Kocourek Šimon

29. září 2007 v 20:28 | majitelka blogu |  Kočičí příběhy
Jednou v neděli po loňských Vánocích jsme se s přítelem rozhodli pořídit si kočičku. My, když se pro něco rozhodneme, musíme to udělat hned :-)
Takže jsme při cestě z víkendu do Prahy projížděli útulky a obvolávali všechny známé, kteří by nám pomohli. Bohužel, v útulcích byla většinou nastydlá koťátka a provozovatelé nám radili, ať se zastavíme až za pár dní, to že už budou v pořádku. My jsme byli hodně zklamaní, protože jsme se na kotě moc těšili.
Když jsme dorazili do Prahy, zavolala nám kamarádka, že ví o kotěti, které by mělo být utopeno. Samozřejmě, že to bylo v místě, odkud jsme se vraceli z víkendu (cca 100 km) :-) Takže jsme rychle nasedli do auta a jeli si pro nového člena domácnosti.
Čekal tam na nás krásný tříměsíční kocourek. Vybrala jsem pro něj jméno Šimon.
Když jsme ho přivezli domů, hned nám ukázal, co všechno budeme muset v bytě přestavět :-) Byl hrozně plachý a hned zalézal za skříně. Po tom, co jsme mu cestu za skříně znemožnili, schoulil se v rohu pod topením a vylézal jen v noci, když si myslel, že spíme (samozřejmě jsme nespali celou noc a potají ho sledovali).
Na další týden jsem si vzala v práci volno a zůstala jsem s kocourkem doma.
Po pár dnech se konečně trochu osmělil a přišel si mě očichat. Od té chvíle se to už vyvíjelo jenom k lepšímu. Museli jsme na něj sice hodně pomalu, ale nakonec se nechal i krátce pomazlit. Asi proto, že bylo velmi těžké si ho získat, nic jsme mu nedokázali zakázat. Takže dneska to vypadá tak, že Šimonek s námi stoluje, upíjí mi mléko ze sklenice (protože z misky to přece jenom není ono) a když stojím u okna, vyskočí mi na ramena, aby taky něco viděl. Ale běda, jak mu někdo sáhne na zadek…okamžitě je z něj šelma a na dotyčného syčí, že z něj jde strach :-)
Když nám před pár měsíci začal značkovat návštěvy, musel na kastraci. Řekla bych, že je trochu klidnější a také mazlivější…i když se nechá hladit jen od nás a naší kamarádky, kterou zná už od malička.
Je z něj nádherný a zdravý kocour. Nejraději se pere… a to se mnou, protože jsem slabší soupeř než páníček (moje ruce podle toho také vypadají). Musím říct, že se nás za ten rok Šimon naučil skvěle ovládat a má vlastně pod palcem celou domácnost :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama