Abi má divné tušení

8. října 2007 v 14:49 | majitelka blogu |  Psí příběhy

Abigail, tedy Abi, je čtyřletá fena rhodéského ridgebacka

Už delší dobu mám takové tušení, že se kolem mne děje něco divného, že se něco chystá. Podezření jsem pojala asi před čtyřmi týdny, ve chvíli kdy mi Oni začali dohazovat chlapy. Ta jejich ochota a dobrosrdečnost byla až podezřelá, obvykle jim na mém povyražení zas až tolik nezáleží. Musí se jim nechat, že vybrali fešáka, o tom není diskuse. Sice si myslel, že si může hned dovolit kde co, ale pár kousanců ho naučilo a nakonec jsem ho i vzala na milost. Krump Abigail
Pak následovalo takové divné období. Ona a On pořád o něčem diskutovali, prohlíželi mě ze všech stran, poměřovali mě, zkoumali jak mi chutná… být nějaká citlivka, byla bych z toho nervózní. Navíc tím i nakazili okolí. Sotva někdo přijel, už to zase byly ty kradmé pohledy, jak kdyby sem měla o nohu víc nebo na boku lysinu o velikosti mexického dolaru. Přiznám se, že chvílemi jsem z toho byla celá nesvá a skoro propadla depresi. To ovšem bylo něco pro Ně! Sotva jsem se z toho jejich pokukování zatvářila trochu nešťastně nebo otráveně, jako by do nich píchlo. Hned mě zkoumali ještě víc, každou moji náladu komentovali jak ve zprávách a mám černé podezření, že z mé otrávenosti měli snad i radost. Prostě děs.
Moje podezření, že se děje něco nekalého a něco se peče za mými zády se prohloubilo, když za námi na chalupu přijela krajně podivná návštěva. Byli dva, on a ona, a považte - bez psa! To mě otrávilo, co je to za návštěvu? K nám zásadně jezdí návštěvy psí! Tihle si mě prohlíželi, Ona o mě vyprávěla, jak kdyby tamti v životě neviděli hafana, a já se skoro začala děsit nějakého podrazu. Znáte to, jednu napadne kde co…adopce, převýchovný pobyt. Nakonec mě návštěva uplácela dobrotami a než odjeli tvářili se spokojeně … nevím proč, asi pouhé potěšení z mé přítomnosti.
Pak byl chvíli klid, i když sledování a zkoumání nepřestalo. Napadlo mě, že jsem ztloustla, pravda je, že jsme se v poslední době necítila dvakrát dobře a možná jsem opravdu nějaké to deko přibrala. Asi ze stresu. Zkusila jsem přestat baštit. Tedy, do té doby jsme vždycky vymetla misku, tak teď jsme si dala jen půlku. Výsledek mě mile překvapil. Začali vařit! Ne, že bych si doteď stěžovala, to ne. Granule Ona vybírá dobré a občas do nich něco přidá, ale když jsem se přestala nacpávat, začalo se vařit každý den. Vždycky jsme si myslela, že On i Ona jsou moc práskaní na to, aby se k vaření pro mě nechali dotlačit hladovkou. Chyba, šlo jen o načasování. Teď stačilo se v jídle trochu porýpat a už klohní jako diví. No pes se pořád učí...
Vrchol všeho byl byla neděle, tuším 4. března. Odpoledne mě naložili do auta, ujeli jsem půl kilometru a vzali mě vyvenčit. To mě příjemně naladilo, když dělají tohle, kouká z toho většinou delší cesta autem a z delší cesty autem zase většinou velký výlet a psí kámoši. Ale ne tentokrát! Byla to finta jako bernardýn. Vezli mě jen do Litoměřic. Tam už jsem se párkrát podívala, jezdím tam občas na výstavu. Tentokrát ale žádné běhání v kruhu. Vzali mě do domu, kde jsem nikdy nebyla, ale že je to veterina jsem poznala okamžitě. Bylo to tam sice na úrovni, všechna čest, ale stejně to ve mně nebudilo důvěru.
A právem. Sotva jsem strčila hlavu do ordinace, už jsme tušila zradu. To šišlání mi bylo podezřelé. Odvedli mě k podivnému přístroji, prý sono, co ho ten trapič veterinář, co k němu normálně chodím, nemá a sestra říká "otočte jí na záda". No mají štěstí, že je mám ráda, jiná by je za něco takového kousla. Já jsme se nechala přemluvit, to jsme ovšem netušila, co mně čeká. Ona mě popadla za přední, On za zadní a ta úlisná sestra mě začala holit bříško. No chápete to? Taková potupa! Než jsme jsem se rozkoukala, měla jsme tam obdeník jak naháč. Aby toho nebylo dost, napatlali mi ho něčím studeným.
Pak mi jezdili něčím po břiše, všichni zírali na monitor a počítali jedna, dva, tři …a čtyři. No bylo to jak nějaká scifi, netuším o co jim šlo. Naštěstí je to brzo přestalo bavit, ta doktorka mě přestala luxovat to holé břicho a říkala jim, že tedy tam jsou a prý "bude mamina". Proč z toho měli takovou radost netuším, no řekněte, co je nám do nějaké doktorky v jináči, ne?! Sotva jsme pak vylezli z ordinace, začali Oni telefonovat na všechny strany jak cvoci, no blázinec.
Jak jsem říkala, nejsme si jistá, co se chystá, ale něco se děje. Mám černé podezření, že v tom budu hrát hlavní roli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 8. listopadu 2008 v 12:50 | Reagovat

Máš super blog, jo a uveřejníš zde příběh, prosím? sama jsem ho napsala a navíc jsem zjistila že máš asi ráda příběhy

________________________________________

Jednoho dne se fence bígla Ritě, narodilo sedm malých štěňátek. Když jim byly tři měsíce, jejich noví páníčci si je odvezli do nových domovů. Rita, věděla že štěňátka se budou mít v novém domově dobře, ale poslední sedmé štěně – Broka milovala. Když se ale někdo k jejímu pelíšku přiblížil, výhružně zavrčela a byla připravená i na to že by někdo natáhl ruku k jejímu pelechu a štěně sebral. Když někdo natáhl ruku, hryzla ho do ní, a on už se nevrátil. Čas běžel, a štěněti už byly čtyři měsíce. Už okusovalo nábytek a to Rita moc dobře poznala podle výkřiků : ,,Ááá Brok okusuje náš drahý nábytek.“Slyšela paničku. Rita pomalu přišla se svěšenou hlavou, paničku olízla a Broka vzala za krkem a šla s ním do pelíšku. Tam ho znovu očistila a něžně vytahala za kůži. (takto fenka trestá štěňátka když zlobí) Broček jen kvikl a vydal se hledat nějaké dobrodružství. Začal paničku tahat za nohavice a když se na něj podívala zaškrábal na dveře a zakňučel. Když si ho panička nevšímala, vše zopakoval. Když si ho ani teď nevšimla, naposledy vykvikl a udělal loužičku. Panička se nezlobila a uznala že je to její vina, protože Bročka nepustila na zahrádku. Teď ho ale pustila a Broček si jen tak běhal, ale když zpozoroval, že ho máma ani panička nevidí začal vymýšlet další lumpárnu. Pro jistotu zalezl za domek kde nejsou okna a začal se hrabat v hlíně. Myslel že ho nikdo nevidí, ale z vedlejší zahrady ho pozoroval soused. Soused štěně zavolal a při mluvení mlaskal. Bročkovi to nedalo a šel se podívat co to je za zvuk. Soused uviděl díru a málem omdlel. ,,Ty uličníku, cos to udělal? Už ho nehladil. Jen zavolal na paničku : ,,Sousedko! hrabe vám tu nějaký psisko!“ panička odpověděla ,,To je Broček, naše nový štěně!“ ,,Ale sousedko, podhrabal kytičky!“ ,,Sousede, stejně jsou suché!!“ „Nejsou, sousedko vyhrabal vám všechny tulipány!“ „Ten lump“ zavolala panička a letěla z kuchyně přímo za dům. Přišla i Rita, tímto křikem trochu vyděšená.

Vzala Bročka a znovu ho vytahala za kůži. Ten kvičel! Panička ho odebrala a zavřela do pokoje, kde byl sám. Kníkal a škrábal na dveře takovou silou, že je panička musela otevřít a naštvané štěně vypustit. Brok vletěl na linoleum jako raketa a jaksi si nevšiml že panička vytírala. Uklouzl na linoleu a spadl. Najednou ležel na boku a snažil se vstát. Po 10 minutách, když se postavil začal funět a znovu mu podjely pacičky a uklouzl. Konečně přešel linoleum! Lehl si na koberec a spal v nevídaných polohách. Když se vzbudil, vyběhl otevřenými dveřmi na sluníčko a tam se blaženě uvelebil. Brzy usnul. Probudila ho vůně masa. Vzal mističku do tlamičky, vběhl do kuchyně hodil ji na zem a štěkl. Dostal kus masa. Chutnalo mu, pomlaskával si při jídle. Dny ubíhaly a Broček měl 1 rok. Dokázal si sám hrát. Už nebyl to malé hloupé štěně, které hrabalo. Ne – hrabání z něj vyprchalo. Jako kdyby to ani nebyl bígl. Už nezlobil a štěknul jedině, když chtěl ven. Nedělal loužičky a neokusoval nábytek. Už byl moudrý a hodný.

Nezlobil a každý ho měl rád. Dokázal udělat takový smutný obličej, že ho hned někdo pohladil. Ale na lidi, co jen prošli kolem plotu štěkal a vrčel. Soused ho miloval, a vždy, když šel na zahradu, bral si psí dobroty, kdyby náhodou byl Broček venku. I panička si ho zamilovala, a neměl jen tak obyčejný pelech, ale krásný a královský pelíšek. Kdo přišel na návštěvu, toho očuchal, a jednou tahal návštěvu za nohavici, až kus utrhl. Panička se omlouvala, ale návštěva řekla, že je to normální. Jo, jo, s Bročkem je legrace!

KONEC

________________________________________

Měl tu být ještě obrázek a ozdobným písmem konec, ale asi to tu není. Zveřejnit to nemusíš, jak chceš.

________________________________________

2 José José | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 14:18 | Reagovat

Souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama