Říjen 2007

Uši a nos

27. října 2007 v 20:32 | Lilka |  Anatomie psa
Sluch a čich patří mezi nejrozvinutější smysly psa. Tvar a velikost se podle plemen liší, avšak anatomická stavba je stejná u všech plemen.

Ušní boltec je tvořen chrupavkou a je pokryt uchohybnými svaly a kůží. Uchohybné svaly umožňují nastavení ucha do směru zdroje zvuku. Zvuk je dále veden vnějším zvukovodem k ušnímu bubínku. Za bubínkem začíná střední ucho, dutina ve spánkové kosti, ve které jsou sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek). Vzduchové vlny vyvolané zvukem rozkmitávají bubínek. Jeho kmity přenáší sluchové kůstky do vnitřního ucha. Vnitřní ucho je název pro sluchový labyrint a ústrojí rovnovážné a pohybové, propojené třemi půlkruhovými kanálky, vybavenými nervovými zakončeními. Vše je uloženo ve skalní kosti. Vzniklý vzruch je veden příslušnými nervovými vlákny do sluchové oblasti v mozkové kůře, kde vyvolá smyslový vjem. Pes má vynikající sluch, zvuk, který uslyší člověk ze vzdálenosti 3 až 4 metrů, slyší až ze vzdálenosti 20 metrů.

Nejdůležitějším smyslem psa je jeho čich. Je asi milionkrát citlivější než čich člověka a poskytuje psu veškeré informace. Čichová sliznice (okrsek speciálně utvářené nosní sliznice) tvoří u psa plochu různé velikostí podle druhu psa od 20 cm2 u pekinéze, až po 169 cm2 u německého ovčáka, zatímco u člověka tvoří plochu jen asi 2 až 5 cm .

Oko

27. října 2007 v 20:31 | majitelka blogu |  Anatomie psa
Oko psa je složeno ze tří vrstev. První je bělima (je bílá a neprůhledná, na přední straně oka přechází v rohovku, pružnou a průhlednou vrstvu). Druhá je cévnatka (vrstva protkaná velkým množstvím krevních cévek, přechází v duhovku, která má ve svém středu otvor - zornici). Třetí vrstva - sítnice je vnitřní vrstva protkaná sítí nervů a nervových zakončení - čípků a tyčinek.

Duhovka je kruhový sval, který reguluje množství procházejícího světla do oka, za ní uložené řasnaté tělísko drží čočku a uvádí ji do pohybu. Tím je dána možnost zaostřování obrazu na sítnici.

Sítnice je světločivná vrstva skládající se z čípků a tyčinek. Tyčinky reagují i na velmi slabé zdroje světla a rozlišují pouze černou a bílou barvu. Čípky jsou méně citlivé, jsou schopné reagovat pouze na silný zdroj světla a rozlišují barvy. U psa tvoří čípky jen asi 5 procent světločivných buněk. Z toho se usuzuje na pravděpodobnou barvoslepost psa. Oční víčka tvoří ochranu oka před poškozením. Pod horním víčkem je slzná žláza, jejíž sekret je vylučován do vnějšího očního koutku a udržuje tak rohovku neustále vlhkou a pružnou. Slzy jsou odváděny pomocí slzných kanálků z vnitřního očního koutku do slzného kanálu, který pak ústí v přední části nosní dutiny (pro každé oko zvlášť). Vyloučený sekret pak zvlhčuje nosní sliznici.

Oční řasy horního a dolního víčka mohou být při některých poruchách (vchlípení či vychlípení) příčinou dlouhodobého dráždění rohovky a následně s tím spojených zdravotních komplikací. V takových případech je nutné vyhledat veterinárního lékaře, který provede chirurgickou korekci daného víčka.

Ve vnitřním koutku oka psů se nalézá blanitý útvar - tzv. třetí oční víčko neboli mžurka. Má za úkol odstraňovat z oka případná drobná cizí tělesa (prach, písek). Za normálních okolností je poměrně nenápadná a dojde-li k jejímu náhlému zvýraznění či zbytnění, je to téměř vždy příznak onemocnění, bolestivosti nebo podráždění oka.

Lebka

27. října 2007 v 20:30 | Lilka |  Anatomie psa
Podle utváření lebky rozeznáváme tři základní typy psů. Jsou to psi dlouholebeční (kolie, dobrman, chrt aj.), krátkolebeční (mops, pekingský palácový psík aj.) a středolebeční (všichni ostatní psi patřící mimo uvedené dva krajní typy). Hlavní funkcí lebky je pevně chránit mozek, který je uložen v dutině lebeční, a dále ústrojí zrakové a sluchové.

Nedílnou součástí lebky jsou i horní a spodní čelist s mohutnými čelistními svaly, které dokážou vyvinout skus o síle až 165 kg (člověk 20 až 30 kg). V čelistech je zasazen i mohutný chrup, uzpůsobený masožravému způsobu života. Každý pes by měl mít níže uvedený počet zubů trvalého chrupu na jedné straně horní i dolní čelisti. Horní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 2 stoličky. Dolní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 3 stoličky.

Ž

27. října 2007 v 20:19 | Lilka |  Jména psů
Žabák
Žabisko
Žabža
Žak
Žakelin
Žakyna
Žakžak
Žán
Žanča
Žandy
Žaneta
Žanetka
Žany
Žarynka
Žážulka
Žerik
Žeryk
Žilien
Žiži
Žižla
Žmolek
Žofík
Žofinka
Žofka
Žofré
Žoldík
Žoli
Žolík
Žolina
Žoly
Žonda
Žoret
Žoržetka
Žuby
Žudyna
Žulia
Žulinka
Žunilo
Žužu






Odblešení koček

25. října 2007 v 11:53 | majitelka blogu |  Péče o kočku
Kočka je mnohem citlivější vůči prostředkům proti ektoparazitům než např. pes, a proto je třeba zvolit co nejvíce šetrné a zároveň účinné výrobky, které působí měsíc i více po aplikaci a jejichž použití je zcela bezpečné.
Pro kočky doporučujeme šetrné a účinné prostředky, např.:
ADVANTAGE - účinná látka imidakloprid: pipeta, pouze proti blechám, účinkuje i proti larvám blech, použití možné u pejsků a kočiček. Koupání ani déšť nesnižuje účinnost. Účinek 1 měsíc. Lze aplikovat u koťátek od 6 týdnů. Lze použít i u březích a kojících fen a koček. Cena pro kočky dle váhy - na výběr ze dvou druhů a to do 4 kg: cca 120,- Kč
KADOX - účinná látka chlorpyrifos: spray, který v sobě slučuje z pohledu současného stavu vývoje maximálně možný účinek na bleší populaci spojený s maximálně nízkou toxicitou pro teplokrevné živočichy. KADOX spray obsahuje smrtící účinnou látku v mikrokapslích pro dospělé blechy. K úspěšnému boji proti početné bleší populaci, která se nachází v prostředí (ve skulinách, ve škvírách apod.), obsahuje KADOX spray současně růstový regulátor, který přerušuje vývojový cyklus blech, kdy z jednotlivých stádií tzv.vajíček, larev či kukel se dále nevyvinou další následné formy. Růstový regulátor působí v nepatrném množství a to jen u hmyzu. Pro lidi a teplokrevná domácí zvířata je zcela neškodný.
STRONGHOLD - účinná látka selamectin: pipeta, doba účinku 1 měsíc. Léčba a prevence proti zablešením psů a koček. U psů a koček: léčba ušního svrabu, prevence onemocnění dirofiláriemi, léčba infestace všenkami. U koček: léčba parazitóz vyvolaných dospělými červy a dospělými střevními měchovci. Možnost použití u psů a koček od 6-ti týdnů věku. Cena: cca 300,- Kč
FRONTLINE - účinná látka fipronil: pipeta, sprej, proti blechám a klíšťatům. Použití od 8 týdnů stáří štěněte i kotěte. Nyní, kvůli rezistenci oslabený účinek, někdy selže úplně. Cena dle váhy a to pro kočky od cca 160,-Kč do 300,-Kč. Účinek 1 měsíc proti klíšťatům jak u psa, tak kočky. Proti blechám je to u psů 2 měsíce a u koček 5 týdnů. U kočiček použít Frontline spot-on pro kočky! Cena: cca 130,- Kč
BOLFO - účinná látka propoxur: sprej, obojek, pudr, šampon (blechy, klíšťata) Obojky se snadno aplikují, mají poměrně nízkou cenu k poměru délky účinku, ale občas horší účinnost, obojek musí pes i kočka nosit stále, někdy poškozují srst okolo krku. Cena cca 130,- Kč
Dále doporučujeme:
1. Prostředky proti ektoparazitům střídat, aby nevznikla rezistence.
2. Odblešit všechna zvířata nacházející se v domácnosti zároveň.
3. Zároveň s odblešením zvířat ošetřit i jejich prostředí (pelíšky, křesílka, koberce, boudičky apod.), a to např. Arpalit nebo Diffusil sprayem (pozor, neaplikovat na kočky, pouze na pelíšky - pro kočky jsou často toxické).
4. Zároveň odčervit odblešená zvířata proti tzv. plochým červům viz. odčervení, protože blechy jsou nositelem vývojového stupně tasemnice.
5. Dodržet doporučené dávkování a dobu mezi jednotlivými aplikacemi prostředků.
6. Pipety-tzv. spot on, vymačkat na kůži, tedy na rozhrnutou srst kočičky (nikoliv na kožíšek), a to mezi lopatkami a krční páteří, kam zvíře jazykem nedosáhne.
7. Pokud si nevíte rady, zeptejte se veterináře.
Pozor na Diffusil a Arpalit spray!
Tyto prostředky proti ektoparazitům (blechám, klíšťatům, vším, všenkám, jejich vajíčkům a larvám) bývají pro kočky toxické. Obsahují účinné látky permethrin a fenoxycarb, které po olízání způsobily mnohým kočkám otravu.

Očkování a odčervení

25. října 2007 v 11:49 | majitelka blogu |  Péče o kočku
Pravidelná vakcinace a preventivní odčervování. Dvě věci řadící se k základům péče o kočku.
Nezapomeňte, že první očkování je vhodné provést již ve dvou měsících života kočičky. Další následuje po třech týdnech a pak již pravidelně jednou za rok podle toho, jak si vás pozve váš veterinář. Očkování rozhodně nepodceňujte. To, že vaše kočka nechodí ven, nezaručí, že bude stále zdravá. Jsou dokonce některá virová onemocnění, na která trpí zejména kočky chované v bytě.
Pro úplnost informací o očkování vám nabízíme seznam očkování:
8.-10. týden - Rhinotracheitida, kaliciviróza, panleukopénie; Chlamydióza, virová leukémie, infekční peritonitida
12.-14. týden - Rhinotracheitida, kaliciviróza, panleukopénie, vzteklina; Chlamydióza, virová leukémie, infekční peritonitida
každý rok - Rhinotracheitida, kaliciviróza, panleukopénie, vzteklina; Chlamydióza, virová leukémie, infekční peritonitida
Kočičí náklonost se nezíská snadno,ale určitě stojí za to.
Odčervování, aneb problém střevních parazitů
Začervení je obrovským problémem snad všech koček, ale i třeba psů. Je nutné si uvědomit, že všechna koťata odchovávaná běžným způsobem jsou parazity nakažena. První odčervení by mělo proběhnou ještě před prvním očkováním koťátek, tj. již po několika týdnech od narození. Dále je vhodné odčervovat pravidelně, až každých čtvrt roku pokud je kočičce umožněno, aby chodila ven, pokud je pouze a jenom doma v bytě, stačí jednou za půl roku až jednou za rok. Odčervování by se mělo provádět vždy dvakrát po sobě v rozmezí 7-14 dnů. Odčervení by se mělo naplánovat tak, aby vždy předcházelo očkování a také se odčervuje před krytím, v březosti a preventivně před prodejem. Odčervuje se tabletami, jejich počet většinou závisí na váze zvířete. Obvykle 1 tableta na 10 kg váhy. Pro koťata jsou k dispozici preparáty ve formě past.
Škrkavka
je parazit pro kočku dosti nebezpečný, zejména pro koťata, bohužel patří mezi nejčastější parazity koček. Koťata se rodí bez parazitů, nakazí se však záhy, pitím mléka od matky. Silně začervené kotě může být anemické, podvy­živené a červi mohou i uzavřít průchod střeva. Starší kočky se nakazí prakticky kdekoliv ve venkovním prostředí tím, že pozřou infekční vajíčka. U březích koček může začervení škrkavkou způsobit porodní komplikace, poš­kození plodů nebo i jejich úhyn. Škrkavka je červ dlouhý 7-10 cm, je tenký a připomíná tenký bílý drátek. Jedna samice škrkavky vyloučí denně až 200000 vajíček. Vajíčka odcházejí z těla s trusem a asi za 14 dnů se stávají infekčními. Čerstvý trus infekční vajíčka neobsahuje! Vajíčka škrkavek jsou téměř nezničitelná přírodními vlivy a i několik let jsou stále infekční. I když ve stolici kočky žádné škrkavky nenajdete, neznamená to, že tam určitě nejsou. Jediným spolehlivým způsobem, jak to zjistit, je rozbor stolice. Škrkavek kočku zbavíme prostředky, které předepíše veterinář.
SYMPTOMY ŠKRKAVEK: špatná a matná srst, průjem, napuchlé břicho, úbytek na váze
Tasemnice
Nejčastější tasemnicí kaček je tasemnice psí. Vyznačuje se plochým článkovaným tělem a je mnohem delší než škrkavka. K nákaze dochází nejčastěji prostřednictvím mezihostitele - blechy, nebo také pozřením hlodavce. Kočky napadené tasemnicí mohou, ale nemusí být pohublé, pozorujeme však u nich matnou a nepěknou srst. Ve stolici se mohou objevit články nebo vajíčka tasemnice. Kočky trpí svěděním konečníku, který si otírají o podlahu. Také tasemnici lze úspěšně odstranit různými preparáty. Vždy je lepší nechat udělat rozbor stolice a neodčervovat naslepo.
SYMPTOMY TASEMNICE: nepěkná srst, úbytek na váze, drobné bílé částečky kolem konečníku a v trusu zvířete
Jiní parazité
Kokcidióza, toxoplazmóza, giardióza, měchovci, tenkohlavci.

Kočka Lucka

21. října 2007 v 20:57 | majitelka blogu |  Kočičí příběhy
Tak mi to nedá, musím se s vámi podělit o příběh naší "ztracené kočky" Vzpomněla jsem si na něj, když jsem si přečetla Danin, mimochodem moc hezky a poučně napsaný, návod na hledání ztracené kočky.
Je to 5 let co se naší číče Lucince narodila 3 koťátka. Máma to byla svědomitá, kojila, olizovala, no starala se na 100%. A protože je zvyklá chodit ven, když potřebuje, vždy si "odskočila oknem", ale za pár minutek byla zpátky. A protože to bylo v červnu a bylo extrémně teplé a krásné počasí, nebyl to problém, nějaké to okno vždycky zůstalo otevřené.
A pak přišla ona neděle, kdy našim drobečkům byly přesně 2 týdny. Dopoledne kolem 10 hodiny Lucka mňoukla a vyšupajdila oknem ven. Doprovázela ji moje poznámka, ať se dlouho "necourá", že tu má povinnosti.
Chystala jsem nedělní oběd, koťata spala jako zabitá a já přestala sledovat čas. Okolo jedné hodiny jsem trošku znervózněla a začala si stěžovat rodině, že ta "kozina", myšleno naše kočka Lucka, ještě nepřišla. Ale protože mrňouskové pořád spali a manžel odvětil svým nejklidnějším hlasem, ať nejančím, že se vrátí, řekla jsem si, že teda nebudu jančit, udělám si kafe a budu koukat na nedělní pohádku v televizi. Však ona se mamina určitě co nevidět vrátí.
Bohužel opak byl pravdou. Po pohádce se nevrátila - moje nervozita stoupala, začala jsem pobíhat po okolí a volala jsem a volala a nic. Lucinka se nevrátila ani v sedm večer, ani v osm večer - moje nervozita dostoupila vrcholu. Neuvěřitelné bylo, že koťata spala jak zabitá, jen asi 2x se trošku probrala, zakníkala a zase spala. Začala jsem Lucinku podezírat, že si to celé naplánovala, snědla někde nějaké uspávací byliny, koťata nakojila a uspala a sama šla na rajs za kocourama (jak říkávala moje babička).
Nicméně jsem samozřejmě, vyhlásila pohotovost, zlanařila manžela a vydali jsme se Lucinku hledat. Bydlíme v domku v Klecánkách, z jedné strany silnice (není moc frekventovaná) a nad ní zarostlá stráň, z druhé strany maliním, břečťanem, svízelem a akáty pro změnu zarostlá stráň. Ideální místo pro toulky, ideální místo pro hledání nezodpovědných kočičích maminek.
A začalo se stmívat, vedro k zalknutí. Vyzbrojeni baterkou, oblečeni do tepláků a vytahaných mikin, jsme se s manželem vypravili do stráně a zahájili pátrání. Divím se, že na nás nikdo nezavolal "chocholoušky"(pro ty, kdo neznají tento výraz, přeložím - zřízenci psychiatrického ústavu), protože na nás musel být úžasný pohled. Prodírali jsme se křovím a maliním, chytali jsem se všeho, čeho se dalo, nohy se nám zaplétaly do ostružiní a svízele, svítili jsme skomírající baterkou a do toho oba do ochraptění volali "Lucíííííííííí čiččíííííííííí, pojď domů Lucinkoooooooooooo, čekaj na tebe dětičky Lucíííííí čičíííííííííííííííí, na… mám tady kuřátko."
Po několika hodinách hledání, kdy manžel zapadnul do jakési díry, odřel si koleno a roztrhnul tepláky, já měla ruce poškrábané od maliní a trnů a roztržený rukáv a oba jsme byli zpocení a unavení, jsem zaslechla z dálky před námi takové slabé mroukání. S výkřikem "To je Lucinka, určitě je někde zamotaná v vysoké trávě a maliní a nemůže se vymotat," jsem zalarmovala všechny své síly a manžela (už to chtěl vzdát a jít domů, začínal prskat).Vyrazili jsme kupředu s obvyklým voláním. Nebudu vás dlouho napínat, mňoukání se ozývalo tu zleva, tu zprava, občas zezadu, občas zepředu, ale pořád v uctivé vzdálenosti. Tvrdila jsem, že to je tou ozvěnou, určitě to jde zepředu.
Asi po hodině běhání za mňoukáním, manžel nervově nevydržel, a se slovy "Ta káča si z nás dělá srandu a tahá nás od čerta k ďáblu, jdeme domů," se začal prodírat křovisky zpátky do civilizace. Mimochodem baterka svítila světélkem slaboučkým, v podstatě už jen poblikávala.
Celou cestu zpět jsem cedila slzičky a mumlala si pod fousy, že ty malý chudinky moje nebohý umřou hladem a žízní a že za to můžeme my, protože nedokážeme najít v lese jednu zatoulanou a určitě žízní polomrtvou kočku.
Domů jsme dorazili asi kolem 23 hodiny, úplně mrtví. Koťata klidně spala. Dopadli jsme oba na gauč, manžel mlčky a nasupeně, já s pláčem, neustále mumlající o těch nebožátkách. A tu se náhle za oknem mihl stín a ozvalo se tiché mňouknutí, zaškrábání na sklo a do místnosti ladný skokem přistála naše "zatoulaná" Lucinka. Její pohled, kterým nás obdařila nelze popsat, chvíli před námi postála, čekala na obvyklá slova přivítání, a když se jí přivítání nedostalo, odešla se věnovat dětem.
Manželův pohled nelze popsat, svůj 10minutový záchvat smíchu (tak trochu hysterického) vám ani popisovat nebudu. Ten večer nebo spíše tu noc už se mnou manžel nepromluvil. Vlastně ano, pronesl jednu větu, když uléhal k zaslouženému spánku: "Dobrou noc, jsme moc rád, že se vymotala z toho ostružiní a neumřela nám žízní, to by mě fakt mrzelo. A takový to mohl být hezký večer".
A když se na to podívám s odstupem času, nakonec to hezký večer i byl. Měl šťastný konec.

Výchova psa-2.část

21. října 2007 v 0:10 | majitelka blogu |  Výcvik psa
A je tu pokračování článku Výcvik psa-2. Tentokrát najdete návody, jak psa naučit: štěkání na povel a ukončení štěkání, sedni, lehni, vstaň, odložení a slibovaný mrtvý pejsek.
Štěkání na povel a ukončení štěkání
I když máte psa jako společníka, je dobré aby se naučil štěkat na povel. Až potkáte nedůvěryhodnou osobu a váš pes na povel spustí štěkot, jistě nepohrdnete časem stráveným výcvikem.
Naučit psa štěkat je velmi jednoduché. Když nesete pejskovi potravu, tak než mu ji dáte, zkuste chutným kouskem v ruce pejska vydráždit. Do té míry, až začne dělat hluk alespoň vzdáleně připomínající štěkání. Zároveň zavelte "Štěkej!". Přitom můžete vždy vztyčit ukazovák a prostředník pravé ruky. V budoucnu si pes povel spojí s gestem. Jakmile pejsek štěkání byť jen naznačí, hned ho pochvalte a odměňte oním chutným soustem. "Vydráždit" štěně, ale i staršího pejska ke štěkání můžete i pamlskem, hrou… Vždy, když se rozdovádí a začne štěkat, zavelte "štěkej" a zdvihněte dva prsty.
Nedoporučuji vám pejska chválit, pokud štěká ve chvíli, kdy to není vhodné (i do budoucna). Např. když se vzdalujete a odcházíte z pokoje, či bytu, když někdo prochází kolem dveří, pokud štěká na jiné psy apod. Záleží na uvážení, co ve vašem konkrétním případě za nevhodné považujete.
Pokud bydlíte v paneláku nebo jiném podobně "zvukotěsném" domě, jistě vaši sousedé ocení, když naučíte pejska i ukončení štěkání. Štěkání je pro psa přirozená komunikace. Proto je "přestat" mnohem těžší než "začít". Nečekejte žádné zázraky. I při dobře zvládnutém cviku, pejsek občas štěkne.
Na ukončení štěkání se obvykle používá povel "Klid!". Zároveň zpočátku můžete slovní povel podpořit sevřením pejskových čelistí. Tak aby nemohl štěkat, ale aby jste mu neublížili. Máte-li malé temperamentní plemeno, přidržte mu hlavu zezadu. Pejsek bude mít snahu se z vašeho sevření vymanit. Proto je dobré cvik trénovat v rohu místnosti, aby nemohl ustupovat. Pochvalte ho při sebemenším náznaku zklidnění. V tomto případě bude pejskovi trvat určitě déle než pochopí, co po něm chcete. Bude-li chtít pejsek štěkat dále, povel opakujte a čelisti sevřete silněji. Po čase se pejsek bude zklidňovat už při povelu a náznaku sevření čelistí.
Sedni, lehni, vstaň, volno
Pejska si dejte na obyčejné vodítko. Postavte si ho k levé noze po směru chůze. Vodítko držte na kratší vzdálenost pravou rukou. Zavelte: "Sedni!" a zatlačte levou rukou na záď pejska, až si sedne. Pochvalte ho a odměňte.
Aby jste mohli cvik znovu zopakovat, potřebujete pejska dostat opět do vztyčené polohy. Jsou dva způsoby, jak na to. Buď zavelte: "Volno!" a popostrčte do něj, ať se jde proběhnout - cvik pak opakujete, až se vrátí, nebo si ho přivoláte. Anebo zavelte: "Vstaň!" a nadzdvihněte ho rukou pod břichem, až si stoupne.
Při výcviku lehání postupujte obdobně. Pejska si posaďte vedle levé nohy. Levou ruku mu položte na kohoutek, pravou si nachystejte k jeho předním nohám. Zavelte: "Lehni!", levou rukou zatlačte na kohoutek a pravou mu současně podtrhněte přední nohy, aby si lehl. Tento cvik vás bude stát o něco více námahy, než předchozí tři. Také můžete střídat cviky v tomto pořadí: sedni, lehni, sedni, volno nebo vstaň.
Odložení
Tento cvik se cvičí v návaznosti na "Sedni!" a "Lehni!". U malých štěňátek můžete používat povel: "Zůstaň!", když se na chvíli vzdalujeme. Vypěstujete tak u něj návyk a jistotu, že se opět po tomto povelu vrátíte.
U větších pejsků je dobré, aby trochu už ovládali povel "Sedni!" nebo "Lehni!". Postavte si psa na vodítku po levé straně. Zavelte "Sedni!" nebo "Lehni!" a "Zůstaň!". Zároveň přidržte levou ruku před čenichem psa. Vykročte směrem od něj. Pokud bude chtít jít s vámi, vraťte se. Znovu dejte povel a trhněte vodítkem. Někdy je zpočátku nutné psa přivázat ke kolíku. Vzdalte se alespoň na 2m. Snažte se pár minut setrvat. Dobu setrvání postupně zvyšujte. Chvalte, kdykoli je to možné.
Mrtvý pejsek
Tento cvik je velmi jednoduchý. Když si se svým štěňátkem hrajete a ono si lehne na záda, řekněte: "Mrtvý pejsek!". A pochvalte pejska. Když začnete takto od štěněcího věku, pejskovi rychle dojde, co má dělat a v dospělosti se rád před vámi po tomto povelu svalí a vyvalí. Bude si ho spojovat s příjemnými zážitky a hrou. Naši psi tenhle povel přímo milovali. Nutno podotknout, že k ničemu jinému, než hře jsme ho nepotřebovali.
Zpočátku cvičte na nerušených místech a s vodítkem. Až pes cvik zvládne, cvičte bez vodítka a na rušnějších místech. Začínejte od krátké chvíle až po několik desítek minut ( kdy má pes vydržet v zavelené poloze). Záleží, co od svého pejska v budoucnu očekáváte kromě společnosti (výstavy, hlídání domu…).
Při každém splnění povelu nezapomeňte pejska pochválit a odměnit. Pokud spolupracovat nechce, povel znovu opakujte s větší razancí. Je možné, že pejsek nemá na trénink náladu a po větším vyběhání by spolupracoval lépe. Přesto ho donuťte dokončit již vyřčený povel. Pak ho teprve nechte proběhnout. Naučí se tak, že ať chce nebo ne, poslechnout musí. A v budoucnu se vám s ním bude spolupracovat mnohem lépe.
A na závěr ještě pár tipů na pamlsky: piškoty, granule, nakrájený salám, špekáčky, sýr ... Vyberte podle toho, co vašemu pejskovi nejvíce chutná. Velikost odměny by měla být taková, aby jich pejsek snědl spoustu, ale měl stále chuť na další.
Budeme moc rádi, když nám napíšete vaše zkušenosti s cvičením. Co vám šlo, co naopak ne, na jaká úskalí jste narazili…. Přeji vám mnoho příjemně stráveného času s vaším pejskem!

Výchova psa-.1.část

21. října 2007 v 0:03 | majitelka blogu |  Výcvik psa
Výcvik psa I. Jak naučit psa základním dovednostem sedni, lehni, zůstaň, ke mně, štěkej,…. Vzhledem k tomu, že informací bude víc jak na jeden článek, budou články dva. V prvním se naučíme zvyknout psa na jméno, obojek, vodítko, náhubek a místo. A jak docílit přerušení nežádoucí činnosti Ale nejdříve se zastavíme u toho PROČ, KDY, OD KDY A JAK cvičit.

Proč cvičit
V tuto chvíli je v podstatě jedno, jak velkého psa a k jakým účelům jste si ho pořídili (společník, hlídač, lovec…). Když vyběhne ze dveří domu na rušnou ulici, když vběhne z auta do vozovky…., může ohrozit svůj i cizí život. Pokud někoho pokouše nebo zničí majetek, budete platit nebo dokonce budete soudně stíháni.
Tedy PRO ochranu zdraví psa, jeho okolí a pro ochranu majetku.

Kdy cvičit
Nejlépe, když jsme sami doma, v parku či v lese. Abychom nebyli ničím a nikým rozptylováni.

Kdy začít
S tréninkem začínáme v podstatě od prvních chvil, kdy si přineseme štěňátko či odrostlejšího pejska poprvé domů. Nejčastěji je to zvykání na jméno, na obojek, vodítko, spojování pamlsku s pochvalou (hodný), zvykání na hluk na ulicích, cizí osoby, přerušení nežádoucí činnosti, štěkání na povel…
Od 3 měsíce věku můžeme začít s chozením u nohy na vodítku, sedni lehni a s přivoláním.
Od 4 měsíce zvykáme na náhubek, odložení na místě, příp. přinášení předmětů a další.

Jak na to?
Délku cvičení zvedáme úměrně s věkem psa. 8 týdennímu štěněti bohatě stačí 10minut cvičení denně. Ročního psa můžeme trénovat i několik hodin.
Forem cvičení je několik. Nejčastěji se používá mechanická s chuťově dráždivou. Např. při přivolávání trháte vodítkem po přiběhnutí odměníte pamlskem.
Čeho si pes při výcviku všímá? Mimiky obličeje, povelu, síly a intonace hlasu, polohy rukou a nohou, příp. rychlostí pohybu, jaký při povelu děláte. Největší význam má váš hlas. Proto nezapomínejte rozlišovat intonaci povelů. Povel má vždy znít jako rozkaz. Tedy silně, důrazně či přísně.Pokud pes rozkaz nesplní, povel zopakujte, přidejte do intonace výhružný tón a zároveň ho fyzicky donuťte rozkaz splnit. Za splnění ho pochvalte pamlskem, pomazlením se slovem "hodný" nebo jiným, které si vyberete. Při chválení by váš hlas měl znít mile, přívětivě, laskavě, povzbudivě…
Zároveň je nutné místo, příp. pomocníky při výcviku měnit. Aby si pes povel nespojil jen s určitým prostředím a neodmítal v jiných podmínkách poslušnost.

Návyk na jméno
Návyk na jméno je jednoduchý. Štěně oslovíme jménem vždy, když mu neseme potravu, pamlsek, chceme-li si s ním hrát nebo ho chválíme. Pokud spojíme jméno s příjemným zážitkem, rychleji si zvykne.

Návyk na obojek, vodítko a náhubek
Než půjdete na nějakou větší vycházku, přivykněte štěně alespoň na obojek a vodítko. Obojek by měl být kožený. Na krku psa dostatečně volný. Podle velikosti psa by se nám pod něj měly vejít ještě 2-3 prsty. Příliš volný obojek by si pes mohl v nestřežené nebo vyhrocené chvíli přes hlavu stáhnout. Štěně zvykejte na obojek ve chvílích, kdy se zabývá hrou nebo jinou činností. Začínejte např. od minuty a délku postupně prodlužujte.
Na vodítko zvykejte podobně. Taky při hře, krátkých procházkách. Je důležité, aby jste s vodítkem zpočátku netrhali (budete-li chtít odvrátit psa od nežádoucí činnosti, zvolte při navykání na vodítko jiný postup). Nácvik opakujte několikrát denně vždy na krátkou chvíli a postupně prodlužujte dobu. U návyku na náhubek postupujte podobně.

Zvykání na místo
Cílem je aby stačilo říct pejskovi: "Na místo!", příp. ukázat rukou k pelíšku a pes se odebral na místo určení. Tento cvik je dobré provádět, když štěně není nabité energií. Nejlépe po výcviku, procházce či krmení. Psíka dáme na místo (do pelíšku) s povelem "místo". Pokud zůstane, pochválíme ho, příp. dáme pamlsek. Když odejde, znovu zopakujeme. Tento cvik není třeba nějak cíleně a často trénovat. Pokud žije pes v bytě, je třeba poměrně často, aby šel na místo. Postačí, když budeme důsledně vyžadovat, aby na svoje místo opravdu došel.

Přerušení nežádoucí činnosti
Nežádoucí činností je myšleno vše od ožužlávání nábytku, přes požírání výkalů, až po napadání cizích psů a osob. Nejčastěji používané povely? FUJ, PUSŤ, NESMÍŠ. Záleží na vašem výběru, jaké slovo budete používat. Můžete použít i hvízdání nebo cokoli jiného, co se vám zdá vhodné. Důležité je povel neměnit. Jinak by pro psa bylo obtížné pochopit, oč vám jde. To samozřejmě platí i pro ostatní cviky.

Když žije pes s vámi v domě, učí se tento povel celkem přirozeně. Určitě je tam pro něj spousta lákadel, která pro něj musí zůstat tabu.
Až je větší, vezměte ho nejlépe někam, kde ho budou nežádoucí činnosti lákat. Například cizí psi. Mějte ho na delším vodítku. Když bude chtít provést nežádoucí činnost, zavelte "fuj" a silně trhněte vodítkem směrem k sobě. Pokud neposlechne, zopakujte to s větší razancí a donuťte ho činnost opustit. Jakmile nežádoucí činnost přeruší, odměňte ho a pochvalte. Zpočátku můžete povel doprovodit i tlesknutím, aby jste získali větší pozornost psa.

Nácvik obrany

21. října 2007 v 0:01 | majitelka blogu |  Výcvik psa
Nejprve vysvětlím pro laika, co je to "obrana". Existuje poměrně mnoho metodik, jak psa pracovně vést. My se věnujeme sportovnímu výcviku. Nácvik obran ve sportovním výcviku je založen (jako každý cvik) na hře a kořistnickém pudu psa.
Psovod začíná s balónkem nebo oblíbeným plyšákem pejska a nechává ho hračku volně aportovat. Časem se hračka může přivázat na šňůru a potom, co ji pes začne nosit, přetahujeme se s ním a stále ho slovně motivujeme a podporujeme. Pes je šťastný, protože si s ním pán hraje a ještě ho chválí. Největší pochvalou pro psa-kořistníka ovšem je, když se s ním o jeho hračku potaháte a v závěru ho necháte, aby si ji vybojoval a odnesl - necháte ho tedy vyhrát.
Posléze se o hračku začne tahat s figurantem, kdy vy psa stále podporujete a chválíte. Důležité je, abyste ho nechali kořist vyhrát - vybojovat přetahováním, aby neztratil motivaci. Měsíce trvá než vyměníte balónek či plyšáka za peška, klín, měkký rukáv a skončíte na pravém rukávu. Po několika měsících váš pes bude místo balónku nosit v tlamě rukáv, který mu figurant za správně provedený zákus pustí jako odměnu, aby si ho mohl odnést, protože si ho vybojoval.
Celá obrana je pro psa hra. Doufám, že z výše uvedeného je nad slunce zřejmé, že se nejedná o cílené vedení psa proti člověku! Rozhodně se nejedná o žádné týrání zvířat, jak se někteří dobráci snaží prosadit. Stejný pes, který provádí zadržení figuranta, pak za stejným figurantem přijde a bude se s ním přetahovat, protože ho to BAVÍ. Stejní psi, kteří odkousali obranu přijdou za figurantem, mimo výcvik, i když už nemá ochranné pomůcky, nechají se pohladit, poplácat a chtějí, aby jim házel aspoň balónek a neflákal se. Jsou to správně motivovaná, sebevědomá, socializovaná zvířata NEVEDENÁ K AGRESI!
Pro psy, kteří milují aport, jsou bojovní a rádi se přetahují, je to nadmíru uspokojivé pracovní vyžití. I u obran platí, že postup nácviku se lišší podle povahy jedince. Pes si za figurantem přichází hrát a těší se na něj. Z toho vyplývá, že figurantovi důvěřuje a nečeká od něho nic zlého. Žádný tvor si nepůjde hrát za domnělým agresorem. Necvičení, nijak výcvikem "nezasažení" psi, o jejichž útocích na člověka slýcháme v médiích, jen dokazují laxní přístup majitele k výchově psa. Pes, který pokousal sousedy v celém domě a půl ulice k tomu, není žádný kořistník nebo aportér, který si chce hrát. Je to bázlivé, nedůvěřivé zvíře a snaží se jen své případné soky zastrašit dříve než zaútočí oni na něj, protože celý okolní svět vnímá jako hrozbu. A čí byste řekli, že je to vina? Že by ho maminka nebo tatínek špatně vychovali? Jednou jsem se setkala s hodnotnou obhajobou majitele psa, který ke svému třesoucímu se, vystresovanému, kňučícímu pudlíkovi řekl "je to nevzdělavatelný pes", že si koupí jiného. A co se psy, kteří by potřebovali vyměnit pány, kdo jim je koupí?!
Kdyby snad někdo nevěřil, v článku jsou fotky zvířat, které u nás na cvičáku odvádějí v obraně i poslušnosti kvalitní výkony. Jsou to stejní psi, kteří si na dalších fotkách hrají ve smečce, kolem laviček mezi lidmi poté, co výcvik skončil. To je další radost, která se psům na cvičišti dostává, hra s dalšími přáteli.

Výcvik a povaha jedince

20. října 2007 v 23:58 | majitelka blogu |  Výcvik psa
Je samozřejmě rozdíl v jednotlivých povahách plemen, např. pokud máte lovecky vedeného foxteriéra, při sebelepším výcviku a profesionalitě psovoda "foxteriérovských" výkonů nedocílíte s čau-čau nebo bišonkem. Tím nechci snižovat kvality zmiňovaných plemen, ale jejich dispozice byly po dlouhá desetiletí, někdy staletí, účelově šlechtěny k jinému účelu.
Samotným šlechtěním dochází k úzké profilaci využití plemene po potřeby člověka (jezevčík - norník, pudl - lovecký pes využívaný hlavně k práci ve vodě, vlkodav - samotné jméno svědčí o původním záměru plemenitby, knírač - hrubosrstý stájový pinč původně vyšlechtěný k dávení hlodavců atd.). Od povahových vlastností a fyzických dispozic každého jedince se odvíjí směr výcviku.
toleruji zevlující hlodavceNemůžete očekávat od čivavy, že přeskočí metrovou překážku s kilovou činkou v tlamičce, jejíž překonání je zahrnuto do některých disciplín zkoušek. Naopak s 90kilovým mastifem nezačnete skákat agility, protože takový "drobek" se jednak nikdy nevyrovná výkonům psů pro agility standardně využívaným, jednak byste mu mohli také zavařit na obtížné zdravotní problémy, protože kostra a stavba těla vůbec takového plemene není uzpůsobena (šlechtěna) ke hbitým, sprinterským výkonům a opakovanému překonávání nejrůznějších překážek.
Nicméně každý pes se dokáže naučit minimálně přivolání (přijít na jméno), to je první cvik, který byste měli začít se štěnětem provádět. A pokud přivolání bude i byť ten jediný cvik, který jste psa za celý jeho život spolehlivě naučili, můžete být na sebe pyšní, protože díky tomu dopřejete svému mazlíčkovi onen blažený pocit užít si volnost pohybu a radost ze života na rozkvetlé louce nebo v zimě na běžkách. Díky kvalitnímu přivolání se vyhnete situacím, kvůli kterým někteří "milovníci čtyřnožců" používají právě vodítko jako "dálkové ovládání" pro jistotu doživotně.
štěně knírače středního černéhoNa závěr:
Na závěr bych chtěla ještě zdůraznit, že ne každý člověk je z přítomnosti (a někdy i z existence psů vůbec) nadšen. Někdy k takovému postoji vede člověka špatná zkušenost, někdy to jsou důvody ryze povrchní a malicherné. Nicméně ze stran pejskařské obce je třeba takové obyvatele respektovat a při setkání s nimi se chovat kriticky, psa přivolat a nezavdávat příčinu možnému sporu. Zkuste se vcítit do pocitů člověka, který má ze psů panický strach a váš padesátikilový miláček si jej přiskotačí POUZE očichat. Omluvy typu "on nic nedělá, nemusíte se bát" nejsou na místě.
Při správném vedení a výživě psa docílíte u svého pejska nejen zdraví fyzického, ale i psychického. Takové zvíře pak dělá čest svému pánovi, chovateli i plemeni!

Péče o štěně

20. října 2007 v 23:55 | majitelka blogu |  Péče o psa
Po porodu by měla fena se štěňaty být uložena na klidném, teplém místě v bytě, které je nutné chránit před průvanem. Protože se štěňata rodí bez vyvinuté termoregulace, doporučuje se umístit celý vrh v porodní bedně se zajištěnou teplotou okolo 30°C, vystlanou např. starým prostěradlem, novinovým papírem, který můžete pohodlně měnit a udržovat tak štěňátkům čistotu. Štěňata by měla v bedničce zůstat asi 4 týdny. Po skončení porodu by měla být fena vyšetřena veterinářem, jestli jsou na světě již všechna štěňata, a jestli jsou porozená štěňata v pořádku.
fena se štěňaty, foto: www.irishjacks.comPro zdraví štěněte je nesmírně důležité, aby se ihned po porodu napila mleziva (kolostrum), což je sekret mléčné žlázy, který se tvoří asi do tří dnů po porodu. Je složením podobné mléku, ale obsahuje větší množství bílkovin, minerálů a solí. Nejen že čistí trávicí trakt štěněte, ale je i nepostradatelné pro vysoký obsah protilátek. Schopnost vstřebat protilátky střevní sliznicí u štěňat velice rychle mizí, už za dvě hodiny po narození se několikanásobně snižuje a do dvou dní se ztratí úplně. Protilátky, které štěňata získala přes placentu a z mleziva chrání štěňata do doby 6 týdnů života. Štěňata, která se v průběhu dvou hodin po porodu nenapile mleziva, jsou méně odolná a častěji nemocná.
Jak poznat slabé štěně
V době po narození lze štěňata rozdělit podle BIOTONU, což je soubor a intenzita aktivit štěněte, do čtyř skupin:
  1. štěňata ihned po vybavení z plodových obalů aktivně vyhledávají matčiny struky a sají mléko
  2. štěňata krátkou dobu po svém narození jen leží, později se sama vzchopí a hledají struky
  3. štěně se může snažit dostat k mléčné žláze, ale není schopno nalézt struk a přisát se k němu, po přiložení ke struku saje velmi málo a brzo přestane
  4. štěně se nepohybuje a nesaje
štěně, foto: www.michelangeloflores.comZdravé štěně má na dotek suchou, teplou a pružnou kůži, oproti tomu štěně, které je slabé, je na dotek vlhké a ochablé. Štěně, které je slabé se projevuje slabým kvílením a buď nepokojným pohybem po bedničce nebo naopak leží odevzdaně v koutě. Je potřeba sledovat, která štěňata dostatečně nesají mateřské mléko. Pokud štěně několik kojení vynechá, zeslábne natolik, že už není schopno pít samo. Takováto štěňata je možné odchovat uměle. Chovatel, který chce odchovávat zdravé a silné psy, a kterému nezáleží pouze na počtu prodaných štěňat, by měl z vrhu vyřadit štěňata ze 4. a 3. skupiny, i kdyby svou velikostí převyšovala ostatní štěňata. Pokud si chovatel dá tu práci a odchová i štěňata ze 3. skupiny a vyrostou z nich jedinci odpovídající plemeni, projeví se zdravotní problémy. Násilné odchovávání slabých neživotaschopných jedinců vede k degeneraci plemen.
Kojení a odstav
Štěňata jsou na mateřském mléku zcela závislá po dobu přibližně tří týdnů, kojena by však měla být nejméně po dobu šesti týdnů. Při kojení by se štěňata v žádném případě neměla vyrušovat, je potřeba nechat je v této době v klidu o samotě s fenou.
Přikrmovat štěňata pevnou stravou lze již od třetího týdne jejich života, kdy klesá produkce mléka u feny.
Štěně na nový způsob stravování navykáme nejprve tak, že mu ji nabídneme na prstě a necháme ochutnat. Později stravu nalijeme do mělké misky. Každé ze štěňat by mělo mít svou misku. Úplně jsou štěňata odstavena ve věku asi šesti týdnů, v tomto období kojí fena již pouze výjimečně.
Odčervení
veterinář, foto: www.cvm.umn.edu95% štěňat má škrkavky, které je nutno odstranit. Existují odčervovací přípravky, které se štěněti podávají ve stravě, a které škrkavky zahubí. Záleží na preparátu, ale obecně lze první odčervování provést mezi 17.-21. dnem života. Tuto léčebnou kůru je nutné zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře v určeném termínu, přibližně 14 dní po první aplikaci.
Očkování
Nejlepší je pokud chovatel předá novému majiteli štěňata jak odčervená tak i očkovaná. Očkování je proces, při kterém je do těla vpraven mrtvý virus, který vyvolá tvorbu protilátek proti onemocněním. První očkování lze provádět v šestém týdnu života a s pravidelným opakováním podle rady veterinárního lékaře, nebo až ve věku osmi týdnů a s následným opakováním ve 12 týdnech.
Prořezávání zubů
  • 3 až 6 týdnů - mléčné zuby - špičáky, řezáky, první tři premoláry
  • 4 měsíce - mléčné zuby - čtvrté premoláry, trvalé zuby - třenové čtyřky, střední řezáky
  • 5 - 6 měsíců - trvalé zuby - krajní řezáky, špičáky, první tři třenové zuby, první stolička
  • 6 - 8 měsíců - druhá stolička ve spodní čelisti
Při prořezávání trvalého chrupu má štěně stejné problémy, jaké známe u dětí, tedy otoky a záněty dásní a bolest. Projeví se to jejich neklidem, odmítáním potravy nebo slintáním. Je vhodné v tomto období dát štěněti k okousávání nějaký tvrdý předmět, čímž se zmírní bolest dásní a urychlí se vypadávání mléčných zubů.
Někdy se stává, že trvalé zuby nemohou vytlačit zuby mléčné. Trvalé zuby jsou již částečně prořezány, ale mléčné zuby ještě dobře drží v dásni. V tomto případě se poraďte s veterinářem, jestli není vhodné mléčné zuby vytrhnout.
Nácvik čistoty
S nácvikem čistotnosti je nejlépe začít ihned po odběru štěněte. Štěně většinou potřebuje vykonat svou potřebu po probuzení nebo po jídle. Pokud máte zahradu a trávíte většinu času doma, máte nejlepší předpoklady k tomu, aby se štěně naučilo vykonávat potřebu mimo dům co nejdříve. Pokud bydlíte v bytě, musíte se rozhodnout, jestli nejprve budete učit štěně chodit na noviny v bytě nebo hned od začátku zahájíte nácvik čistoty venčením. Občas se štěněti stane nehoda i v bytě, nikdy ho však za to netrestejte, mohlo by to mít nežádoucí následky. Na každém štěněti jsou, předtím než vykoná potřebu, patrné určité signály, často je to očichávání podlahy v kruhu. Mezi tímto varovným signálem a vykonáním potřeby uplyne většinou jen velmi krátká doba, proto byste si měli těchto známek všímat, časem je jistě velmi dobře rozpoznáte. Naučte také svého psa vykonávat potřebu na povel, později to jistě oceníte. Když se štěně chystá vykonat potřebu na vámi určeném místě, vyřkněte povel, např. "čůrej" nebo "udělej loužičku", a když štěně potřebu vykoná, pochvalte je. Není důležité, jak váš povel bude znít, avšak je nutné, aby byl pokaždé stejný.
Nácvik na noviny
venčení psaPokud je štěně v ohrádce, patrně si k vykonání potřeby vybere koutek v protilehlém rohu pelíšku. Připravte tam štěněti noviny, až zaznamenáte některý ze signálů, štěně ihned vezměte a odejděte s ním ven. Štěně nenoste, nechte je běžet za sebou, aby poznalo cestu. Za vykonání potřeby venku je pochvalte.
Pokud štěně volně běhá po bytě, vyberte místnost bez koberce, kde štěně nějakou dobu můžete nechat. Celou podlahu pokryjte novinovým papírem, a až si štěně vybere své místo, ostatní papíry odstraňte. Štěně by mělo chodit stále na stejné místo. Postupně novinový papír přesunujte směrem ke dveřím, později až za dveře, a nakonec jej úplně odstraňte.
Nácvik k venčení
Nejlepší způsob nácviku čistoty je zůstávat se štěnětem nějakou dobu doma. Choďte s ním ven vždy, když se probudí, po jídle nebo po ukončení aktivity. Vysledujte co nejdříve, jaké signály štěně vysílá, když chce vykonat potřebu, a vždy, když se k tomu chystá, běžte s ním ven. Vyřkněte povel, vyčkejte se štěnětem, a po vykonání potřeby na vámi určeném místě, štěně pochvalte.
Výběr hraček
štěně, foto : www.mooseyscountrygarden.comK dobrému vývoji každého štěněte patří hra. Nejlepší variantou samozřejmě je, když si se svým pejskem hrajete vy, jeho majitel. Avšak jsou chvíle, kdy zrovna nemáte čas nebo pes musí zůstat sám doma, a štěně si musí hrát samo. K tomu mu ovšem musíte obstarat hračky, protože jinak si ke hraní a kousání najde v domácnosti něco sám. Každá hračka však není pro vašeho čtyřnohého miláčka vhodná, je důležité se zamyslet nad jejich výběrem. Na trhu je velmi mnoho speciálních hraček, které jsou vhodné nejen pro štěňata, ale mají je ve velké oblibě i dospělí či starší psi.
Na co je potřeba myslet při výběru hračky?
Velikost: Bezpečnost hračky závisí na velikosti plemene. Každý pes má jinou velikost ústní dutiny, a je potřeba dbát na to, aby hračku, kterou zvolíte, nemohl váš pes spolknout. Většina hraček je totiž vyrobena z nestravitelného materiálu. Většina psů má ráda hru s míčkem, ale nikdy nedávejte svým psům míčky příliš malé. Oblíbené mezi psy jsou také pískací hračky, ale u větších plemen je dobré je využívat pouze jako pomůcku při výchově psa, protože tyto hračky jsou většinou z měkkého materiálu, pes je může roztrhat a některé části spolknout, což pro něj rozhodně není zdravé. Také si uvědomte, že tyto hračky vyluzují zvuky, které mohou být nepříjemné vám, i když vaše štěně z nich má obrovskou radost.
Materiál: Hračka by měla být vyrobena z pevného materiálu tak, aby ji pes nemohl rozkousat, ale nesmí být až tak tvrdá, že by mohla psa poranit při okusování. Pes dokáže hračku dlouho a intenzivně žvýkat, proto musí být vyrobena ze zdravotně i hygienicky nezávadného materiálu. Povrchová úprava hračky nesmí být taková, aby se z ní při žvýkání uvolňovaly toxické látky. Hračka také nesmí být složena z několika dílů, které by pes mohl spolknout. Velmi nevhodné jsou pro psa hadrové hračky, které brzy roztrhá.
Tvar: Ač se vám to může zdát zanedbatelné, i tvar hračky je při výběru velmi důležitý. Hračka nesmí mít ostré hrany, nevhodně tvarovaná hračka se také může psovi vzpříčit mezi zuby, a pes může zpanikařit.
Mezi hračky lze zařadit i žvýkačky pro psy. Mezi psy jsou také velice oblíbené, zvláště štěňata velmi ráda žvýkají, protože jim to usnadňuje prořezávání druhých zubů. Žvýkačky bývají vyrobeny ze surové kůže, a jsou vyráběny ve všech možných tvarech a velikostech tak, aby byly pro psy přitažlivé. Mají také různé chutě, takže je na vás, abyste svému kamarádovi vybraly takové, co mu nejvíce vyhovují a chutnají. Tyto pochoutky by však pes neměl dostávat příliš často, protože většinou nejsou přínosem k vyvážené potravě. Používejte je spíše jako odměnu při výcviku.

Modlitba psa

20. října 2007 v 23:52 | majitelka blogu |  Psí řeč
Jednej se mnou laskavě, můj milovaný pane,
žádné srdce na světě není vděčnější za laskavost
než moje milující srdce.

Nesnaž se zlomit mou duši násilím,
já bych mezi ranami lízal tvé ruce.
Tvá trpělivost a porozumění mne rychleji
naučí dělat věci, které si přeješ.

Mluv se mnou často.
Tvůj hlas je pro mne nejsladší hudba na světě,

jak musíš vědět z divokého mávání mého ocasu,
když zaslechnu Tvoje kroky.

Když je chladno a mokro,
prosím, nech mne uvnitř,
protože já jsem zdomácnělé zvíře, které už není zvyklé na drsné podmínky.


Jak si vybrat kočku nebo koťátko?

20. října 2007 v 11:43 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky
Vezmete si domů nalezence? Nebo raději po zralé úvaze koupíte vychované kotě od zkušeného chovatele? A máte vhodné podmínky k životu tohoto nezávislého a tajuplného zvířete?
Bohužel, ročně končí na ulici mnoho koček. Naštěstí zároveň existují lidé, kteří si nalezence nejenže všimnou, ale namísto umístění do útulku, se ho sami ujmou. Většinou na čas nezbytný k objevení nového, hodného majitele. O takovýchto lidech slýcháme čím dál častěji. Kočičí útulky zřizují rovněž lidé, kteří si koček váží, obdivují je a mají je rádi. Mimochodem, v kočičích útulcích se často vyskytují i čistokrevné kočky, jejichž původní majitelé přecenili své schopnosti. V neposlední řadě jsou tu lidé, u kterých tito nalezenci najdou útočiště až do konce svého kočičího života. Děkuji všem těmto lidem za jejich ochotu a lásku ke kočkám a vůbec všem živým tvorům.
Nad čím se zamyslet
Pokud právě uvažujete o poskytnutí lásky a domova některému nalezenci, kočičímu bezdomovci nebo si chcete koťátko koupit od chovatele, pak tu pro vás mám pár, doufám, zajímavých informací. Kočka se dožívá v průměru 10 - 14 let. Většinou i déle. Pokud se srovná život kočky a člověka, dalo by se říci, že člověčí rok se rovná pěti kočičím. Ale v jednom roce je kočka psychologicky a fyziologicky na "úrovni" 18-20tiletého člověka. Je možné, že po pár letech bude kočka více přítulná a tulivá než v mládí. Proto nezoufejte, pokud se s vámi nebude chtít mazlit tak často, jak jste doufali a na těch prvních pár let si pořiďte ještě plyšáčka. V každém případě, pokud máte malé nebo žádné zkušenosti s chovem nějakého zvířátka, pořádně zvažte dopředu možnosti bydlení, finanční možnosti, kolik máte citu a času na rozdávání. Každý druh zvířat je jiný. Pes je přizpůsobivější. Nevadí mu změna bydliště, dokonce i častější. Kočka naopak nesnáší stěhování. A každá větší změna je pro ni velmi nepříjemná. Kočka chovaná původně na venkově s možností výběhu, bude opět potřebovat volný přístup z a do domu. Proto by v bytě bez volnosti vycházek trpěla. Tím nemyslím vycházky v kočičím postroji. Kočky nemají toto omezení rády. Potřebují mít možnost kdykoli z bytu odejít a přijít. Naopak, kotě vyrůstající v bytě, nepotřebuje a ani by nemělo byt opouštět. Nevědělo by, jak si venku poradit. Stačí mu možnost posedět na otevřeném okně nebo balkóně. Sluníčko a čerstvý vzduch potřebuje každá kočka.
Nalezenci
Začněme nejdříve od těch nejnešťastnějších kočiček. Obvykle můžeme rozdělit nalezence na dva typy. Buď jde o kočičky chované doma, které o svého majitele či domov přišly. Nebo jsou to kočky volně žijící, které onemocněly nebo měly úraz a bez pomoci člověka nepřežijí. Jakým způsobem kočka dřív žila, poznáte podle její důvěry či nedůvěry k člověku. Je třeba mít na paměti, že s nalezenci a kočkami z útulku budete muset mít větší trpělivost, možná vám připraví různá výchovná překvapení. Možná, že se u nich projeví nemoc či vrozená vada. Možná se nikdy nezbaví své plachosti. A třeba se nikdy úplně neuzdraví. Takových "možná" by se našlo víc. Není mým záměrem vás strašit nebo dokonce odradit od pomoci opuštěnému zvířátku. Chci vás ale varovat a upozornit na jistá úskalí takového počinu. Na druhou stranu, pro kočku i pro vás to může být mnohem zajímavější a přínosnější, než když si donesete 13ti týdenní kotě s průkazem původu, s předběžnou výchovou v čistotnosti a nižší pravděpodobností nemocnosti. Každý nalezenec potřebuje kompletní vyšetření u veterináře a nezbytné očkování.
Od chovatele
Pro chovatele začátečníka je ale nejlepší, zakoupit si koťátko od chovatele patřícího do některé organizace sdružující chovatele koček. Zároveň by to měl být chovatel, chovající menší počet koček. Takové kotě, nejenže má vychování, je navyklé na soužití s člověkem, je očkované, ale zároveň je pravděpodobné, že vás chovatel neodbude, budete-li v budoucnu potřebovat s chovem poradit. Jeho členství v organizaci vám dává určitou jistotu, že chov bere vážně a poctivě. A dobrá péče o zvířátka v jejich vývinu a růstu se samozřejmě projeví i na zdraví. Navíc z chovu jsou vylučována zvířata, která by mohla být nositelem nějaké degenerace nebo nemoci. Kočky z velkochovu, zase nejsou zvyklé na soužití s člověkem. Je tedy náročnější je vychovat.
Úvahy nad plemenem
Berete-li si kotě od chovatele, dobře a pečlivě vybírejte. Především si vyberte iSimaské kočky správné plemeno. Můžete navštívit některou z výstav koček. Poohlédněte se po zajímavých internetových stránkách a zalistujte ve vhodných knihách. Každé plemeno má své zvláštnosti a specifika. Například dlouhosrsté kočky dospívají pomaleji něž krátkosrsté. Perská kočka je klidnější povahy a snášenlivější vůči jiným kočkám. Zrovna tak Ragdollové jsou kočky velmi mírné a klidné povahy. Manská kočka (manx) je sice také klidné povahy, ale chov kvalitních potomků je nesmírně složitý. Barmské kočky jsou temperamentnější a kočky plemene Cornish rex zase potřebují vyšší péči o srst. Jejich srst má totiž nižší izolační schopnosti. Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Pokud uvažujete o chovu smečky, je přihlédnutí k povaze a chovné náročnosti o to důležitější. V jednom bytě raději nechovejte dva samce. Jeden z nich by musel být podřízen druhému a tím by strádal. Tři kočky samice a jeden samec je vcelku bezproblémové uskupení.
Věk kočky
V ČR platí chovný řád, který zavazuje chovatele prodávat koťátka nejdříve ve věku 13 týdnů po řádném odčervení a očkování. Někteří chovatelé nabízejí koťata záměrně i starší. Vysvětlují, že kočka má už naučené hygienické i další návyky a výchova je pak pro budoucího majitele o to snazší. Pravděpodobně si pak kočička na nový domov i člověka o něco déle zvyká. Záleží na vás, chcete-li se piplat s výchovou malého koťátka nebo trpělivě a obezřetně navykat starší kočku. Když vám bude někdo nabízet 8týdenní kotě, pak od něj "utečte". Kočky potřebují delší dobu máminy výchovy a navíc těžko bude mít takové koťátko potřebné očkování. V každém případě nabídka mlaďounkého kotěte k odběru vypovídá o nepoctivosti chovatele.
Jak poznáte zdravé kotě?
Kotě si jděte vybrat k chovateli přímo domů. Z prostředí, ve kterém vyrůstá poznáte, jestli by se do vašeho hodilo. Ideální je samozřejmě kočku do bytu koupit od chovatele, který má chov v bytě. Je naučená té správné formě hygieny i dalšího chování. Kotě musí být zcela zdravé. Takové kotě má jasný bystrý pohled. Je čilé a hravé. Pohybuje se bez jakýchkoli problémů. Jeho srst je neslepená, načechraná, čistá a suchá. Takové kotě bude téměř pořád ochotné něco jíst. Kolem očí a uší nesmí mít jakýkoli výtok a žádné usazeniny nečistot v okolí tělních otvorů.
Pokud kočky nebudou vykastrované, počítejte s tím, že žádná doba ovulace nezůstane kocourem nepovšimnuta. Např. u Ragdolla se doporučuje chovat kočky společně s kocourem. Při jejich klidné nátuře si často ani nevšimnete, že je kočka v říji. Ale kocour to nepropásne nikdy.
Co se týče finanční stránky, nalezenec a útulková kočička vás budou stát menší pořizovací náklady. Očkování, prohlídka veterinářem, misky, wc,…. V útulku možná ještě nějaký příspěvek za stravu a ubytování. Minimálně pár set korun utratíte v každém případě. Čistokrevná kočka bez papírů vás už přijde na pár tisíc a u papírové kočky vhodné na chov a výstavy není cena kolem 10000,-Kč nijak neobvyklá.
A na závěr mám na vás prosbu. Bylo by přínosné, kdyby lidé opravdu uvažující o pořízení kočky, mohli pod článkem najít odkazy na zajímavé stránky, knihy či výstavy. Mně se dostala do rukou kniha Marie Hájkové a Reného Bílka s výmluvným názvem KOČKY. Je v ní přehled plemen a základní věci kolem chovu koček. Kniha je to povedená. Jen bych například u jednotlivých plemen koček ocenila více informací např. o charakteru, možných komplikacích apod. Zajímavé internetové stránky jsou www.kocky-online.cz. Pokud znáte další zajímavé zdroje informací, prosím, připojte je.
Jako obvykle budu ráda, když připojíte svůj názor, komentář nebo mi napíšete, že se mnou nesouhlasíte. Doufám, že jste u článku strávili příjemný čas, něco vám přinesl a na tenhle portál znovu zavítáte.

Než si pořídíte koťátko...

20. října 2007 v 11:37 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky
Než si pořídíte koťátko......všechno si dobře promyslete!

Zvažte, zda vy a vaše rodina jste na kotě připravení, netrpíte alergiemi a zda jste zvážili i finanční náročnost tohoto krásného stvoření. Vězte, že finanční náklady nejsou zanedbatelné, už jen prvotní náklady na koupi kotěte a výbavičku pro ně jsou určitou finanční zátěží. Po celý jeho život (v dobrých podmínkách a při dobré péči se kočka dožívá průměrně okolo 15 - 20 let) budete kupovat podestýlku, kvalitní krmivo, vitamíny a pasty, budete ho pravidelně očkovat a odčervovat. Pokud jste rozhodnutí věnovat se chovu koček, ten také přináší nemalé náklady...

Zkoumejte, hledejte, čtěte, napište nebo zavolejte chovatelům...

Rozmyslete si, jaké koťátko chcete, přečtěte si dostupnou literaturu, zavolejte chovatelům a informujte se, jaké má to které plemeno povahu, jak je náročné na péči...

Kotě s PP nebo bez PP?

Průkaz původu vám zaručuje, že kotě je opravdu toho plemene, o které máte zájem, je určité barvy, má rodiče stejného plemene a nepochází z příbuzenské plemenitby. Máte jistotu, že jeho rodiče nebyli sourozenci nebo jinak blízce příbuzní - otec/dcera či matka/syn apod.

Jak si vybrat koťátko?

Pokud jste si vybrali konkrétní chovatelskou stanici, dohodněte si u chovatele doma návštěvu. Budete mít možnost vidět, v jakém prostředí koťátko vyrůstá, budete mít možnost sledovat přístup chovatele k jeho kočkám a sami si vytvoříte názor, jestli to, čo jste viděli, splňuje vaše požadavky. Kotě si dobře prohlédněte, zkontrolujte mu zadeček, ouška, oči a nos. Měly by být čisté, bez výtoků. Špinavé uši mohou znamenat přítomnost parazitů. Srst musí být čistá, bez bleších výtrusů a zadeček bez jakýchkoliv náznaků průjmu. Zdravé koťáko je plné života, hravé a životaschopné. Může být "stydlivé" - uvědomte si, že vás nikdy dříve nevidělo - ale rozhodně nesmí být apatické nebo utíkat v panickém strachu z lidí.

Je-li vám něco nejasné, ptejte se.

Chovatel by měl být rád, že se zajímáte o všechno, co souvisí s přijetím nového kočičího miláčka do vaší rodiny. Klidně se ptejte, informujte se a požadujte odpovědi. Kotě je na celý život...

Už jste si vybrali a koťátko máte zamluvené...

Ke koťátku od chovatele dostanete kupní smlouvu, průkaz původu, petpassport (příp. očkovací průkaz) s uvedeným očkováním, odčervením, ev. číslem mikročipu a také dobré rady a zkušenosti.

S PP nebo bez?

20. října 2007 v 11:35 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky
Mnoho zájemců o koťátka říká: "Proč platit za kočku s PP, když chceme jen domácího mazlíčka." Tato stránka by vám měla dát odpověď na tuto otázku a upozornit na úskalí koupě "čistokrevné" kočky bez PP. Mnoho nových nezkušených majitelů kočiček bez PP se na nás obrací s prosbou o radu při poruchách chování či zdravotních problémech svých koťátek. Proto bychom chtěli touto cestou pomoci všem, kteří se rozhodli koupit si koťátko, a nevědí, jaké problémy mohou nastat.
V prvé řadě je třeba mít zodpovězenou otázku, zda se chcete věnovat chovu koček, nebo zda jen hledáte kočičího kamaráda pro sebe či svou rodinu.

Chceme koťátko jen jako mazlíka

Nechci kotě s PP, protože nechci s kočičkou chodit na výstavy.
Toto je základní omyl všech nezkušených začátečníků - s kočičkou s PP NEMUSÍTE chodit na výstavy! Pokud se nechcete stát chovatelem, je to zbytečné. Pokud byste však chtěli na výstavu i s nechovnou kočičkou, je to možné. Každá výstava SCHK má výstavní třídy pro kastrovaná zvířata, pravidlem je i třída pro domácí kočičky.
Co se může stát, koupíme-li kočičku od chovatele bez PP?
Chovatelé ušlechtilých koček musí odchovávat všechna koťata s PP. Průkaz původu je jako rodný list, koťata, která chce majitel prodat na mazlíka, také dostanou PP, ve kterém může být přetisk NEVHODNÉ K CHOVU. (Tato koťátka nejsou nijak nemocná, pouze mohou mít např. chyby v barvě nebo kresbě a tudíž se nehodí pro další chov, což nemění nic na tom, že se mohou stát dobrým kočičím kamarádem.) Jedině průkaz původu - rodokmen vám zaručí, že si kupujete kočku daného plemene a barvy a ne křížence či potomka rodičů, kteří plemeno připomínají jen vzdáleně. Z rodokmenu se lze též dovědět, zda kotě pochází z příbuzenské plemenitby či nikoliv. U kočky bez PP nevíte, zda její rodiče nebyli blízcí příbuzní, či dokonce sourozenci.
Odchováváním koťat na kočkách bez PP se ztrácejí charakteristiky plemene a kočky se tak stále podobou blíží domácí kočce. Znaky, které chovatelé několik desetiletí šlechtili, tak během několika generací zaniknou. Britská modrá bez PP pak nejspíš nebude tak velká a zavalitá jako její kolegyně s PP, nebude mít tak hustou srst, kulatou hlavu a nádherné tmavě oranžové až měděné oči, ale bude to jen trošku mohutnější šedivá kočka se žlutýma očima.

Záruka zdraví kotěte s PP a vyloučení vrozených vad
Každá čistokrevná kočka, než je puštěna do chovu, musí být vystavena a získat na výstavě chovnost. Je to proto, aby chovná zvířata byla před puštěním do chovu zkontrolována, zda skutečně odpovídají standardu plemene a netrpí nějakými vadami, které by mohla přenést na potomstvo. Je neetické použít kočku nebo kocoura do chovu, když nebyli uchovněni či jsou bez PP a chovný řád SCHK to zakazuje.
Mezi vady vylučující kočky z chovu se řadí např. deformace ocasu, hrudního koše a lebky, šilhavost, kýla, hluchota, poly- a oligodaktylie (zmnožení prstů na tlapkách), monorchismus nebo kryptorchismus u kocourů (zcela nebo jen částečně chybějící či nesestouplá varlata). Většina chovatelů má zvířata testovaná nebo očkovaná na smrtelné kočičí nemoci jako FELv, FIV. Někteří chovatelé mají svá zvířata testovaná i na přítomnost koronavirů, jejichž určité druhy mohou způsobit nemoc FIP (kočičí infekční peritonitida - zánět pobřišnice). Povinností každého chovatele je očkovat kotě základní vakcínou (panleukopenie - kočičí mor a rhinotracheitida - kočičí rýma).

Etika chovatele
Chovatelé prodávají své odchovy skupní smlouvou, která upřesňuje podmínky prodeje. Slušní chovatelé nabízejí doživotní chovatelský servis (můžete se u nich informovat ohledně výstav, chovu, zdraví koček atd.), umožňují vrácení kotěte do určité doby a někteří vám s kotětem dají i výbavičku (záchůdek, krmivo, hračky).
Chovatelé také musí dodržovat chovatelský řád, který mimo jiné ukládá, že kočka může mít nejvýš 3 vrhy za dva roky. U kotěte bez PP nevíte, jestli matka kotěte není vyčerpaná častými porody a nerodí tak slabá mláďata.
Pokud organizovaný chovatel porušuje chovatelský řád, můžete se obrátit se stížností na SCHK.

Cena kotěte a co je v ní zahrnuto
Ceny různých plemen se liší i u jednotlivých chovatelů. Informujte se na cenu u několika chovatelů (i v zahraničí), abyste měli přehled. Za výstavy, chovná zvířata, kvalitní krmivo, očkování a testování koček a živení koťat velmi kvalitním krmivem dávají nemalé částky peněz, které se jim nikdy nemohou vrátit. Proto nevidí rádi, když si člověk z nevědomosti přinese domů 6týdenní neodčervené a neočkované "čistokrevné" kotě bez PP, které stálo o 1000 Kč míň, než to jejich z proočkovaného a testovaného chovu a krmeného nejkvalitnější stravou. Za neodčervené a neočkované kotě zaplatí pak neinformovaný kupec zpravidla několik tisíc na veterině - v lepším případě. Bohužel není výjimkou, že takové koťátko uhyne, například na kočičí mor, FIP či jinou smrtelnou chorobu.

Etika majitele kočky s PP neurčené k chovu
I nový majitel má po koupi kotěte k jeho chovateli jisté povinnosti. Musí se o kotě zodpovědně starat, poskytovat mu kvalitní veterinární péči a stravu. Je nanejvýš vhodné informovat chovatele, onemocní-li kočka nějakou vážnou nemocí. Též je správné upozornit chovatele, pokud majitel hodlá zvíře prodat. Je-li to uvedeno v kupní smlouvě, pak musí majitel nechat zvíře ve vhodném věku vykastrovat a nesmí produkovat koťata.

Kočičky z útulků
Pokud jsme vás ani tímto nepřesvědčili a je vám opravdu jedno, jak bude vaše "čistokrevná" kočka vypadat, nebo pokud nemáte peníze na pořízení čistokrevné kočky s PP na mazlíka, pak není nic jednoduššího, než kontaktovat nějaký útulek. Dříve či později se určitě najde kočka vámi požadovaného plemene. Bude zdravá a očkovaná a náklady na ni budou rozhodně nižší než na kočku bez PP. Pokud trváte na malém koťátku, je možno se s útulkem dohodnout na odchovu koťátka, které někdo vyhodil nebo přišlo o matku. Nebudete tak podporovat neseriózní chovatele a navíc tím opuštěné kočce moc pomůžete.

Shrnutí
  • Proč ANO kotě s PP?
    1. Mám jistotu, že kočka odpovídá plemeni.
    2. Chovatel musí dodržovat chovatelský řád.
    3. Mám v ruce kupní smlouvu, v případě problému se mám kam obrátit.
    4. Správný chovatel mi kdykoliv ochotně poradí.
  • Proč NE kotě bez PP?
    1. Nemohu poznat, jestli je kotě daného plemene či nikoliv.
    2. Množitel nemusí dodržovat nic a množí čistě pro zisk, čímž většinou ničí zdraví kočkám - matkám.
    3. Kotě nemusí být očkované ani základní vakcínou.

Kupujeme kotě na výstavy a chov

20. října 2007 v 11:33 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky
Už jste si ujasnili své požadavky a touhy a rozhodli jste se: "Chceme koťátko pro výstavy a chov." Nyní vyvstávají další otázky, na které je třeba hledat odpovědi, abyste se mohli zodpovědně rozhodnout, neunáhlili se ve výběru plemene či chovatele, od kterého si koťátko pořídíte. Je třeba si ujasnit, co všechno budeme potřebovat, co se musíme naučit atd. I v tomto bychom vám chtěli pomoci. Zkušené chovatelky koček se vám pokusí zodpovědět nejčastěji kladené otázky:
Jaké plemeno je pro nás vhodné?
Před tím, než si koupíte výstavní kotě, pečlivě prostudujte standard plemene a povahové vlastnosti. Jsou různá plemena od vyloženě klidných perských koček až po velmi aktivní plemena orientální. Neznamená to však, že všechny kočky jednoho plemene mají stejné vlastnosti, kočky jsou individualistky a každá je jiná. Rovněž byste měli vědět, jakou péči dané plemeno vyžaduje - česání a úprava srsti, nároky na prostor pro pohyb, či snášenlivost s dětmi a podobně. Informace najdete na webových stránkách či přímo u chovatelů plemene.
Jak najít vhodného chovatele?
Prostudujte české i zahraniční webové stránky a investujte svůj čas do návštěvy několika výstav, abyste věděli, jak má plemeno vypadat a co všechno chovatelství vyžaduje. Na výstavě získáte kontakt na chovatele vámi vybraného plemene, ideální je zakoupit si katalog výstavy, kde jsou adresy všech vystavovatelů. Všímejte si, jak vypadají zvířata, která vyhrávají výstavy, od jakých jsou chovatelů a jací jsou jejich rodiče. Informujte se, v jaké organizaci chovatelů je chovatel registrován. Většina českých chovatelů je členy Sdružení chovatelů koček při Českém svazu chovatelů, který je členem mezinárodní organizace chovatelů koček FIFe. Tito chovatelé jsou povinni dodržovat chovatelský řád FIFe a chovatelský řád SCHK, který může být v některých bodech přísnější, než chovatelský řád FIFe. Kromě FIFe existují i nezávislé organizace chovatelů koček, zde doporučujeme prostudovat si jejich chovatelské řády, které se od řádu SCHK mohou v některých bodech lišit.
Jaké jsou povinnosti chovatele odchovávat jen kočky s PP?
Chovatelé ušlechtilých koček musí odchovávat všechna koťata s PP. Průkaz původu je jako rodný list, koťata, která chce majitel prodat na mazlíka, také dostanou PP, který může mít přetisk NEVHODNÉ K CHOVU.
Etika chovatele
Chovatelé prodávají své odchovy s kupní smlouvou, která upřesňuje podmínky prodeje. Slušní chovatelé nabízejí doživotní chovatelský servis (můžete se u nich informovat ohledně výstav, chovu, zdraví koček atd.), umožňují vrácení kotěte do určité doby aj.
Chovatelé také musí dodržovat chovatelský řád, který mimo jiné ukládá, že kočka může mít nejvýš 3 vrhy za dva roky.
Pokud organizovaný chovatel porušuje řád SCHK, můžete se obrátit se stížností přímo na Svaz.
Při koupi zvířete na výstavy chtějte vidět jeho matku i otce. Pochází-li otec z jiné domácnosti, lze ho vidět přímo u jeho majitele. Chtějte vidět, v jakém prostředí koťata žijí. Prostudujte si pečlivě rodokmen a kupní smlouvu. Máte možnost přizvat si ke koupi poradce chovu, nebo si koupit kotě až po posouzení na výstavě.
Etika majitele
I nový majitel má po koupi kotěte k jeho chovateli jisté povinnosti. Musí se o kotě zodpovědně starat, poskytovat mu kvalitní veterinární péči a stravu a dodržovat kupní smlouvu. Je nanejvýš vhodné informovat chovatele, onemocní-li kočka nějakou vážnou nemocí. Též je správné upozornit chovatele, pokud majitel hodlá zvíře prodat.
Cena kotěte a co je v ní zahrnuto
Ceny různých plemen se liší i u jednotlivých chovatelů. Informujte se na cenu u několika chovatelů (i v zahraničí), abyste měli přehled. Za výstavy, chovná zvířata, kvalitní krmivo, očkování a testování koček a živení koťat velmi kvalitním krmivem dávají chovatelé nemalé částky peněz, které se jim nikdy nemohou vrátit.
Kotě, které má výstavní předpoklady (nikoliv jistotu výhry, tu vám nikdo zaručit nemůže), je podle toho ohodnoceno, ale i tak se můžou ceny koťat v jednotlivých chovných stanicích dost lišit.
Zdroj:www.kotatko.net

Kocourek nebo kočička?

20. října 2007 v 11:30 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky
Pořízení koťátka, které jednou vyroste v dospělou kočičku nebo kocourka, je důležitým rozhodnutím na mnoho let. Proto je třeba vše promyslet a zodpovědně se rozhodnout. Před tím, než si domů přivezete koťátko, měli byste mít představu, co obnáší to které pohlaví, ujasnit si, co od kočky očekáváte, jaké jsou vaše představy...
Kocourek nebo kočička?
Kocouři častěji než kočičky mohou trpět problémy s močovými cestami a močovým měchýřem. V tomto případě bývá kastrace potíží, protože zdravotní komplikace tohoto typu se mohou umocnit. Přes všechny výše uváděné informace vězte, že ať už si domů přinesete kočičku nebo kocourka, budou vám dělat radost a velmi milou, inteligentní společnost.
Při výběru koťátka hraje roli hned několik skutečností.
Chcete chovného kocourka?
Pak počítejte do budoucna s možným značkováním. Je to naprosto přirozený pud, který nelze odnaučit ani zakázat, ale dá se obelstít (alespoň nám se to podařilo). Pro nás lidi je kočičí značkování velmi nepříjemná záležitost, která nám může zkomplikovat život, pokud nejsme ochotni přizpůsobit svůj domov kocourovi, který se často stává dominantním vůdcem rodiny. Kocouři jsou ve značkování velmi vynalézaví, přemýšliví a trpěliví, ale hlavně nevypočitatelní. Drobnými naschválky, kterými může být právě značkování na "nepravém" místě, vás dokáží dostat tam, kam chtějí. Buď vás přivedou k nepříčetnosti nebo vás přinutí přemýšlet, jakým vhodným způsobem přizpůsobit byt kočičím potřebám. Jsou to však úžasné osobnosti, které vám do života přinesou spoustu radosti, lásky a zábavy.
Chcete kocourka na mazlení?
S ohledem na letité zkušenosti můžeme říci, že kocourci jsou mazlivější a oddanější než kočičky, což je do jisté míry dáno i kastrací, která je pro mazlíky téměř nevyhnutelná. Kastrace je zákrok, který vašemu kocourkovi neublíží a vám odpadnou starosti se značkováním vašeho miláčka, což je velmi podstatná věc. Nebudete se bát pustit jej do jakékoliv místnosti vašeho bytu či domu nebo jej dát na hlídání, když to budete potřebovat, protože značkování zkrátka nebude hrozit. Navíc kocourci zůstávají stále hraví a kastrace jejich temperamentu a povaze na atraktivitě nijak neubere. Je však dobré vědět, že kastrovaní kocourci v některých případech mohou mít tendence k přibírání na váze. Vhodná a nijak náročná strava, se kterou vám poradí chovatel, je tou nejlepší prevencí.
Chcete chovnou kočičku?
Pak musíte uvažovat dopředu a položit si otázku, jak to bude s jejím krytím. Chcete koťátka? Pokud ano, pak si položte otázku - stojí mi zato riskovat zdraví mé kočičky? Jestliže nemáte uzavřený chov, s rizikem nákazy musíte počítat. Nezbývá vám tedy, než pořídit vaší kočičce kocourka a pečlivě vybírat vhodnou krev a předky, aby se vám nevyskytly příbuzenské vazby. Když máte kočičku uchovněnou, neotálejte s jejím nakrytím. Oddalování a nerespektování jejich prvních tužeb, když ještě neměla koťátka, může vést ke zdravotním komplikacím. O těchto věcech se také vždy poraďte s chovatelem nebo veterinářem, který kočičkám rozumí.
Chcete kočičku na mazlení?
Navzdory informacím, které jsme uvedli ke kocourkům-mazlíkům, budete také jistě velmi spokojeni a kočička se stane nedílnou součástí vaší rodiny.
Doporučení:
Máte-li zaměstnání, které vám nedovolí trávit s vaším miláčkem tolik času, kolik by potřeboval, určitě mu pořiďte kamaráda. Záleží na zvoleném plemeni, nakolik je tolerantní vůči jiným kočkám či případně psům.
Občas se setkáváme s názorem, že kočky "smrdí". Je to přežitek, pravda je trošku jiná. Kočičky i kocourci jsou nesmírně čistotná a voňavá zvířátka, která se dokonale postarají o svou hygienu bez toho, abyste je museli koupat. I nevykastrovaný kocourek, který značkuje, je voňavý. Zátěžový je pouze jeho sekret, který může zanechávat ve formě značek na různých místech bytu - značí si tímto své teritorium.

Na co si dát pozor?

20. října 2007 v 11:28 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky
Stejně jako je tomu v ostatních oblastech našeho života, i mezi chovateli se mohou čas od času objevit takoví, kteří těm poctivým a zodpovědným čest nedělají. Proto je zde pro vás několik rad, jak předejít zklamání z výběru chovatele nebo koťátka.
Na co byste neměli zapomenout?
Chovatelskou stanici si můžete vybrat přes internet, časopisy nebo na doporučení.
Vždy chtějte poznat prostředí, v jakém vaše budoucí koťátko vyrůstá, a jestli je spolu s ostatními koťátky a dospělými kočkami skutečně členem rodiny. To znamená:
  • zda nevyrůstá izolovaně a je skutečně dostatečně socializované
  • zda není bojácné
  • zda ch. stanice není pouze velkovýrobnou koťátek, kdy chovatel vám není schopen či ochoten určit a ukázat matku a otce, pokud chová více dospělých jedinců
Jestli máte možnost, stanici navštivte opakovaně nebo se alespoň pokuste být s chovatelem v kontaktu.
Nikdy nepřipusťte, aby vám chovatel koťátko přivezl sám - správný chovatel se s vámi bude chtít seznámit a strávit s vámi trošku času, protože i on má právo vybrat pro své malé mazlíčky tu správnou rodinu dle svého nejlepšího svědomí. Výjimkou mohou být zahraniční kočičky ze zámoří, kdy návštěva chovatele je organizačně i finančně náročná a chovatel je ochoten poslat vám koťátko letecky. V tomto případě byste však měli mít vynikající reference alespoň jednoho chovatele, který už má zkušenost s vámi vytipovanou stanicí - ať vám nezbudou jen oči pro pláč.
Rodokmen - chovatelská stanice může odchovávat pouze koťátka s rodokmenem. Pokud vám chovatel nabídne koťátko bez rodokmenu, položte si otázku, PROČ mu plemenná kniha nevydala rodokmen. Odpovědí můžete najít několik:
  • Nejde o chovatele, ale množitele, který porušuje zásady chovu.
  • Kocour nebo kočka chovatele nejsou uchovněni.
  • Došlo ke krytí, kdy kočka nebo kocour nemají rodokmen.
  • Chovatel se dopustil jiné závažné chyby, kvůli které nemůže o vystavení rodokmenu požádat.
A zkuste si položit ještě jednu otázku: Vyroste z vašeho koťátka bez rodokmenu skutečně jedinec vašeho vysněného plemene se svou specifickou povahou, exteriérem, bez skrytých zdravotních vad?
Kupní smlouva, očkovací průkaz, rodokmen - pokud jste si vybrali tu správnou chovatelskou stanici, máte vybráno i koťátko, nezapomeňte na kupní smlouvu, kterou byste měli obdržet. Její náležitosti mohou být u každého chovatele jinak formulované a proto je na vás, abyste si ji pozorně prostudovali, případně připomínkovali. Chovatel i vy svými podpisy stvrdíte prodej a pak už se jen můžete radovat z nového člena vaší rodiny. V očkovacím průkazu, který vám rovněž bude předán, naleznete informace o provedeném základním očkování. Rodokmen je samozřejmostí i v případě, že odebíráte koťátko na mazlíka!
Vybarvení, kondice a vzhled koťátka
  • Pokud již máte vybránu barvu vašeho budoucího miláčka, bylo by dobré, abyste měli co nejvíce informací o správném standardu. Literatury k této problematice je sice stále málo, ale cenné informace můžete získat od chovatelů, kteří nebudou ve věci prodeje vašeho miláčka nikterak zaangažováni. Kontakt na ně získáte opět na internetu nebo v kočičích časopisech.
  • Co se týče kondice a vzhledu, koťátka by měla mít čistá očička i okolí zadečku, měla by být čilá a hravá, velikostí přiměřená svému věku (je dobré dopředu vidět, jak veliká jsou koťátka ve třech měsících, kdy jsou připravena k odběru).
  • Velmi důležitá je kontrola ocásku, zda není zalomený, což poznáte pohmatem (prsty jemně prohmatáte ocas od kořene po špičku, přičemž byste neměli najít žádnou anomálii nebo deformaci).Také prohmatejte žebírka, zda některé není vpáčené a prohlédněte si pozorně "obličej" koťátka - jestli nemá rozštěp.
Samotný odběr
Koťátka se nabízejí k odběru zpravidla ve třech měsících, nikdy však dříve. Někdy může jít i o koťátka starší (4-6 měsíců), jde zejména o období dovolených, kdy zájemce odběr o měsíc či dva z pochopitelných důvodů oddálí.
K odběru koťátka si s sebou vezměte nejlépe přepravku, která poskytne vašemu novému miláčkovi potřebné pohodlí i bezpečí. Pokud je to ve vašich možnostech, návrat od chovatele domů (zejména větší vzdálenosti a v zimním období) je vhodné řešit autem.

Jak poznáme zdravé kotě?

20. října 2007 v 11:25 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky
Zdraví
Než si kotě koupíte, pořádně si ho prohlédněte a osahejte. Koťátko nesmí mít žádný výtok z očí, nosu a uší. Výtok z očí je běžný pouze u koček se zkrácenou lebkou (perské a exotické), ale vždy musí být čirý, nehnisavý a pouze mírný. Uši musí být čisté, špinavé uši mohou znamenat přítomnost vnějších parazitů (ušní svrab). Zadeček musí být čistý bez známek průjmu. Srst musí být čistá a neslepená, kotě musí být dobře živené a hravé. Koťátko nesmí být hubené, nesmíme však zaměňovat štíhlou postavu orientálních plemen za hubenost. Hubené kočce jsou cítit obratle, kdežto orientální plemena, ač se nám mohou zdát hubená, jsou při prohmatání svalnatá a mají pevné a pružné tělo. Koťátko nesmí být apatické. Je možné, že se bude chovat jinak, než když není rušeno návštěvou, proto je vhodné pozorovat kotě delší dobu, nebo ho jít navštívit několikrát.
Kotě musí mít platný očkovací průkaz, kde je napsáno jeho jméno, pohlaví, barva srsti, v případě ušlechtilých koček též plemeno, a hlavně kdy bylo kotě očkováno. Nekupujte si kotě, které nebylo očkováno, vystavujete se tím riziku, že si koupíte nemocné zvíře, jehož léčení bude stát spoustu peněz. Předpokladem zdravého kotěte je, že matka byla před nakrytím odčervená a je v příslušných intervalech očkována. Před očkováním se koťata odčervují, protože vnitřními parazity (škrkavkami) se mohou nakazit sáním mléka od matky. Kotě se odčervuje podle toho z jakých pochází podmínek (byla-li matka před nakrytím odčervena, žije-li kotě venku či v bytě atd.). Běžné je odčervovat koťata ve věku 6, 9 a 12 týdnů. Očkovacích schémat je několik, záleží na použité vakcíně (výrobce, polyvalentní nebo monovalentní vakcína). Základní kotěcí vakcínou (panleukopenie - kočičí mor a rhinotracheitida - kočičí rýma) lze kotě očkovat nejdříve ve věku 8 týdnů, monovalentními vakcinami od věku 6 týdnů. Kotě získává protilátky z mateřského mléka (v případě, že kočka byla očkována), jejichž množství se postupně snižuje a ve třech měsících prakticky vymizí. Proto je potřeba kočky přeočkovat vždy po stáří tří měsíců.
A tím se dostáváme k tomu, jak staré kotě si vlastně pořídit.
Věk
Při odchodu do nového domova musí být kotě odčerveno a očkováno alespoň základní kotěcí vakcínou, což není dříve než ve věku 8 týdnů. Po očkování by kotě mělo zůstat asi 14 dní v domácnosti, kde se narodilo. Je to nutné pro dobré vytvoření imunity. Nekupujte si tedy kotě, které není odčervené a očkované a je mladší než 10 týdnů. V chovatelském řádu SCHK je povoleno prodávat koťata až ve stáří 13 týdnů.
Pro správný fyzický i psychický vývoj kotěte je nutné, aby zůstalo co nejdéle u matky. Z mateřského mléka získává potřebné protilátky a matka učí kotě čistotě (používat kočičí záchůdek). Brzké oddělení kotěte od matky může mít za následek špatný vývoj kotěte. Při jakékoliv změně prostředí je kotě náchylnejší k různým onemocněním, což může u malého a neočkovaného kotěte způsobit i jeho uhynutí. V lepším případě necháte několik set Kč na veterině za očkování a léčení kotěte. Kotě brzy oddělené od matky může být nečistotné a naučit ho používat kočičí záchůdek dá hodně práce.
Jaké kotě tedy kupovat?
- zdravé
- odčervené
- očkované