close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rambo

8. října 2007 v 15:15 | majitelka blogu |  Psí příběhy
Je na čase, abych vzal vše do svých tlapek! Teprve nedávno jsem objevil Zvířetník a docela dobře jsem si početl. Zjistil jsem, že až na pár článků s jezevčíky, je tu hodně dáván prostor psím XXL rasám. A to se musí změnit!

Jmenuji se Rambo. Jsem Yorskhirský teriér a narodil jsem se 10. srpna 2006 v Kladně. Rozhodl jsem se nadrápat svoje psí paměti. Myslím, že JÁ i MOJE rasa si to zasloužíme! Už moji předkové, pocházející z Británie, se pyšnili úctyhodnými činnostmi a zásluhami. Můj taťka je holandský šampión s PéPé, jak se říká. Je malinký, což je u Yorků předností. Obdivuji ho. Je tak mrštný, čilý a hravý... A hlavně! - výkonný. Jen co mu podlehla moje matka, začal pracovat na její kamarádce a kolemjdoucích lýtkách svých pánečků. V tomhle budu po něm, cítím to v chlupech! Modráčková - Rambo válečník
Maminka je mírná a klidná fenka. Řekl bych, že je do jisté míry smířená se svým osudem. Táta jí dává pořádně zabrat, ale ona k němu pokorně vzhlíží, naučila se odpouštět mu jeho nevěry a tolerovat mu nějakou tu granuli navíc. Musím říct, že v tomhle se chová rozumně. Šampión je přece předurčen k tomu, aby plodil úžasně krásné, milé a silné jedince…no, jako jsem třeba JÁ.
Seznámení
Dnes byl docela klidný den, až na to, že přijela nějaká rodinka mě vočumovat. Velká červenovlasá ženská s malou devítiletou fenkou, totiž holkou, nebo jak se tomu říká u lidí, si mě a mého bráchu hned vzaly na klín. Okamžitě začaly obě šišlat. Starší mluvila víc s mojí chovatelkou, zatímco ta malá si nás NAŠTĚSTÍ odnesla na trávu. Bráchovi se zase nechtělo, on je takový pecivál, zato já jsem konečně mohl popustit uzdu své fantazii a močovému měchýři-:))
Ani jsem moc nevnímal, jestli si moje budoucí panička a pak i páneček (který dorazil o chvíli později) s mou současnou chovatelkou plácli, protože jsem zrovna pracoval na ochutnávce nohavic, což jsem si vytýčil za své životní poslání. Když výprava odjela, tak mě zase strčili domů "že abych něco nechyt´". To je nuda!
Večer jsem si vzpomněl na to, co mi šeptala do ucha ta malá holka: "Pejsku, já jsem si tě tolik přála". Ještě sice tomu nerozumím, ale instinkt mi velel zachumlat se ještě víc do mámina kožíšku.
Sbohem!
Od rána cítím, že chovatelka se se mnou mazlí víc než jindy. Je mi to dost podezřelé, ale netvrdím, že nemilé. Pak jsem to pochopil! Přijeli si pro mě! Vzhledem k mým krátkým nožkám se mi ale nepodařilo utéct k mámě. Tátu jsem zahlédl, když honil po zahradě Akitu. Jako vždy já i máma jsme mu byli ukradení. Potlačil jsem slzu a nechal se vzít od své nové paničky na ruku. Projíždíme Kladnem a mě zmáhá horko. Původně jsem měl v plánu vyzvracet se jim na oblečení, ale vypadají celkem sympaticky, tak jsem si to rozmyslel. Navíc jsou kupodivu vyplašenější než já. Doufám, že je nakonec nebudu muset ještě uklidňovat! Chtěli štěně, tak ať se starají.
Páneček navrhl, že zastavíme u benzínky a panička mi skočila koupit vodu v láhvi. Hmm, začínají se mi zamlouvat. Pěkně jsem se vyvenčil a hltal blahodárnou tekutinu rovnou z dlaně. Ve stínu kralupské benzínky bylo příjemně, ale museli jsme pokračovat dál. Snad mě neodvezou do nějakého zapadákova, to by se mi nelíbilo. Jsem hodně společenský a inteligentní pes a hodil bych se do nějaké honosné vily, nejlépe prezidentské a samozřejmě v hlavním městě. Tak jsem na to zvědavý.
Zastavili jsme u proseckého OBI. Můj mozek vyprodukoval první náznaky nedůvěry. Sice hlavní město (jsem spokojen), ale šli mi teprve koupit pelíšek! No, tak to néééé! Čekal jsem uvítací řeč, červený koberec a bůvolí kostičku. A já si nakonec, sakra, ještě nebudu mít kam lehnout! To to pěkně začíná.
Tak to je pro dnešek všechno.
Váš Rambo
Modráčková - Rambo doma
Romana Modráčková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 8. listopadu 2008 v 12:48 | Reagovat

Máš super blog, jo a uveřejníš zde příběh, prosím? sama jsem ho napsala a navíc jsem zjistila že máš asi ráda příběhy

________________________________________

Jednoho dne se fence bígla Ritě, narodilo sedm malých štěňátek. Když jim byly tři měsíce, jejich noví páníčci si je odvezli do nových domovů. Rita, věděla že štěňátka se budou mít v novém domově dobře, ale poslední sedmé štěně – Broka milovala. Když se ale někdo k jejímu pelíšku přiblížil, výhružně zavrčela a byla připravená i na to že by někdo natáhl ruku k jejímu pelechu a štěně sebral. Když někdo natáhl ruku, hryzla ho do ní, a on už se nevrátil. Čas běžel, a štěněti už byly čtyři měsíce. Už okusovalo nábytek a to Rita moc dobře poznala podle výkřiků : ,,Ááá Brok okusuje náš drahý nábytek.“Slyšela paničku. Rita pomalu přišla se svěšenou hlavou, paničku olízla a Broka vzala za krkem a šla s ním do pelíšku. Tam ho znovu očistila a něžně vytahala za kůži. (takto fenka trestá štěňátka když zlobí) Broček jen kvikl a vydal se hledat nějaké dobrodružství. Začal paničku tahat za nohavice a když se na něj podívala zaškrábal na dveře a zakňučel. Když si ho panička nevšímala, vše zopakoval. Když si ho ani teď nevšimla, naposledy vykvikl a udělal loužičku. Panička se nezlobila a uznala že je to její vina, protože Bročka nepustila na zahrádku. Teď ho ale pustila a Broček si jen tak běhal, ale když zpozoroval, že ho máma ani panička nevidí začal vymýšlet další lumpárnu. Pro jistotu zalezl za domek kde nejsou okna a začal se hrabat v hlíně. Myslel že ho nikdo nevidí, ale z vedlejší zahrady ho pozoroval soused. Soused štěně zavolal a při mluvení mlaskal. Bročkovi to nedalo a šel se podívat co to je za zvuk. Soused uviděl díru a málem omdlel. ,,Ty uličníku, cos to udělal? Už ho nehladil. Jen zavolal na paničku : ,,Sousedko! hrabe vám tu nějaký psisko!“ panička odpověděla ,,To je Broček, naše nový štěně!“ ,,Ale sousedko, podhrabal kytičky!“ ,,Sousede, stejně jsou suché!!“ „Nejsou, sousedko vyhrabal vám všechny tulipány!“ „Ten lump“ zavolala panička a letěla z kuchyně přímo za dům. Přišla i Rita, tímto křikem trochu vyděšená.

Vzala Bročka a znovu ho vytahala za kůži. Ten kvičel! Panička ho odebrala a zavřela do pokoje, kde byl sám. Kníkal a škrábal na dveře takovou silou, že je panička musela otevřít a naštvané štěně vypustit. Brok vletěl na linoleum jako raketa a jaksi si nevšiml že panička vytírala. Uklouzl na linoleu a spadl. Najednou ležel na boku a snažil se vstát. Po 10 minutách, když se postavil začal funět a znovu mu podjely pacičky a uklouzl. Konečně přešel linoleum! Lehl si na koberec a spal v nevídaných polohách. Když se vzbudil, vyběhl otevřenými dveřmi na sluníčko a tam se blaženě uvelebil. Brzy usnul. Probudila ho vůně masa. Vzal mističku do tlamičky, vběhl do kuchyně hodil ji na zem a štěkl. Dostal kus masa. Chutnalo mu, pomlaskával si při jídle. Dny ubíhaly a Broček měl 1 rok. Dokázal si sám hrát. Už nebyl to malé hloupé štěně, které hrabalo. Ne – hrabání z něj vyprchalo. Jako kdyby to ani nebyl bígl. Už nezlobil a štěknul jedině, když chtěl ven. Nedělal loužičky a neokusoval nábytek. Už byl moudrý a hodný.

Nezlobil a každý ho měl rád. Dokázal udělat takový smutný obličej, že ho hned někdo pohladil. Ale na lidi, co jen prošli kolem plotu štěkal a vrčel. Soused ho miloval, a vždy, když šel na zahradu, bral si psí dobroty, kdyby náhodou byl Broček venku. I panička si ho zamilovala, a neměl jen tak obyčejný pelech, ale krásný a královský pelíšek. Kdo přišel na návštěvu, toho očuchal, a jednou tahal návštěvu za nohavici, až kus utrhl. Panička se omlouvala, ale návštěva řekla, že je to normální. Jo, jo, s Bročkem je legrace!

KONEC

________________________________________

Měl tu být ještě obrázek a ozdobným písmem konec, ale asi to tu není. Zveřejnit to nemusíš, jak chceš.

________________________________________

2 Romana Romana | E-mail | 14. prosince 2012 v 22:16 | Reagovat

Prosím, můžete vymazat toto psaní, jehož jsem autorkou, tedy 1.kapitolu Rambova příběhu? Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama