Chci vám představit naše štěstíčko - kocourka Bertíka.
Při jednom pravidelném krmení před necelými 13 lety v "bydlišti" toulavých a opuštěných koček a ukládání prázdných kelímků zpět do tašky jsem málem přišlápla Něco. Bylo to malinké, tlusťoučké, černé a hrozně vykulené. Kousek dál seděla asi maminka tohoto stvořeníčka a bála se o ně. Právem.
Asi ho chtěla v tlamičce přenést na bezpečnější místo, ale nemohla ho unést. Během jediného okamžiku se to malé kulaté Něco ocitlo mezi špinavým nádobím v tašce, šupem do autíčka a domů. Jeho maminky mi bylo líto, ale jsou to kočky nepolapitelné. Je tam o ně relativně dobře postaráno, mají krytou boudičku, pravidelný přísun krmení, ale nemají lásku.Koťátko - kocourek - po příchodu domů prodělalo očistu srsti a v tom okamžiku jsem se pro ně stala mámou. Bylo asi 14denní, vypiplala jsem ho stříkačkou, vatičkou nutila k vyměšování a krmila kojeneckou stravou. Po čase kocourek prodělal nezbytnou prohlídku, odčervení a kastraci a stal se pánem domu (tedy bytu). Ztracená svoboda a volnost mu byla a je nahrazována nesmírnou láskou, kterou on opětuje.
Natolik žárlí, že když jsem ještě párkrát přinesla domů zbědované nalezené kotě, muselo z domu. Naštěstí se mi podařilo vždy najít pro ně páníčka. Před dvěma lety také prodělal operaci odstranění nádorku z tvářičky, naštěstí se dále nic neprojevuje. První v lednu vypadlý zoubek jsem obrečela jako neklamnou známku blížícího se stáří. Když byl ještě kotě, hrával si se sousedovic nyní těžce nemocným Bohouškem. Pozdější návštěvy už nepřipadaly v úvahu, protože hrozilo zakousnutí "vetřelce".
A tak plyne už téměř 13 let našeho láskyplného soužití. A já jsem moc vděčná za ten okamžik, který rozhodl o zachránění jednoho budoucího bezdomovce. A moc doufám, že bude žít alespoň tak dlouho, jako jeden předchozí kocourek u maminky, který zemřel před čtyřmi lety ve věku 21 let. Co vyrostlo z toho "malého nic" Vám posílám. Pro doplnění uvádím, že váží 8,5 kg. Nebojte se vzít si nalezené koťátko, bude to to nejvděčnější tvoreček na světě.Marcela Z.