Příběh zachráněné Sisinky

27. září 2007 v 14:41 | majitelka blogu |  Psí příběhy

Milí lidé, posílám vám svůj příběh.
Začalo to koncem měsíce dubna, kdy si přečetla Monika inzerát v Hyperinzerci. V tom inzerátu mě moje majitelka nabízela k prodeji. Měla jsem tam i fotku. Když si Monika fotku prohlédla, zděsila se. V bedně, snad starém peřiňáku, jsem seděla já, malá, smutná, nemocná a častými porody vyčerpaná westička.


Obrazek

Monika již jednoho pejska má, takže si mě koupit nechtěla, ale nedalo jí to a zavolala mojí majitelce a zeptala se na mě. Zeptala se také, proč jsem vyfocena v takové ošklivé bedně. Majitelka jí odpověděla, že je to můj příbytek, že tam zkrátka bydlím.
A to byl okamžik, kdy se rozhodlo o mém dalším osudu. Monika se rozhodla mě vykoupit a společně se svoji kamarádkou Světlanou vyléčit a potom mi najít nový domov.
Za týden se to stalo. Konečně si pro mě přijely. Moje majitelka dostala peníze a já jsem mohla po dvou letech opustit místo, které nemohu nazvat domovem.
Když jsem se z toho všeho vzpamatovala, odvedla mě Světlana k veterináři. Tam jsem se dověděla, že ta velká boule na bříšku, kterou mám již půl roku, je kýla od častých porodů. Taky mi pan doktor zjistil něco se srdíčkem a říkal, že bez léků bych dlouho nevydržela. Hned mi koupily léky a už je mi lépe. Nesmím už ale nikdy mít štěňátka, to by mě prý zabilo. Mě to ale nevadí, ve svých 4 letech jsem již rodila 4 krát a to je moc!
A taky mě pořád svrběl kožíšek. Tak jsme jely "ke psí kadeřnici". Poprvé v životě jsem viděla nůžky. Nejdřív jsem se bála, ale potom jsem cítila, že ty dlouhé, špinavé chlupy ze mě odpadávají a že je mi hned lépe po těle. Tak jsem držela a snažila se být hodná. Pod špinavou srstí se prý objevila nějaká vyrážka. To proto mě pořád celé tělo svrbělo. Teď se ale cítím jako znovu zrozená. Jsem ostříhaná, čisťoučká a hlavně šťastná.
Jsem u prozatímní paničky Světlany. Mám se tu báječně, Světlana mě má ráda, to já poznám. Nemusím už rodit štěňátka na prodej, můžu se proběhnout po zahradě a můžu jíst trávu, která tak báječně chutná a vůbec, můžu se radovat, že teď už to bude jenom lepší a lepší.


Obrazek

Lidičky, já jsem tak šťastná a mám důvod. Podívejte se. Na první fotce nahoře, to jsem byla ještě chudinka v bedně, ale na té druhé, to jsem já, šťastná Sisinka.
A na závěr mého příběhu Vás ještě poprosím:
Všímejte si prosím podobných inzerátů, aby bylo více takových šťastných náhod a více zachráněných pejsků.


Zdraví vás šťastná Sisinka.

Obrazek

Sisince se již splnil její sen a i ona již našla své nové páníčky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 8. listopadu 2008 v 12:50 | Reagovat

Máš super blog, jo a uveřejníš zde příběh, prosím? sama jsem ho napsala a navíc jsem zjistila že máš asi ráda příběhy

________________________________________

Jednoho dne se fence bígla Ritě, narodilo sedm malých štěňátek. Když jim byly tři měsíce, jejich noví páníčci si je odvezli do nových domovů. Rita, věděla že štěňátka se budou mít v novém domově dobře, ale poslední sedmé štěně – Broka milovala. Když se ale někdo k jejímu pelíšku přiblížil, výhružně zavrčela a byla připravená i na to že by někdo natáhl ruku k jejímu pelechu a štěně sebral. Když někdo natáhl ruku, hryzla ho do ní, a on už se nevrátil. Čas běžel, a štěněti už byly čtyři měsíce. Už okusovalo nábytek a to Rita moc dobře poznala podle výkřiků : ,,Ááá Brok okusuje náš drahý nábytek.“Slyšela paničku. Rita pomalu přišla se svěšenou hlavou, paničku olízla a Broka vzala za krkem a šla s ním do pelíšku. Tam ho znovu očistila a něžně vytahala za kůži. (takto fenka trestá štěňátka když zlobí) Broček jen kvikl a vydal se hledat nějaké dobrodružství. Začal paničku tahat za nohavice a když se na něj podívala zaškrábal na dveře a zakňučel. Když si ho panička nevšímala, vše zopakoval. Když si ho ani teď nevšimla, naposledy vykvikl a udělal loužičku. Panička se nezlobila a uznala že je to její vina, protože Bročka nepustila na zahrádku. Teď ho ale pustila a Broček si jen tak běhal, ale když zpozoroval, že ho máma ani panička nevidí začal vymýšlet další lumpárnu. Pro jistotu zalezl za domek kde nejsou okna a začal se hrabat v hlíně. Myslel že ho nikdo nevidí, ale z vedlejší zahrady ho pozoroval soused. Soused štěně zavolal a při mluvení mlaskal. Bročkovi to nedalo a šel se podívat co to je za zvuk. Soused uviděl díru a málem omdlel. ,,Ty uličníku, cos to udělal? Už ho nehladil. Jen zavolal na paničku : ,,Sousedko! hrabe vám tu nějaký psisko!“ panička odpověděla ,,To je Broček, naše nový štěně!“ ,,Ale sousedko, podhrabal kytičky!“ ,,Sousede, stejně jsou suché!!“ „Nejsou, sousedko vyhrabal vám všechny tulipány!“ „Ten lump“ zavolala panička a letěla z kuchyně přímo za dům. Přišla i Rita, tímto křikem trochu vyděšená.

Vzala Bročka a znovu ho vytahala za kůži. Ten kvičel! Panička ho odebrala a zavřela do pokoje, kde byl sám. Kníkal a škrábal na dveře takovou silou, že je panička musela otevřít a naštvané štěně vypustit. Brok vletěl na linoleum jako raketa a jaksi si nevšiml že panička vytírala. Uklouzl na linoleu a spadl. Najednou ležel na boku a snažil se vstát. Po 10 minutách, když se postavil začal funět a znovu mu podjely pacičky a uklouzl. Konečně přešel linoleum! Lehl si na koberec a spal v nevídaných polohách. Když se vzbudil, vyběhl otevřenými dveřmi na sluníčko a tam se blaženě uvelebil. Brzy usnul. Probudila ho vůně masa. Vzal mističku do tlamičky, vběhl do kuchyně hodil ji na zem a štěkl. Dostal kus masa. Chutnalo mu, pomlaskával si při jídle. Dny ubíhaly a Broček měl 1 rok. Dokázal si sám hrát. Už nebyl to malé hloupé štěně, které hrabalo. Ne – hrabání z něj vyprchalo. Jako kdyby to ani nebyl bígl. Už nezlobil a štěknul jedině, když chtěl ven. Nedělal loužičky a neokusoval nábytek. Už byl moudrý a hodný.

Nezlobil a každý ho měl rád. Dokázal udělat takový smutný obličej, že ho hned někdo pohladil. Ale na lidi, co jen prošli kolem plotu štěkal a vrčel. Soused ho miloval, a vždy, když šel na zahradu, bral si psí dobroty, kdyby náhodou byl Broček venku. I panička si ho zamilovala, a neměl jen tak obyčejný pelech, ale krásný a královský pelíšek. Kdo přišel na návštěvu, toho očuchal, a jednou tahal návštěvu za nohavici, až kus utrhl. Panička se omlouvala, ale návštěva řekla, že je to normální. Jo, jo, s Bročkem je legrace!

KONEC

________________________________________

Měl tu být ještě obrázek a ozdobným písmem konec, ale asi to tu není. Zveřejnit to nemusíš, jak chceš.

________________________________________

2 Isra Isra | Web | 18. července 2017 v 22:11 | Reagovat

Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone7. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Podrobností WEB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama