Už dlouho jsem nevyprávěla o naší mouraté kočičce Čitě, malém nalezenci ze září loňského roku, dnes velké holce. Máme jí zavřenou stále v bytě (oba psi jsou na zahradě) a ona velmi často sedí za některým z oken a dívá se ven, zvědavost sama a plná touhy po kočičím dobrodružství.

Ale popořádku: naši psi nemají rádi kočky, resp, starý pes je nemá rád, a Orsa kámošící se vším živým a se svým typickým projevem chování připomínající temperamentní buldozer každou kočku k smrti vyděsí. Právě i z toho důvodu byla Čita - úmyslně říkám byla - zavřená s námi doma a nesměla ven. S jarem přišlo očkování a před 13ti dny také kastrace. Kočičí pako si samo demontovalo štichy ze břicha a začalo provádět ty samé lumpárny co dřív: lezení po výškách, trhání prostěradla v ložnici, útoky na kytky, tahání hlíny z květináčů. Obzvláště hlína má pro našeho miláčka neobyčejnou přitažlivost: vykutá si z květníku hrudku velikosti asi tak třešně, vezme ji do tlamy a poponáší (stejným způsobem si přemistuje hračky, nejčastěji papírové kuličky a koule), rozmisťuje hlínu po sedačce, koberci, když hliněnou kuličku fackuje hedvábnými ťapinkami...
Včera prostě přišel ten den D, kdy jsme se rozhodli otevřít všechna okna a dveře dokořán a ukončit tak dosavadní kočičí vězení (psi byli zavření, aby se kočině nemohlo nic stát).

Reakce Čity na tento fakt předčila všechna naše očekávání. Prvních několik hodin sice tu a tam vykukovala ze dveří, aby viděla ten velký svět z nového pohledu, ale při sebemenším pohybu někoho z nás nebo většího pohybu tam venku zděšeně prchala do útrob bytu a schovávala se v nejtemnějších koutech. V jejím výrazu se daly vyčíst stopy děsu z toho, že by nás a svůj domov měla opustit... S postupujícím časem se trochu uklidnila, dokonce se i vydala kousek přes práh, ale stačilo málo a utíkala vyděšená domů.
Pokud jde o mě, výčitky svědomí kočičího žalářníka skončily. Mourovanému trdlu byla nabídnuta volnost a jak s ní naloží, je teď jeho věc. Zatím je Čita z té čerstvě nabyté svobody popletená a neví, jak s ní vlastně naložit. Bojí se neznámého světa venku. Jen aby to hernajs netrvalo dlouho, chci si konečně koupit nová prostěradla a sundat kytky z výšin skříní, a moc se těším na to, až si svou nadbytečnou hrací energii vyškrtá třeba na zahradě.