Princ a Škuban

26. září 2007 v 22:02 | majitelka blogu |  Psí příběhy
Bylo, nebylo. Jednoho dne se v útulku v Ústí nad Labem objevil ošklivý, oškubaný špinavý pes. Lidé ho uvázali a nechali na pospas osudu. V útulku ho zavřeli do kotce. Nechtěl s nimi komunikovat, byl zalezlý v boudě a pokud vyšel, vrčel a vztekal se na ně. Byl opravdu ošklivý, srst byla zacuchaná, špinavá, páchnul… Snad by se mohlo jedna o nějakého křížence shi-tzu, ale asi bude starý, navíc je zlý. Špatná kombinace. Dostal jméno Škubánek, tedy spíše se mu říkalo Škuban. Co s ním bude?

Obrazek
Asi tři roky předtím se někde úplně jinde narodil princ. Malá chlupatá kulička s urozeným původem, který sahal až do dávného Tibetu. To malé chlupaté "nic", bylo předurčeno k tomu, aby z něj jednou vyrostl Lhasa Apso, posvátný pes tibetských mnichů, který provázel samotného Buddhu. Do vínku dostal ty nejlepší předpoklady pro spokojený život psího aristokrata. Ale kde je teď? Co asi dělá? Možná mu narostla překrásná srst a on bojuje někde ve výstavním kruhu o titul Interšampiona, možná že je ostříhaný a věnuje se nějakému psímu sportu nebo se jen tak povaluje s nějakou babičkou na kavalci… Kdo ví?

Obrazek
Ale zpět do útulku. Škuban, ten protivný ošklivý pes, by se měl ostříhat. Třeba není tak zlý jak vypadá, třeba je jen nevychovaný nebo má špatnou zkušenost. Ostatně už za námi přijde před boudu, i když stále vrčí. Ale co to má v podpaží? Ze zfilcovatělé srsti jakoby prosvítala krev. Chudák malý, copak asi skrývají cucky chlupů? Kousl ho jen nějaký jiný pes v kotci nebo tam má starou otevřenou ránu? Musí se mu to ošetřit! Ale jak? Uvázat se nenechá, na řadu tak přichází odchytová tyč. Pere se jako lev. Nakonec je však docela rád, že je venku z kotce. Vybíhá na trávu. To je nádhera! Má elegantní a ladný pohyb, škoda té zacuchané srsti, kdyby mu vlála byl to ještě více okouzlující zážitek. Bude se však muset uspat, ostříhat a rána se bude muset vyčistit a ošetřit.

Obrazek
Začíná znovu boj. Konečně už leží na stole a začíná holení. Srst se nedá zachránit, psu se alespoň uleví od špinavé zacuchané srsti, bude i lépe vypadat. Také se dostaneme k poranění na noze. To naštěstí není vážné, jsou to travní osiny zavrtané pod kůži. Je jich tu spousta, musí to být nepříjemné. Všichni, kdo mohou, se zapojují, stříhá se srst, drápy, vytahují osiny. Ještě vyholit uši. V jednom je asi zánět, chce ho to více vyholit a prohlédnout. Ale co to je? Vypadá to jako barva. Ano je to barva! Ten pes je tetovaný. Číslo je špatně čitelné, ale ano, je tam. Psík je pravděpodobně s PP, dal by se dohledat přes plemennou knihu. Ale co je to vlastně za plemeno? Shi-tzu? Ne, ten je menší a má kratší čumák. Lhasa apso? Těžko říci možná ano. Tibetský teriér? Ne, ten je větší. Havanský psík? Barevný boloňský? Lvíček? Kříženec shi-tzu otetovaný někde v jiném útulku?

Obrazek
Po dlouhém pátrání vychází najevo, že princ a Škuban jsou jeden. Ano, ten špinavý ošklivý pes je ve skutečnosti onen urozený princ. Bohužel neznáme jeho jméno, protože číslo v uchu je špatně čitelné. S jistotou se dá přečíst pouze začátek a to 27 třetí je zcela nečitelné a čtvrté je s největší pravděpodobností jedno z čísel 6,8,9. Identifikace přes PK knihu je téměř nemožná.
Hledat majitele je již téměř zbytečné, ten o něj nemá zájem. Přesto bychom rádi znali něco o jeho minulosti a původu, abychom to mohli sdělit případným novým majitelům.

Obrazek
Otázkou zůstává proč? Proč skončil v takovém stavu v útulku? Ten, komu dříve Dalajláma věnoval lhasu, měl být obdarován štěstím. Prodávat je bylo zakázáno. Buddhismus zakazoval obchodovat s něčím, co má duši. Dnes je však jiná doba, navíc u nás není buddhismus, obchoduje se se vším, dokonce i s lidmi, tak proč ne se psy? Přesto může být i zakoupená lhasa dárcem štěstí, stejně jako každý jiný pes. Tak proč Škubánka někdo uvázal? Proč své štěstí zahodil?. Proč si vlastně lidé pořizují psy, když pak nakonec končí v útulku? Pravdu se asi nikdy nedozvíme.

Obrazek
Každopádně Škubánek čeká. Nezažil mnoho dobrého a proto je hodně nedůvěřivý a ostražitý. Jeho povaha je hodně komplikovaná, spíše připomíná kočku. Umí být svým způsobem milý, ale musí sám chtít. Jeho přízeň si není možné vynutit, ani se do ní vetřít. Cesta k jeho srdíčku je dlouhá a místy trnitá. Na konci vás však bude čekat onen dar v podobě štěstí. Podle pověsti lhasa provázel Buddhu a v případě potřeby se proměnil ve lva, aby mohl chránit svého pána. Škubík se také "mění ve lva", ale proto aby chránil sebe. Jakmile však ve vás najde důvěru, pak se bude měnit ve lva proto, aby ochránil vás.

Obrazek
Škubánek čekal na své nové pány v útulku v Ústí nad Labem www.utulek-ul.cz. Nový domov našel u paní, která chová Lhasa Apso, a tak má s tímto plemenem dostatek zkušeností.

Obrazek
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 8. listopadu 2008 v 12:52 | Reagovat

Máš super blog, jo a uveřejníš zde příběh, prosím? sama jsem ho napsala a navíc jsem zjistila že máš asi ráda příběhy

________________________________________

Jednoho dne se fence bígla Ritě, narodilo sedm malých štěňátek. Když jim byly tři měsíce, jejich noví páníčci si je odvezli do nových domovů. Rita, věděla že štěňátka se budou mít v novém domově dobře, ale poslední sedmé štěně – Broka milovala. Když se ale někdo k jejímu pelíšku přiblížil, výhružně zavrčela a byla připravená i na to že by někdo natáhl ruku k jejímu pelechu a štěně sebral. Když někdo natáhl ruku, hryzla ho do ní, a on už se nevrátil. Čas běžel, a štěněti už byly čtyři měsíce. Už okusovalo nábytek a to Rita moc dobře poznala podle výkřiků : ,,Ááá Brok okusuje náš drahý nábytek.“Slyšela paničku. Rita pomalu přišla se svěšenou hlavou, paničku olízla a Broka vzala za krkem a šla s ním do pelíšku. Tam ho znovu očistila a něžně vytahala za kůži. (takto fenka trestá štěňátka když zlobí) Broček jen kvikl a vydal se hledat nějaké dobrodružství. Začal paničku tahat za nohavice a když se na něj podívala zaškrábal na dveře a zakňučel. Když si ho panička nevšímala, vše zopakoval. Když si ho ani teď nevšimla, naposledy vykvikl a udělal loužičku. Panička se nezlobila a uznala že je to její vina, protože Bročka nepustila na zahrádku. Teď ho ale pustila a Broček si jen tak běhal, ale když zpozoroval, že ho máma ani panička nevidí začal vymýšlet další lumpárnu. Pro jistotu zalezl za domek kde nejsou okna a začal se hrabat v hlíně. Myslel že ho nikdo nevidí, ale z vedlejší zahrady ho pozoroval soused. Soused štěně zavolal a při mluvení mlaskal. Bročkovi to nedalo a šel se podívat co to je za zvuk. Soused uviděl díru a málem omdlel. ,,Ty uličníku, cos to udělal? Už ho nehladil. Jen zavolal na paničku : ,,Sousedko! hrabe vám tu nějaký psisko!“ panička odpověděla ,,To je Broček, naše nový štěně!“ ,,Ale sousedko, podhrabal kytičky!“ ,,Sousede, stejně jsou suché!!“ „Nejsou, sousedko vyhrabal vám všechny tulipány!“ „Ten lump“ zavolala panička a letěla z kuchyně přímo za dům. Přišla i Rita, tímto křikem trochu vyděšená.

Vzala Bročka a znovu ho vytahala za kůži. Ten kvičel! Panička ho odebrala a zavřela do pokoje, kde byl sám. Kníkal a škrábal na dveře takovou silou, že je panička musela otevřít a naštvané štěně vypustit. Brok vletěl na linoleum jako raketa a jaksi si nevšiml že panička vytírala. Uklouzl na linoleu a spadl. Najednou ležel na boku a snažil se vstát. Po 10 minutách, když se postavil začal funět a znovu mu podjely pacičky a uklouzl. Konečně přešel linoleum! Lehl si na koberec a spal v nevídaných polohách. Když se vzbudil, vyběhl otevřenými dveřmi na sluníčko a tam se blaženě uvelebil. Brzy usnul. Probudila ho vůně masa. Vzal mističku do tlamičky, vběhl do kuchyně hodil ji na zem a štěkl. Dostal kus masa. Chutnalo mu, pomlaskával si při jídle. Dny ubíhaly a Broček měl 1 rok. Dokázal si sám hrát. Už nebyl to malé hloupé štěně, které hrabalo. Ne – hrabání z něj vyprchalo. Jako kdyby to ani nebyl bígl. Už nezlobil a štěknul jedině, když chtěl ven. Nedělal loužičky a neokusoval nábytek. Už byl moudrý a hodný.

Nezlobil a každý ho měl rád. Dokázal udělat takový smutný obličej, že ho hned někdo pohladil. Ale na lidi, co jen prošli kolem plotu štěkal a vrčel. Soused ho miloval, a vždy, když šel na zahradu, bral si psí dobroty, kdyby náhodou byl Broček venku. I panička si ho zamilovala, a neměl jen tak obyčejný pelech, ale krásný a královský pelíšek. Kdo přišel na návštěvu, toho očuchal, a jednou tahal návštěvu za nohavici, až kus utrhl. Panička se omlouvala, ale návštěva řekla, že je to normální. Jo, jo, s Bročkem je legrace!

KONEC

________________________________________

Měl tu být ještě obrázek a ozdobným písmem konec, ale asi to tu není. Zveřejnit to nemusíš, jak chceš.

________________________________________

2 Chyna Chyna | Web | 20. července 2017 v 1:49 | Reagovat

Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone6. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Podrobnosti WEB!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama