Ne vždy se můžeme spoléhat na to, že si pes obrousí drápy přirozeným způsobem. Většina z nás si všimne, že pes má přerostlé drápy až když se nám zdá, že pes nějak neobvykle chodí. Také na to možná budeme upozorněni od hodného posuzovatele třeba na bonitaci. Přerostlé drápy způsobují totiž roztažení prstů a jak drápy postupně narůstají, dochází k deformaci prstů, tlapy a nakonec někdy i celé končetiny. Psovi to samozřejmě vadí v přirozeném pohybu. Protože to není tak náhlé jako úraz (třeba zatržení drápku), pes zpravidla ze začátku zjevně nekulhá, ale podvědomě uhýbá nepříjemnému tlaku a bolesti. Psovi se tak může změnit nejen tvar tlapy, ale i celkový přirozený chod na zcela nepřirozený.
Většina zdravých pohyblivých psů si drápy obrousí přirozeným způsobem. Těm ostatním musíme pomoci a to hlavně častou kontrolou stavu jejich drápů. Jsou to psi, kteří nemají zrovna ideálně utvářenou tlapu, psi s nedostatkem pohybu, nemocní nebo staří psi (málo se pohybují a mění se jim tvar tlapy), psi, které málo vodíme po hrubém pevném povrchu apod.
Při běžné péči o psa také kontrolujeme tlapy a drápy na nich. Neměli bychom je automaticky stříhat, když to není potřeba. Neopodstatněné stříhání drápů vede ke zrychlení růstu a tím samozřejmě i znovu ke zvýšené péči o ně. Proto jestli to jde, necháváme psa, aby si drápy obrousil přirozeným způsobem. U drápů kontrolujeme nejen jejich délku, ale také jestli jsou pevné, není-li některý ulomený, naprasklý nebo jestli není příliš obroušený. Poškozená mohou být i jeho upevnění (kožní val, drápová kost apod.). Většina nepříjemností je dost bolestivá a tak sám pes nám dá na jevo, že s jeho tlapkou není něco v pořádku. Drápy stříháme alespoň týden (podle citlivosti našeho psa) před nějakou akcí (výstavy, závody nebo i rodinný výlet), aby se případné zastřihnutí včas zahojilo a pejsek nekulhal.
Většina zdravých pohyblivých psů si drápy obrousí přirozeným způsobem. Těm ostatním musíme pomoci a to hlavně častou kontrolou stavu jejich drápů. Jsou to psi, kteří nemají zrovna ideálně utvářenou tlapu, psi s nedostatkem pohybu, nemocní nebo staří psi (málo se pohybují a mění se jim tvar tlapy), psi, které málo vodíme po hrubém pevném povrchu apod.
Při běžné péči o psa také kontrolujeme tlapy a drápy na nich. Neměli bychom je automaticky stříhat, když to není potřeba. Neopodstatněné stříhání drápů vede ke zrychlení růstu a tím samozřejmě i znovu ke zvýšené péči o ně. Proto jestli to jde, necháváme psa, aby si drápy obrousil přirozeným způsobem. U drápů kontrolujeme nejen jejich délku, ale také jestli jsou pevné, není-li některý ulomený, naprasklý nebo jestli není příliš obroušený. Poškozená mohou být i jeho upevnění (kožní val, drápová kost apod.). Většina nepříjemností je dost bolestivá a tak sám pes nám dá na jevo, že s jeho tlapkou není něco v pořádku. Drápy stříháme alespoň týden (podle citlivosti našeho psa) před nějakou akcí (výstavy, závody nebo i rodinný výlet), aby se případné zastřihnutí včas zahojilo a pejsek nekulhal.
Upozornění: Tento článek vlastní výhradně server www.faunanet.cz, kopírování či další zveřejnění bez souhlasu vlastníka je v rozporu s autorským zákonem.
Jak a čím stříhat
Malá štěňátka mají velmi ostré drápky. Ty stačí opilovat pilníkem na nehty nebo použijeme jemný smirkový papír na kov (tady musíme dát pozor, abychom nepoškodili polštářky tlapek). Ustřihnout drápky většinou nestačí, protože i po ustřihnutí zůstávají i dál pichlavé. Pokud je má už i štěně přerostlé, odstřihneme špičky ostrými nůžkami bez špic nebo speciálními kleštičkami (gilotinka) a potom je ještě zabrousíme např. pilníkem.Dospělí psi mají drápy velmi tvrdé a ne tak ostré špičky a proto by nám jen pilník či nůžky nepomohly. Tady budeme potřebovat speciální kleštičky na drápy. Na menší drápky můžeme použít i ostré kleštičky na nehty, ale tak jako nůžky nejsou stavěné na sílu drápu a místo ucvaknutí by hrozilo prasknutí drápu - někdy po celé délce nebo jeho pohmoždění. Obojí je pro psa velmi bolestivé.
Kleštičkami odstřihneme špičku a postupně odstřiháváme zbytek. Neodstřihneme hned nepotřebnou část drápu naráz, mohli bychom jej snadno zastřihnout do "živého." U psů se světlými drápy je pod průhlednou rohovinou poměrně zřetelně vidět vyživovaná část a podle ní stříháme. Přesto bychom měli pár milimetrů nechat jako rezervu. U tmavých drápů postupně odsřiháváme malé části a zároveň po každém odstřihnutí kontrolujeme drápek ze spodní části a na řezu. Nakonec ostré části drápu zarovnáme kleštičkami dokulata. Špatně zastřihnutý dráp, který krvácí, vydesinfikujeme (lékárnička) a zasypeme práškem na zastavení krvácení nebo krvácející konec drápku chvíli podržíme ve smotku vaty namočeném ve studené vodě. Nesmíme zapomenout na drápek na pátém prstu (ten je o něco výše na vnitřní straně přední končetiny), který může bolestivě zarůst zpět do polštářku. Někteří psi tento prst mají odstraněný a některým ani nenarostl.Pokud si na stříhání drápů netroufneme nebo nemáme vhodné nástroje, můžeme nechat psovi zastřihnout drápky v salónu pro psy nebo u veterináře. Výhodné je spojit stříhání drápků např. s odstraňováním zubního kamene. Pejsek je v narkóze a tak se mu tento úkon nezdá tak nepříjemný a dokonce ani tehdy, pokud se drápek špatně zastřihne a teče z něj krev. I když ho to možná po probuzení bolí, nespojuje si to přímo se stříháním drápků.