Bedřiška

29. září 2007 v 20:06 | majitelka blogu |  Kočičí příběhy
Rozhodnutí vzít si Bedřišku bylo zcela neplánované. Byla jsem vypomoci na výstavě ZOOexpo v Letňanech, "hlídala" jsem vystavované kočky - mezi nimi byla i Bedřiška. Nebyla to láska na první pohled, ale až na druhé přitulení. Původně jsem byla rozhodnutá pořídit si kočičího společníka až na velké výstavě v prosinci, ale… Jakmile jsem se mezi kočičáky dostala, už jsem vybírala. Mým favoritem bylo černé kotě, ale Bedřiška mě zaujala svým jakýmsi klidem. Definitivní rozhodnutí padlo v neděli před balením, měla jsem Bedřišku v náručí a ona byla tak přítulná… v ten moment bylo rozhodnuto.
Když Bedřiška přišla poprvé ke mně domů, nechala se pohladit, třela se o nohy, ale bylo vidět, že se bojí. Vzala jsem jí tedy do náruče a šla jí ukázat byt. První noc spala se mnou v posteli, druhý den jsem s ní zůstala doma. Celý den proběhl tak, že Béda pouze ležela v posteli a nešla se ani najíst nebo napít, ani na záchod. K večeru se už odvážila jít se napít, poté se opět vrátila do postele, kam se počůrala (poprvé a naposled). Vše jsem uklidila a šly jsme spát. Druhý den, to už zůstala Béda sama doma, se osmělila o něco víc a všechno si hezky sama prohlédla. Den ode dne to bylo lepší, Béda je čím dál víc komunikativnější. Už jsem přišla na to, že je to dáma, hraje si a dovádí, jen když si myslí, že jí nevidím (tedy spím) nebo nejsem doma. Takže si se mnou nechce hrát, chce se hladit, hladit a hladit. Vydržela by to hodiny, je to neskutečná mazlivka. A je taky dost mlsná (na druhou stranu - můžu si za to sama). S čistotou problémy nemá, je to slušně vychovaná a svá kočička. Má sice doposud svoje nálady, které bych ráda rozluštila, ale nechám to času. Jsem ráda, že i přes počáteční nesmělost mě už přijala natolik, že mě chodí vítat a spí v posteli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama