Brit

26. září 2007 v 21:59 | majitelka blogu |  Psí příběhy
Do útulku jsme přijali dva další nalezené pejsky. Starší německý ovčák a malý rezavý kříženec jezevčíka se potulovali v nedaleké obci. Jako obvykle - bez obojku a jakékoliv identifikace. Uvidíme, snad je někdo bude hledat. Upozorníme majitele v místním tisku o jejich nálezu a vyzveme k vyzvednutí si psů z útulku.
Za týden volá naštvaná majitelka. Rozčiluje se, proč má psy v útulku. Naše chyba to není, kdyby měli obojky s napsaným telefonem, má je paní hned večer doma... Nebo stačí zavolat do útulku a nahlásit ztrátu.... Navíc by měla být ráda, že jsou v pořádku a v bezpečí... Už však stihneme jen zjistit věk a jména psů - a pak následuje krutá informace: "Náklady nezaplatím a psy nechci!" Břink! Útulek měl se psy náklady na odvoz, ubytování v kotci, jeho každodenní úklid, krmení a ošetřování ... Částka za týden pobytu se pohybovala okolo Kč 800,- za oba psy...
Německý ovčák Brit byl dvanáctiletý, rezavý Fík dvouletý.... Brit bohužel prožíval své poslední dny. Ani chvíli si nechtěl odpočinout, stále běhal a štěkal na své psí sousedy, jakoby jim vyprávěl svůj příběh plný bolesti a zrady... A Fík pořád z ním, jakoby ho chtěl zastavit, aby si neubližoval... Jenže Brit dobře ví, že se domů už nikdy nevrátí, že majitelka ho zavrhla, snad i proto byl k sobě tak lhostejný a vyčerpával se...
Obrazek
Fík měl štěstí, po odčervení, odblešení a vakcinaci odchází k novému majiteli. V útulku strávil pouze 46 dní. Brit zůstal sám...
Takhle to dál nešlo. Brit zakopával zadníma nohama, kulhal a hubl... Musel do menšího kotce. Ani ten mu však nepomůže. S obrovskými potížemi vstával a chodil. A později už ani nemohl, nebo spíš nechtěl.... Vyčerpaný a smutný. Po 50 dnech od přijetí je k němu přivolán veterinář. Britovo utrpení končí... Posledních 50 dní bylo jako 2-3? roky života doma u majitele...
Můžeme se snažit jak chceme, ale pokud v tom zůstaneme sami, výsledek nebude nikdy kladný... Stačilo by, kdyby panička neměla srdce z kamene... Nebo kdyby někdo z vás mávl rukou nad Britovým vysokým věkem a řekl mu: "Pojď kamaráde, dožiješ u mě."... A vše mohlo být jinak...
Proč se zbavujeme svých starých psích kamarádů? Oni nás neopustí, až zestárneme, neřeknou si: "Už pro mne nic neznamenáš, jsi starý a k ničemu..." Věrně střeží každý náš krok a zoufale pláčou, když je opustíme navždy...
Možná je ještě příliš brzy, abychom tohle pochopili... Ten čas možná přijde, až i nás vlastní rodina odloží jako starý a nepotřebný krám... I my se pak nejspíš budeme ptát... "Proč...?!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 8. listopadu 2008 v 12:53 | Reagovat

Máš super blog, jo a uveřejníš zde příběh, prosím? sama jsem ho napsala a navíc jsem zjistila že máš asi ráda příběhy

________________________________________

Jednoho dne se fence bígla Ritě, narodilo sedm malých štěňátek. Když jim byly tři měsíce, jejich noví páníčci si je odvezli do nových domovů. Rita, věděla že štěňátka se budou mít v novém domově dobře, ale poslední sedmé štěně – Broka milovala. Když se ale někdo k jejímu pelíšku přiblížil, výhružně zavrčela a byla připravená i na to že by někdo natáhl ruku k jejímu pelechu a štěně sebral. Když někdo natáhl ruku, hryzla ho do ní, a on už se nevrátil. Čas běžel, a štěněti už byly čtyři měsíce. Už okusovalo nábytek a to Rita moc dobře poznala podle výkřiků : ,,Ááá Brok okusuje náš drahý nábytek.“Slyšela paničku. Rita pomalu přišla se svěšenou hlavou, paničku olízla a Broka vzala za krkem a šla s ním do pelíšku. Tam ho znovu očistila a něžně vytahala za kůži. (takto fenka trestá štěňátka když zlobí) Broček jen kvikl a vydal se hledat nějaké dobrodružství. Začal paničku tahat za nohavice a když se na něj podívala zaškrábal na dveře a zakňučel. Když si ho panička nevšímala, vše zopakoval. Když si ho ani teď nevšimla, naposledy vykvikl a udělal loužičku. Panička se nezlobila a uznala že je to její vina, protože Bročka nepustila na zahrádku. Teď ho ale pustila a Broček si jen tak běhal, ale když zpozoroval, že ho máma ani panička nevidí začal vymýšlet další lumpárnu. Pro jistotu zalezl za domek kde nejsou okna a začal se hrabat v hlíně. Myslel že ho nikdo nevidí, ale z vedlejší zahrady ho pozoroval soused. Soused štěně zavolal a při mluvení mlaskal. Bročkovi to nedalo a šel se podívat co to je za zvuk. Soused uviděl díru a málem omdlel. ,,Ty uličníku, cos to udělal? Už ho nehladil. Jen zavolal na paničku : ,,Sousedko! hrabe vám tu nějaký psisko!“ panička odpověděla ,,To je Broček, naše nový štěně!“ ,,Ale sousedko, podhrabal kytičky!“ ,,Sousede, stejně jsou suché!!“ „Nejsou, sousedko vyhrabal vám všechny tulipány!“ „Ten lump“ zavolala panička a letěla z kuchyně přímo za dům. Přišla i Rita, tímto křikem trochu vyděšená.

Vzala Bročka a znovu ho vytahala za kůži. Ten kvičel! Panička ho odebrala a zavřela do pokoje, kde byl sám. Kníkal a škrábal na dveře takovou silou, že je panička musela otevřít a naštvané štěně vypustit. Brok vletěl na linoleum jako raketa a jaksi si nevšiml že panička vytírala. Uklouzl na linoleu a spadl. Najednou ležel na boku a snažil se vstát. Po 10 minutách, když se postavil začal funět a znovu mu podjely pacičky a uklouzl. Konečně přešel linoleum! Lehl si na koberec a spal v nevídaných polohách. Když se vzbudil, vyběhl otevřenými dveřmi na sluníčko a tam se blaženě uvelebil. Brzy usnul. Probudila ho vůně masa. Vzal mističku do tlamičky, vběhl do kuchyně hodil ji na zem a štěkl. Dostal kus masa. Chutnalo mu, pomlaskával si při jídle. Dny ubíhaly a Broček měl 1 rok. Dokázal si sám hrát. Už nebyl to malé hloupé štěně, které hrabalo. Ne – hrabání z něj vyprchalo. Jako kdyby to ani nebyl bígl. Už nezlobil a štěknul jedině, když chtěl ven. Nedělal loužičky a neokusoval nábytek. Už byl moudrý a hodný.

Nezlobil a každý ho měl rád. Dokázal udělat takový smutný obličej, že ho hned někdo pohladil. Ale na lidi, co jen prošli kolem plotu štěkal a vrčel. Soused ho miloval, a vždy, když šel na zahradu, bral si psí dobroty, kdyby náhodou byl Broček venku. I panička si ho zamilovala, a neměl jen tak obyčejný pelech, ale krásný a královský pelíšek. Kdo přišel na návštěvu, toho očuchal, a jednou tahal návštěvu za nohavici, až kus utrhl. Panička se omlouvala, ale návštěva řekla, že je to normální. Jo, jo, s Bročkem je legrace!

KONEC

________________________________________

Měl tu být ještě obrázek a ozdobným písmem konec, ale asi to tu není. Zveřejnit to nemusíš, jak chceš.

________________________________________

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama