Kočičí výchova

19. října 2007 v 15:19 | majitelka blogu |  Výchova kočky
Každý ví, že kočka je hravé , ale zároveň velmi svéhlavé zvířátko. Nedá se jen tak donutit, aby dělala to, co po ní chce její majitel. Nicméně i přes tuto její svéhlavost a tendenci rozhodovat si o všem sama, lze ji naučit chování či vycvičit tak, aby se zamezilo, jednak poškozování zařízení našeho bytu a jednak poraněním členů rodiny a návštěv. Jak jsem již uvedl, kočka je svéhlavá a nikdy nebude dělat, co nechce. Její výchova v podstatě spočívá v jemném přesvědčování, jak má změnit své přirozené zvyky. Dále se pokusím popsat, které okruhy jejího chování pro nás mohou být nežádoucí a jakým způsobem se můžeme pokusit toto chování ovlivnit.
První činností, kterou kočka provádí a pro náš nábytek se může stát pohromou, je škrábání různých předmětů. Nepříjemné je pokud tuto svoji aktivitu kočka zamíří na pohovku, křesla, starožitný nábytek a podobně. Co je vlastně cílem tohoto chování? Kočka má přirozenou potřebu odstranit si povrchovou, odlupující se vrstvu rohoviny z drápů a také si tímto drápy naostřit. Pokud toto broušení drápů zpozorujeme, je potřeba ji obstarat tzv. škrábadlo. Může to být kus staré větve nebo prkénko, na které nalepíme silnější provázek, který by však měl být z přírodního materiálu. Druhou možností je zakoupit si již hotové škrábadlo v prodejně s chovatelskými potřebami. Toto potom umístníme na místo, kde si kočka drápy ostří. Samozřejmě nemusí to být zprvu místo, kde by vám vyhovovalo ponechat škrábadlo natrvalo. Pokud jej později chcete přemístit, je nezbytné každý den jej posunout o kousek dál směrem k místu, kde chcete, aby bylo škrábadlo umístněné. Kdyby jste jej hned přemístili na nové místo, může jej kočka ignorovat a brousit si drápy na starém místě. Je samozřejmě vhodné, když přistihnete kočku, jak si brousí drápy o škrábadlo, pochválit ji a případně ji odměnit nějakým pamlskem.
Další činností, které chce každý majitel kočky zabránit je tzv. značkování. Kočka si totiž chce své teritorium, což pro ní může být náš byt nebo místnost, kde žije, má tendenci označit. A právě to provádí jemným rozprašováním své moči po různých předmětech. Toto chování souvisí jednak již se zmíněným označením teritoria, ale může souviset i se vzájemnými vazbami mezi kočkami, pokud žijí ve větší skupině. Je potřeba si dobře všimnout, která místa navštěvuje a označuje si kočka nejčastěji a zde umístnit kočičí toaletu, čímž zabráníme nepříjemnému zápachu v domáctnosti. U kocourů lze tomuto chování zabránit kastrací, tj. odstraněním pohlavních žláz.
Je také dobré, aby kočka uměla nosit obojek. Pokud naše kočka chodí ven, můžeme na něj přidělat známku s naší adresou a víme, že když se zatoulá nebo zraní, bude snazší cesta, jak se opět dostane k nám domů. Obojek pro kočku by měl vždy mít pružnou část, poněvadž kočka venku leze po stromech a prolézá různá zákoutí. Pokud je na obojku tato pružná část a kočka se někde zachytí, může se lehčeji z obojku vysvobodit. Je samozřejmě důležité, naučit kočku takovýto obojek nosit. Pro nácvik volte krátké chvíle během dne, kdy si s kočkou budete hrát, aby si připevněného obojku nevšímala. Postupem času tyto chvilky prodlužujte a kočka si tak snadněji na obojek zvykne.
Někteří majitelé koček žijící ve městech, by občas rádi vzali svoji kočku na procházku. Vzhledem však k rušnému provozu ve městě je dobré míti kočku na vodítku. Je potřeba si uvědomit, že kočka nikdy nebude chodit na vodítku jako pes, ale spíše bude vodit svého majitele po zákoutích, která ji zajímají. U koček je lepší, když vodítko připevníme k postroji než k obojku. Z toho důvodu, že z obojku se nám může kočka poměrně lehce vysvléknout. Na postroj ji zvykáme stejným způsobem jako na obojek. Když ji postroj nevadí, připneme k němu vodítko a necháme je volné, ať si jej kočka tahá po bytě za sebou. Když zjistíme, že ji již nevadí, tak vodítko uchopíme. Zprvu chodíme za kočkou, později se snažíme i mírným tahem nasměrovat kočku do směru, kam bychom chtěli jít my. Tento nácvik provádíme několikrát denně po krátkou dobu, až si na něj kočka navykne. Když máme jistotu, že si na postroj i vodítko zvykla, můžeme zkusit vyrazit ven. Uvádí se, že jsou některá plemena koček, která si snáze na postroj a vodítko zvyknou. Patří mezi ně kočky siamské, barmské a ruská modrá.
Některé kočky se i při hře stávají agresivní a mohou majitele nepříjemně poškrábat a zranit. Je na nás majitelích kočky, abychom se naučili tuto agresivitu zvládat. Je třeba se držet následujících třech bodů.
Zabránit všem okolnostem,které podněcují u kočky agresivní chování. Nechce to nic jiného než mít dobrý pozorovací talent a vědět, který způsob hry vyvolává u vaší kočky agresivitu. Může to být boj o kořist, pro kočku nepříjemný dotyk, zahnání do kouta apod.
Být pozorný k chování spojeného s agresivitou a včas je přerušit. Kočka k nám promlouvá tzv. "řečí těla" a zvuky. Kdy postavení uší, ocasu, naježením srsti, prskání jsou jasnými gesty, říkajícími: "Pozor, budu zlá!" Ve chvíli, kdy tyto signály zpozorujeme je potřeba danou činnost, která je vyvolala přerušit a věnovat se například hlazení a chlácholení kočky, čímž by se měla uklidnit.
Poskytnout kočce dostatek příležitostí pro hru,kde si může vybít svoji energii. Kočka např. ráda loví. Zakoupíme ji z tohoto důvodu různé hračky, balónky, které ji budou sloužit jako kořist. Také pohyb po různých šplhadlech ji pomůže zbavit se energie, kterou by si mohla chtít vybít na nás svojí agresivitou.
Na závěr bych chtěl ještě zdůraznit, že pokud s výcvikem začneme ve věku kotěte, máme větší šanci na úspěch než u dospělé kočky. U dospělé kočky je potřeba se obrnit trpělivostí a brát za vítězství každý malý pokrok, kterého dosáhneme.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dygi3 Dygi3 | E-mail | 27. října 2007 v 20:03 | Reagovat

ahijky všem..tento blogíík se mi páčí ale chtělo by to vííc rad jak naučit kočku k činostem kterych chceme dosáhnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama