Září 2007

Chřipka psů

29. září 2007 v 23:05 | majitelka blogu |  Psí nemoci
Chřipka psů je nakažlivé onemocnění zejména dýchacího aparátu v případě atypické formy mozku.
Původce:
Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován v roce 1967, je málo odolný a citlivý na vyšší teploty. Ničí ho běžné desinfekční prostředky.
Způsob nakažení:
K nakažení psa dochází kapénkovou infekcí, virus se vylučuje i močí. Inkubační doba tohoto onemocnění je 4 až 9 dní.
Klinický obraz:
Nemoc probíhá ve formě mírné, těžké a atypické.
V případě mírné formy pozorujeme suchý kašel, slabý výtok z dutiny nosní a z očí. Těžká forma se projevuje úporným dávivým kašlem přecházejícím ve zvracení, výtokem z očí a z nosu, který je z počátku vodnatý, později hlenovitý až hlenohnisavý. Charakteristická, zvláště u mladých psů, je ztráta hmotnosti. V případě lehké i těžké formy jsou výše uvedené příznaky provázeny nechutenstvím, malátností a ospalostí psa, tělesná teplota bývá zvýšená pouze v počátku onemocnění. U neléčených případů se může vyskytnout řada komplikací v důsledku souběžného uplatňování dalších mikroorganizmů, od zánětu mandlí až po zánět plic. Průběh atypické formy onemocnění byl zaznamenán v roce 1980 v USA. Tato forma se projevuje nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla.
Prevence:
Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.

Infekční kašel

29. září 2007 v 23:02 | majitelka blogu |  Psí nemoci
Infekční kašel je nakažlivé onemocnění, které postihuje dýchací aparát.
Původce:
Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován z nemocných psů v roce 1962 v Kanadě. Později byl také prokázán v USA, Velké Británii Německu a Holandsku. Tento virus je velmi blízký viru infekčního zánětu jater psů.
Způsob nakažení:
K nakažení psa dochází cestou dýchacího ústrojí. K onemocnění jsou vnímaví především mladí psi, kteří nejsou proti němu očkováni, může se však objevit i v populaci starších psů. Šíření nastává kapénkovou infekcí při kašli nemocných zvířat.
Inkubační doba onemocnění je 2 až 12 dní.
Klinický obraz:
Charakteristickým příznakem nemoci je krátký a suchý kašel, dochází k zánětu hrtanu, průdušnice a průdušek. Hrtan je na pohmat bolestivý. Někteří psi zvracejí. Stav je provázen zrychleným dechem, výtokem z nosu a zvýšenou teplotou. Onemocnění nemívá smrtelný průběh.
Prevence:
Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.

Infekční zánět jater

29. září 2007 v 22:56 | majitelka blogu |  Psí nemoci
Infekční zánět jater psů, tzv. Rubarthova choroba (pojmenovaná podle švédského vědce Rubartha, který v roce 1947 prokázal virový původ tohoto onemocnění), je zánětlivé onemocnění jater psů s horečnatým průběhem.
Původce
Původce onemocnění je virus, který je poměrně odolný, např. přežívá vysušení i teplotu -20 °C.
Způsob nakažení
Zdravý pes se může nakazit virem cestou dutiny ústní a trávicím ústrojím, přenos však mohou zprostředkovat i krev sající vnější paraziti (např. blechy). Inkubační doba této choroby je 2 až 14 dní.
Klinický obraz
Nejprve je možné pozorovat nechutenství a skleslost až apatii doprovázenou vysokými teplotami (40 - 41 °C). Průvodním příznakem bývá často výtok z očí a zánět mandlí. U některých psů se objevuje zvracení a průjem. Asi u 20 nakažených psů je možno zjistit zánět oční rohovky, tzv. "bílé oko". Toto postižení zpravidla trvá až několik týdnů a pak samovolně mizí. Nákaza může mít u psů průběh prudký, pozvolný, nebo probíhá skrytě (latentní průběh). Při skrytém průběhu nejsou výše uvedené příznaky zřetelné, při prudkém onemocnění pes náhle hyne, při výskytu pozvolné formy se pes obvykle do 14 dnů uzdraví.
Prevence
Preventivní opatření spočívá ve včasném a pravidelném provádění vakcinace vhodnou očkovací látkou. V současné době se toto onemocnění vyskytuje v populaci psů díky prováděnému očkování poměrně zřídka.

Psinka

29. září 2007 v 22:47 | majitelka blogu |  Psí nemoci

Psinku považujeme za nejznámější psí chorobu. I když postihuje většinou mladé psy, může onemocnět i starší. Zvláště jsou ohrožena zvířata oslabená parazity, jinou chorobou a psychickými útrapami. Psinku vyvolá virus, který se chová velmi zákeřně. Choroba propukne tři až šest dní po nakažení. Těžko se odliší od těžkého nachlazení.
Příznaky:zčervenají uši, teče z nosu, pes je malátný, smutný a bez chuti k jídlu. Teplota. Horečka až 41 °C
Měření teploty teploměrem:psovi zastrčíme dobře natřený teploměr do konečníku, do hloubky asi 5 cm a necháme ho tam asi 3 min. Nejlépe lze aplikovat u ležícího psa. O horečce můžeme mluvit nad 38,5 °C až 39 °C. Mladší psi mají vyšší teplotu než starší.

Okamžitě navštívíme veterináře. Neléčíme doma podle "zaručených rad".
Stejně jako nemocné děti i pes potřebuje přístup plný lásky. Rád přijme nějakou pochoutku, je vděčný za trochu něhy.
I když se nemoc překoná a pes nemá trvalé následky, bezstarostně si vydechnout bohužel nemůžeme. Na konci druhého záchvatu choroby se může ještě po několika týdnech objevit nervová psinka, která je nejčastější příčinou psí epilepsie.
Kromě této klasické psinky existuje ještě nebezpečná forma, u které dochází k hyperkeratóze - zvýšenému rohovatění lebky a čenichu. U tohoto typu neprobíhá dvojitý vzestup teploty, ale často dochází k rychlému úhynu. Charakteristickým jevem u této formy je klapavý zvuk při chůzi. Při léčení musí veterinář použít ty nejsilnější antibiotika a zahájit i hormonální léčbu (kortikoidy), ale velkou naději na vyléčení vám nemůže dát.
Infekce:nemocní psi
Prevence:včasné vhodné očkování

Parvoviroza

29. září 2007 v 22:45
Onemocnění, u kterého, když se nedodržuje prevence a když se neléčí dochází velmi často i k úhynu zvířete.
Toto onemocnění postihuje psy (především štěňata), kočky, fretky, dokonce podobnou chorobou se stejným jménem můžou trpět i prasata.
Původce je ze skupiny DNA virů - parvovirus, který je ve vnějším prostředí velmi odolný, přežívá zde několik měsíců i roků. Virus je vylučován trusem, močí, slinami a zvratky, takže tyto exkrety jsou infekční. K nakažení dochází per os (tlamou).

Parvoviróza má dvě formy:

1.Parvovirová enteritida
Vir se dostane do nosohltanu, kde dojde k pomnožení, napadá trávicí trakt, dochází k urémii, kterou u mladých zvířat doprovází horečka. Zvířata jsou apatická, ztrácí chuť k jídlu, zvrací (zvratky jsou pěnovité, žlutohnědé), mají průjem (výkaly jsou zpočátku kašovité a světlé, poté vodnaté s příměsí natrávené krve). Toto vede k celkové skleslosti zvířete a k dehydrataci. Choroboplodné zárodky se množí a nemocný má sníženou imunitu.
U první formy jsou možné dva průběhy. Velmi rychlý, který trvá několik hodin a potom akutní, jeho trvání je v délce dvou až pěti dnů. Neléčená zvířata za několik dnů hynou.
2. Parvovirová myokarditida
Zde dochází k napadení dělící se svaloviny srdce. Podává se izotonický roztok, minerální látky, glukóza, vitamín C a B6, hyperimunní globuliny - parvoglob, a pro omezení druhotné infekce je důležitá aplikace antibiotik.
Prevence: Vakcinace. A to i fen, protože narozená mláďata mají protilátky od matek a přetrvávají u nich šest týdnů. 1. očkování by mělo být za 15 dnů po úplném odstavu štěněte, nebo v 6. - 8. týdnu věku. Velmi důležitá je samozřejmě roční revakcinace.

Vzteklina (rabies)

29. září 2007 v 22:43 | majitelka blogu |  Psí nemoci
Vzteklina je jedna z nejobávanějších velmi nebezpečných nákaz zvířat. Atakuje mozek a onemocnění končí vždy smrtí. psi se mohou nakazit po pokousání od vzteklého volně žijícího zvířete (např. od lišky a jezevce). jde o velmi nebezpečné onemocnění, poněvadž se může nakazirt nejenom řada domácích zvířat, ale i člověk - po pokousání nebo poranění od infikovaného psa. Proto je očkování proti vzteklině u psů straších 6 měsíců povinné a musí být každoročně obnovováno.
Jak chránit naše psy před uvedenými nákazami?
Ochrana před infekčními chorobami je spojena jednak s obecnou péčí o zdraví, zajištěním optimální výživy a dobré kondice zvířat, jednak omezením styku našeho svěřence s nakaženými zvířaty. Dalším předpokladem je však nutnost, mít své psy v imunitě proti uvedeným infekčním chorobám a pravidelným ochranným očkováním udržovat trvale vysoké hladiny specifických protilátek.
Pouze veterinární lékař Vám odborně poradí jaké vakcinační schéma je pro Vašeho psa nejlepší. I zde totiž záleží na mnoha okolnostech:
  • stáří psa
  • prostředí, ve kterém žije
  • optimální době vakcinace ( v jakém věku psa začít očkovat a v jakých intervalech pokračovat)
  • zdravotní stav Vašeho psa v období vakcinace
  • výběru vakcíny
  • provedení vlastního očkování...
Využitím a dodržováním dobrách odborných rad a služeb Vašeho veterináře, můžete udržovat svého psa v dobrém zdravotním stavu a prožít s ním mnoho radostných chvil a spokojené soužití po mnoho let.
Psi každého stáří a každého plemene se mohou stát nosiči virů a bakterií a tím zdrojem infekce pro vnímavá zvířata.
Jde především o následující infekční choroby, proti kterým leze psy úspěšně vakcinovat:
  • Vzteklina
  • Psinka
  • Parvoviróza
  • Koronaviróza
  • Infekční hepatitida psů
  • Infekční tracheobronchitida psů
  • Parainfluenza psů
  • Borelióza (lymenská choroba)
  • Leptospiróza

Výživa koček

29. září 2007 v 22:28 | majitelka blogu |  Strava koček
Maso
Masem krmíme kuřecím, hovězím, králičím,rybami a i jinými méně běžnými druhy mas. Maso podáváme kočce vařené i syrové, podle toho, jak ho ráda. Lépe však syrovým - varem se zničí hodně prospěšných látek. Jen nikdy nekrmíme masem vepřovým! Vepřové maso představuje pro kočku riziko onemocnění tzv. Oujezdkého chorobou - pseudovzteklinou. Tato nemoc je pro kočky smrtelná a navíc je vepřové pro kočky příliš tučné. Krmit můžeme i vnitřnostmi, pokud je kočka sbaští. Dobrá jsou např. drůbeží srdíčka. Veškeré syrové maso pro kočky dáváme přemrazit !! Tím zničíme potenciální zárodky nemocí. Následně veškerá potrava pro kočky by měla mít pokojovou teplotu, tedy i maso. Nikdy nekrmíme masem ještě zmrzlým. Dobrým prostředkem na rozmražení je dát maso do teplejší vody-rychle povolí. Nabízí se i možnost rozmražení v mikrovlnce, ale z mé zkušenosti a i jiných chovatelů vím, že maso z mikrovlnky kočky nechtějí. Takže to příliš nedoporučuju.

TIP: Je dobré nakoupit si maso chlazené. Doma si ho nakrájíme na kousky a rozdělíme na jednotlivé porce, které kočka naráz sbaští, a dáme do mrazáku. Já používám igelitové sáčky, které mám navíc plastové dóze v mrazáku. Pak stačí vyndat porcičku, která rychle rozmrzne a je připraveno :-)
Granule
Dostávám se k tomu nejhlavnějšímu v kočičím jídelníčku a to jsou granule. Nejdříve základní rozdělení granulovaných krmiv.

1. Marketová - tato krmiva a granule se běžně prodávají v supermarketech, takže myslím netřeba jmenovat značky, navíc podléhají velké reklamní kampani, takže je všichni známe. Tato krmiva jsou ta nejméně kvalitní řada krmiv. Obsahují jen minimální množství masa (obvykle 4%) a pak samé náhražky, ochucovadla a barviva. Stačí si přečíst na obalu složení.

2. Prémiová - Krmiva v poměrně dobré kvalitě versus cena. Krmiva již v marketech tak běžně neuvidíte. Jsou nesporně kvalitnější než marketová a jsou dobrou volbou, pokud kočičce chutnají a prospívá po nich. Tato krmiva již nebývají obarvená a jsou vyrobená v optimálním složení pro zdravou kočku.

1. Superprémiová - Tato krmiva jsou nejkvalitnější, ale i nejdražší na koupi, to nesporně. Je to to nejlepší, co můžete z granulí své kočce dát. Existují různí výrobci, kteří si dávají záležet na tom, aby jejich superprémiovky byly kvalitní, bez chemických konzervatnů a barviv. Tyto granule obsahují vyšší podíl masa,vitamínů, minerálů a dalších prospěšných látek v optimálním poměru.

TIP: Pokud chcete krmit superprémiovým krmivem, ale zdá se Vám příliš drahé, doporučuju koupi většího balení. Vyjde to levněji. Dobré je například domluvit se s jiným chovatelem a nakupovat taková větší balení napůl, aby finanční zátěž nebyla na jednorázovou koupi velká.
Konzervy a kapsičky
Uf, tak tohle je kapitola příliš mě toho neříkající. A to proto, že si myslím, že je vždy lepší krmit pravým masem - flákotou, tudíž kočkám toto již nekupuji. Konzervy totiž obsahují také sporné množství masa a kočce podle mne nemůžou úplně stačit a pokrýt její potřebnou denní dávku energie. Když se podíváte na složení, uvidíte, že obrovskou část konzervy tvoří voda a různé jiné náhražky a jen minimum opět maso a hlavně složky živočišného původu. Ale abych nekřivdila všem konzervám a kapsičkám, existují výrobci značek, které obsahují i 100% masa a jsou bezesporu kvalitní! Ale opět, proč kupovat drahou konzervu, když můžu kočce dát čerstvé stoprocentní maso a vím, že maso prostě dávám a kočky jsou za ně, co by masožravci, vděčné!
A ještě něco - jako u granulí, tak i u "mokré" stravy existují rozdíly ve více a méně kvalitních značkách. Marketové značky krmiv vyrábějící kapsičky a konzervy jsou s minimálním 4%-ním podílem masa a zbytek si raději nepředstavujme, toto krmivo "vidělo maso jen z rychlíku". A pak následují lepší a kvalitnější konzervičky, vaničky a kapsičky stejně jako u granulí.
Pokud touto stravou budete krmit třeba díky tomu, že to kočina bude vyžadovat a nebude mít zažívací potíže, krmte. Toto je na Vašem uvážení, rozhodně se tím proti ničemu neproviňuteje! To jen Fifina a Caira prohlásily "mokré" za jedovaté :-)
TIP: Jako zpestření jídelníčku nejsou konzervy či kapsičky vůbec špatné a kočky ocení změnu. Ale pozor dejte, abyste kočce zbytečně nepřiváděly náhlou změnou krmení zažívací potíže, např. průjem.

Složky potravy pro kočku

29. září 2007 v 22:20 | majitelka blogu |  Strava koček
Potrava koček by měla obsahovat živiny, vitamíny, minerální látky a stopové prvky. Kočky potřebují hlavně bílkoviny, uhlovodany a tuky. Bílkoviny přitom nemohou být nahrazeny tuky nebo uhlovodany. Při překrmování bílkovinami z nich kočka může tvořit tuk, a tudíž tloustnout.
Nedostatek potravy škodí stejně, jako její nadbytek. Měli bychom mít na paměti, že jiné nároky na krmení má kočka březí a kojící, jiné kastráti, jiné zvířata, u nichž se vyžaduje výstavní kondice.
To základní víme. Ale víme také, v čem jsou jednotlivé složky potravy obsaženy?
Vitamín A - je obsažen v másle, vejcích, mléce, játrech (kočkám se nedoporučuje podávat játra vepřová, ale hovězí). Pozor na překrmování játry, to vede k onemocnění koček. Z vajec by kočky v syrové podobě měly dostávat pouze žloutek nebo vejce tepelně upravená. Obyčejné mléko se pro ušlechtilé kočky obecně nedoporučuje, spíše neředěná Tatra (kondenzované mléko) v omezeném množství.
Vitamín B1-B12 - je obsažen v játrech, ovesných vločkách a kvasnicích. Ovesné vločky je možno přidávat jako doplněk k syrovému masu. Kvasnice se podávají sušené (dříve TEBI droždí, pivovarské kvasnice). Droždí se sype na syrové maso nebo na maso z konzervy.
Vitamín C - kočky si jej produkují samy, není třeba jej do potravy přidávat.
Vitamín D - je důležitý pro stavbu kostí. Je obsažen v rybím tuku, v mořských rybách a v játrech.
Vitamín E - má vliv na růst a plodnost, je obsažen v rostlinných klíčcích.
Důležitý je rovněž vitamín F, H a K.
Z minerálů je nejdůležitější vápník a fosfor. Mají vliv na tvorbu kostry. Vápník je obsažen v tvarohu, jogurtu, sýrech a v mléce. Fosfor je obsažen v mase, ovesných vločkách. Oba prvky by měly být v rovnováze. Sodík a draslík je běžnou součástí potravy.
Kočka potřebuje také jód, který je obsažen v mořských rybách. Dále potřebuje železo, měď, mangan a zinek - ty se přidávají ve formě speciálních preparátů.
Bílkoviny jsou nejdůležitější ze živin, slouží k tvorbě svalstva, krve, kůže, srsti a k tvorbě pohlavních buněk. Živočišné bílkoviny jsou obsaženy v mase, mléku atd. Rostlinné bílkoviny jsou obsaženy v luštěninách a v obilí. Pro kočky jsou nejdůležitější živočišné bílkoviny ve formě masa hovězího, telecího a drůbežího, masa z ryb, dále z tvarohu, sýrů a vajec.
Uhlovodany jsou pro kočku důležitým zdrojem energie. Nejdůležitějším z nich je škrob, cukr a glykogen. Jsou obsaženy v těstovinách, rýži, ovesných vločkách a v zelenině.
Tuky jsou rovněž zdrojem energie. Ale pozor - jejich nadbytek škodí!
Kromě průmyslově upravených sušených krmiv můžeme potravu kočce také sami připravovat. Jaké potraviny můžeme kombinovat?
Maso syrové: hovězí, telecí, kuřecí, krůtí, králičí, hovězí játra, kuřecí játra, hovězí srdce a ledviny.
Maso vařené: hovězí, kuřecí, králičí, telecí, krůtí, mořská ryba.
Mléčné výrobky: neředěná konzervovaná Tatra, Smetánek, jogurt, krupicová kaše, vejce (viz výše), sýry.
Doplňky stravy: ovesné vločky, burizony, kukuřičné lupínky, TEBI droždí, pivovarské kvasnice.
Zelenina syrová: strouhaná mrkev.
Zelenina vařená: kořenová zelenina.
Nesmíme zapomenout na fakt, že kočka potřebuje také zelenou trávu nebo trošku vypěstovaného ovsa, pšenice. Tráva je důležitá pro trávení, díky ní se kočka zbavuje trichobezoárů, které se tvoří při olizování a čištění srsti.
Kočka by neměla dostávat jídla kořeněná a jídla zkažená. Obecně platí, že kočky mají mlsný jazýček. Musíme počítat s tím, že některá jídla si oblíbí více, jiná budou striktně odmítat. Správná výživa koček závisí na naší vynalézavosti, šikovnosti, důslednosti a hlavně na vytrvalosti.

Proč si pořídit dospělou kočku?

29. září 2007 v 21:36 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky
Tolik lidí chce kotě... Ale zkuste se zamyslet na následujícími řádky:
  • Kotě je koťátkem jenom krátkou chvíli.
  • Starší kočky se ve většině případů rychle a snadno přizpůsobí novému prostředí a brzy se v něm budou chovat "jako doma",
  • Starší kočky vám nebudou šplhat po záclonách, ani u prostřed noci provozovat sprint na 50 metrů.
  • Starší kočky jsou daleko přítulnější - a čím jsou starší, tím častěji vyžadují chování na klíně.
  • Starší kočky již mají vyvinutý imunitní systém a nejsou tak náchylné k nemocem.
  • Starší kočky nemají tak citlivý žaludek a netrpí zažívacími problémy tak často jako koťata.
  • Narozdíl od koťat není nutné na dospělé kočky neustále dohlížet.
  • Dospělé kočky vám budou z hloubi svého kočičího srdce vděčné za to, že jste se jich ujali - malé kotě si zamiluje každého.
  • Starší kočky již mají vyvinutou povahu, takže dopředu víte, jestli si berete dominantního kocoura, velkého žrouta, nebo melancholického "mouchy snězte si mne".

Než vybereme koťe

29. září 2007 v 21:34 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky
Rozhodněte se, zda chcete domácího mazlíčka, nebo kočku pro výstavy či chov. Prvotní rozhodnutí je velmi důležité, neboť od něj se vše odvíjí. Rozdíl mezi mazlíčkem a chovným zvířetem je velký, a to nejenom v ceně, ale i v kvalitě. Zodpovědný chovatel prodává zvíře vhodné na mazlíčka buď již vykastrované, nebo se smlouvou o vykastrování zvířete v dospělosti (ne všichni to však dělají). Cena by měla být o poznání nižší než u chovného zvířete. Důvodem je nesplnění standardu plemene, tzn. že má určité genetické vady (například nestandardní zbarvení, bílou skvrnu na hrudníku atd.), které jsou nepřípustné pro další chov. Nicméně jako mazlíček může dělat spoustu let radost hodným lidem, neboť povaha kočky daného plemene je nezměněná.
Chcete-li výstavní/chovné zvíře, obejděte pár výstav a vytipujte si jednoho nebo více chovatelů. Takoví chovatelé se nebojí konkurence na výstavách a s hrdostí bojují se svými miláčky o tituly. Pokud chovatel prodává koťátka přímo na výstavě, zeptejte se, jaké jsou kvality (jestli na mazlíčka nebo chovné/výstavní zvíře). Nestačí se zeptat pouze na cenu. Cena by se měla odvíjet úměrně kvalitě zvířete (podle vybarvení, stavby těla, ale i podle rodičů). Obecně platí, že výstavní/chovné zvíře nesmí mít na hrudi bílou skvrnu (byť sebemenší - jedná se o genetickou vadu, která je dědičná). Toto platí obecně u všech barevných koček (viz standard jednotlivých plemen, případně konzultace u více chovatelů; u bengálů zvlášť - je to velmi vážná vada, která ničí chov).
Vyhlédnete-li si koťátko svých snů, navštivte chovatele. Sjednejte si prohlídku jeho chovatelské stanice a zeptejte se, jak je koťátko staré a kdy si ho budete moci odnést domů. Správný chovatel neprodá koťátko mladší 12 týdnů. Pokud ano, je velice pravděpodobné, že chovateli jde více o výdělek než o zdraví koťátka. (Toto platí jak pro chovné zvíře, tak i pro mazlíčka). Nechte si ukázat očkovací průkaz zvířete - zda bylo včas a rádně očkováno (chovná zvířata by pak měla být testována na FeLV a FIV a následně očkována). U chovného kotěte se zajímejte o jeho rodiče (jaké získali tituly), nechte si ukázat fotografie, případně rodokmen koťátka.
Nechte si od chovatele popsat standard plemene, jeho povahu, historii, nebojte se zeptat na vše, co vás zajímá. Je dobré také vědět, na jakou stravu je koťátko zvyklé apod. Pokud jste na výstavě, také si prohlédněte, jak "zařízenou" má zvíře klec, zda-li v ní má záclonky, hračky, zda neleží na holé zemi, ve výkalech (i to se někdy stává), má-li v kleci záchod, zda je vyčištěn.
Vždy kupujte koťátko se smlouvou, ve které by mělo být uvedeno, zda se jedná o výstavní/chovné zvíře nebo o mazlíčka, cena, případně závazek o vykastrování zvířete. Kupujete-li chovné zvíře, měla by smlouva obsahovat ujednání, jakým způsobem bude prodávající kompenzovat případné jeho vady, ukáže-li se, že nesplňuje standard plemene (např. odstoupení od smlouvy, sleva z ceny).
Zůstaňte v kontaktu s chovatelem. Dobrý chovatel, je-li požádán, nikdy neodmítne prosbu být novému majiteli nápomocen radami ohledně krmení, koupání, může doporučit veterináře, poradí i s přípravou na výstavu apod.

Krmení

29. září 2007 v 21:31 | majitelka blogu |  Strava koček
Pití
Kočka potřebuje čerstvou pitnou vodu v menší, obtížně zvrhnutelné mističce (např. keramické). Denně je třeba misku vymýt, vodu vyměnit. Mléko některé kočky milují, jiné odmítají a ty třetí milují, ale nesnášejí. U některých koček způsobuje úporné průjmy (nedokáží strávit bílkovinu z kravského mléka). Pokud chcete kočičce mléko dávat a nevíte, zda ho snáší, zkoušejte to, až když je kočka dobře "zabydlená", zvyklá v novém prostředí, v dobré kondici, zdravá. V případě střevních obtíží zůstaňte raději u mističky s vodou, kočku tím ochuzujete jen o bolavé břicho a časem vážné zdravotní problémy. Lepší než "mléko z krabice" je ředěná Tatra nebo sušené plnotučné mléko. Malinkým koťatům při umělém krmení či brzy odstaveným nedávat kravské mléko, existují speciální náhražky kočičího mateřského mléka s optimálním složením. Sehnat se dají u veterinářů.
Krmení
Krmiva lze volit různá ale - kočka je masožravec a to nejde bez následků ignorovat. Mléko není krmivo, ani houska rozmočená v mléce není krmivo. Krmit je možno doma připravovanou či průmyslově vyráběnou stravou. Některé kočky jsou dost konzervativní, a proto je dobré naučit malé kotě na pestrou stravu. Pokud bude vaše kočka baštit jen jeden druh konzervy, až je přestanou vyrábět, prožijete si velmi perné chvilky. Krmení je třeba podávat v pokojové teplotě (kočkám ven za mrazu teplejší, ale ne horké), v žádném případě krmivo právě vyndané z lednice. Lze krmit:
  1. granulemi - suchou, průmyslově vyráběnou stravou, raději vyšší kvality (i ceny) a typem vhodným pro stáří a aktivitu kočky (kočka krmená granulemi potřebuje víc pít!).
  2. konzervami - které jsou vyráběny v různé kvalitě i balení, od 100g po 850g. Opět doporučujeme volit raději "vyšší střední" kvalitu. Výhodou granulí je jejich nízká váha a dlouhá trvanlivost a také cena. Zavřené konzervy mají také dlouhou trvanlivost, ale pozor, otevřená konzerva - i v lednici uložená - je po několika dnech kočce nebezpečná, začíná plesnivět. Většina koček má konzervy raději než suché krmivo, ale výjimky potvrzují pravidlo. Pozor - kočka potřebuje konzervy i granule vyráběné pro kočky, ne pro psy. Kočka má jiné nároky na obsah živin než pes (psí konzervy neobsahují např. taurin, který kočka potřebuje a nedokáže si jej sama "vyrobit"). Jediné pro kočky "v nouzi použitelné" psí konzervy jsou ty, které obsahují pouze maso a obsah vypadá např. jako hovězí ve vlastní šťávě (v žádném případě ne konzervy s rozvařenou rýži s masem - některá česká krmiva, nebo úhledné "masové knedlíčky" - většina dovážených psích konzerv; jejich složení je upravené speciálně pro psy).
  3. domácí stravou. Maso pro zvířata - raději vařené, obvykle lze bez problémů sehnat drůbeží a hovězí, kusové bývá kvalitnější než mleté. Nakoupit lze také "výsekové" maso pro lidi, které je přeci jen levnější než "první jakost". Jinak kočka samozřejmě nepohrdne "lidskou" kvalitou - kuřecí, krůtí, hovězí, králík...
Maso lze podávat i syrové (doporučujeme jen to "pro lidi"), většina koček ho snáší a prospívá jim, některé od malinka nezvyklé ho ale odmítají jako něco "nejedlého". Kočku tedy nenutíme, stejně tak od krmení syrovým upustíme, má-li kočka zažívací potíže. Ze začátku dáváme velice malé porce, kočka se jinak (obvykle zbožňovanou) "baštou" přežere a vše zvrátí. Ryby mají kočky obvykle moc rády,ale nepodáváme je syrové, je vhodné je alespoň mírně podusit nebo uvařit. Lze jim dát filé (tresku apod.), ale i např. kapra či jinou sladkovodní rybu - bez kostí. Nedoporučuje se ale krmit rybou čistěji než jednou týdně. Jednou za čas také uděláte kočce radost sardinkami či tuňákem z konzervy - ve vlastní šťávě či v rostlinném oleji - dávat pouze v malém množství. Je to dobré na srst a tuky obsahují potřebné vitamíny A,D,E. Vnitřnosti kočky mívají také velmi rády, a to i syrové. Také ale platí, že raději jen jednou týdně (drůbeží, králičí, hovězí). Výborná jsou srdíčka, kočky milují játra, ale pozor, syrová játra a hlavně slezina často způsobují řídkou stolici. Jinak se při krmení masem doporučujeme vyvarovat krmení jen "okrájenou" čistou svalovinou jako k nedělnímu obědu. Kočka je masožravec, lovec, ke kořisti nepatří jen svalovina, ale i vnitřnosti, blány (kližky), chrupavky, tuk, kůže. Než kočce připravíte úhlednou porci, vzpomeňte na její minulost lovce. Vejce, mléčné výrobky (tvaroh, méně slané sýry, "smetánky", jogurt) jsou, jestliže je kočka dobře snáší, výborným doplňkem masité potravy. POZOR! Veškeré syrové maso, které kočkám dáváme, musí být důkladně přemražené - alespoň 48 hodin v domácím mrazáku. Vepřové kočkám nedáváme, a to ani přemražené, ani vařené či jinak upravené.
Čím nekrmit: Rozhodně ne uzeniny, slané, kořeněné... riskujete tím problémy srdce či ledvin. Co chutná lidem, může sice chutnat i kočkám, ale nemusí jim to prospívat. Zbytky od oběda nejsou strava pro kočku!
Žere myši: kočka která žere ulovené myši (či se dostane např. k vyvrženým vnitřnostem z králíka) musí být často a pravidelně odčervována, a to i proti tasemnici.
Mističky: na "mokré" krmení musí být pokaždé umyty a dobře opláchnuty. Je potřeba, aby nebyly příliš vysoké a kočka mohla žrát pohodlně, také je lepší i pro majitele, když má kočka misky "nezvrhávací".
Osvědčilo se: Pokud ovšem nemáte kočku otesánka, která zbaští, co vidí. Přestože se názory veterinářů a dalších odborníků různí, zatím se asi nejvíce osvědčilo dát kočce 1-2x denně doma připravené maso či konzervu atd., krmení dávat pestré, často střídat a ponechat jí stále k dispozici osvědčené granule, kterých si "zobne", pokud jí krmná dávka nestačí.
Otesánci:. Kočičí otesánky je naproti tomu třeba držet zkrátka a krmení jim přesně dávkovat (raději malé množství vícekrát za den), často platí , že otylá kočka = nemocná kočka. Existují také dietní granule pro kočky s nadváhou.
Koťata:Koťata je třeba krmit vícekrát denně, ta nejmladší po odstavení 4-5x za den. Granule jsou pro ně ještě příliš tvrdé, dáváme maso nebo konzervy pro "juniory". Na kotěcí granule můžeme začít kotě navykat kolem 8 týdne a je vhodné dávat granule opravdu kvalitní.

Informace pro začátečníky

29. září 2007 v 21:27 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky
Kočka domácí je krásné a zároveň nenáročné zvířátko. Po svých divokých předcích zdědila skvělý zrak a sluch a elegantní tělo, dokonale přizpůsobené k lovu. Je chytrá a velmi soběstačná. Není to tak dávno, kdy byla kočka neodmyslitelnou součástí vesnických stavení, kde žila volně a svobodně vedle člověka, který si ji oblíbil především pro její schopnost lovit myši, ale také pro přítulnost a hravost. S postupem doby a rozvojem civilizace však z přirozeného prostředí kočkám moc nezbylo. I dnes však hlavně na vesnicích a v okrajových částech měst a na zahrádkách u rodinných domků může žít kočka šťastně a spokojeně svůj přirozený život. Ale bohužel jen v případě, když jí k tomu člověk vytvoří odpovídající a bezpečné podmínky.
Pokud se rozhodnete pořídit si kočičku, měli byste vědět několik důležitých informací. I když není kočka příliš náročná, bude záležet vždy na tom, v jakém prostředí bude žít. Jestli máte domek a zahrádku, bude se péče o kočku dost lišit od toho, kdy s vámi bude toto zvířátko žít například v městském bytě. Záleží také samozřejmě na plemeni kočky, kterou si chcete pořídit. Naše rady se ale především týkají u nás nejvíce chovaných "obyčejných" koček - koček evropských, kterých jsou díky neodpovědným chovatelům plné a mnohdy i přeplněné útulky.
Výživa
Kočka je masožravec, nejvyváženější formu stravy pro ni představují myši. Pokud je kočka chována v prostředí, které jí neumožňuje si tuto stravu opatřovat, je třeba na to brát při výběru krmiva zřetel. Druhů krmiv pro kočky je na našem trhu velké množství, takže nebude určitě problém vybrat takové, které bude zajišťovat jak rozamanitost stravy, ale také bude vaší kočičce chutnat. I když kočka nepije tolik jako např. pes, je nutné zajistit, aby měla kdykoliv podle své potřeby přístup k vodě.
Péče o srst, drápky a zuby
U různých plemen koček je i péče o jejich srst rozdílná. My zde ale mluvíme především o nejčastěji u nás chovaných kočkách, které jsou krátkosrsté. Ty si péči o svůj kožíšek obstarávají sami. Jsou totiž od přírody velmi čistotné. Není třeba je koupat (i když některé kočičky se koupou rády, tak proč ne :) a extra česat (ale pozor, dělá jim to moc dobře :) Je však samozřejmě důležité odblešování, protože blechy mohou být příčinou různých onemocnění kůže. Jestliže je nutné kočku vykoupat, používame k tomu jen speciální šampony, určené pro kočky.
Pokud nemá kočka přirozenou možnost obrušovat si drápky např, lezením po stromě, zakupte jí škrabadlo. Nejoblíbenější bývají škrabadla kombinovaná s prolézačkou, omotaná sisalovým provazem, která je možno buďto vyrobit, nebo zakoupit v obchodě. Investice do škrabadla se vám vyplatí - kočka nebude svými drápky vylepšovat vaši drahou koženou sedací soupravu :-)
Pokud chcete pečovat o zdraví své kočičky opravdu dobře, nezapomeňte na předcházení tvorby zubního kamene na jejích zubech. Suché krmivo částečně pomáhá při odstraňování zubního plaku, který je příčinou tvorby zubního kamene. Můžete však kočičce pořídit i speciální kartáček a pastu, kterými zubní hygienu ještě více zdokonalíte.
Ani občasnou kontrolou uší nic nezkazíte, zabráníte tak rozsáhlejším problémům, které může způsobit včas nezjištěný zánět.
Očkování, odčervování
Očkováním svou kočku chráníte před nemocemi, kterým je tímto způsobem jednodušší předcházet, než je pak léčit. I když na rozdíl od psů není u nás očkování proti vzteklině u koček povinné, dáte nám určitě za pravdu, že je důležité.
Pravidelným odčervováním chráníte svou kočku, ale i své zdraví a zdraví všech, kteří s ní přijdou do styku. Dospělá kočka by měla být odčervována 2x - 4x ročně.
Kastrace
Přemnožování koček je samozřejmě vinou jejich nezodpovědných chovatelů. Pokud máte kočičku, jste zodpovědni i za koťátka, která se jí narodí. Zvažte, zda jim dokážete pokaždé najít domov. Kočka může mít koťata až 4x za rok! V jednom vrhu může být i 8 malých přírůstků. Pokud nejste schopni dostatečně ochránit svou kočku před nežádoucím zabřeznutím (v případě, že jí chcete dopřávat dostatek přirozené volnosti, to bude těžko ve vašich silách), máte tu naráz za rok v průměru kolem dvaceti koťat. Navíc příliš častá březost rozhodně nepůsobí na zdraví kočky nijak příznivě. Rozhodněte proto včas, zda by právě kastrace nebyla tou pravou ochranou a řešením.
Pozor na zvědavky
Kočka je hravý tvor, ale také velmi zvědavý. Dopřejte jí kočičí zábavu, kterou jí určitě zpestříte vhodnými hračkami. Pokud chcete chovat kočičku především v bytě, jeho interiér by tomu měl být i částečně přizpůsoben. Předejdete tak nechtěnému zranění malého zvědavce, ale i vašemu rozčarování z rozbité starožitné vázy :)
Nezapomeňte, jak velké nebezpečí pro kočku a vlastně pro všechna zvířata znamená dopravní ruch! I když se říká, že má kočka sedm životů, pokud se připlete pod kola automobilu, často toto pořekadlo neplatí :(
Kočka není hračka
Pokud si chcete pořídit kočku jen proto, abyste si měli s čím hrát, určitě své rozhodnutí ještě zvažte. Kočka je osobnost a i když je přítulná a mazlivá, nenechá si poroučet. Měli byste vědět, že v přítomnosti kočky je dobré se chovat klidně, neboť tak nejlépe získáte její důvěru. Navíc si i ušetříte nepříjemnou zkušenost s jejími drápky na vaší kůži.
Zvolíte-li si kočičku jako svého společníka a kamaráda, pamatujte na to, že k sobě připoutáváte živou bytost, která má své nálady a potřeby, a za kterou jste zodpovědni a nemůžete se jí zbavit, když vás omrzí. Průměrný život kočky trvá 15, 20 ale i 25 let. Nedopusťte, abyste nakonec patřili k těm, jejichž vinou se zaplňují útulky pro opuštěná zvířata. Svou volbu, zda si pořídit kočku nebo ne, si dobře rozmyslete. Vaše rozhodnutí by mělo platit minimálně celý kočičí život.

Toxokaroza není toxoplazma

29. září 2007 v 21:23 | majitelka blogu |  Kočičí nemoci

Toxokaróza není toxoplazma

Podobné názvy, rozličná onemocnění, která se týkají zvířat i člověka. Aby si je někdo nepletl, je vhodné uvést, že toxokarózou se rozumí napadení oblými červy škrkavkami (ty mají nejčastěji psi, ale i kočky - Toxocara canis či Toxocara cati), popřípadě jejich vývojovými stadii. A toxoplazmóza je onemocnění způsobené prvokem Toxoplasma gondii (zdrojem jsou nemocné kočky nebo syrové maso většiny obratlovců, kteří jsou mezihostiteli tohoto parazita).
Obě tato onemocnění s podobnými názvy patří mezi parazitózy a mohou při nedostatku pozornosti a hygieny ohrozit i člověka. Proto hned na počátku je třeba upozornit na to, aby chovatelé dávali psy i kočky pravidelně vyšetřovat a při nálezu škrkavek zvířata odčervovali, popřípadě aplikovali prostředky likvidující i toxoplazmy. A samozřejmě je nanejvýš vhodné, aby vždy byla dodržována základní hygienická pravidla, zejména aby neznámá zvířata neměla volný přístup na místa, kde si hrají děti, především na pískoviště.

Škrkavky

Škrkavky, neboli toxokary, mají často jak psi tak kočky (a to Toxocara canis, či Toxocara cati), při silném napadení jsou dospělí červi viditelní v trusu. Vývojová stadia těchto červů, kterými jsou vajíčka mikroskopické velikosti, mohou být po pozření člověku nebezpečná. Vajíčky škrkavek se člověk může infikovat v nečistém prostředí a ta se v jeho těle "vyvíjejí" a larvičky, aniž dosáhnou pohlavní zralosti, putují krví a mohou v některých orgánech způsobit problémy. Člověk však není konečným hostitelem. Projevy jsou teploty, únava, bolest kloubů, kožní svědění. Léčí se určenými léky - antihelmintiky. Byly popsány případy, že byly larvičky nalezeny v játrech, plicích i v oku. Obrana je možná - důsledná hygiena a psy i kočky od štěněte či kotěte, pravidelně vyšetřovat a odčervovat.

Toxoplazmy

Toxoplazmy jsou prvoci (Toxoplasma gondii), jejichž okem nepostřehnutelnými oocystami vyloučenými trusem nemocných koček nebo po pozření syrového masa (nebo pomůckami znečištěnými jinými potravinami) se mohou infikovat lidé. I zde nejde o konečného hostitele, ale mezihostitele. A největší problémy mohou mít děti a zejména těhotné ženy, kdy horečkami doprovázené onemocnění může poškodit i plod. Nakažení toxoplasmózou je možné nepřímo z vnějšího nečistého prostředí, ve kterém se vyskytovaly nemocné kočky, ale i při práci na zahradě, anebo přímo při porcování a ochutnávání syrového masa před jeho kuchyňskou úpravou. Je třeba uvést, že jinou nemocí neoslabený organismus se s nákazou vyrovná a překoná ji často jako "běžné chřipce podobné onemocnění". Nicméně i poté uzdravený má v těle tkáňové cysty, které čekají, zda mezihostitele nesežere nějaká kočkovitá šelma, v jejíchž útrobách prvok dospěje, začne se množit a začne vylučovat s trusem odolné oocysty. Obranou je opět - důsledná hygiena a také to, že se potrava vždy tepelně upraví, to znamená povařit, propéci, anebo třeba tři dny zmrazit.

Klíšťata

29. září 2007 v 21:19 | majitelka blogu |  Kočičí nemoci

Stručně o klíšťatech

Klíšťata patří mezi roztoče. Na území České republiky se zdaleka nejčastěji setkáváme s klíštětem obecným (Ixodes ricinus). Má oploštělé tělo nahoře pokryté tvrdým štítkem. U samců, kteří jsou červenohnědí, dosahuje štítek až na konec zadečku, ale žluto červené samičky mají štítek malý, aby jim nebránil v roztažení těla při sání většího objemu krve. Oplozená samička klade až 1000 vajíček, ze kterých se nejprve vylíhne šestinohá larva, která se po nasátí krve mění v osminohou nymfu a ta opět po napití krve v osminohého dospělce. Klíště obecné je tzv. trojhostitelské, protože každé jeho vývojové stadium se musí nasát krve na jiném hostiteli. Např. larva se po napití u drobného hlodavce pustí, změní se v nymfu a opět musí nějaký čas čekat v trávě, než se vyskytne nový hostitel, u kterého se přichytí a nasaje, aby se změnila v dospělé klíště. Díky tomu trvá vývoj klíštěte 1 až 3 roky. I když larvy sají na myších a drobných hlodavcích a nymfy u větších zvířat, můžeme všechna vývojová stadia najít i na jednom zvířeti.
Klíšťata se nejvíce vyskytují v křovinách nebo v místech s vysokým bylinným porostem. Čekají s rozevřeným předním párem nožiček, na jejichž konci mají smyslové buňky, tzv. Hallerův orgán, který jim pomáhá vyhledat hostitele. Jakmile se nějaký objeví, klíště se přichytí nožičkami a najde si vhodné místo na sání. Většinou jsou to místa s jemnou kůží např.oči, nozdry, uši a krk. Klíšťata nejsou hostitelsky specifická, tzn. že si nevybírají a přisají se na zvíře nebo člověka, který je zrovna přítomný. Součástí ústního ústrojí je válcovitý chobotek s háčky, které jsou na něm uspořádané podobně jako výstupky na hmoždince ve zdi a zabraňují odpadnutí klíštěte. Háčky nejsou uspořádány do žádné spirály, proto je jedno, kterým směrem je klíštětem otáčeno při odstraňování.

Klíšťata přenášejí různé choroby

Zvířata v přírodě jsou proti klíšťatům mnohdy bezmocná. Po přisátí parazita vzniká na kůži hostitele zarudlá skvrna, která postupně začíná svědit. Zvíře se intenzivně drbe a nezřídka klíštěti odtrhne zadní část těla. Hlavička, která je vnořena hluboko v zanícené kůži, zůstává a způsobuje zánět, tzv.granulom, nezřídka infikovaný, který přetrvávají až několik měsíců. Kromě těchto lokálních reakcí je klíště nebezpečné celou řadou onemocnění, které přenáší. Jsou to např. lymská borelióza, ricketsióza, hemobartonelóza, theilerióza, virová klíšťová meningoencephalitida. I když jsou tyto choroby záležitostí hlavně tropických a subtropických zemí, na našem území se můžeme setkat s lymskou boreliózou, klíšťovou meningoencephalitidou a klíšťovou paralýzou.
Původcem boreliózy je Borrelia burgdorferi, která přežívá v zadním úseku trávicí trubice klíštěte, kam se dostává při sání krve již nakaženého zvířete. Při sání z jiného jedince jsou borelie aktivovány touto novou krví, migrují až do sacího ústrojí klíštěte a spolu se slinami se dostávají do těla nového hostitele. V akutním stadiu onemocnění se objevují hlavně horečky a bolestivé otoky kloubů končetin. V pozdějším chronickém stadiu onemocnění zvíře střídavě kulhá na hrudní i pánevní končetiny a mezi jednotlivými epizodami kulhání je klinicky v pořádku. Při správné diagnostice lze boreliózu poměrně snadno a rychle vyléčit antibiotiky. Smysluplnost vakcinace proti borelióze je přinejmenším diskutabilní.
Při silném napadení klíšťaty se může u psů i koček objevit tzv. klíšťová paralýza. Klíšťata vylučují slinnými žlázami toxiny bílkovinné povahy (u samiček tvořících vajíčka jsou tyto toxiny nejnebezpečnější), které mohou ovlivňovat nervové buňky a způsobit až mírnou obrnu, která většinou spontánně odeznívá do dvou dnů po odstranění klíšťat.

Nejjednodušší je prevence

Choroby přenášené klíšťaty se však nemusí objevit ihned při infekci, ale až po několika týdnech a měsících, kdy projev onemocnění již majitel nespojuje s napadením klíšťaty ani s dovolenou v jižních zemích, což prodlužuje diagnostiku onemocnění, a tato prodleva může vést k horšení stavu zvířete. Z tohoto hlediska je nejjednodušší zaměřit se na prevenci. Na našem trhu je celá řada veterinárních přípravků s repelentním účinkem. Je nutné pouze vybrat formu aplikace a zohlednit druh, věk a hmotnost zvířete, protože celá řada přípravků obsahujících např. jako účinnou látku permethrin, není vhodná pro kočky a jejich aplikací lze kočku i usmrtit. Na věk je nutné pamatovat hlavně u štěňat a koťat, protože pouze některé přípravky jsou určeny pro nejmladší věkové kategorie zvířat. Hmotnost zvířete je nutné znát kvůli dávce, kterou máme aplikovat. U sprayů je to počet stříknutí, u tzv. spotů jsou ampulky rozdělení již od výrobce dle hmotnosti.
Důležitá je i aplikační forma. U psů, kteří se často koupou, nelze aplikovat pudr do srsti ani repelentní obojek, protože se vodou znehodnocují. Obojek by měl mělo mít zvíře na krku stále, nelze jej nasazovat pouze na procházku. Někteří majitelé si oblíbili jako aplikační formu spray, kterým zvíře pravidelně stříkají. Ne všechna zvířata však tolerují zvuk rozprašovače a aerosol dopadající na jejich tělo. U mnoha koček nelze spray aplikovat vůbec.
Hitem několika posledních let jsou tzv. aplikace spot-on. Jedná se o plastové ampulky naplněné repeletní látkou, jež se zvířeti vymáčknou na kůži v rozhrnuté srsti v místě, které zvíře nemůže olízat. Tyto tekutiny mají lipofilní charakter a časem pokryjí celý povrch těla zvířete, aby jej uchránily před přisátím klíšťat. Účinnosti těchto se většinou pohybuje okolo čtyř týdnů, potom je nutno aplikovat další dávku. Jejich účinnosti se však také může snižovat při šampónování zvířete.

Jak odstranit klíště

Jestliže i přes preventivní opatření najdeme na zvířeti klíště, je třeba co nejrychleji je odstranit. Jak již bylo zmíněno, má klíště na chobotku, kterým je zavrtáno do kůže, háčky, které se otevřou proti směru vytažení. Proto je doporučováno klíštětem mírně kývat různými směry, háčky takto vyviklat a klíště lehce vytáhnout. Objevují se studie, které nedoporučují ani dušení klíštěte olejem či mastným krémem, protože parazit může při dušení vypustit do hostitele velkou dávku toxických slin. Na naší klinice používáme nejčastěji vytáčení pinzety na klíšťata, které umožňují uchopení klíštěte za hlavičku a vytažení v celku, aniž bychom poškodili tělo klíštěte a jeho obsahem potřísnili sebe či zvíře. Po vytažení klíštěte je nutné vždy zkontrolovat, zda kousek nezůstal v kůži zvířete a místa vydezinfikovat. Je vhodné myslet i na osobní hygienu, protože celá řada onemocnění je přenosná i na člověka.

Než koupíme kočku

29. září 2007 v 21:17 | majitelka blogu |  Výběr a koupě kočky

Zdraví

Než si kotě koupíte, pořádně si ho prohlédněte a osahejte. Koťátko nesmí mít žádný výtok z očí, nosu a uší. Výtok z očí je běžný pouze u koček se zkrácenou lebkou (perské a exotické), ale vždy musí být čirý, nehnisavý a pouze mírný. Uši musí být čisté, špinavé uši mohou znamenat přítomnost vnějších parazitů (ušní svrab). Zadeček musí být čistý bez známek průjmu. Srst musí být čistá a neslepená, kotě musí být dobře živené a hravé. Koťátko nesmí být hubené, nesmíme však zaměňovat štíhlou postavu orientálních plemen za hubenost. Hubené kočce jsou cítit obratle, kdežto orientální plemena, ač se nám mohou zdát hubená, jsou při prohmatání svalnatá a mají pevné a pružné tělo. Koťátko nesmí být apatické. Je možné, že se bude chovat jinak, než když není rušeno návštěvou, proto je vhodné pozorovat kotě delší dobu, nebo ho jít navštívit několikrát.
]
Čistý čumáček bez výtoku
Kotě musí mít platný očkovací průkaz, kde je napsáno jeho jméno, pohlaví, barva srsti, v případě ušlechtilých koček též plemeno, a hlavně kdy bylo kotě očkováno. Nekupujte si kotě, které nebylo očkováno, vystavujete se tím riziku, že si koupíte nemocné zvíře, jehož léčení bude stát spoustu peněz.
Předpokladem zdravého kotěte je, že matka byla před nakrytím odčervená a je v příslušných intervalech očkována. Před očkováním se koťata odčervují, protože vnitřními parazity (škrkavkami) se mohou nakazit sáním mléka od matky. Kotě se odčervuje podle toho z jakých pochází podmínek (byla-li matka před nakrytím odčervena, žije-li kotě venku či v bytě atd.). Běžné je odčervovat koťata ve věku 6, 9 a 12 týdnů.
Očkovacích schémat je několik podle toho, které se používají vakcíny (výrobce, polyvalentní nebo monovalentní vakcína). Základní kotěcí vakcínou (panleukopenie - kočičí mor a rhinotracheitida - kočičí rýma) lze kotě očkovat nejdříve ve věku 8 týdnů, monovalentními vakcinami od věku 6ti týdnů. Kotě získává protilátky z mateřského mléka (v případě, že kočka byla očkována), jejichž množství se postupně snižuje a ve třech měsících prakticky vymizí. Proto je potřeba kočky přeočkovat vždy po stáří tří měsíců. A tím se dostáváme k tomu, jak staré kotě si vlastně pořídit.

Věk

Při odchodu do nového domova musí být kotě odčerveno a očkováno alespoň základní kotěcí vakcínou, což není dříve než ve věku 8 týdnů. Po očkování by kotě mělo zůstat asi 14 dní v domácnosti, kde se narodilo. Je to nutné pro dobré vytvoření imunity. Nekupujte si tedy kotě, které není odčervené a očkované a je mladší než 10 týdnů. V chovatelském řádu SCHK je povoleno prodávat koťata až ve stáří 13 týdnů. Pro správný fyzický i psychický vývoj kotěte je nutné, aby zůstalo co nejdéle u matky. Z mateřského mléka získává potřebné protilátky a matka učí kotě čistotě (používat kočičí záchůdek).
]
Viditelně nemocné kotě - výtok z očí i nosu
Brzké oddělení kotěte od matky může mít za následek špatný vývoj kotěte. Při jakékoliv změně prostředí je kotě náchylnejší k různým onemocněním, což může u malého a neočkovaného kotěte způsobit i jeho uhynutí. V lepším případě necháte několik set Kč na veterině za očkování a léčení kotěte. Kotě brzy oddělené od matky může být nečistotné a naučit ho používat kočičí záchůdek dá hodně práce.

Shrnutí - jaké kotě tedy kupovat?

  • zdravé
  • odčervené
  • očkované
  • staré minimálně 10 týdnů, kotě od chovatele (SCHK) minimálně 13 týdnů
Článek pochází ze serveru Koťátko.net

Jak se má Moureček?

29. září 2007 v 21:12 | majitelka blogu |  Kočičí příběhy
Milá paní Báro,
včera jsme si odvezli z Plzně Mourečka. Díky špatnému počasí neměl problémy s transportem. Většinu času strávil v přepravce, když jsem ho vytáhla a položila na sedadlo, jemně se přitulil. U našich si našel místečko pod postelemi. Má tam klid, jenom kočička se tam na něho chodí dívat a zdá se, že mu to trošku vadí - anebo se jí zatím trochu bojí.
Problém ale je se stravou. Včera si vzal jenom vitamínek, nic dalšího nechtěl. Dneska trošku konzervy, ale to za použití jemného násilí - mamka mu to vnutila do tlamičky. Do vody jsme mu dali Glukopur, aby dostal chuť k jídlu, ale nemá zájem ani o pití - takže trošku dostal stříkačkou. Jediná věc, k čemu se odhodlal sám, byla lžička vitamínové pasty Calopet.
Co mně trošku udivuje, není to, že se nás zatím bojí - to je pochopitelné. Ale každá kočka tráví většinu času spaním a hlavně mytím - a to mi u něho zatím chybí - a pak to, že zatím nevyhledal bedýnku. Ať už tu jeho vystlanou papírem nebo našich kočiček se stelivem. Tu si byl jenom očichat.
Doufám, že si zvykne a hlavně že začně baštit - s jeho vzrůstem by měl vážit víc než 6 kg. Náš Mourek měl 8 kg a Macek, který byl asi stejně dlouhý jako tento Moureček, měl kolem 10 kg.
Zatím se mějte
Jana Mouříček

Moureček

29. září 2007 v 20:55 | majitelka blogu |  Kočičí příběhy

Mourek s Mikeškem rádi sedí na proutěném koši, ze kterého provádí dohled nad děním na kuchyňské lince...
Se mnou už se taky mazlí...
Pak si najde něco na zub, obhlídne situaci...
...pak se uloží tak, aby viděl na ostatní, a chystá se ke spaní...
Až se všichni vyspí, je třeba si trošku protáhnout tělo. Třeba se honit za šňůrečkou a bojovat o ni mezi s sebou...
Linda to vzdala a Mourek je vítěz!
O šňůrečku už není třeba bojovat, takže mě to přestalo bavit. Co takhle plyšová myšička?
Pak se podívá z balkonu, co je venku nového - pokud vidí tak dobře, jako my, dohlídne za hranice na úpatí Bílých Karpat. Ale jeho asi víc zajímá, co to zase rachotí na silnici..
... a taky musí dohlídnout na kamaráda, který kontroluje stav holubů na střeše...
A s kým sdílí domácnost? S dvouletým Mikeškem...
... který našel zalíbení v obsluze videa, HI-FI věže, televize...
... a asi pětiletou Lindou - věk odhadujeme, protože za námi přišla na zahradu asi ve věku 1 roku - a má nejraděj, když se češe...
A moje smečka? Dvouletá kočička Rebeca, Berunka, Beruška.. Z ní by měla radost "babička" B. Němcové. Jako správná hospodyňka přinese, co najde. Ptáci a myši - to je běžné. Kůru ze stromů, suché listí, slámu, seno, ale daří se jí nosit vážky, motýly, rosničky, skokany, ještěrky a sousedce z jezírka vytahala všechny rybky - zlaté i ty obyčejné.
Tříletý Mikeš, který je kápo a zajímá ho úplně všechno - telefon...
...nastavení hodin při změně času.
Čtyřletý Fišta, který se zajímá o jídlo...
... a dobré vyspání - buď sám...
...anebo s dvouletým Bobeškem, který je z jednoho hnízda s Mikeškem u našich a mojí Berunkou.
A Bobeš - když nespí nebo se nebije s Berunkou, tak se stará o osobní hygienu.
Fotoromán ze života kocoura Mourečka je u konce. Jak je vidět, Moureček žije v hotovém kočičím rájí - má lidské i kočičí přátele, kteří mu věnují potřebnou lásku a péči.
Z původních třinácti 'plzeňských' koček hledá nový domov už jenom černobílá Eriška. Protože se plzeňský byt musel vyklidit, bydlí dočasně v domácím depozitu OS podbrdsko v Řevnicích.

Jak kočka Julie k pánům přišla

29. září 2007 v 20:52 | majitelka blogu |  Kočičí příběhy
V srpnu 1999 jsme jeli autem na jakousi rodinnou oslavu, když tu najednou maminka-tchýně volá: "Zastav, tamhle je kotě". Tak jsme zastavili, sebrala jsem malinkaté koťátko, co se krčilo ve vysokánské trávě u plotu průmyslové budovy, hlídané několika vlčáky - hned se na mě přisálo jak klíště a nedalo se sundat; vzali jsme ho tedy s sebou na oslavu. Teprve tam jsme si mohli důkladně prohlédnout, co jsme to vlastně našli: malinká, sotva 6-týdenní mourovatá kočička, ztěží se držící na nohou hlady a vyčerpáním a s ošklivým zánětem na očičku, přes který pravděpodobně nevidí... I přesto jen co jsem ji chtěla na chvilku sundat z ramene na trávu nebo dát někomu jinému, piští, jako bychom ji vraždili:-)) Oslava pro mě vlastně skončila, protože jsem s ní chtěla co nejdřív domů. Pojmenovali jsme ji na podnět mého švagra - Julie.

Juliiny první vánoce - 1/2 roku
Tchýně s tchánem se shodli na tom, že další kočku (v té době už jich bylo doma 10 a dva psi) už si prostě vzít nemohou, a tak jsem řekla, že si ji tedy musím vzít já, ostatně byla na mě ustavičně pověšená a jiného páníčka prostě neuznávala. Na manžela si zvykla až později, nyní ho aspoň snese v posteli (pokud nespí na jejím polštáři) a občas mu milostivě dovolí, aby ji nakrmil.
Tenkrát jsem si vzala dovolenou a krmila jí z dudlíku, protože jíst sama ještě neuměla - pravděpodobně přišla o mámu dřív, než se to stačila naučit. Po několika týdnech její naprosté spokojenosti, rychlé adaptace na byt a růstu fyzického - a tomu i úměrně sebevědomí - a mého naprostého vyčerpání (vypadalo to, že kojím po 2 hodinách dítě, ne kočku) se Julie naučila jíst masíčko a granule. Oddychli jsme si, že je konec kupování jogurtů, míchání sunárku s vajíčkem a vaření kuřátka a že nejspíš úplně zapomněla na to, jakou bídu musela jako maličká prožít.
Postupně koťátko rostlo a sílilo a dnes už nemá žádnou vadu na kráse - po zánětu na očku zůstal jen slabounký zákal, který Julince nikterak nevadí - a je z ní nádherná tygřice, která úplně ovládla celou naši domácnost: všichni poslouchají na slovo, běda, když si dovolíme například bez svolení opustit byt (po návratu jsme vypeskovaní, proč jsme jí nevzali s sebou). Když má náladu, občas nám dovolí i drobné pohlazení či pomazlení a zavřené dveře otevírá s elegancí sobě vlastní - čeká a vříská tak dlouho, až jí je někdo otevře. Spí v mé posteli na polštáři, přestože jí už přes dva roky vysvětlujeme, že dospělá kočka spí u sebe v pelíšku a že už není malinké koťátko. Při našem jídle se musí přesvědčit, že to, co je na stole, není její oblíbená konzerva. Momentálně provádí cenzuru článku a opravuje mi případné chyby, a až ji to přestane bavit, lehne si na klávesnici na znamení, že zábavy už bylo dost a teď se jí musí podrbat kožíšek.
Tak takhle jsme přišli k našemu domácímu mazlíčkovi. Nevíme, jak to dopadne až do rodiny přibyde další člen (Zdenka čeká za měsíc radostnou událost - pozn. red.) - zatím, když domů přineseme nějakou část prckovy výbavičky, Julie si ji okamžitě přivlastní, v lepším případě ji pouze zkontroluje - dopadla tak i jeho vanička, kterou momentálně považuje za pohodlnější místo k odpočinku než škrabadlo nebo svůj polštář. Několikrát byla přepočítat i oblečení, které je připravené ve skříni (už jsem ho kvůli tomu mockrát znovu prala a žehlila), aby se ubezpečila, že mám co na práci. Ale řekli jsme si, že počkáme, co nám budoucnost přinese a myslím, že si s oběma našimi mazlíčky užijeme spoustu legrace.

Zprávy od Mourečka

29. září 2007 v 20:47 | majitelka blogu |  Kočičí příběhy
Včera to byly tři měsíce, co jsem z Plzně přivezli Mourečka. Nevím, jestli se za tu dobu tak změnil nebo mu jenom otrnulo a on se vrátil zpět ke své přirozenosti. Posuďte sami:
Minulý týden jsme jely s mamkou do Mistelbachu kočkám pro konzervy a stelivo. Když jsme odjížely, kočičáci nás jako vždy obletovali, jako by cítili, že zas budou sami. Moureček chodil a kňoural a kňoural. Bradičku nahoru, jako by něco chtěl. Zkontrolovaly jsme stav misek i bedýnek - nebyl problém. Prostě jsem nepochopily, o co mu šlo. Slíbily jsme jim, že se brzy vrátíme a odjely jsme. Na zpáteční cestě jsme zase probíraly, o co Mourkovi šlo, až tu mamce zapálilo - ráno jim zapomněla dát vitamíny. Po návratu jsme vše napravily - a byl klid.

Mourek v novém domově
Další perlička: mamka míchala smetanu na piškotový dort. Mourek se otírá, objímá jí koleno a odbíhá k ledničce. Mamka nereaguje. Takže znovu. Přitulí se, tlapičky se vzpínají na linku. Mamka mu nabízí líznout dortové hmoty. Mourek pohrdne a jde k ledničce. Takže otvíráme ledničku a jsme zvědavy, co si asi vybere. Dívá se střídavě na nás a na dvířka ledničky. Mamka konečně pochopí. Je přece čas nakapat mu do očička!
Z toho vidíte, jak striktně dbá na dodržování všech rituálů - ráno má dostat vitamín, večer kapky!
Ale jinak už je zabydlený. Odváží se jít podívat i společnou chodbu, ale zásadně až večer. Před návštěvama se stále ještě klidí do bezpečí, i když: návštěva sedí v obýváku a Moureček z kuchyně natahuje svůj dlouhý krk a nasísá. Zkusila jsem mu dát postroje, protože taťka stále doufá, že Mourek ještě letos s námi pojede na zahradu, tak aby si zvykl v nich chodit. Reagoval stejně jako náš bývalý Mourek. Opatrně se pohyboval s bříškem až na zem. Nechali jsme ho chviličku se v kšírkách projít a zase jsme ho odstrojili. Očichal si je, hrábl tlapkou, jako by je chtěl schovat a šel doplnit ztracenou energii. U něho je opravdu zajímavé, že kdykoliv jde kolem misek, musí si něco zobnout.

Mourek se svojí kočičí kamarádkou Lindou
Ale taťka je z něho nadšený, protože když se vrací z práce, Moureček ho obletuje, všechno, co bere do ruky, mu chce očichat, všechno, co chce jíst, Moureček nejen očichá, ale i ochutná.
A ještě jeden ranní rituál se musí dodržovat. Moureček se chce po ránu chovat. Tulí se, tulí, ale jak zjistí, že ho vidí Linda nebo Mikeš, tak rychle pryč. Asi aby si s námi moc nezadal.
V pátek byl u nás "den kobylek" resp. sarančat. Mamka mi volala, že se jim na balkoně objevilo velké zelené saranče. Pro Mourka s Mikeškem a Lindou to bylo oživení /plyšová myš tak neskáče/ a vrhali se za ním jako kobylky. Saranče nemělo šanci a mamka taky ne. Kočky si kořist nenechaly vzít. Potěšila jsem ji, že i u nás bylo saranče. Naše Berunka si ho přinesla, kocouři jí ho záviděli, takže se servali a já jsem mezitím saranče pustila na svobodu. Ne nadlouho, do hodiny byla Berunka zpátky s dalším exemplářem.
V časopise "KOČKY" jsem si přečetla názor, že pokud vykastrovaná kočka donese pánovi kořist živou, pokládá ho za své mládě a chce ho učit lovit. Takže naše Berunka mi nosí myši, ptáky a jiné živočichy zásadně živé a pak se baví tím, jak se snažím tvora odchytit a uklidit. Podle ní asi lovím. Stále mi věří. Zato náš Mikeš už nade mnou zlomil hůl, protože mi vše nosí ještě teplé, ale bez života.
Naposledy dneska ráno: vzbudilo mě kňourání a já jsem zjistila, že mi přinesl snídani málem až do postele. Na koberci před postelí ležela velká napapaná myš...
Zkrátka, nenudíme se.

Zprávy od kočky Lízinky

29. září 2007 v 20:44 | majitelka blogu |  Kočičí příběhy
Milí milovníci koček,
moji páni mi ukázali kočičí stránku, kde jsem byla jako malinká kočička a já jsem si všechno sama prohlédla.
Ale od té doby se toho mnoho změnilo, jsem teď krásná a sebevědomá kočičí slečna, která si nenechá jen tak něco líbit. Dovedu se vypořádat i se psem, který rád honí kočky, a tak si na mě nikdo netroufne. Jinak se ale velmi ráda mazlím a hraju si se svými pány i se zvířecími přáteli.
Už mám za sebou dvojí očkování, které jsem zvládla bez jakýchkoliv problémů. Skamarádila jsem se i s pudličkou Cecilkou, kterou ráda pošťuchuju, i s kocourem Zrzkem. Zrzek rád spí ve vaničce a nyní mě pustí i do svého pelíšku. Každé ráno se spolu honíme nejdříve po bytě, a pak vyběhneme ven na zahradu.
Běhám volně po zahradě, a tak mám spoustu příležitostí se probíhat a schovávat. Ráda lezu po stromech, odkud mám krásný výhled na všechny dole. Jen v noci spím zatím uvnitř v domě a páni mě nepouštějí ven.
Jsem velmi zvědavá, občas se stane, že vběhnu do místnosti, kam běžně nechodím, a páni mě tam zavřou. Pokud je tam měkký pelíšek, nespěchám, abych se ozvala, když mě hledají. Prospím se do sytosti, a teprve, když mám hlad, ozvu se, aby mi otevřeli. Často si skočím i v kuchyni na linku, abych prozkoumala, jestli tam není něco dobrého. Musím přece zjistit, jestli mají páni taky takové dobroty jako já.
Moc mi chutná tvaroh a mlíčko a ještě víc masíčko a konzervy. Sním si svoji porci, a pak jdu ještě šmejdit dolů k Zrzkovi nebo k Cecilce, jestli tam něco nenechali.
Na začátku září už budu ve svém novém domově čtvrt roku, jsem tady už tak doma, jako bych nikdy jinde nebyla. Dokonale jsem nahradila kočičku, kterou měli moji páni přede mnou.
Zatím jsem větší ďáblík, než byla ona, ale to hlavně proto, že jí už bylo deset roků. Pilně baštím, už vážím dvakrát tolik, než když jsem přišla do nového domova.
Moji páni mi nechali volnost, můžu si běžet kam chci, protože bydlíme v poměrně klidném místě, kde nejezdí skoro žádná auta. Ale já jsem nejraději doma nebo na zahradě, za plot nijak nespěchám. Doma mám měkký a teplý pelíšek, někoho, kdo mě pohladí nebo podrbe za ušima, když mám chuť, a kamarády pro lumpačení.
Stále lovím nějaké mouchy nebo komáry a dokonce jsem už začala lovit i myšky. Páni mě za každou myšku pochválí, ale nesmím je nosit do bytu, protože si je přinesu ještě živé a hraju si s nimi.
Všechny moc zdraví
kočička Lízinka a její nová rodina