst a špatná kůže na hrudníku a bříšku. Po vyčištění a působení masti, která"žere" mrtvou tkáň, zjišťujeme rozsah škod. Na obou předních tlapkách mu prakticky chybí ten velký polštářek, zbývá ho jen krajíček vzadu, prstíky jsou v trochu lepším stavu. Přikláníme se už spíš k názoru, že jde o poškození mechanické, kus odumřelé tkáně z polštářku ještě visel na tlapce. Spálenina, poleptání? Kdo ví, my ne a kocour nepoví.
Po delším ošetřování se z šedožluté hmoty (na začátku) a"rozblemcané přetékající růžovosti" (po pár dnech) vynořila celkem ohraničená, tvarově odpovídající růžová tkáň, živá, krvácející. Každodenní mazání a vybírání silikonu je samozřejmostí. Teprve tehdy jsme si troufly rány zakrýt. "Jít na Mokasína" znamená čtyřruční hru, ovšem ne na piano, ale mezi fáčem, nůžkami, mastí a kocouříma zubama... Mokasín se před každým ošetřením pokusí"uklidit", první věcí je tedy sebrat mu toaletu, do které prchá. Vylovit kocoura a držet pevně. Druhá ruka chytí tlapku, třetí narovná, chytí za špičku, za srst seshora, čtvrtá vybere silikon a vyčistí ránu, namaže mast, pátá... ale houby. Nebo totéž jen se zpestřením o odmotání"fáče", zutí botičky, odmotání dalšího"fáče", čištění a pak zamotáme, zamotáme … Pak chvíli"pochovat", Marcela zatím uklidí klec, dá nové podložky či hadry a silikon do záchůdku a vyděšený kocour už ochotně skáče zpět do své voliérky.
Ze začátku zvedal obuté nožičky překvapeně do výšky, udivený, co se to stalo. Mokasín je pacient ukázněný, přesto je ale silikon a čisté prostředí nutné, nevíme nikdy, kdy se mu podaří botičky sundat a kdy v nich vydrží. Je to trošku sporné, rána potřebuje dýchat, ale nepotřebuje se zalepovat kdečím, děláme kompromisy a tiše se snažíme odhadnout, jak dlouho bude tělu trvat, než vytvoří náhradu za rohovinový polštářek. Zajizví se to, nebo trochu doroste? Ale i takové kočky už u nás v minulosti byly a příroda je mocná čarodějka…
Snad vydrží ledviny a Mokasín se po dlouhých útrapách dostane zas do kondice. Zranění bylo zjevně staršího data a kocour ve smečce venkovních volně běhajících přitoulaných zvířat, která jejich"majitel či spíše krmič" sice přikrmuje, ale která by bez Iviných intervencí veterináře nikdy neviděla, neměl šanci na zlepšení, čekalo by ho postupné zhoršování a umírání. Pán s ním dokonce vyrazil i na veterinu, ale ošetřování v jedné osobě jako laik nezvyklý s kočkami takhle manipulovat, to opravdu nemá šanci zvládnout. Je to alespoň na dva věci znalé lidi. Mokasín je tedy na marodce, a pokud tlapky zarostou a"celá kočka" vydrží, bude hledat i nový domov. Do té doby nás čeká ještě dlouhá cesta.
Opravdu už zase žebráme, o silikon, jehož zásoby jsou dobrané do dna, ale také o savé podložky (zbývají čtyři ), či o "hadry" typu ložní prádlo, ručníky, utěrky. Pračka od dárců z Kladna už se statečně zakusuje do hromad"marodkohadrů", takže pratelné a žehlitelné látky se"recyklují", dokud to jde, ale stále je jich málo. Kromě stálice Sněženky je Mokasín dalším významným spotřebitelem. A pokud by někomu přebývaly, z neuváženého nákupu či tak podobně, ochranné botičky na psí tlapky nejmenší velikosti (teď má Mokasín obutí značky Karlie), udělal by nám velkou radost, i ty by totiž bylo třeba střídat a čistit, máme jen dvě.
Mokasín už si zvyká na pobyt na marodce, po prvním vyděšeném útěku, kdy skákal po místnosti, nechával po sobě krvavé otisky a snažil se chytající ruce"sežrat",už pochopil, že ho nechceme zabít a ačkoliv ošetřování vůbec není příjemné, neohrožuje ho. Že lidé taky nosí plné mističky a pokoušejí se hladit. Pohladit už se opravdu nechá, je opatrný, ale statečně papá, ve voliérce si připadá v bezpečí a zvyká si na dočasnou paničku i na ošetřování. Je statečný, trpělivě snáší bolest a ačkoliv ty tlapky musí bolet opravdu hrozně, kromě chvil, kdy zazmatkuje, se nám nesnaží ublížit. Je pod antibiotiky, stále občas trpí průjmy, na kastraci si počkáme opravdu ještě dlouho, ale jeho stav i packy se lepší. Také ho začínají zajímat kočky okolo, když ho chovám, pokukuje po ostatním osazenstvu marodky se zájmem, snad jsme na dobré cestě.
Tak to jsou"zprávy z bojiště", Bára.
Zdroj:kocky-online.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | Web | 19. května 2008 v 18:39 | Reagovat

ahoj chceš být u mě ve virtuálním klubu zvířat?jestli ano,tak klikni na web

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama