Daneček-Jak jsem našel Terezku aneb najdu i já pořádný domov?

26. září 2007 v 21:52 | majitelka blogu |  Psí příběhy
Jé, nechoďte ke mně tak blízko! Nebo vás kousnu… Proč? Nemám vás rád! Určitě jste zase jen další, co to se mnou nemyslí vážně. Já na vás nejsem zvědavý, je to jasné? No tak dobře, já vám to tedy povím, proč jsem takový: Když jsem byl malé štěně vzal si mě od maminky takový mladý pán. Měl jsem ho moc rád a věřil jsem, že on má rád mě. Ale asi neměl, protože jednou mne odvedl do útulku. Říkal, že mne našel, ale já na něj skákal aby všichni viděli, že ne, že si z nich dělá legraci, že já jsem jeho pes. Nevím, jestli věřili mně nebo jemu, ale každopádně po něm chtěli "občanku" (nevím co to je, ale k jídlu to nebude). On řekl, že jí nemá, že pro ní zajede. Jenže nasedl do auta a já zůstal venku. Čekal jsem kdy mi otevře, ale on nastartoval a ujel. Chtěl jsem běžet za ním, ale nemohl jsem. Moc jsem se bál. Nebyl jsem zvyklý zůstat sám na cizím místě. Pak přiběhli lidé s vodítky a snažili se mě chytit, lákali mě, ale já zalezl pod jiné auto a zůstal jsem tam. Kousal jsem okolo sebe, když se tam někdo natáhnul. Nakonec přinesli takovou tyč. Bál jsem se, že mě s ní praští, ale oni mně na ní chytili. Pak mě zavřeli do kotce, dali mi vodu a jídlo, ale já se s nimi nebavil. Nechtěl jsem je, chtěl jsem domů. Obrazek Nakonec mě to omrzelo, chtěl jsem jít ven a tak jsem se nechal od Terezky uvázat. Bylo to docela fajn, od ní jsem dostal své jméno- Daneček. Chodili jsme spolu ven a taky ještě s Kubíkem a s Evčou. Někdy, když Terezka nepřišla, vzala mě Evča sebou. Měl jsem je obě moc rád a ony mne taky, to jsem poznal. A nemyslete si, že jsem byl jen tak ledajaký útulkový pes. Jel jsem vlakem do Prahy, zúčastnil jsem se Pražského voříška a dostal jsem tam Výbornou (takovou modrou mašličku, nevím na co je…). Taky jsem byl na výstavě v Chlumci a tam jsem našel něco skvělého. Měli tam překážky agility a já i Kubík jsme je skvěle zvládali. Dokonce nás a naše paničky pozvali, ať jezdíme každou neděli trénovat. A tak jsme jezdili. Bylo to moc fajn a šlo mi to… Jednou si mně nějací lidé vzali, ale za týden jsem byl zpátky, že nemají plot a já utíkám. Prý ho kvůli mně stavět nebudou. Pitomci! Stejně jsem k nim nechtěl. Přes kotec jsem na většinu lidí štěkal a vrčel. Jak už jsem řekl, nemám rád dospělé, jsou to "podrazáci" . Děti, to je jiná, ty mám docela rád. Jednou přišla holčička s maminkou a vzaly si mně na procházku. Nakonec si mně odvedly domů a vypadalo to, že budu mít skvělý domov. Braly mně na procházky, staraly se o mně. Měl jsem takový pocit, že bydlíme někde blízko mé "skoropaničky" Evči. Těšil jsem se, že jí někdy potkám, ale pak jsme začali chodit na procházky míň a míň. Začaly mi nadávat, že vrčím venku na lidi i na psy, že jsem blbý pes atd. Poslední dobou mně zavíraly na balkon, nečesaly mně, jen hubovaly. Ale já pořád věřil, že je to jen přechodné, že mně pořád mají rády. Ale neměly. Nedávno, více jak tři roky od doby kdy jsem byl poprvé v útulku, mně tam odvedly zase zpátky. Hádaly se s tou paní, co nás tam vždy krmila a nadávaly jí. Ona mně popadla a řekla ať zmizí, že v útulku mi bude lépe. Taky, že na rozdíl od nich, mě v útulku mají rádi. To mně potěšilo, ale měl jsem strach že už to nebude jako dřív, že už tu nebude ani Terezka ani Evča. Evča přišla a já měl moc velkou radost, okamžitě jsem jí poznal. Skákal jsem radostí a olizoval jí. Ale kde je moje Terezka? Nestalo se jí něco? Tak, kde je? Zapomněla na mě? Jednoho dne s Evčou přišli nějací lidé. Štěkal jsem na ně a vrčel, ale najednou na mne ta holka začala mluvit. Terezka? Ano, byla to ona, poznal jsem jí. Trochu mi holka vyrostla, ale je to ona. Tak teď mám zase konečně všechny pohromadě. Jsem rád, že mám zase "svoje holky". Chybí jen ten pořádný domov. A jak tak na vás koukám, možná nejste tak špatní, ale nevím, jestli vám mohu věřit. Dejte mi čas, zkuste mě poznat. Budu na vás možná přes kotec štěkat a vrčet, ale zlý nejsem. Jen prostě lidem nevěřím. Ale když si mne vezmete ven a párkrát mi hodíte klacek, lehce si mne získáte.

Obrazek

Dan našel svůj nový domov u staršího manželského páru, paní je sportovně založená. Počítají s tím, že Daneček bude potřebovat čas. Celé léto budou společně trávit na chatě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 8. listopadu 2008 v 12:55 | Reagovat

Máš super blog, jo a uveřejníš zde příběh, prosím? sama jsem ho napsala a navíc jsem zjistila že máš asi ráda příběhy

________________________________________

Jednoho dne se fence bígla Ritě, narodilo sedm malých štěňátek. Když jim byly tři měsíce, jejich noví páníčci si je odvezli do nových domovů. Rita, věděla že štěňátka se budou mít v novém domově dobře, ale poslední sedmé štěně – Broka milovala. Když se ale někdo k jejímu pelíšku přiblížil, výhružně zavrčela a byla připravená i na to že by někdo natáhl ruku k jejímu pelechu a štěně sebral. Když někdo natáhl ruku, hryzla ho do ní, a on už se nevrátil. Čas běžel, a štěněti už byly čtyři měsíce. Už okusovalo nábytek a to Rita moc dobře poznala podle výkřiků : ,,Ááá Brok okusuje náš drahý nábytek.“Slyšela paničku. Rita pomalu přišla se svěšenou hlavou, paničku olízla a Broka vzala za krkem a šla s ním do pelíšku. Tam ho znovu očistila a něžně vytahala za kůži. (takto fenka trestá štěňátka když zlobí) Broček jen kvikl a vydal se hledat nějaké dobrodružství. Začal paničku tahat za nohavice a když se na něj podívala zaškrábal na dveře a zakňučel. Když si ho panička nevšímala, vše zopakoval. Když si ho ani teď nevšimla, naposledy vykvikl a udělal loužičku. Panička se nezlobila a uznala že je to její vina, protože Bročka nepustila na zahrádku. Teď ho ale pustila a Broček si jen tak běhal, ale když zpozoroval, že ho máma ani panička nevidí začal vymýšlet další lumpárnu. Pro jistotu zalezl za domek kde nejsou okna a začal se hrabat v hlíně. Myslel že ho nikdo nevidí, ale z vedlejší zahrady ho pozoroval soused. Soused štěně zavolal a při mluvení mlaskal. Bročkovi to nedalo a šel se podívat co to je za zvuk. Soused uviděl díru a málem omdlel. ,,Ty uličníku, cos to udělal? Už ho nehladil. Jen zavolal na paničku : ,,Sousedko! hrabe vám tu nějaký psisko!“ panička odpověděla ,,To je Broček, naše nový štěně!“ ,,Ale sousedko, podhrabal kytičky!“ ,,Sousede, stejně jsou suché!!“ „Nejsou, sousedko vyhrabal vám všechny tulipány!“ „Ten lump“ zavolala panička a letěla z kuchyně přímo za dům. Přišla i Rita, tímto křikem trochu vyděšená.

Vzala Bročka a znovu ho vytahala za kůži. Ten kvičel! Panička ho odebrala a zavřela do pokoje, kde byl sám. Kníkal a škrábal na dveře takovou silou, že je panička musela otevřít a naštvané štěně vypustit. Brok vletěl na linoleum jako raketa a jaksi si nevšiml že panička vytírala. Uklouzl na linoleu a spadl. Najednou ležel na boku a snažil se vstát. Po 10 minutách, když se postavil začal funět a znovu mu podjely pacičky a uklouzl. Konečně přešel linoleum! Lehl si na koberec a spal v nevídaných polohách. Když se vzbudil, vyběhl otevřenými dveřmi na sluníčko a tam se blaženě uvelebil. Brzy usnul. Probudila ho vůně masa. Vzal mističku do tlamičky, vběhl do kuchyně hodil ji na zem a štěkl. Dostal kus masa. Chutnalo mu, pomlaskával si při jídle. Dny ubíhaly a Broček měl 1 rok. Dokázal si sám hrát. Už nebyl to malé hloupé štěně, které hrabalo. Ne – hrabání z něj vyprchalo. Jako kdyby to ani nebyl bígl. Už nezlobil a štěknul jedině, když chtěl ven. Nedělal loužičky a neokusoval nábytek. Už byl moudrý a hodný.

Nezlobil a každý ho měl rád. Dokázal udělat takový smutný obličej, že ho hned někdo pohladil. Ale na lidi, co jen prošli kolem plotu štěkal a vrčel. Soused ho miloval, a vždy, když šel na zahradu, bral si psí dobroty, kdyby náhodou byl Broček venku. I panička si ho zamilovala, a neměl jen tak obyčejný pelech, ale krásný a královský pelíšek. Kdo přišel na návštěvu, toho očuchal, a jednou tahal návštěvu za nohavici, až kus utrhl. Panička se omlouvala, ale návštěva řekla, že je to normální. Jo, jo, s Bročkem je legrace!

KONEC

________________________________________

Měl tu být ještě obrázek a ozdobným písmem konec, ale asi to tu není. Zveřejnit to nemusíš, jak chceš.

________________________________________

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama