Max

8. října 2007 v 15:12 | majitelka blogu |  Psí příběhy
Když už jste tady měli Arnošta, Alberta a Huga, tak se Vám představím ještě i já. Jmenuju se Max a jsem pes.

Osobně si myslím, že jsem určitě příslušníkem nějaké děsně vzácné rasy. Představte si, že o mně doma říkají, že jsem vořech. Sice krásnej, ale vořech. No, ale já jim to s klidem odpouštím, když se tak hezky starají, aby se mi u nich líbilo. Týna - Max 1
Panička výše zmíněných jedinců sice není tak úplně moje, ale může za mou přítomnost na statku. Ona má totiž zvláštní schopnost. Nejen, že padá na absolutní rovině, ona taky místo borůvek nosí z lesa psy. Kromě jiných i moji maličkost. To bylo tak. Ona ta ženská šla na výlet se splavným Hugem. Při courání polem, loukou a lesem pojala nápad, že by mohla se mohla nacpat borůvkama. A jak se tak plížila borůvčím a vysvětlovala Hugovi, že slušný pes se nehrbí a nežere jí pod rukama ty fialový kuličky, tak jsem je uviděl.
Rád bych řekl,že se mi ti dva ani trochu nelíbili. Teda ona jo, ale toho velkýho bílýho psa jsem se bál. Jenomže mi bylo smutno, byl jsem sám, všechno mě bolelo a měl jsem hlad a žízeň. A taky jsem měl strach, že mě tam nechají. Začal jsem hodně nahlas kňourat a pískat, aby mě náhodou nepřehlídli. A oni si mě všimli. A neodešli. Ona na mě mluvila, on mě očuchával a něco brblal. A olizoval mi hlavu, fuj. Někdo mě totiž v tom lese přivázal ke stromu a nechal mě tam. Ani nevím, jak dlouho jsem tam byl. Když mě odvázala a uložila do batohu, přestal jsem brečet. Pak mě odnesla k nějakýmu pánovi, aby mě uzdravil.
To bylo v sobotu večer, on se ani trochu nezlobil a dokonce si mě vzal přes noc domů. Měl jsem něco s nohou a taky bolavý krk. Ale to už je dávno. Teď krásně bydlím, mají mě rádi a Huga už se nebojím. Jenom mu občas rozeženu jeho stáda a on mě za to zašlápne.
Od paničky…
Jak to bylo s Maxem? Našla jsem ho v lese. Byl uvázaný u stromu a kolem krku měl ostnatý drát. Bylo to malý vyděšený nic. Nevím, jak dlouho tam byl, ale veterinář říkal, že asi čtyři nebo pět dnů. Krk byl v dost děsivém stavu, kůže pryč, podhnisané rány, děsnej puch a zavrtaní hmyzové. Divně pokroucená noha a natržená kůže na zádech. Navíc sobota podvečer, to je ta nejlepší doba na objevování malých lesních psů. Týna - Max 2
Můj oblíbený kamarád veterinář se ani moc nevztekal, že jsem ho vytáhla z rodinné oslavy. Po velice vtipných poznámkách, vztahujících se mé "štěstí" při potkávání různých zvířat v tu nejméně vhodnou dobu, odstranil zbytky drátu z krku a poslal mě s Hugem domů. A řekl, že to vypadá hnusně a ať ráno zavolám, že si to nadělení vezme na noc k sobě.
Ráno jsem dorazila, jeho drahá žena mi udělala čaj a snídani, chvilku se mi decentně posmívala a pak donesla v koši psa. A řekla, že se jmenuje Maxim Gorgij. Prý mu to sluší. Pak jsem se ještě dozvěděla, že je potřeba jezdit na převazy, že noha je přeražená na dvou místech, že mu je asi tak půl roku, že je to krásnej ňuňánek a že by nakopala toho, kdo mu to udělal.
A tak se u nás vyskytl lesní vořech Max, který nemá rád kočky a šedovlasé pány s čelní pleší, krade malým dětem rohlíky a bojí se kozy Beáty. Mezi jeho předky byla stoprocentně chechtavá hyena, lenochod a had. Odmítá vstoupit do lesa a když je sám, tak píská. Nerad se fotí a při spatření foťáku prchá. Fotografující jedinec tak musí použít lsti a úplatků, aby se jeho vznešenost nechal zvěčnit. A to se povede jen málokdy, většinou je na fotce Maxovo vzdalující se pozadí. Když se rozhodne, že někoho nemá rád, dokáže se na něj úchvatně mračit a frká. Když si někoho oblíbí, má snahu dostat se na klín a do náruče a přitom usilovně hýká. Dostat Maxe do auta je absolutně nemožné. Do traktoru však nastupuje sám, s nadšením a oblíbeným hýkáním a syčením, kterým popohání nesmyslně pomalého řidiče.
Velice rád plaší Hugovi stáda. Hugo si pase ty svoje koně, krávy, kozy, prasata, děti a ostatní lidi a je absolutně šťastnej. Max se děsně nenápadně prochází, po očku pokukuje, soustředí se. Hugo se otočí a spokojeným pohledem pozoruje vzorně semknuté stádečko, hrdě se rozhlíží, jestli všichni vidí, jak skvěle pracuje. V tu chvíli se z lenivého Maxe stane ušaté torpédo a to úhledné stádečko mu prostě rozpráší. ak si sedne na opačnou stranu pastviny a potutelně se pochechtává. Hugo přestane hrdě zírat, zapomene na důstojnost svého věku, rozběhne se za Maxem a přišlápne ho. Něco strašně sprostýho mu přitom huhlá do ucha, Max se pak tváří provinile a jde se stydět k jelenovi. Hugo si oběhne dobytky, vyrobí si stádečko, hrdě kouká, Max se přestane stydět a pomalu a jistě se plíží blíž a blíž... Někdy jim tato zábava vydrží celý den. Týna - Max 3
A nejraději na světě Max hlídá, obíhá dům, kontroluje auta a pouští hrůzu. Co kdyby někdo chtěl propašovat nějakou cizí kočkovitou šelmu na jeho zahradu? Arnošta s Albertem akceptuje, i když se tam vyskytnou jen občas. Ono to bude tím, že od Arnošta dostal nakládačku, když se snažil ulovit a sežrat Alberta. Taky k bábinčiné kočce Šíše se chová neutrálně až přezíravě. Ale když si chce cizí kočka zkrátit cestu přes zahradu nebo dvůr, Max zakročí a drzouna velice rychle vyprovodí. Tak takhle to bylo s Maxem. V pořadí byl mým třetím lesním psem, ale jako jediný z nich zůstal u nás. Ostatní se po vyléčení a dokrmení usídlili u různých známých a kamarádů.
Celkový počet mých lesních psů je sedm. Zatím se mi naštěstí vždycky povedlo najít dobrou duši, která se lesního nalezence ujala a vypadá to, že všichni jsou spokojení. Doma mi při odchodu kamkoliv ven říkají, ať už nic nenosím. Já bych nic nenosila, ale copak je tam někde můžu nechat? A vždycky se divím, kolik děsně sprostých slov může znát a použít tak slušně vychovaná dáma, jako jsem já. Nevím, co bych dělala, kdybych někoho viděla, jak někde drátem uvazuje psa a klidně jde pryč.
Jedna z nalezenců, později pojmenovaná Vasilisa Bezocasá, byla přivázaná na větvi za zadní nohy a ocas. Nohy se podařilo zachránit, o ocas přišla. Ale teď si bydlí parádně a je dokonale rozmazlovanou psí dámou, i když trochu pajdá. Jo, a Maxovi je teď šest let a vypadá to, že se mu u nás líbí. Jen to focení opravdu nerad, takže obrázky jsou fikaně uloveny z prvního patra. Donutila jsem neteř, aby s ním trochu pózovala. Moc se mu to sice nelíbilo, ale jinak byste neviděli, jak ten náš lesní krasavec vypadá. Stejně si toho ale všimnul a vzal roha.
Týna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 8. listopadu 2008 v 12:49 | Reagovat

Máš super blog, jo a uveřejníš zde příběh, prosím? sama jsem ho napsala a navíc jsem zjistila že máš asi ráda příběhy

________________________________________

Jednoho dne se fence bígla Ritě, narodilo sedm malých štěňátek. Když jim byly tři měsíce, jejich noví páníčci si je odvezli do nových domovů. Rita, věděla že štěňátka se budou mít v novém domově dobře, ale poslední sedmé štěně – Broka milovala. Když se ale někdo k jejímu pelíšku přiblížil, výhružně zavrčela a byla připravená i na to že by někdo natáhl ruku k jejímu pelechu a štěně sebral. Když někdo natáhl ruku, hryzla ho do ní, a on už se nevrátil. Čas běžel, a štěněti už byly čtyři měsíce. Už okusovalo nábytek a to Rita moc dobře poznala podle výkřiků : ,,Ááá Brok okusuje náš drahý nábytek.“Slyšela paničku. Rita pomalu přišla se svěšenou hlavou, paničku olízla a Broka vzala za krkem a šla s ním do pelíšku. Tam ho znovu očistila a něžně vytahala za kůži. (takto fenka trestá štěňátka když zlobí) Broček jen kvikl a vydal se hledat nějaké dobrodružství. Začal paničku tahat za nohavice a když se na něj podívala zaškrábal na dveře a zakňučel. Když si ho panička nevšímala, vše zopakoval. Když si ho ani teď nevšimla, naposledy vykvikl a udělal loužičku. Panička se nezlobila a uznala že je to její vina, protože Bročka nepustila na zahrádku. Teď ho ale pustila a Broček si jen tak běhal, ale když zpozoroval, že ho máma ani panička nevidí začal vymýšlet další lumpárnu. Pro jistotu zalezl za domek kde nejsou okna a začal se hrabat v hlíně. Myslel že ho nikdo nevidí, ale z vedlejší zahrady ho pozoroval soused. Soused štěně zavolal a při mluvení mlaskal. Bročkovi to nedalo a šel se podívat co to je za zvuk. Soused uviděl díru a málem omdlel. ,,Ty uličníku, cos to udělal? Už ho nehladil. Jen zavolal na paničku : ,,Sousedko! hrabe vám tu nějaký psisko!“ panička odpověděla ,,To je Broček, naše nový štěně!“ ,,Ale sousedko, podhrabal kytičky!“ ,,Sousede, stejně jsou suché!!“ „Nejsou, sousedko vyhrabal vám všechny tulipány!“ „Ten lump“ zavolala panička a letěla z kuchyně přímo za dům. Přišla i Rita, tímto křikem trochu vyděšená.

Vzala Bročka a znovu ho vytahala za kůži. Ten kvičel! Panička ho odebrala a zavřela do pokoje, kde byl sám. Kníkal a škrábal na dveře takovou silou, že je panička musela otevřít a naštvané štěně vypustit. Brok vletěl na linoleum jako raketa a jaksi si nevšiml že panička vytírala. Uklouzl na linoleu a spadl. Najednou ležel na boku a snažil se vstát. Po 10 minutách, když se postavil začal funět a znovu mu podjely pacičky a uklouzl. Konečně přešel linoleum! Lehl si na koberec a spal v nevídaných polohách. Když se vzbudil, vyběhl otevřenými dveřmi na sluníčko a tam se blaženě uvelebil. Brzy usnul. Probudila ho vůně masa. Vzal mističku do tlamičky, vběhl do kuchyně hodil ji na zem a štěkl. Dostal kus masa. Chutnalo mu, pomlaskával si při jídle. Dny ubíhaly a Broček měl 1 rok. Dokázal si sám hrát. Už nebyl to malé hloupé štěně, které hrabalo. Ne – hrabání z něj vyprchalo. Jako kdyby to ani nebyl bígl. Už nezlobil a štěknul jedině, když chtěl ven. Nedělal loužičky a neokusoval nábytek. Už byl moudrý a hodný.

Nezlobil a každý ho měl rád. Dokázal udělat takový smutný obličej, že ho hned někdo pohladil. Ale na lidi, co jen prošli kolem plotu štěkal a vrčel. Soused ho miloval, a vždy, když šel na zahradu, bral si psí dobroty, kdyby náhodou byl Broček venku. I panička si ho zamilovala, a neměl jen tak obyčejný pelech, ale krásný a královský pelíšek. Kdo přišel na návštěvu, toho očuchal, a jednou tahal návštěvu za nohavici, až kus utrhl. Panička se omlouvala, ale návštěva řekla, že je to normální. Jo, jo, s Bročkem je legrace!

KONEC

________________________________________

Měl tu být ještě obrázek a ozdobným písmem konec, ale asi to tu není. Zveřejnit to nemusíš, jak chceš.

________________________________________

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama