Besinka

12. září 2007 v 20:28 | majitelka blogu |  Psí příběhy

Pudy versus psí věrnost


Moc ráda vzpomínám na doby, kdy jsem s rodiči a bratrem jezdila na kole po horách. Bydlíme v malé vesničce pod Orlickými horami, kde je krásná krajina a nedotčená příroda. Na těchto výletech nás vždy doprovázel ještě jeden člen naší rodiny, malá a hravá fenka Besinka.

Byl krásný letní den a my opět vyrazili prozkoumat další část těch okouzlujících hor. Cesta byla namáhavá a dlouhá, ale cíl naší cesty za to stál. Pokochali jsme se výhledem do údolí a poté se hned hladově vrhli na naši svačinku. Ale co to? Někdo tu chyběl…no ano, byla to Besi. Ten zvídavý a stále hladový tvoreček u nás neseděl a nedožadoval se kňučením a občasným zaštěknutím trochy té bašty. Volali jsme na ni, ale nic. Nepřišla. Rozhodli jme se ji hledat.

Rozdělili jsme se a dali se do hledání. Ze všech stran se ozývalo volání mně tak známých hlasů vykřikujících jediné jméno. Poté jsem zahlédla stádo srnek a hned mi bylo vše jasné. Jelikož je to kříženec jezevčíka a tudíž pes lovecký, musí být všem jasné, co s ní udělají pudy, pokud spatří takovéto obyvatele lesa.

Dostala jsem strach, hrozný strach. Co když ji už nikdy neuvidím? Co když se už nevrátí? Mohla někde zabloudit. Pláč se mi začal drát na povrch.Hodiny pomalu odbíjely čas na odjezd a Besina nikde. Panovala smutná a ponurá nálada a nikomu se nechtělo toto proradné místo opouštět. Nasedali jsme na kola, rozhodnuti se sem zítra opět vrátit a pokračovat v hledání ztraceného miláčka. Ale jen co jsme se rozjeli, mamka se ještě naposledy ohlédla a radostně zakřičela. Besina běžela za námi a s výčitkami v očích na nás koukala jako by říkala: "Tak vy jste mi chtěli ujet a nechat mě tu samotnou?" Všem spadl ze srdce obrovský balvan a zármutek byl ten tam. Mohli jsme konečně vyrazit na zpáteční cestu a opět kompletní.

Od té doby toho našeho darebáka nespustíme z očí ani na krok. Besinu máme doposud. Prožili jsme s ní spoustu příhod. Byly to zážitky plné strachu, smutku ale především radosti, potěšení a legrace. A i když vím, že už s námi dlouho na tomto světě nepobude a že mi bude chybět, v našich srdcích a mysli zůstane napořád.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 8. listopadu 2008 v 12:54 | Reagovat

Máš super blog, jo a uveřejníš zde příběh, prosím? sama jsem ho napsala a navíc jsem zjistila že máš asi ráda příběhy

________________________________________

Jednoho dne se fence bígla Ritě, narodilo sedm malých štěňátek. Když jim byly tři měsíce, jejich noví páníčci si je odvezli do nových domovů. Rita, věděla že štěňátka se budou mít v novém domově dobře, ale poslední sedmé štěně – Broka milovala. Když se ale někdo k jejímu pelíšku přiblížil, výhružně zavrčela a byla připravená i na to že by někdo natáhl ruku k jejímu pelechu a štěně sebral. Když někdo natáhl ruku, hryzla ho do ní, a on už se nevrátil. Čas běžel, a štěněti už byly čtyři měsíce. Už okusovalo nábytek a to Rita moc dobře poznala podle výkřiků : ,,Ááá Brok okusuje náš drahý nábytek.“Slyšela paničku. Rita pomalu přišla se svěšenou hlavou, paničku olízla a Broka vzala za krkem a šla s ním do pelíšku. Tam ho znovu očistila a něžně vytahala za kůži. (takto fenka trestá štěňátka když zlobí) Broček jen kvikl a vydal se hledat nějaké dobrodružství. Začal paničku tahat za nohavice a když se na něj podívala zaškrábal na dveře a zakňučel. Když si ho panička nevšímala, vše zopakoval. Když si ho ani teď nevšimla, naposledy vykvikl a udělal loužičku. Panička se nezlobila a uznala že je to její vina, protože Bročka nepustila na zahrádku. Teď ho ale pustila a Broček si jen tak běhal, ale když zpozoroval, že ho máma ani panička nevidí začal vymýšlet další lumpárnu. Pro jistotu zalezl za domek kde nejsou okna a začal se hrabat v hlíně. Myslel že ho nikdo nevidí, ale z vedlejší zahrady ho pozoroval soused. Soused štěně zavolal a při mluvení mlaskal. Bročkovi to nedalo a šel se podívat co to je za zvuk. Soused uviděl díru a málem omdlel. ,,Ty uličníku, cos to udělal? Už ho nehladil. Jen zavolal na paničku : ,,Sousedko! hrabe vám tu nějaký psisko!“ panička odpověděla ,,To je Broček, naše nový štěně!“ ,,Ale sousedko, podhrabal kytičky!“ ,,Sousede, stejně jsou suché!!“ „Nejsou, sousedko vyhrabal vám všechny tulipány!“ „Ten lump“ zavolala panička a letěla z kuchyně přímo za dům. Přišla i Rita, tímto křikem trochu vyděšená.

Vzala Bročka a znovu ho vytahala za kůži. Ten kvičel! Panička ho odebrala a zavřela do pokoje, kde byl sám. Kníkal a škrábal na dveře takovou silou, že je panička musela otevřít a naštvané štěně vypustit. Brok vletěl na linoleum jako raketa a jaksi si nevšiml že panička vytírala. Uklouzl na linoleu a spadl. Najednou ležel na boku a snažil se vstát. Po 10 minutách, když se postavil začal funět a znovu mu podjely pacičky a uklouzl. Konečně přešel linoleum! Lehl si na koberec a spal v nevídaných polohách. Když se vzbudil, vyběhl otevřenými dveřmi na sluníčko a tam se blaženě uvelebil. Brzy usnul. Probudila ho vůně masa. Vzal mističku do tlamičky, vběhl do kuchyně hodil ji na zem a štěkl. Dostal kus masa. Chutnalo mu, pomlaskával si při jídle. Dny ubíhaly a Broček měl 1 rok. Dokázal si sám hrát. Už nebyl to malé hloupé štěně, které hrabalo. Ne – hrabání z něj vyprchalo. Jako kdyby to ani nebyl bígl. Už nezlobil a štěknul jedině, když chtěl ven. Nedělal loužičky a neokusoval nábytek. Už byl moudrý a hodný.

Nezlobil a každý ho měl rád. Dokázal udělat takový smutný obličej, že ho hned někdo pohladil. Ale na lidi, co jen prošli kolem plotu štěkal a vrčel. Soused ho miloval, a vždy, když šel na zahradu, bral si psí dobroty, kdyby náhodou byl Broček venku. I panička si ho zamilovala, a neměl jen tak obyčejný pelech, ale krásný a královský pelíšek. Kdo přišel na návštěvu, toho očuchal, a jednou tahal návštěvu za nohavici, až kus utrhl. Panička se omlouvala, ale návštěva řekla, že je to normální. Jo, jo, s Bročkem je legrace!

KONEC

________________________________________

Měl tu být ještě obrázek a ozdobným písmem konec, ale asi to tu není. Zveřejnit to nemusíš, jak chceš.

________________________________________

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama