Mourované trdlo

29. září 2007 v 20:17 | majitelka blogu |  Kočičí příběhy
Už dlouho jsem nevyprávěla o naší mouraté kočičce Čitě, malém nalezenci ze září loňského roku, dnes velké holce. Máme jí zavřenou stále v bytě (oba psi jsou na zahradě) a ona velmi často sedí za některým z oken a dívá se ven, zvědavost sama a plná touhy po kočičím dobrodružství.
Ale popořádku: naši psi nemají rádi kočky, resp, starý pes je nemá rád, a Orsa kámošící se vším živým a se svým typickým projevem chování připomínající temperamentní buldozer každou kočku k smrti vyděsí. Právě i z toho důvodu byla Čita - úmyslně říkám byla - zavřená s námi doma a nesměla ven. S jarem přišlo očkování a před 13ti dny také kastrace. Kočičí pako si samo demontovalo štichy ze břicha a začalo provádět ty samé lumpárny co dřív: lezení po výškách, trhání prostěradla v ložnici, útoky na kytky, tahání hlíny z květináčů. Obzvláště hlína má pro našeho miláčka neobyčejnou přitažlivost: vykutá si z květníku hrudku velikosti asi tak třešně, vezme ji do tlamy a poponáší (stejným způsobem si přemistuje hračky, nejčastěji papírové kuličky a koule), rozmisťuje hlínu po sedačce, koberci, když hliněnou kuličku fackuje hedvábnými ťapinkami...
Včera prostě přišel ten den D, kdy jsme se rozhodli otevřít všechna okna a dveře dokořán a ukončit tak dosavadní kočičí vězení (psi byli zavření, aby se kočině nemohlo nic stát).
Reakce Čity na tento fakt předčila všechna naše očekávání. Prvních několik hodin sice tu a tam vykukovala ze dveří, aby viděla ten velký svět z nového pohledu, ale při sebemenším pohybu někoho z nás nebo většího pohybu tam venku zděšeně prchala do útrob bytu a schovávala se v nejtemnějších koutech. V jejím výrazu se daly vyčíst stopy děsu z toho, že by nás a svůj domov měla opustit... S postupujícím časem se trochu uklidnila, dokonce se i vydala kousek přes práh, ale stačilo málo a utíkala vyděšená domů.
Pokud jde o mě, výčitky svědomí kočičího žalářníka skončily. Mourovanému trdlu byla nabídnuta volnost a jak s ní naloží, je teď jeho věc. Zatím je Čita z té čerstvě nabyté svobody popletená a neví, jak s ní vlastně naložit. Bojí se neznámého světa venku. Jen aby to hernajs netrvalo dlouho, chci si konečně koupit nová prostěradla a sundat kytky z výšin skříní, a moc se těším na to, až si svou nadbytečnou hrací energii vyškrtá třeba na zahradě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama