Březen 2008

Jedovaté látky

27. března 2008 v 14:33 | Lilka |  Kočičí nemoci
Jedovaté látky se mohou dostat do těla různým způsobem.Hlavními způsoby přenosu jsou nadýchání,kontakt s pokožkou a požití.

Vdechnutí

Většinou se jedná o jedovaté plyny jako kysličník uhelnatý.Kysličník uhelnatý narušuje přenos kyslíku červenými krvinkami a může dokonce vyvolat smrt udušením.Typickými symptomy otrav nadýcháním jsou roztřesené nohy a bledé namodralé sliznice.Kočka potřebuje okamžitě čerstvý vzduch.

Kontakt s pokožkou

Množství jedů rozvíjí škodlivé účinky,když se dostane do styku s kůží kočky.To platí například pro kyseliny a louhy.
Domácí olej,kyselina z baterií a průmyslové kyseliny mohou u koček vyvolat těžké projevy intoxikace.Obzvlášť ohroženy jsou oči,ale i kůže může při přímém kontaktu s kyselinami utrpět vážné poleptání.Pokud kočka přišla do styku s kyselinou, je třeba ji ihned důkladně umýt a dopravit k veterináři.I louhy,jako například louh sodný,mohou vyvolat těžká poleptání pokožky.Můžete se pokusit neutralizovat postižené místo na těle octem a opláchnout ho velkým množstvím čisté vody.Pak ihned dopravte kočku k veterináři.

Požití

Požití jedu tlamičkou hraje rovněž důležitou roli.Existuje mnoho účinných látek,které kočky pozřou při olizování nebo přímo, a ty jim pak v těle napáchají velké škody.Jedná se například o insekticidy,jedy na krysy nebo jedy na hlemýždě.Také léky bychom měli mít pečlivě schované.Mnoho léků určených pro lidi je pro kočku jedovatých.
Někdy je užitečné přimět kočku ke zvracení.Tak se z těla vyloučí toxické substance,které se již nacházejí v žaludku, a pak nemohou plně rozvinout své toxické účinky.Kočku přimějeme ke zvracení podáním teplé vody s kuchyňskou solí(5 až 6 lžiček na šálek vody).
Jsou ovšem situace,kdy je zvracení zbytečné nebo dokonce škodlivé:
  • -pokud kočka pozřela jed před více než dvěma hodinami,nemá zvracení smysl,jelikož toxické látky již byly vstřebány do těla
  • -po požití kyselin a louhů nesmí kočka zvracet v žádném případě,zvracením by se leptavé substance dostaly zpět do jícnu a ústní dutiny a způsobily by další škody
  • -při symptomech poruchy centrální nervové soustavy jako křečích a bezvědomí není rovněž zvracení namístě,protože hrozí nebezpečí udušení.

Koupání

27. března 2008 v 14:22 | Lilka |  Péče o kočku
Kočku nekoupejte,pokud to není vysloveně nutné.Hlavně ne malé kotě, protože by mohlo prochladnout a dostat zápal plic.Pokud má znečištěný zadeček,stačí jej omýt vlažnou vdou a dokonale osušit.Jestliže je koupel nevyhnutelná,připravte si všechny pomůcky:podložku do vany,speciální kočičí šampon,nádobu na oplachování a velký froté ručník.V koupelně musí být příjemně teplo.Do vany napusťte asi 10cm teplé vody.Smíchejte trochu šamponu s vodou a kočku polijte od krku směrem dolů a dozadu.Dávejte pozor,aby se voda nedostala kočce do uší a očí.Šampon vmasírujte do srsti.Hlavu umyjte jen hodně navlhčenou žínkou.Potom kočku důkladně opláchněte velkým množstvím teplé vody a zabalte ji do ručníku.Pokud to kočka snáší,vyfénujte ji.Po koupeli držte kočku v teple a pokud chodí ven,pusťte ji až druhý den.Pokud nepovažujete za nutné kočku koupat,stačí řádně vyčesávat a kartáčovat srst,občas suchým šamponem srst odmastit a znovu řádně vyčesat.

Čištění zubů

27. března 2008 v 14:21 | Lilka |  Péče o kočku
U koček je mléčný chrup nahrazován dospělým mezi čtvrtým a šestým měsícem života.Tento proces je dobré kontrolovat.Při každoročním očkování požádejte veterináře o kontrolu chrupu kočky. Čištění zubů je prevencí proti tvorbě zubního kamene.Kočky mohou trpět také zubním kazem,či záněty krčku.Ideální je čistit zuby jednou týdně. Zuby můžete čistit speciálním zubním kartáčkem,nebo prstem obaleným v mulu nebo kousku hrubého vlákna.K čištění používejte speciální zubní pastu pro zvířata nikoli pro lidi.Můžete použít také jen slanou vodu. Čistěte na zevních ploškách zubů při sevřených čelistech.Tam ústí slinné žlázy a usazeniny jsou zde největší.Pokud však vaše kočka již zubní kámen má,nechte jej odstranit u veterináře a začněte s čištěním, aby se žádný nový kámen nevytvořil.

Čištění očí

27. března 2008 v 14:20 | Lilka |  Péče o kočku
Oči koček jsou normálně suché,jen vyjímečně najdete malý ospalek,který odstraníte kouskem vaty nebo tamponkem,namočeným v převařené vodě.Oči vytírejte vždy směrem k nosu.Plemena s krátkou lebkou-hlavně perské kočky-mají sklon k nadměrnému slzení.Takovým kočkám je třeba oči čistit častěji i několikrát denně.

Stříhání drápků

27. března 2008 v 14:12 | Lilka |  Péče o kočku
Pokud má kočka možnost si drápky obrušovat sama, stříhat je nemusíte. Pokud však drápky přerostou,kočka se jimi zachytává o tkaniny,někdy se mohou až zapichovat do polštářků tlapek.Potom je třeba drápky zkrátit. Doporučuji investovat do dobrých kleštiček,kterými drápky zkrátíte jen o jejich hrot.Musíte dát velký pozor,aby jste nezastřihli do růžového lůžka,které je dobře vidět,protože prosvítá drápem.Střihnutí je velmi bolestivé a krvácející zranění.
Zdroj:jamis-kocky.net

Péče o srst

27. března 2008 v 14:11 | Lilka |  Péče o kočku
Kočka by na pravidelné česání měla být zvyklá již od kotěte..Majitelé koček by se měli snažit,aby pravidelná údržba srsti byla pro jejich mazlíčky příjemným rituálem.Kartáčování a česání provádějte,když je kočka najedená a odpočatá,zkrátka v pohodě.Při česání na kočku mluvte a chvalte ji.
Péče o dlouhou srst:Dlouhou srstí rozumíme srst perských koček.Tato péče je nejsložitější,protože musí být prakticky každodenní.Srst perských koček má sklon k plstnatěji,je dlouhá a jemná a to jak krycí srst,tak i podsada.K péči o dlouhou srst budete potřebovat kovový hřeben,štětinový kartáč a pudr.Nejprve pročešte srst hřebenem,proti směru srsti.Zvláštní pozornost je třeba věnovat břichu a slabinám,kde se tvoří nejčastěji smotky.Srst na krku rovněž češte proti směru.Když je srst důkladně rozčesána,vykartáčujte ji kartáčem po směru růstu.Ocas je třeba česat velmi opatrně,aby nedošlo k vytrhání chlupů.Asi jednou týdně srst napudrujte a důkladně vyčešte.Odstraníte tak nečistoty a mastnotu.
Péče o polodlouhou srst:Polodlouhou srstí rozumíme srst mnoha plemen náležejících do skupiny polodlouhosrstých koček.I když se geneticky jedná o dlouhou srst,její kvalita je jiná,než srst koček perských.Většina polodlouhosrstých koček má velmi málo podsady,případně vůbec žádnou.Polodlouhosrstou kočku stačí jednou týdně vykartáčovat kartáčem z pravých štětin.Límec a ocas pročešte hřebenem,ocas velmi opatrně.Srst na ocase dorůstá velmi dlouho.Častější vyčesávání mrtvých chlupů provádějte v době línání.Kočka by totiž velmi mnoho chlupů spolykala.
Péče o krátkou srst:Péče o krátkou srst je poměrně jednoduchá.Postačí,když srst jednou týdně vykartáčujete na celém těle kočky,včetně břicha,po směru srsti.K uhlazení srsti a odstranění mrtvých chlupů při línání lze použít gumový kartáč.Ten však používejte velmi opatrně.Jste-li chovatelé siamských nebo orientálních koček,pořiďte si jelenici,která srst krásně uhladí a dodá jí lesk.Velmi opatrně je třeba zacházet se srstí rexe.Na tuto srst se doporučuje textilní kartáč a jelenice,i ty však používejte velmi opatrně,protože srst rexů je lomivá a nemají jí mnoho.
Zdroj:jamis-kocky.net

Otrava

27. března 2008 v 14:09 | Lilka |  Kočičí nemoci
Jedovaté látky se mohou dostat do těla různým způsobem.Hlavními způsoby přenosu jsou nadýchání,kontakt s pokožkou a požití.

Vdechnutí

Většinou se jedná o jedovaté plyny jako kysličník uhelnatý.Kysličník uhelnatý narušuje přenos kyslíku červenými krvinkami a může dokonce vyvolat smrt udušením.Typickými symptomy otrav nadýcháním jsou roztřesené nohy a bledé namodralé sliznice.Kočka potřebuje okamžitě čerstvý vzduch.

Kontakt s pokožkou

Množství jedů rozvíjí škodlivé účinky,když se dostane do styku s kůží kočky.To platí například pro kyseliny a louhy.
Domácí olej,kyselina z baterií a průmyslové kyseliny mohou u koček vyvolat těžké projevy intoxikace.Obzvlášť ohroženy jsou oči,ale i kůže může při přímém kontaktu s kyselinami utrpět vážné poleptání.Pokud kočka přišla do styku s kyselinou, je třeba ji ihned důkladně umýt a dopravit k veterináři.I louhy,jako například louh sodný,mohou vyvolat těžká poleptání pokožky.Můžete se pokusit neutralizovat postižené místo na těle octem a opláchnout ho velkým množstvím čisté vody.Pak ihned dopravte kočku k veterináři.

Požití

Požití jedu tlamičkou hraje rovněž důležitou roli.Existuje mnoho účinných látek,které kočky pozřou při olizování nebo přímo, a ty jim pak v těle napáchají velké škody.Jedná se například o insekticidy,jedy na krysy nebo jedy na hlemýždě.Také léky bychom měli mít pečlivě schované.Mnoho léků určených pro lidi je pro kočku jedovatých.
Někdy je užitečné přimět kočku ke zvracení.Tak se z těla vyloučí toxické substance,které se již nacházejí v žaludku, a pak nemohou plně rozvinout své toxické účinky.Kočku přimějeme ke zvracení podáním teplé vody s kuchyňskou solí(5 až 6 lžiček na šálek vody).
Jsou ovšem situace,kdy je zvracení zbytečné nebo dokonce škodlivé:
  • -pokud kočka pozřela jed před více než dvěma hodinami,nemá zvracení smysl,jelikož toxické látky již byly vstřebány do těla
  • -po požití kyselin a louhů nesmí kočka zvracet v žádném případě,zvracením by se leptavé substance dostaly zpět do jícnu a ústní dutiny a způsobily by další škody
  • -při symptomech poruchy centrální nervové soustavy jako křečích a bezvědomí není rovněž zvracení namístě,protože hrozí nebezpečí udušení.
Zdroj:jamis-kocky.net

Ústní hygiena

26. března 2008 v 17:50 | Lilka |  Péče o psa
Pečovat o hygienu dutiny ústní u psa je velice důležité, neboť správnou prevencí můžeme předejít zánětlivým onemocněním dutiny ústní.
Měkká strava, kterou psa krmíme, podporuje tvorbu zubního plaku, pes nemusí kousat, a tím nedochází k mechanickému čistění zubů. Pokud není zubní plak odstraněn mechanicky, dochází k narůstání vrstev plaku a postupně k tvorbě zubního kamene.
Zubní kámen odtlačuje sliznici dásní, brání její správné výživě a tím napomáhá rozvoji zánětu dásní. Postupně dochází k odhalení krčků zubů, na kterých ulpívají zbytky jídla, zánět postupuje do hlubších vrstev, může dojít k vytvoření hnisavé píštěle.
Příznaky: silný zápach z úst psa, zarudlý pruh lemující řadu zubů, obnažené krčky zubů, slinění, krvácení dásní, často neochota přijímat potravu, neboť zánět dásní je velmi bolestivý.
Prevence: umožnit psovi mechanické čistění zubů a to podáváním vhodných žvýkacích kostí, např. z hovězí kůže, telecích kloubových kostí, do jisté míry pomáhá i tvrdé pečivo nebo je možné zakoupit různé žvýkací pamlsky, které snižují riziko nárůstu zubního kamene, některé přímo obsahují i směs enzymů, které zubní plak rozpouštějí a odstraňují. Kosti jsou vhodné co největší, aby je pes opravdu ohlodával, ne rozkousal za krátkou dobu. Postačí podat 1x týdně.
Každý pes má jiný sklon k tvorbě zubního plaku a tím následně i k tvorbě zubního kamene. Můžeme rovněž provádět čistění zubů a masáž dásní pomocí gumového prstu, jsou k dostání rovněž zubní kartáčky, toto je však nutné učit psa postupně (již od štěněcího věku). Existují i některá speciální krmiva, která svým složením a prostorovým uspořádáním vlákniny snižují kumulaci zubního plaku a kontrolují zápach z tlamy.
Důležitou složkou prevence je pravidelná kontrola dutiny ústní našeho psa a při zjištění zánětlivého onemocnění návštěva veterinárního lékaře.
Zdroj:www.psi-kocky.cz

Očkování štěňat

26. března 2008 v 17:46 | Lilka |  Péče o psa
Očkování štěňat je velmi důležitá záležitost. Protože se stále setkávám u chovatelů i některých kolegů se schématem poněkud zastaralým a dogmatickým, chtěla bych shrnout několik známých a stále platných skutečností a upozornit na nová zjištění a možnosti. Část protilátek prochází placentou do plodu. Je to ovšem jen velmi malý podíl. Nejdůležitější je prvních 24 hodin po porodu, kdy je sliznice střeva prostupná pro protilátky z mleziva. Tato prostupnost den ode dne klesá.
Takto získané protilátky udržují vysoké hladiny v krvi štěněte přibližně do šesti týdnů, pak postupně klesají. Z tohoto důvodu žádný z výrobců nedoporučuje očkovat před 6. týdnem stáří. Nedoporučují to ani zkušení veterináři. V tomto období můžete potencovat mateřskou imunitu pasivní cestou, tj. aplikací imunoglobulinů - protilátek - injekční formou. Dávkování je podle hmotnosti a cena je vyšší než u vakcinace. Štěně protilátky vstřebá z podkoží během dvou dnů a tím se už existující mateřské protilátky zvýší o protilátky podané injekčně.
Bulteriér - CHS Trojský kůňNa trhu jsou české i zahraniční výrobky s různě dlouhou dobou účinnosti jeden až tři týdny. Aplikaci můžete bez problému několikrát opakovat. V chovech nebo lokalitách s výskytem parvovirózy je možné začít po šestém týdnu očkovat vakcínou proti parvoviróze. Protilátky proti parvoviróze mají nejkratší dobu rozpadu, takže po šestém týdnu jejich hladiny prudce klesají. Několik výrobců dodává na trh speciální vakcíny pro štěňata s upraveným a vysoce koncentrovaným virem. Vakcinační virus musí být velmi koncentrovaný, neboť v případě přetrvávající mateřské imunity se část vakcinačního viru (případně všechen) naváže na cirkulující protilátky. Zbytek viru podráždí imunitní systém štěněte k tvorbě protilátek, která je ovšem v tomto období slabá. Vzniká tzv. imunitní okno. Štěně nemá mateřské protilátky, neboť' část se rozpadla a zbytek se navázal na vakcinační virus. Tuto skutečnost potvrzují všichni zkušení veterináři a dobří praktici. Kvůli imunitnímu oknu je třeba opakovat očkování za 14 dní po první dávce. V této době již štěně nemá (nebo téměř nemá) mateřské protilátky. Opět je vhodné použít speciální štěněcí vakcíny. Velmi často se setkávám v tomto raném období s užitím vakcín pro dospělé psy. Koncentrace viru je většinou nižší, než aby prorazila mateřskou imunitu. Navíc jsou vakcíny většinou polyvalentní. Obsahují tři a více vakcinačních virů, případně bakterií. Není vhodné zatěžovat šestitýdenní štěně polyvalentní vakcínou, navíc protilátky proti ostatním nemocem (psince, hepatitidě, leptospiróze) mají delší poločas rozpadu, takže přetrvávají do 8-9 týdnů. Také se setkávám s tím, že opětovná vakcinace neproběhne za čtrnáct dní, ale za 3-4 týdny, čímž se prodlužuje imunitní okno, nejrizikovější období v životě štěněte. Lépe neočkovat nic, než provést revakcinaci až za 4 týdny.
V šesti týdnech máte tedy možnost použít pasivní imunitu a potencovat protilátky v krvi štěněte bez zátěže imunitního systému, anebo se rozhodnout pro některou ze speciálních štěněcích vakcín. Nejčastěji proti parvoviróze, případně proti psince a parvoviróze. Imunitní systém štěněte je schopný dostatečné odpovědi na vakcínu po dvanácti týdnech stáří. Ať použijete kterýkoliv systém, ve 12 týdnech musíte očkovat znovu a od začátku, tentokrát již vakcínami pro dospělé psy. Vznikají tedy tyto možnosti:
Pasivní imunita
- ve stáří 6 týdnů a 9 týdnů, ve 12 týdnech začínáme očkovat klasickou vakcínou.
Aktivní imunizace
- 6 týdnů stáří: proti parvoviróze nebo parvo+psinka, 8 týdnů: parvo+psinka, 12 týdnů: klasické očkování
- 6 týdnů: parvo+psinka, 8 týdnů totéž, 12 týdnů klasická vakcína.
Někteří výrobci a specialisté nedoporučují očkovat vakcínu proti leptospiróze před 12. týdnem stáří. Jednak je to dané zátěží této vakcíny, která dříve způsobovala nežádoucí reakce, jednak je to z nákazového hlediska zbytečné.
Přestože tyto informace dostáváme na přednáškách a seminářích, stále vidím v průkazech psů očkování vakcínou pro dospělé psy i proti leptospiróze u 6-8týdenních štěňat. Je to nadměrná zátěž pro štěně a navíc bez efektu. Méně je někdy více. Druhá důležitá skutečnost je přeočkování leptospiróry za 2-4 týdny. Týká se to pouze primovakcinace, tj. první očkování v životě musí být do 30 dnů přeočkováno. Totéž platí i v případě, že jeden rok vynecháte očkování. Imunita proti psince i parvoviróze vydrží déle než rok, imunita proti leptospiróze asi 13 měsíců.
Pokud se do roka nedostavíte na očkování, je třeba začít opět dvakrát. Podívejte se do očkovacích průkazů. Vakcína proti leptospiróze má většinou žlutou samolepku nebo žlutý proužek. Měli byste ji mít s datem maximálně 30 dnů od sebe. Poraďte se se svým veterinářem o všech možnostech, které vyplývají z nákazové situace ve vaší oblasti, z očkování vaší feny a ze stáří štěňat.
Prosím kolegy, aby se stále vzdělávali z časopisů, seminářů a konferencí a nepřihlíželi jen ke komerčním hlediskům.
Zdroj:www.psi-kocky.cz

Povel aport

26. března 2008 v 17:35 | Lilka |  Výcvik psa
Cíl cviku:
Pes sedí v klidu u levé nohy psovoda do doby, než dostane povel "Aport!". Psovod odhazuje předmět, pes stále v klidu sedí u nohy. Po vyslovení povelu pes vybíhá nejkratší cestou k odhozenému předmětu, uchopí jej a opět nejkratší cestou se vrací k psovodovi. S předmětem v tlamě pes usedá před psovoda, a až na povel "Pusť!" ochotně předá aport, na další povel "K noze!" usedá k levé noze psovoda.
Základy tohoto cviku lze nacvičovat již se štěnětem 3-4 měsíce starým, ve věku 6-7 měsíců je nutné tento cvik upevňovat.
Tento cvik nacvičujte zpočátku s vlastnoručně vyrobeným aportem. Použijte tenkou, dobře sající látku, do které zabalíte pro psa lákavý pamlsek, například kousek čerstvého masa. Aby pes o tento předmět získal zájem, nechte jej aport očichat, přičemž s vyslovením jména psa opakujte slovo "Aport!". Pokud pes nejeví o aport zájem, rozvažte látku a dejte mu pamlsek ochutnat. Zpočátku cvik nacvičujte na šňůře 2-3 m dlouhé. Aport odhazujte na vzdálenost 1-2 m ve chvíli, kdy jste si jisti, že štěně o něj jeví zájem, za současného vyřknutí povelu "Aport!". Když štěně aport uchopí, pochválíme jej a za současného povelu "Ke mně!" jej jemně přitahujeme. Aport štěněti odeberte s vyřknutím povelu "Pusť!", látku rozvažte a psa pamlskem odměňte. V této fázi opakujte cvik 1-5x denně před krmením, pokud štěně stále jeví zájem o aport. Pokud se zájem zmenší, cvičení ukončete.
Později použijte dlouhé vodítko nebo šňůru a aport odhazujte do vzdálenosti 4-5 m, cvik je stejný, jako při odhazování do kratší vzdálenosti, pouze při odebírání aportu přinuťte psa sednout. Po zvládnutí nácviku aportu s přitahováním vodítka začněte s nácvikem, kdy aport odhazujete do vzdálenosti asi 10 m, pes má stále připnuté dlouhé vodítko, ale jeho konec leží na zemi tak, aby ho psovod mohl přišlápnout pro případ, že by pes chtěl s aportem odběhnout.
Pokud se pes spolehlivě s aportem vrací k psovodovi, je možné začít s nácvikem aportování lehké činky. S činkou je nutné štěně seznámit ještě před nácvikem, můžete se o ni se psem přetahovat nebo mu ji ponechejte ke hraní. V začátku nácviku s činkou na ni navažte látku s pamlskem, ale psa odměňujte pamlskem, který máte v kapse. Při odměňování předstírejte, že jde o přinesený pamlsek. Později látku sundejte a činku pouze pamlskem potřete, aby z ní pes cítil jeho pach, v další fázi cviku již činku nepotírejte. Nezapomeňte však psa stále odměňovat a chválit za dobře provedený cvik.
V další fázi nácviku tohoto povelu je nutné naučit psa, aby vybíhal pro činku až po vyslovení povelu "Aport!". Vzbuďte v psovi zájem o činku a dejte mu povel "K noze!". Odhoďte činku, ale psa držte za obojek a nuťte jej sedět v klidu u nohy. Poté vydejte povel "Aport!". Při nácviku využívejte pomocné povely jako "Drž!" a "Ke mně!". Toto cvičení opakujte do té doby, než pes vybíhá za aportem pouze na povel.
V další fázi je nutné zaměřit se na to, aby pes bez povelu nepouštěl přinesenou činku z tlamy. Nácvik proveďte tak, že ve chvíli, kdy pes činku přinese jej přidržíte za obojek a druhou rukou mu mírně nadzvednete bradu. Přitom opakujte povel "Drž!". Činku odeberte po krátké chvíli s povelem "Pusť!". Pes musí s činkou sedět rovně před psovodem. Tento cvik opakujte do doby, než si jej pes důkladně neosvojí. Po správně provedeném cviku psa chvalte a odměňte jej pamlskem. Po odevzdání činky psovodovi by měl pes přejít k levé noze psovoda a usednout. Tento úkon je možné nacvičit již předem, mimo nácvik povelu "Aport!".
Signál ruky:
Vykročte pravou nohou a pravou rukou ukažte do směru, kam jste aport odhodili.

Chůze u nohy bez vodítka

26. března 2008 v 17:33 | Lilka |  Výcvik psa
Nácvik chůze psa u nohy bez použití vodítka provádějte až poté, co pes bezvadně zvládne chůzi u nohy s vodítkem a reaguje okamžitě na všechny předchozí povely. Pes vám musí chodit těsně po boku, a pokud se zastavíte, měl by si bez použití povelu sednout. Při nácviku postupujte stejně, jako při chůzi u nohy na vodítku. Vodítko musí být stále volně prověšené. Jestliže pes reaguje správně na povely a vodítko se nenapíná, přejděte k nácviku chůze u nohy bez vodítka. Zpočátku odepněte vodítko tak, aby si toho pes nevšiml, a mějte je stále připravené, kdyby bylo potřeba psa znovu připnout. Během chůze zpočátku vydávejte povel "K noze!" a před zastavením povel "Sedni!". Pokud zjistíte, že pes chůzi u nohy bez vodítka ještě nezvládá, vraťte se k nácviku s vodítkem.
Zdroj:psijsoutady.blog.cz

Přivykání na obojek a vodítko

26. března 2008 v 16:39 | Lilka |  Výcvik psa
Přivykat štěně na obojek a vodítko začněte v době, kdy už je přizpůsobené životu v novém domově. První nasazení obojku nesmí být spojeno se žádným stresem, nasaďte ho štěněti, když čeká na něco příjemného. Poprvé můžete štěněti obojek nasadit například v době hry, a nechat mu ho jen pár minut. Pokud se pes snaží obojku zbavit, pokuste se ho zabavit tak, aby si obojku přestal všímat. Pokud však i nadále hru i vás ignoruje, obojek sundejte a s odstupem času pokus opakujte. Pokud se vám však podaří psa zabavit tak, že se přestane pokoušet obojek sundávat, ihned ho pochvalte a odměňte. Několikaminutové nasazování obojku opakujte v době hry či krmení několik dní, potom si štěně na obojek zvykne. Protože štěně roste velmi rychle, je nutné obojek často kontrolovat, aby neškrtil.

Poté, co si štěně zvykne na obojek, můžete je začít zvykat na vodítko. Všechny tyto úkony můžete provádět i doma, není nutné přivykat psa na vodítko při procházce. Ze začátku lze použít místo vodítka i kousek provázku, který přivážete na obojek. Vodítko nebo provázek poprvé připněte štěněti opět při hře a nechte jej, aby ho za sebou tahalo. Vodítko štěně při běhání mírně brzdí, ale na tento pocit si pes brzy navykne. Zpočátku se občas pokuste konec vodítka zvednout ze země, ale zůstaňte přitom v klidu stát. Pokud štěně akceptuje, že vodítko mu brání v pohybu od vás, pochvalte je a odměňte pamlskem. Potom můžete vodítko odepnout.
Zdroj:psijsoutady.blog.cz

Jak odnaučit koťátko škrábat sedačku

23. března 2008 v 21:56 | Lilka |  Výchova kočky
Odnaučit koťátko škrábat sedačku je časově náročné, ale vytrvalost a důslednost se vyplatí a toto nežádoucí chování lze odstranit. Určité základy výchovy by koťátko mělo mít již od původního chovatele, ale v novém prostředí je všechno nové a neprozkoumané, a to zvídavé koťátko ke škrábání láká.
Ideální je, když vašemu koťátku pořídíte škrábací strom nebo škrabadlo ještě před jeho příchodem do nového domova. Kočky moc rády šplhají, takže ideální je takové, které vede až ke stropu místnosti. Také myslete na to, že většina koček škrábe nejraději ve stoje, a to tak, že se postaví na zadní tlapky a přední tlapky natahuje dopředu, takže i tak je nutno škrabadlo uzpůsobit. Škrabadlo můžete buď koupit ve specializovaném obchodě, nebo si ho sami vyrobit. Jako základ škrabadla můžete použít kmen stromku zbavený kůry a slabých větví, nebo rouru od koberce. Ke škrabadlu připevníte odpočívadla a škrabadlo pevně ukotvíte ke stropu, nebo stěně místnosti. Kmen stromu nesmíte zapomenout omotat sysalovým provazem, nebo prádelní šňůrou, aby se po něm koťátku dobře šplhalo. Pokud nemáte v bytě moc místa, postačí například škrábací sloupek, nebo vhodně nalepený kus starého koberce.
Zkuste na škrabadlo nakapat pár kozlíkových kapek (postačí 2 - 3 kapky) do takové výšky, aby je koťátko cítilo při škrábání. Většinu kočiček kozlíkovy kapky přitahují přímo magicky. Seženete je v lékárně, stojí pár korun a uvidíte, jak vašeho kočičího miláčka bude najednou škrabadlo zajímat.
Nezapomeňte, že i když má vaše koťátko k dispozici škrabadlo či škrábací sloupek, je nutné mu drápky pravidelně zastřihovat. Po určité době by dlouhé drápky byly vašemu miláčkovi nepříjemné a zbytečně by ho podněcovaly ke škrábání nábytku.
Z počátku musíte počítat s tím, že i když budete mít doma nainstalované perfektní kočičí škrabadlo, koťátko může škrábat i jinde, než na místě k tomu určeném. Musíte však být trpěliví a vytrvalí. Vždycky když koťátko přistihnete při škrábání sedačky nebo nábytku, řekněte mu důrazně "ne" nebo "nesmíš" (vyberte si jedno slovo, které budete při zákazech používat) a ihned ho přeneste ke škrabadlu a buď jeho tlapkou nebo svoji rukou mu škrábání naznačte. Uvidíte, že když vytrváte, tak koťátko brzy zjistí, k čemu se škrabadlo používá a spokojeni budete vy i váš kočičí miláček.

Výchova kotětě a odnaučení nežádoucího chování

23. března 2008 v 21:47 | Lilka |  Výchova kočky
Od samého počátku bychom si měli uvědomit, že kočka není pes, a tak i způsob její výchovy a určitého nácviku chování tomuto musíme přizpůsobit. Kočka k vám nepřijde na povel, nebude na rozkaz svého pána sedět, lehat si, běhat, nepřijde na zavolání k noze, nebude aportovat, nebo dokonce hledat stopu. Ostatně pro jejich nezávislou povahu je také milujeme. To je důvod, proč my, lidé, máme kočky tolik rádi, baví nás je pozorovat a kočky si nás svou povahou dokáží lehce omotat kolem tlapek.
Pes chce vyhovět svému pánovi a často ho poslechne na slovo, oproti tomu kočka si ráda dělá věci po svém, protože jí to tak vyhovuje, nebo ji to prostě baví. To vše ale ještě neznamená, že se kočka nedá vychovat, a že bychom se měli stát obětí svého kočičího miláčka a nechat se v našem vlastním bytě či domě terorizovat. Kočka se samozřejmě do jisté míry vychovat dá, a to ke spokojenosti člověka i kočky samé. Nejlépe probíhá výchova a učení při hře, při aktivitách, které kočka dělá ráda. Při výchově je důležitá důslednost a věřte, že pokud budete trpěliví, výsledky se určitě brzy dostaví.
S výchovou je třeba začít již od útlého věku kotěte. Do věku třinácti týdnů by koťátko mělo být u své kočičí maminky a ostatních sourozenců, neboť právě tento věk je pro získávání nových zkušeností, dovedností a návyků nejdůležitější. Základní část výchovy poskytne svému kotěti už jeho matka. Naučí ho pečovat o svou srst, čistit si kožíšek, ukáže mu jak lovit, jak se bránit, jak si vyhloubit jamku pro vykonání potřeby a následně ji zahrabat, koťátko od ní okouká, kde si má brousit drápky atd. Od ostatních sourozenců se zase koťátko učí spoustu dalších dovedností např. i to, že kousat ostatní občas taky pořádně bolí, a tak se to vždy nevyplácí. Koťátko samozřejmě od prvních dní po svém narození přichází do kontaktu se svým člověkem. Chovatel se o koťátko stará, pečuje o něj, krmí ho, mazlí se s ním a koťátko tak získá pocit, že člověk je ten hodný a že mu může věřit. Proto je velice důležité zajistit, aby koťátko bylo do věku třinácti týdnů u původního chovatele, své matky a ostatních sourozenců, neboť předčasné odebrání kotěte od matky může vést ke spoustě zbytečných problémů. Toto období má na kotě velký vliv, proto je podstatné si před pořízením koťátka zjistit, v jakém prostředí vyrůstá.
Základy výchovy by tedy měl koťátku vštěpit již původní chovatel. Jakmile začnou koťátka chodit, připraví jim chovatel kočičí záchůdek, ukáže ho koťátkům a za pomocí matky kočky naučí koťátka záchůdek používat. Chovatel učí koťátka používat škrabadlo na obrušování drápků, vymezuje a určuje pravidla, kam koťátko smí a kam ne a učí ho spoustu jiných důležitých věcí. Ve věku třinácti týdnů by měla být koťátka již samostatná, měla by bez problémů používat kočičí WC, škrabadlo a měla by mí základy výchovy. To však neznamená, že si domů přivezeme naprosto vychované kotě, a tím pro nás výchova končí.
S výchovou koťátka začneme již ve chvíli, kdy si ho od původního majitele převezmeme a přivezeme si ho domů. Samozřejmě musíme počítat s tím, že koťátko je hravé a živé, v novém domově je všechno nové a neprozkoumané, a tak nebude jen vzorně sedět a čekat, co mu dovolíme. Takové koťátko se určitě s velkou vervou a zvědavostí vrhne do prozkoumávání bytu. Necháme koťátko byt v klidu prozkoumat, ale z povzdálí na ně dohlížíme a jsme důslední již od samého začátku. V momentě, když kotě začne s chováním, které je pro nás nepřijatelné (např. vyskočí na stůl, na kuchyňskou linku, začne okusovat kytku…..) řekneme mu důrazně NE nebo NESMÍŠ (případně slovo, na které bylo koťátko zvyklé u původního chovatele) a z daného místa ho sundáme. Důležité je vybrat si jedno slovo, které budeme pro tyto případy používat. Pro zákazy nepoužíváme jméno kočky. Na kočku nemusíme křičet, stačí ráznost našeho hlasu. Nebojte, vaše kočka to brzy pochopí a podle tónu vašeho hlasu pozná, že se vám nelíbí, co právě dělá. Pokud naše kočka dělá něco nežádoucího, můžeme vedle ní plesknout novinami, tlesknout, nebo použít vodu z vodní pistole. Nepoužíváme fyzické tresty a netrestáme kočku rukou, vedlo by to jen k zhoršení celé situace, kočka by se nás začala bát, vytvořila by se mezi námi bariéra a naše kočka by nám přestala důvěřovat. Kočku je důležité chválit, pro tyto účely opět zvolíme jedno slovo, které spojíme se jménem kočky např. hodná Bublinka atd. Za dobré chování můžeme kočku odměňovat různými pamlsky.
Asi nejčastějším problémem, se kterým se můžete při soužití s naší kočkou setkat, je škrábání nábytku. Abychom tomuto problému předešli, mělo by se důležitou součástí našeho bytu stát kočičí škrabadlo nebo škrabací strom. Kočka nejraději škrábe ve stoje, a to tak, že se postaví na zadní tlapky a přední tlapky natahuje dopředu, takže i na to je třeba při velikosti či umístění škrabadla myslet. Kočka velmi ráda šplhá, a tak ideální škrabadlo je takové, které dosahuje až ke stropu místnosti. Škrabadlo musí být samozřejmě řádně ukotvené. Můžeme ho zakoupit buď ve specializovaném obchodě (dnes je na trhu velký výběr a seženeme spoustu typů škrabadel), jsme-li alespoň trochu manuálně zruční, není problém si takové škrabadlo vyrobit. K výrobě škrabadla nám postačí kmen stromu či roura od koberce, ke kterému připevníme odpočívadla. Škrabadlo omotáme sisalovým provazem či prádelní šňůrou, nebo pobijeme kobercem. Pokud nemáme v bytě tolik místa, můžeme si pořídit škrabací sloupek, závěsné škrabadlo, nebo do přiměřené výšky nalepit kus starého koberce. Škrabadlo je nejlepší si pořídit ještě před příchodem kočky do nového domova.
Pokud našeho kočičího miláčka přistihneme při škrábání nábytku, řekneme mu důrazně slovo, které používáme pro zákaz a přeneseme ho ke škrabadlu. Důležité je to udělat ihned, aby kotě pochopilo, co od něho požadujeme. Jeho tlapkou nebo svou rukou mu naznačíme škrábání. Na škrabadlo můžeme zkusit nakapat pár kozlíkových kapek. Seženeme je v lékárně a některé kočky přitahují přímo magicky a místo na škrábání si oblíbí. Přestože kočka zvládá používat své škrabadlo, občas se stane, že si vybere kus nábytku, který také ke škrábání používá. Může to být i z důvodu, že jí toto místo ke škrábání vyhovuje, protože ho má po ruce. V tomto případě nábytek obalíme například alobalem či šustivou látkou a před nábytek umístíme menší škrabadlo. Pokud naši kočičku uvidíme při škrábání na škrabadle, pochválíme ji, a to i tehdy, pokud již toto chování zvládá delší dobu. I když si naše koťátko bude obrušovat drápky na škrabadle, je zapotřebí mu je pravidelně zastřihovat, nebude ho to zbytečně ke škrábání nábytku lákat. Na stříhání drápků použijeme buď skřípačky na nehty, nebo speciální kleštičky, které seženeme ve specializovaném obchodě. Když si prohlédneme drápek proti světlu, odstřihneme pouze světlou část, tmavší část tzv. lůžko nesmíme poškodit.
Slovo pro zákaz použijeme i v případě, když naše kočka začne okusovat pokojové květiny. Okusování květin se pro kočku samotnou může stát velice nebezpečné, nesmíme zapomenout, že některé květiny jsou jedovaté. Pokud kočku přistihneme při okusování květin, napomeneme ji a přeneseme ji k její kočičí trávě. Kočka trávu potřebuje, aby mohla trávit chlupy nashromážděné v žaludku. Proto kočce vysejeme kočičí trávu (semena nebo přímo naklíčenou kočičí trávu seženeme ve specializovaných obchodech), můžeme však použít i obyčejnou pšenici. Na trhu jsou k dostání i speciální pasty, které rozpouštějí chomáče chlupů nashromážděné v žaludku. Pokud naše kočka vyhrabává hlínu z květináčů, na hlínu poskládáme větší oblázky, které nebudou kočku ke zkoumání tolik lákat.
A jak se vyhnout loudění o jídlo? Kočku nikdy nekrmíme přímo od stolu, kočička musí mít své misky, umístěné na klidném místě. Náš miláček musí vědět, že svoji potravu najde ve svých mističkách, nikdy nedostane nic od stolu, nemůže skákat na linku a obsluhovat se podle vlastního uvážení. Když dojíme, zbytky jídla sklidíme. Ideální je, když kočka dostane najíst jako první, případně dostane svou potravu souběžně s námi. Neláká ji to potom k žebrání o jídlo.
Dalším problémem, který může nastat je ten, že nás naše kočka začne kousat a napadat. Když pomineme situaci, kdy se kočka chová agresivně po velice traumatizujícím zážitku z minulosti (kdy je nasnadě velká trpělivost a bývá nejlepší vyhledat odborníka), je časté, že si problém, kdy kočka člověka kouše, způsobí sám majitel tím, že si s kočkou hraje vlastní rukou. Kočka potom považuje lidskou ruku a celého člověka za hračku, baví ji svého člověka pošťuchovat a dělá to po svém, kočičím způsobu. Samozřejmě je potřeba si se svým miláčkem hrát a vymezit si na to určitou část dne, ale na hraní máme hračky. Naše kočka může lovit mávátko, myšky, míčky, můžeme si s ní hrát v kočičím tunelu, ale nikdy jí nesmíme dovolit lovit vlastní ruku. Naši kočku můžeme hladit, mazlit se s ní, ale jakmile nás začne kousat, důrazně ji napomeneme a vezmeme si opět do ruky hračku.
Velkým problémem, se kterým se můžeme při soužití s kočkou setkat, je nečistotnost. Jak jsme si již řekli na začátku, koťátko by mělo být naučené používat kočičí WC již od původního chovatele. Kočky bývají od přírody velmi čistotné, přesto se při našem soužití s kočičím miláčkem může stát, že kočka, která doposud kočičí toaletu používala bez problémů, najednou začíná znečišťovat náš byt. Nejprve bychom měli vysledovat, zda se jedná o značkování či o vykonávání potřeby mimo kočičí toaletu.
Značkování se vyskytuje především u kocourů, kteří si tak pachovými značkami označují své teritorium. Je to rozstřikování moči, při kterém ocas kocoura bývá napřímen vzhůru a špičkou ocasu kocour třepe. Značkování je kocouřím přirozeným chováním a jen těžko můžeme kocoura tohoto chování odnaučit. Můžeme samozřejmě použít vodu z vodní pistole, kocoura napomenout, ale dle mých vlastních zkušeností, asi nebudeme mít velký úspěch. Pokud není kocour chovný, je nejúčinnějším řešením kastrace, která ve většině případů značkování zamezí.
Oproti tomu vykonávání potřeby mimo WC zvíře vykonává v přidřepnutém postoji.V tomto případě bychom nejprve měli s kočkou zajít k veterináři, aby vyloučil případný zdravotní problém. Ptáte se, jak to souvisí se znečišťováním bytu? Kočky si velmi snadno zážitky spojují. Pokud kočka při močení na toaletě pocítila bolest, okamžitě se jí tento nepříjemný zážitek spojí s danými okolnosti a mozek vyšle signál: toaleta = bolest. A kočka to vyřeší jednoduše, toaletu přestane používat a chodí vykonávat svou potřebu na jiná místa.
Další možnou příčinou nečistotnosti kočky by mohlo být přemístění kočičí toalety nebo změna steliva. V tomto případě zkusíme vrátit kočičí toaletu na původní místo nebo se vrátit k původnímu typu steliva. Dalším důvodem může být příchod nového člena kočičího osazenstva, přistěhování partnera, narození miminka, odchod dětí z domova, nebo jiné změny v kočičím životě. Kočka tímto chováním dává najevo svou nespokojenost, strach, stres či nejistotu. Nová kočka ji může terorizovat a například jí zamezovat v používání toalety. V tomto případě zvýšíme počet toalet a poskytneme každé kočce větší prostor, přidáme více pelíšků, aby se cítila bezpečně. Při přetrvávajících potížích je vhodné navštívit psychologa, specialistu na poruchy chování zvířat.
Kočičí toaleta by měla být umístěna na klidném, nerušeném místě a měla by být dostatečně prostorná, mysleme na to, že i malé koťátko jednou vyroste a bude potřebovat více prostoru. Toaletu musíme pravidelně čistit, kočky jsou od přírody velice čistotné a na znečištěnou toaletu chodí opravdu velice nerady. Toaletu umístíme dál od kočičích misek. Pro počet kočičích toalet obecně platí, že zapotřebí je tolik záchodků, kolik máme doma koček + jeden navíc. Všechna znečištěná místa v bytě je nutné důkladně vyčistit. Nesmíme používat čističe s obsahem čpavku, které mají podobné složení jako kočičí moč a značkování by mohly ještě více podpořit.
Při výchově je důležité vytvořit si s kočkou pouto. Kočka nám musí důvěřovat, nesmí se nás bát. Se svou kočkou si hrajeme, mazlíme se s ní, pečujeme o ni a samozřejmě ji také vychováváme. Způsob výchovy metodou napomenutí - pochvala - odměna je ten nejúčinnější. Pokud naše kočka změní své chování (začne být agresivní, znečisťovat byt atd.), měli bychom se zamyslet a hledat příčinu těchto změn. Bystrým pozorováním chovatele lze řadě problémů s chováním kočky předejít nebo zabránit.
Zdroj:moje-kocka.cz

Český fousek

23. března 2008 v 16:23 | Lilka |  Plemena psů
-Původ:Československo
-Velikost:58-66 cm
-Zbarvení:Bělouš s hnědými plotnami nebo bez nich,hnědák s prokvetlými znaky na předhrudí a spodní ásti končetin nebo bez nich.
-Popis:Tento původní český pes má užší a dlouhou hlavu s mírným klabonosem nosního hřbetu,hnědé mandlové oči a vysoko nasazené uši.Pevný,rovný hřbet,mírně spáditá záď a středně silný krácený ocas.Suše osvalené,dobře úhlené rovné končetiny.Srst je měkká,hustá podsada,tvrdá rovná přiléhající krycí srst,dlouhé tvrdé pesíky.Na čelistech typický vous.
-Charakter:Rychlý,houževnatý,vytrvalý,snadno ovladatelný a cvičitelný.Je i velmi příjemným rodinným psem,přítulným a milým.
-Využití:Pracuje spolehlivě v poli,lese a ve vodě.Ochotně a rád aportuje,je velmi dobrým stopařem.
-Péče:Jeho srst vyžaduje běžnou péči.

Čivava

22. března 2008 v 20:04 | Lilka |  Plemena psů
-Původ:Mexiko
-Hmotnost:0,5-2,5 kg
-Zbarvení:Barva a kombinace přípustná jakákoliv
-Popis:Tento drobný psík má širokou hlavu s mozkovnou ve tvaru jablka,zřetelně vyznačenou fontanelou a výrazným stopem.U očí je přípustná každá barva,uši jsou velké,široko nasazené a trup kompaktní,poněkud delší než výška.Hřbet rovný,ocas vysoko nasazený,zužující se a vesele nesený.Končetiny jsou suché a rovné.Srst u krátkosrstých hladká,jemná,lesklá a přilehlá.U dlouhosrstých dlouhá,jemná,hedvábná,splývající,žádoucí je límec naa krku.
-Charakter:Titi malý bystří a pozorní psíci se těší velké oblibě jako společenští,vhodní i do nejmenšího bytu.Čivava je klidná,nebojácná,inteligentní a ani začátečník s ní nemá problémy.
Péče:O srst je zcela běžná.
!Má ráda individuální péči a pozornost svého majitele a stálý kontakt se svým pánem.Rozhodně však při dvé velikosti není hračkou pro malé děti,kde při hrách může dojít snadno k úrazu.

Dalmatin

22. března 2008 v 20:03 | Lilka |  Plemena psů
-Původ:Jugoslávie
-Velikost:54-61 cm
-Zbarvení:Základní je vždy bílé,tečky jsou hnědé či černé,jasně ohraničené.
-Popis:Tento atraktivně zbarvený pes má ušlechtile utvářenou hlavu se znatelným stopem.Oči od tmavě hnědých až po jantarové,středně velké přilehlé uši vysoko a široko nasazené.Rovný hřbet,silně osvalená,lehce klenutá bedra a silný,ke konci se zužující ocas.Rovné končetiny se silnými kostmi.Srst je krátká,tvrdá,hustá,hladká a lesklá.
-Charakter:Je to silný,živý a vytrvalý pes.Je oddaný rodině,bystrý a inteligentní.Má velmi rád svůj domov, a proto těžko snáší změnu majitele.Potřebuje důslednou výchovu,neboť mu neschází samostatnost.
-Péče:O jeho srst je minimální.
!Svědčí mu dostatek pohybu a zaměstnání.Je vhodný spíše pro sportovní rodiny.

Dobrman

22. března 2008 v 20:02 | Lilka |  Plemena psů
-Původ:Německo
-Velikost:63-72 cm
-Zbarvení:Černá,tmavě hnědá nebo modrá s rezavě červeným pálením
-Popis:Tento pozorný a elegantní pes má klínovitou hlavu,mělký stop,hnědé oči a vysoko nasazené středně velké uši.Krátký,pevný hřbet s výrazným kohoutkem a vysoce nasazený krátce kupírovaný ocas.Rovné,silné a kolmé končetiny.Srst je krátká,tvrdá,hustá a hladká.
-Charakter:Je nevšímavý a ostražitý k cizím,milý a přtelský ke své rodině,které je plně oddán.Vyzařuje z něj síla a hrdost,je silný,svalnatý,živý a temperamentní.Má rád pohyb a aportování.Je bystrý a učenlivý.
-Využití:Dobrman je vynikající ochránce,obránce,hlídač,který je využitelný jak pracovně tak i služebně a dokáže plnit i úlohu psa rodinného.
-Péče:Jeho srst vyžaduje minimální péči.
!Vzhledem k jeho aktivitě musí být výchova klidná,trpělivá a velmi důsledná.Nesnáší tvrdé tresty a zacházení.Nehodí se pro majitele prudké a nervo'zní.Je vhodný pro zkušené kynology.

Flat coated retrívr

22. března 2008 v 20:01 | Lilka |  Plemena psů
-Původ:Velká Británie
-Velikost:56-61 cm
-Zbarvení:Černé a játrově hnědé
-Popis:Další ze skupiny retrívrů má hlavu s nevýrazným stopem,tmavě hnědé až oříškové oči a malé zavěšené uši.Rovný hřbet,krátká a široká bedra,ocas krátký,rovný,rovnoběžně nesený.Končetiny rovné a rovnoběžné.Srst je dlouhá,hustá,jemná až středně hrubá,přilehlá.
-Charakter:Je to bystrý,inteligentní a živý pes,temperamentní a schopný lovecký pomocník.Uplatňuje se pro svou milou a přátelskou povahu i jako pes společenský a rodinný.Je dobře ovladatelný a cvičitelný,ale potřebuje hodně pohybu.Je bystrý a inteligentní.
-Využití:Může pracovat jako doprovodný pes,záchranář apod.Dobré výsledky bude mít i v agility a ostatních soutěžích.Potřebuje hodně pohybu.
-Péče:Jeho srst vyžaduje běžnou údržbu pročesáváním.

Foxteriér

22. března 2008 v 19:49 | Lilka |  Plemena psů
-Původ:Velká Británie
-Velikost:do 39 cm
-Zbarvení:drsnosrstý:bílé s černými znaky nebo se znaky v barvě kůže,hladkosrstý:bílé,bílé s tříslovými nebo černými znaky.
-Popis:Tento známý a oblíbený pes má plochou mozkovnu s nepříliš výrazným stopem,tmavé,malé oči a malé uši ve tvaru V dopředu klopené.Krátký,rovný,pevný hřbet a svalnatá bedra.Kupírovaný,vysoko nasazený a vzhůru nesený ocas,rovné,silné a svalnaté končetiny.Srst je u hrubosrsté varianty hustá,drátovitá,asi 2 cm dlouhá,u hladkosrsté hladká,hustá,tvrdá a přilehlá.
-Charakter:Je to líbivý,bystrý a živý pes,nebojácný,ale přátelský.Proto jej často nacházíme v úloze psa společenského.Plní dobře i úlohu hlídače a ochránce,dovede razantně zasáhnout,je rychlý a odvážný.Hodí se pro majitele,kteří mají rádi teriérskou živost a temperament a dokáží jej důsledně vychovat.
-Péče:Srst u drsnosrsté varianty se musí pravidelně upravovat.