Sisinka v novém domově

29. září 2007 v 12:28 | majitelka blogu |  Kočičí příběhy
Vážení přátelé,
nedávno se naše rodina rozrostla o dalšího člena - kočičku, a protože v tom mají prsty vaše internetové stránky, něco málo vám o ní napíšu a pošlu pár fotek. Určitě vás potěší, že se zase jedna z vašich chovanek má dobře.
S manželkou jsme nikdy žádné zvíře domů nechtěli. Snad tři roky jsme odolávali žadonění naší dnes sedmileté dcerky, abychom si vzali domů kočičku. Bydlíme sice na vesnici, ale v bytě a máme sice zahradu prakticky před bytem, ale před ní nám vede slavná "jedenáctka", neboli silnice Hradec Králové - Praha. A pohled na jakoukoliv přejetou číču je hrozný. Představa, že by podobně skončila ta naše a my to pak měli Erice vysvětlovat… To radši ne.

Sisi v novém domově
Podobně toužila po kočce už naše prvorozená dcera. Té je teď 20 let, osamostatnila se a první, co udělala poté, co se s přítelem nastěhovali do volného domku jeho babičky, bylo to, že si pořídila kočky hned dvě. Nikdy nám nic nevyčetla, chápala naše "rozumné" důvody, ale když jsme se teď o tom bavili, přiznala, že ji to mrzelo.
Hlavní zlom nastal, když u ní Erika měla přespat a místo odmítání běžného u babiček začala jásat. Na dotaz, co se to děje, odpověděla, že bude s kočičkami.
A tak jsme se rozhodli, že tentokrát už svou dceru trápit nebudeme a kočičku jí dopřejeme. Takže jsme začali hledat na internetu v inzerátech a úplně náhodou jsme se dostali na inzerát z nějakého moravského útulku. Tehdy jsme si řekli, to je ono, vezmeme si číču z útulku. Na jednu stranu tím malilinko pomůžeme a přitom získáme kočku vychovanou k životu v bytě.
Prošli jsme na internetu všechny útulky, které tam byly, a nějaká intuice nás vedla k tomu, že jsme se rozhodli zajet se podívat k paní Plucnarové do Dobřichova. V neděli 31. července jsme se tam tedy vydali a byli jsme tam jak v Jiříkově vidění. Koček a kocourů spousta, vybavení pro kočky skvělé, číči spokojené.
Hned na začátku se Erice zalíbila malá černá kočička, ochotná si okamžitě hrát, vypadala jako odrostlejší kotě. Dozvěděli jsme se o ní, že se jmenuje Sisinka, už je přes 3 roky stará, ale kvůli špatné výživě v mládí zůstala nevyvinutá, navíc že má po dvou zápalech plic chronickou rýmu.
Zdrželi jsme se tu přes hodinu, líbily se nám i jiné kočičky, ale nakonec stejně vyhrála Sisinka. Problém byl totiž také v tom, že Erika chtěla samozřejmě hravé koťátko (a čím víc, tím líp), zatímco my bychom radši klidného "gaučáka". A tahle kočička se jevila jako dokonalý kompromis.
Doma se to stoprocentně potvrdilo. První noc sice zůstala zalezlá v tmavém koutě koupelny, ale jakmile se s novým domovem seznámila, začala projevovat své vlastnosti a my jen zírali.
Mockrát už jsme s manželkou konstatovali, že jsme našli opravdu ideálního člena rodiny. Sísa je mimořádně opatrná, ještě nikde nic neshodila, ostatně kromě parapetu a opěradel křesla radši nikam do výšek neleze. Je klidná - stačí jí pozorovat cvrkot domácnosti, nevyžaduje pozornost za každou cenu. Je hravá - má-li někdo z nás chuť si hrát, určitě toho využije. Je mazlivá, ale přichází jen tehdy, dáme-li jí najevo, že může. Je čistotná, stalo se nám, že jsme omylem zavřeli na delší dobu dveře do místnosti, kde má svůj záchod, a tak si před ně sedla a tak dlouho mňoukala, až nás to konečně trklo. Teprve na svém záchodě si ulehčeně ulevila.

Sisi v novém domově
Zkrátka zlatíčko a samozřejmě miláček celé rodiny. Zpočátku věčná nudle u nosu se ztratila, po vitamínech je prakticky bez rýmy. Ráno si dvakrát kýchne a je klid.
No a to je asi tak vše. Přejeme vašemu celému sdružení hodně úspěchů, ať se vám daří nejen zachraňovat, ale také umísťovat kočičky, které to potřebují, samozřejmě i pevné zdraví a hodně optimismu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama