Toxoplasmoza

10. května 2009 v 20:18 | Lucie |  Kočičí nemoci
Co je toxoplasmóza

Jednou z nejobávanějších a nejvíce diskutovaných antropozoonóz (nákaz přenosných ze zvířat na člověka) především budoucích maminek je toxoplasmóza. Původcem onemocnění je heteroxenní (vícehostitelská) kokcídie Toxoplazma gondií, definitivním hostitelem (organismus, v němž parazit dosahuje pohlavní zralosti a množí se) je kočka a mezihostiteli (proběhne v něm jenom část vývojového cyklu, avšak parazit zde nedosáhne pohlavní zralosti) je široké spektrum ptáků a savců včetně člověka.

Původce onemocnění byl popsán již v roce 1908, tkáňové cysty v roce 1900. Nákaza je rozšířena po celém světě, většinou probíhá latentně (bez příznaků).

Vyskytuje se ve třech formách :
  • tachyzoity - téměř všechny buňky v organismu - akutní fáze (mléko)
  • bradyzoity - tkáňové cysty - chronická fáze (maso)
  • sporozoity - ve vysporulované oocystě (trus)

Přenos nákazy

Mezihostitelé, včetně člověka, se nakazí vysporulovanými oocystami nebo pozřením nedostatečně tepelně upraveného masa obsahujícího tkáňové cysty. Vylučování oocyst trusem koček probíhá asi u 1% koček z celé populace. Nejrizikovější skupinou jsou koťata od 3 do 7 měsíců věku. Kočky vylučují masivně oocysty pouze jednou a pak se vytváří celoživotní imunita. Přesto může docházet ke krátkodobému vylučování oocyst, především v čase výrazného oslabení, např. silnou infekcí (FeLV, FIP, FIV ...) izosporami, může dojít k opětnému vylučování oocyst (riziko asi u 10-12% případů koček nakažených toxoplasmózou). Jestliže kočky chováme pouze doma, je vylučování oocyst výrazně omezeno a nebezpečí infekce je tudíž minimální za předpokladu, že je krmíme komerčními dietami a zásadně je nekrmíme syrovým masem, příp. vnitřnostmi, nebo je krmíme masem tepelně opracovaným varem nebo zmražením na -18°C až -20°C po dobu nejméně 3 dnů, čímž parazita devitalizujeme.

Pes je stejně jako člověk mezihostitelem Toxoplazma gondií, nevylučuje oocysty a není tedy přímým zdrojem infekce. K nakažení člověka od psa by mohlo dojít pouze pozřením syrového psího masa bez předešlého tepelného opracování. Dalšími mezihostiteli jsou ovce, kozy, skot, prasata, králíci, zajíci, ale také například klokani a delfíni.

Prevence přenosu oocyst

Dodržujte běžné zásady osobní hygieny i hygieny chovu (pravidelné odstraňování trusu a dezinfekce kočičích toalet), tyto úkony dělá výhradně partner budoucí maminky. Ovoce i zeleninu důkladně omývejte, chraňte před mouchami, šváby a podobným hmyzem.

U indoorových koček stačí trus vyšetřovat preventivně 2x ročně. U koček s nekontrolovatelným pohybem (outdoorové kočky) nelze infekci zabránit vzhledem k lovu hlodavců a ptáků, takovým zvířatům vyšetřujeme trus do stáří 2 let alespoň 1krát měsíčně a později jednou za čtvrt roku. V případě zjištění vylučování oocyst trusem se přistupuje k okamžité léčbě.
Oocysty Toxoplazmy gondií se poměrně často nacházejí v dětských pískovištích a v hlíně, což souvisí se zvykem koček zahrabávat trus do sypkého substrátu. Doporučujeme proto pískoviště na noc zakrývat a při zahradnických pracech používat rukavice.

Prevence infekce z masa, vajec a mléka

Maso dostatečně tepelně upravte, především budoucí maminky by neměly konzumovat "tataráky", krvavé bifteky, pozor na ochutnávání syrového mletého masa apod. Při manipulaci se syrovým masem se vyhněte kontaktu se sliznicemi úst , očí, ruce i kuchyňské načiní, které přišlo do styku se syrovým masem řádně omyjte. I vejce je třeba dobře uvařit, nepijte nepasterizované nebo nesvařené mléko z domácí produkce.

Klinické příznaky

Klinické příznaky se projevují nejčastěji u mladých zvířat. Patří sem nechutenství, apatie, zvýšená teplota, krátkodobé zvracení, průjmy, dyspnoe, výtok z nosu, křeče, poruchy pohybu, parézy, agresivita.

Četnost výskytu

Specifické protilátky se u koček vyskytují v 30 - 40 % zdravé populace, zatímco klinická toxoplazmóza postihuje ne více než 1% populace. V naší republice se protilátky u lidí vyskytují u 20 - 30 % populace v závislosti na stravovacích návycích a věku. Diagnostika u lidí se provádí vyšetřením vzorku krve sérologickými metodami. U zvířat vyšetřením vzorku krve, trusu nebo masa.

Léčba

K léčbě toxoplasmózy se používají antibiotika - klindamycin, spiramycin, pyrimethamin.

Autor článku : MVDr. Marek Galbinec a MVDr. Marcela Horková (c) 2006 VETCENTRUM Duchek s.r.o.

Zdroj:moje-kocka.cz

FIP - infekční zánět pobřišnice (peritonitis)

10. května 2009 v 20:15 | Lucie |  Kočičí nemoci
Kočičí peritonitis je virové onemocnění koček. Původcem je koronavirus. Onemocnění postihuje zpravidla koťata a mladé kočky do dvou let věku. Nedostatečná funkce imunitního systému může být rovněž predisponujícím faktorem FIP (stres, léčba kortikoidy, přidružená onemocnění apod.).
Ve většině případů má letální průběh.

· Efuzivní (vlhká) forma je typická výpotkem v břišní, případně hrudní dutině, ztíženým dýcháním, zvětšením břicha, horečkou, nechutenstvím. Je to dáno tvorbou komplexů protilátky a viru, které následně aktivují buňky imunitního systému. Následuje uvolňování mediátorů zánětu a dochází k vaskulititě.
· Při neefuzivní (suché) formě je vyšší stupeň odpovědi imunitního systému, který částečně omezí zánětlivou reakci. Dochází k tvorbě ložisek fibrinu tzv. pyogranulomům na povrchu orgánů. Při této formě jsou častější neurologické příznaky onemocnění, jako nekoordinované pohyby končetin, křeče, tremor, parézy končetin, dále změny na očích (krev nebo hnis v oční komoře), uveitida apod.
· Smíšená forma

Koronaviry
Zahrnují skupinu virů, které mohou způsobovat onemocnění projevující se průjmy (enterální koronaviry), tak onemocnění FIP. Pro vznik FIP je nezbytná mutace koronaviru ve střevě.
Koronavirus proniká do organismu oronasální cestou, po jeho pomonožení (převážně ve střevě) dochází k viremii. Infekce odezní většinou bez klinických potíží, případně se může objevit průjem. Zvíře, které se nakazilo, se může stát nosičem i když samo žádné potíže nemá. Pro vznik FIP je nezbytná mutace koronaviru v hostiteli, čímž je virus změněn a je mu umožněn vstup do tzv. makrofágů, které se šíří po celém těle a aktivují další buňky imunitního systému. Imunitní komplexy jsou pak příčinou imunitně zprostředkované vaskulitidy.

Diagnostika FIP
Koronaviry (nikoliv FIP) lze v organismu odhalit pomocí detekce protilátek nebo přímým průkazem viru. Pokud je zvíře shledáno pozitivním, neznamená to, že onemocní FIP. Setkalo se s koronavirem, proti kterému si vytvořilo protilátky, případně vylučuje virus. Hodnota výše titru rovněž není pro dg. FIP určující. Séropozitivních jedinců je více než 50%, v rizikových skupinách až 85% vyšetřovaných jedinců.

V diagnóze u konkrétního pacienta nám pomáhají další diagnostické metody:
Hematologie (neutrofilie, anemie, trombocytopenie), hyperglobulinemie, poměr albuminu/ globulinu je nižší než 0,5, v závislosti na postižení orgánů může dojít k další změnám v biochemických parametrech (vzestup jaterních enzymů, bilirubinu, creatininu…) Pro efuzi je typický vyšší obsah proteinů, tekutina je žlutá, viskózní, při cytologickém vyšetření je typický nález nedegenerovaných neutrofilů a makrofágů.

Léčba
Léčba spočívá v aplikaci imunosupresivních, protizánětlivě působících látek a symptomatické terapii (v podávání infuzí, umělé výživy a antibiotik jako prevence další infekce, případně odsávání efuze).

Přenos FIP
Zmutovaný virus se z těla nevylučuje, případný přenos je možný pouze transplacentární cestou. FIP tudíž není nakažlivým onemocněním. Je možný přenos koronaviru, nikoliv viru, který způsobí FIP.
(Přenos koronavirů se uskutečňuje přímým kontaktem, pozřením, vdechnutím, dále chovatelskými pomůckami, sdílením misek, sekrety, trusem apod. Virus přežívá v prostředí až 2 měsíce.)

Prevence onemocnění
Jako prevenci lze považovat zvýšenou hygienu chovu (prevence před koronaviry jako takovými), ochranu před vznikem jiných chorob, před stresem. Koronaviry se vylučují do prostředí zejména trusem, běžné desinfekční prostředky je ničí.

Vakcinace
Vakcína FIP Primucell vytváří pouze lokální slizniční imunitu bránící rozvoji koronavirové infekce. Před aplikací je nutno každého jedince testovat na protilátky proti koronavirům. Nemá význam u sérologicky pozitivních jedinců. Vakcína je bezpečná, nechrání však přímo proti vzniku FIP.

Prognóza
U zvířat s probíhající FIP je prognóza vždy nepříznivá. Léčba může chorobu zpomalit, ne však vyléčit. U efuzivní formy je doba přežití asi měsíc, u neefuzivní někdy až půl roku.

Text: MVDr. Pavla Hyclová, VETCENTRUM Duchek s.r.o.
Foto: Vetcentrum
www.vetcentrum.cz

Zdroj:moje-kocka.cz
 


Zdravá výživa pro zvířata

3. května 2009 v 2:30 | Lucie |  Strava psů
O výživě domácích zvířat píše Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc, přednosta Kliniky chorob psů a koček Fakulty veterinárního lékařství z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.
S růstem životní úrovně se neustále zvyšují počty zvířat chovaných ze záliby a mění se samozřejmě i možnosti jejich výživy. Vedle tradičního způsobu krmení psů a koček doma připravovanou stravou se stále více prosazují průmyslově připravená krmiva.

Průmyslově vyráběná (hotová) krmiva

V současnosti můžeme konstatovat, že nejméně polovina chovatelů u nás podává svým miláčkům pravidelně nebo alespoň příležitostně kompletní granulovaná nebo konzervovaná krmiva.
Kromě toho se ve stále větší míře využívají tzv. diety, prostřednictvím kterých lze udržovat pod kontrolou onemocnění chronického charakteru, např. výskyt močových kamenů, alergická onemocnění, vybraná onemocnění jater, srdce, ledvin, trávicího traktu apod.
Další možnost představují hotová krmiva redukující výskyt zubního kamene nebo onemocnění močového ústrojí, nízkokalorické diety u psů a koček trpících obezitou, apod.

Domácí krmiva

Při srovnání výhod a nevýhod tradičního způsobu krmení s průmyslově vyráběnými krmivy, může Česká republika sloužit jako modelový příklad.
Před rokem 1990 se u nás krmilo prakticky výlučně stravou domácí provenience. Z praxe veterinářů na brněnské Klinice chorob psů a koček Fakulty veterinárního lékařství vyplývá, jak nesnadné, ba dokonce nemožné, bylo i pro zkušené chovatele připravit z tradičních surovin vyváženou krmnou dávku, která by vyhovovala i obsahem minerálů a vitaminů.
V období před sametovou revolucí se jen velmi zřídka veterináři setkávali se psy velkých plemen, kteří by netrpěli chronickými průjmy. Pokud jejich majitelé přidávali do krmení i kosti, balancovali psí pacienti mezi úpornými zácpami a trvale řídkými výkaly.

Nemoci z nevhodného krmení

Stravou je možné ovlivnit i jiné než zažívací problémy. Například kvalita osrstění souvisí kromě genetických vloh přímo s výživou.
Snad největším problémem v době převahy domácích krmiv bylo onemocnění pohybového aparátu (svaly, šlachy, vazy, klouby a kosti) ze špatně vyvážené stravy.
Velké dávky masa, nedostatek vápníku a víceméně nárazové podávání vitaminu D v období intenzivního růstu vedlo k masivnímu výskytu "křivých" končetin, spontánních zlomenin a kulhání s dlouhodobými následky.

Co odstraní hotová krmiva

Za poslední dvě dekády se situace změnila do té míry, že řada zdravotních problémů souvisejících s výživou byla vyřešena a studenti veterinárního lékařství je vidí jen v učebnicích nebo v rentgenologických archívech. Před rokem 1989 byly poměrně časté případy rachitidy (křivice) a sekundární nutriční hyperparatyreózy (ztráta vápníku z rostoucí kostry).
Nejčastěji se odvápnění kostí vyskytovalo u psů krmených doma připravovanou stravou s vysokým podílem masa (maso je bohaté na fosfor a chudé na vápník).
Používání nutričně vyvážených průmyslově připravených krmiv tyto zdravotní problémy odstranilo. Neznamená to ovšem, že by teď veterináři byli bez práce.

Překrmování a předávkování

Dřívější nedostatek živin či jejich nepoměr byl ale pozvolna vystřídán jejich nadbytkem a překrmováním.
Majitelé psů bohužel občas "neponechávají nic náhodě" a k profesionálně připravené a dobře vyvážené krmné dávce jen tak pro jistotu přidávají vitaminové a jiné preparáty s vysokým obsahem vápníku, příp. až toxickými dávkami vitaminu D.
Výsledkem bývají závažná onemocnění kloubů, ve kterých se odlučuje chrupavčitá tkáň, dochází k deformaci páteřního kanálu, bolestivému pohybu a dalším nepříjemným problémům, které musí být následně řešeny ortopedickými zákroky, intenzivní léčbou a dlouhodobou rehabilitací.
Někdy méně znamená více a beze zbytku to platí v případech, kdy se majitelé snaží "nadopovat" psa jako vrcholového sportovce tím nejlepším a v co největším množství, přestože zvíře není ve své kůži. V těchto případech se doporučuje snížit příjem koncentrovaného krmiva, výrazně omezit zátěž a dát organizmu čas na rekonvalescenci.

"Patero", jak vybrat krmivo

Na základě veterinárních výzkumů a praxe existuje pět hlavních kritérií pro výběr správného krmiva pro naše čtyřnohé souputníky:
  1. Životní etapa. Kvalitní výživa je nezbytná bez ohledu na věk, nicméně v různých životních etapách má organizmus odlišné požadavky na poměr a kvalitu jednotlivých živin. Vybírejte proto taková krmiva, která respektují období intenzivního růstu a stupeň zátěže či využití. Mějte na paměti, že rostoucí mládě má úplně jiné požadavky na bílkoviny a minerály než jedinec středního věku, který tráví 20 hodin denně povalováním se na kanapi. Zvíře v intenzivní zátěži (např. saňoví a lavinoví psi, jedinci ve výcviku, během lovecké sezóny), ale i kočky a feny během kojení potřebují až 4krát více živin než je dávka záchovná (množství krmiva, které je nutné pro udržení základních životních pochodů). Záchovná dávka postačí dospělým zvířatům, která nevykonávají žádnou tělesnou práci, nejsou březí, neprodukují mléko. Pro "náročnější" životní etapy je třeba volit krmiva koncentrovaná a vysoce stravitelná, aby bylo možné tyto extrémní potřeby pokrýt.
  2. Cena by měla být odrazem kvality použitých surovin v krmivu obsažených, ale také investic spojených s vědeckým přístupem k jejich vývoji a zdravotní nezávadnosti. Nic však neplatí absolutně. Prodávají se také krmiva pro psy a zejména pro kočky, která jsou až nesmyslně předražená a přitom jejich kvalita tomu neodpovídá. Rozhodně se však nevyplácí šetřit na krmivu v prvních 18 měsících života zvířete, tj. v období intenzivního růstu, výměny zubů, vývoje a zrání skeletu. Platí totiž jednoduché pravidlo: Napravovat nedostatky ve výživě komplikovanou chirurgií je vždy dražší než to nejlepší krmivo a zdaleka ne vždy se podaří vše "opravit" bez následků.
  3. Chutnost krmiva neboli palatabilita je samozřejmě velmi důležitá a najít to, co psům a zejména kočkám chutná a přitom neškodí, je noční můrou mnohých profesionálů na poli zdravé výživy. Vesměs však panuje přímá úměra mezi kvalitní surovinou a ochotou či chutí k jejich příjmu. Dejme si však pozor na krmiva s vysokým chloridu sodného (soli), příp. i krmiva lehce zamřelá (zavánějící potraviny v částečném rozkladu). Ta mohou dočasně psům chutnat, ale z dlouhodobého hlediska jsou nevhodná.
  4. Další projevy související s výživou jsou samozřejmě také důležité. Zkušený chovatel je určitě dovede správně vyhodnotit. Dobrým důkazem vysoké stravitelnosti je například malé množství dobře formovaného trusu. Naproti tomu zvýšená plynatost nebo nadměrné "škroukání" v břiše nevěstí nic dobrého. Může se jednat o stravu obsahující nadbytek látek rostlinného původu nebo např. i krmivo špatně uskladněné či zkvašené. Nekupujte proto krmiva z otevřených balení, která se rozvažují. Nezřídka jsou na hranici exspirace nebo mohou být dokonce kontaminovaná a tím i zdravotně závadná .
  5. Zdravotní stav, kvalitní osrstění, přiměřená kondice a spontánní aktivita jsou neklamnými projevy, že způsob výživy, který u svého domácího miláčku uplatňujete, je v jeho zájmu a prospívá mu. To ví každý zkušený chovatel a v takovém případě rozhodně není nutné přecházet od jedné značky ke druhé. Naopak mnohá zvířata jsou poměrně konzervativní a na změnu reagují přechodnými zažívacími potížemi, např. nechutenstvím nebo průjmem.

Pamlsky, obezita a cukrovka

Žádného psa ani kočku nezabije, pokud občas dostane drobný pamlsek či vybočí ze zaběhnutého rytmu. Pokud však porušujeme pravidla správné výživy soustavně, nemůžeme se divit, že až třetina našich psů a koček je stižena obezitou.
Každoročně také narůstá výskyt cukrovky u psů a koček a dalších civilizačních onemocnění. Úplně se zapomíná na to, že příjem energie by měl být kompenzován přiměřeným výdejem, např. aktivním pohybem v přírodě nebo alespoň příjemnými vycházkami. Kvůli tomu si ostatně naše psy často pořizujeme. Skutečnost však bývá nezřídka úplně jiná.
                   ***
Klinika chorob psů a koček (dříve Klinika chorob malých zvířat) funguje od roku 1999. Navazuje na dlouholetou tradici výuky medicíny malých zvířat ve všech jejích odvětvích, která se na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno vyučuje již od jejího založení v roce 1918. Klinika se podílí na vědecké a výzkumné činnosti ve všech oborech svého zaměření a mimo běžného provozu poskytuje také rozsáhlé diagnostické, terapeutické a konzultační služby z oblasti medicíny malých zvířat. Od roku 2002 spolupracuje Veterinární a farmaceutická univerzita Brno s výzkumným centrem WALTHAM, které je vedoucí světovou autoritou v oblasti péče a výživy malých zvířat.

Česko 2009: 1 400 000 psů a 1 500 000 koček! A neumíme je krmit

24. dubna 2009 v 14:45 | Lucie |  Strava koček



Značková krmiva sice nejsou určena dětem, ale neublíží jim. "V podstatě odpovídají normám pro kojeneckou výživu," říká veterinář Leoš Železný.
Jak to v Čapkově pohádce o pejskovi a kočičce dopadlo, víme všichni. Přesto většina majitelů psů a koček svým mazlíčkům takový dort »vaří« dnes a denně...
Češi patří mezi největší milovníky psů a koček v Evropě. Celkem u nás žije 1 400 000 psů a 1 500 000 koček. Jejich počty se od roku 1989 zdvojnásobily. Přesto stále nevíme, jak své mazlíčky krmit, abychom jim neubližovali.
Před dvaceti lety se hafani i kočky krmili výhradně doma připravenou potravou, granule ani konzervy u nás nebyly. "Jen zřídka jsme se setkávali se psy, kteří by netrpěli chronickými průjmy, zácpami, neměli onemocnění svalů, šlach, kostí, kloubů, či neměli problémy s kvalitou srsti ze špatně vyvážené stravy," říká prof. Miroslav Svoboda, přednosta Kliniky chorob psů a koček z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.
Dnes 40 % majitelů psů a 65 % chovatelů koček kupuje svým miláčkům granule a konzervy. "Dřívější nedostatek živin je nyní vystřídán jejich nadbytkem a překrmováním," konstatuje prof. Svoboda.
Většinou totiž nic neponecháváme náhodě a k vyvážené krmné dávce jen tak pro jistotu přidáváme vitaminové a minerální přípravky, zejména s vápníkem a vitaminem A. "Výsledkem bývají závažná onemocnění kloubů,ve kterých se odlučuje chrupavčitá tkáň, dochází k deformaci páteře, bolestivému pohybu a dalším nepříjemným problémům, které musí být následně řešeny ortopedickými zákroky, intenzivní léčbou a dlouhodobou rehabilitací," dodává prof. Svoboda.

Jak vaše mazlíčky správně živit?

  • Nejideálnější je podle veterinářů zvolit kompletní granulovaná nebo konzervovaná krmiva.
  • "Odměny ve formě pamlsků trávení nenaruší, pokud jejich objem netvoří více než 10 % denního příjmu energie," říká veterinář Leoš Železný.
  • Nestřídejte granule, konzervy a doma připravené krmení! "Bakterie ve střevech, které napomáhají kočkám a psům v trávení, se změnám potravy přizpůsobují 7 až 10 dní. Střídání receptur a doma připravené stravy vede k tzv. dietetickým průjmům. Pro zvířata je přirozenější, pokud mají svoji krmnou dávku stálou. Pokud chtějí chovatelé míchat granule s konzervami, měli by kombinovat různé formy jedné značky," radí veterinář Leoš Železný.
  • "Je vhodné využít i tzv. diety, prostřednictvím kterých lze udržovat pod kontrolou onemocnění chronického charakteru, např. výskyt močových kamenů, alergická onemocnění, vybraná onemocnění jater, srdce, ledvin, trávicího traktu," doporučuje prof. Miroslav Svoboda, přednosta Kliniky chorob psů a koček z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.
  • Některá hotová krmiva dokáží redukovat výskyt zubního kamene nebo onemocnění močového ústrojí. Existují i nízkokalorické diety pro psy a kočky trpící obezitou.



Co mlsat a co raději ne

12. dubna 2009 v 14:41 | Lucie |  Strava psů
Kosti

Česká klasika: "A pejskovi dáme kosti, ať si pochutná..." Co myslíte, je dobré dávat psovi kosti, nebo ne?

Kosti obsahují vápník, procvičují žvýkací svaly, udržují čistotu zubů a jsou skvělou zábavou, toť pozitiva. Jaké kosti ale podávat? Nejvhodnější jsou kosti telecí, nejlépe žebra a hrudní kosti. Obratlům se raději vyhněte. Vyhněte se drůbežím a králičím kostem. Je tu ale ještě jedno nebezpečí, jestliže máte více psů, budou si chtít kosti vzájemně ukrást a hrozí riziko, že se mohou poprat. Proto jim je dávejte raději odděleně. Pokud dáte psovi hodně kostí, přivodíte mu trávící a především vyměšovací potíže. Velké množství kostí způsobuje zácpu. Ideální množství podávání kostí je maximálně dvakrát do měsíce. Kosti nepodávejte štěňatům a psům pod 10 kg, nebo těm, kteří mají problémy s dásněmi a zuby nebo trávením.

Čokoláda a sladkosti

Čokoláda je podle nejnovějších průzkumů pro psy přímo jedovatá, takže ji psům opravdu nedávejte.
Už 650 g mléčné čokolády nebo 90 g čokolády na vaření může zabít psa vážícího 10 kg.
Cukrovinky psům rovněž moc neprospívají a přispívají k obezitě.

Požírání výkalů

Tato neřest se objevuje zejména u štěňat, ale holdují jí i někteří dospělí psi. Toto chování pravděpodobně patří, stejně jako požírání střev, k přirozenému potravnímu chování. Požírání výkalů býložravců není škodlivé, ale požíráním výkalů masožravců může vést k přenesení parazitů. Rozhodně to není chování, které bychom chtěli z hygienických důvodů, ignorovat. Vhodnou výchovou a označením nežádoucí činnosti např. Slovem "fuj!" časem docílíme toho, že se postupně této záliby vzdá nebo ji omezí.

Kočičí krmivo

Řada chovatelů dává psům kočičí stravu, protože "jim víc chutná", ale není to nejlepší řešení. V kočičí potravě je vyšší podíl proteinů (kočka je masožravec, zatím co pes všežravec), což může vést k trvalým zažívacím problémům. Občasnému podání se bát nemusíme, ale pozor, nedávejte psovi vylizovat plechovky, o které se může zranit.

Cibule a česnek

Zatímco nám lidem prospívají jako přírodní antibiotikum, pro psy jsou ve větším množství jedovaté.

Sýr

Poku není moc slaný, můžete jím psovi jídelníček zpestřit. Obyčejně se používají sýry tvrdé, jako pamlsek.




Jak předcházet torzi žaludku?

12. dubna 2009 v 14:39 | Lucie |  Psí nemoci
Torze, neboli převrácení žaludku je noční můra všech majitelů, zejména velkých plemen, psů. Pokud si torze nevšimnete velice brzo a pes není během krátké doby operován ( často jde o minuty), umírá. I u operací tohoto typu je velká úmrtnost, protože procento přeživších psů je nižší než 60%. Pojďme se podívat na některé faktory, kterými můžeme riziko torzí snížit.

Co se při torzi vlastně stane?

U velkých psů, kteří mají hluboký hrudník, je žaludek volně zavěšen. Za určitých okolností se otočí kolem své osy a zaškrtí se. Zaškrtí se však nejen žaludek, ale také důležité velké cévy, následně dochází k šoku krevního oběhu. Mimo jiné mohou odumřít části žaludeční stěny nebo přilehlé orgány.

Krmení jak a kdy?

Ke stočení žaludku dochází většinou během několika minut až hodin po krmení. Pokud psa krmíte pozdě večer a nespí s vámi v ložnici, je více než jisté, že si příznaků torze nevšimnete. Z tohoto důvodu je dobré nekrmit psa po 18 hodině. V poslední době se spekuluje o tom, jestli ke zvýšenému počtu torzí nepřispívá krmení granulemi, tato tvrzení zatím nebyla spolehlivě potvrzena, ani vyvrácena. Určitě ale psa nechte po krmení v klidu. Pokud jdete cvičit nebo běhat, či skotačit na procházku, odsuňte krmení až po těchto aktivitách. Psovi také zabraňte zhltnout žrádlo naráz. Může při tom spolykat velké množství vzduchu. Krmíte-li více psů najednou, krmte je odděleně, protože pak nebudou tolik hltat. Psům s předpokladem pro torzi rozdělte krmnou dávku na 2-3 menší porce. Rovněž dobře zajistěte odpadkové koše a nádoby s krmením, aby se pes nemohl obsloužit bez vašeho vědomí a sníst velké množství krmení najednou. Jedním s doporučení pro krmení (i pití) je mít misky ve stojanu, ne přímo na zemi, tím, že pes žere ze země spolyká více vzduchu.

Rovněž se vyvarujte toho, aby pes vypil větší množství vody najednou. Pokud jdete na cestu, vezměte pití s sebou a psovi nabídněte několikrát menší množství vody.

Jak poznám,že má pes torzi?

Žaludek se stočí až když je naplněný (potravou, tekutinou nebo plynem, který pes buď spolyká, nebo se vytvoří při trávení). Pokud se žaludek stočí, nemůže se jeho obsah, ať už je jakýkoliv, pohnout dopředu ani dozadu. V té době se ale vytváří další plyny a tím se potíže ještě více zhorší. U psa se dostaví pocit plnosti, hlavu a krk natáhne směrem dopředu a pokouší se zvracet. Někdy má nafouklé břicho. V dalším stádiu se přidávají příznaky šoku krevního oběhu - pes je slabý a těžce dýchá. Při podezření na torzi na nic nečekejte a IHNED vyhledejte lékaře, protože čím déle torzi pes má, tím se jeho naděje na přežití rychle snižuje.

Jeden typ navíc - uložte si do mobilu telefonní číslo nejbližší veterinární ordinace, kde jsou na tyto operace zařízení, a to i v případě, že jedete na dovolenou (vyhledejte si takové číslo i pro tamní podmínky). Ušetříte si nervy a hlavně cenné minuty, které mohou vašemu psovi zachránit život.


Alergie na potravu

12. dubna 2009 v 14:36 | Lucie |  Strava psů
Alergie u psů jsou v dnešní době poměrně časté. Sužují nejen psa, ale i majitele a najít jejich zdroj nebývá snadné. Alergie na potravu činí 1-5% všech kožních onemocnění. Odhalit ale toho správného viníka je taková malá detektivka.

Klasická alergie je přehnaná reakce imunitního systému na určité látky obsahující proteiny. Podobně se může projevovat i nesnášenlivost, ale ta nemá s imunitním systémem moc společného. Nesnášenlivost existuje například na potraviny obsahující látku histamin, ta může mít za následek prudké reakce, mezi něž patří například svědění, potíže z dýcháním apod. Tyto reakce se podobají alergickým reakcím. Histamin je obsažen v některých druzích ryb, např. v makrelách. Také mléčný cukr může vyvolat nesnášenlivost, protože některým psům chybí enzym, který tráví mléčný cukr. Tito jedinci pak reagují průjmem. Další potraviny, jako například cibule nebo čokoláda obsahují pro psy jedovaté látky. Kromě toho mohou být potraviny znečištěny i jedy, které vytvořily bakterie a plísně. Reakce na tyto látky je u psů obzvláště prudká. Alergie je naproti tomu reakcí na proteiny (např. V masu nebo pšeničném glutenu). Alergie může propuknout již před dovršením prvního roku psa. Zcela běžně se stává, že pes žere danou potravinu určitou dobu a "najednou" na ni zareaguje alergicky.

Jak rozpoznat potravní alergii

Typickým příznakem jsou změny na kůži, někdy spojené se svěděním. Pokud pes sežere potravinu, která u něj alergii působí jen občas, začíná svědění 4-24 hodin po krmení. Pokud pes dostává nějakou složku potravy, na kterou je alergický každý den, pak se může škrábat nepřetržitě. Typickými zástupci alergenů bývají běžná krmiva, která obsahují hovězí maso a soju. Někteří psi mohou reagovat i na proteiny jehněčího nebo kuřecího masa.

Co s tím?

Pokud máte pocit, že váš pes trpí potravinovou (nebo jinou) alergií, vyhledejte veterináře. Ten vám pomůže zajistit eliminační dietu. To od vás sice bude vyžadovat nějaký čas, ale je to cesta, jak zjistit viníka alergie. Nezbytně nutná je ale spolupráce celé rodiny! Pes dostává 6-10 týdnů vámi připravenou potravu z přísad, které předtím nikdy nežral. V této době nesmí pes dostat nic jiného? protože by to mohlo vyvolat alergii! Zde je především nutná spolupráce rodiny. Žádné přikrmování pod stolem, žádné pamlsky... I jediný pamlsek může celou eliminační dietu pokazit. Po určité době je psovi podáno např. Hovězí maso a následně pozorujete reakci. Tímto způsobem se postupuje dál, až se objeví původce alergie. Důležité upozornění! Dietu neprovádějte podle vlastního uvážení, ale pouze pod dozorem veterináře.

Pokud objevíte původce alergie, úplně jej vyřaďte z jídelníčku psa. Psa krmte nejlépe potravou, kterou sami připravíte, dietu doplňujte vitamíny a minerály. Někdy pes reaguje alergicky na protein v hotovém krmivu, ale tentýž protein v čerstvé potravě, kterou jste připravili, snese.
Zdroj informací: Pes - správné krmení, Grada


Nejčastější chyby v péči o srst

12. dubna 2009 v 14:33 | Lucie |  Péče o psa

Po dlouhé zimě ke mně přichází řada majitelů pejsků, jejichž srst je v bídném stavu. Většina z nich musí bohužel sundat celý "kabátek" ze splstlé srsti, který se svléká tak, jako sepraný svetr. Taková zacuchaná s splstnatělá srst může přinést řadu problémů. Pejsek se nemůže ani podrbat. Pod takovou dekou se mohou začít vyskytovat podrážděná a zarudlá místa a někdy se může objevit i plíseň. Pokud to dojde takhle daleko, bude vás čekat návštěva veterináře a nezbytné výdaje za léčení. Abychom předešli takovým nepříjemným následkům, podívejme se na nejčastější chyby v péči o psí srst.

Nejdřív koupeme,pak češeme

Většina lidí vezme svého pejska do vany a ihned se vrhne do koupání. Potom ho, v lepším případě, vysuší fénem a pak ho jdou česat. Někdy pejsek uschne zabalený v osušce nebo běháním po bytě. Pokud postupujete při koupání svého pejska takto, určitě se budete potýkat s problémy. Srst se zacuchá ještě více a zacuchaná místa se promění ve splstlé koule. S takovou srstí si už laik neporadí a i odborník bude mít velké potíže. Něco mohou zachránit speciální balzámy (což není levná záležitost), ale v některých případech už pomůže jen pejska oholit. Tím trpí nejen srst psa, ale i nástroje střihače, které se po takové akci musí většinou poslat k nabroušení. Takové broušení není moc levná záležitost a tak se nemůžete divit, že vás pak celé stříhání přijde o hodně dráž.

Neředěné

Někteří pejsci se po koupání úporně drbou, jsou nervózní a tvoří se jim lupy. Srst je matná a cuchá se. I krátkosrstá plemena se potýkají s problémy. Zejména u nich majitelé často šetří na šamponu a tak koupí první, který jim padne do rukou. Většina lidí také nalije koncentrovaný šampon přímo psovi na záda a postupně ho vpravuje do zbylé srsti. Když však šampon splachuje, je problém vymýt ho důkladně, zejména na místě, kam jsme ho přímo nalili. Takové místo pak může být právě to, kde se pes úporně drbe. Z tohoto důvodu je mnohem lepší šampon před koupáním naředit do plastové lahve (dle velikosti psa). Ředění je zpravidla uvedeno na obalu šamponu. Pokud zde uvedeno není, můžete ho naředit např. V poměru 1:4. V naředěném stavu se šampon lépe vpravuje do srsti (ta musí být předem dobře namočená) a nevytváří se místa, kde byl silně koncentrován a dráždil kůži. Výjimku v tomto případě snad mohou tvořit jen šampony antiparazitní, kde by mohlo ředění snížit účinnost látky. I přesto je lepší nanést si takový šampon nejprve na ruce a pak jej vpravit do srsti než ho lít přímo na tělo.

Bez balzámu a kondicionéru

Aby se ušetřilo, mnoho majitelů vynechává použití kondicionéru nebo balzámu. U dlouhosrstých plemen je to však fatální chyba. Srst se špatně rozčesává, je vysušená a trhá se. Rozčesat takového pejska je těžký úkol a srst při tom velmi trpí a je poškozována. U psů jako je pudl či bišonek se srst kroutí jako po špatné trvalé a také se tak často chová. Většina těchto psů končí ve velmi krátkém sestřihu, protože delší srst lze tímto způsobem udržovat jen stěží.

Pro všechna plemena, i pro krátkosrstá je vhodné použití speciálních balzámů, které vyživí nejen srst, ale i kůži. Ta potom není vysušená a podrážděná.

Pozor ale na správné použití. Pokud chcete, aby byla účinnost kondicioneru nebo balzámu vidět, nechte balzám působit alespoň 10 minut, ideálně 20 min. Můžete udělat i zábal, podobně jako když ošetřujete vlasy. Poté nezapomeňte kondicioner nebo balzám dobře opláchnout.

Špatná strava

Nemohu zapomenout ještě na jednu chybu. Srst je odrazem celkového zdravotního a výživného stavu. Dietetické chyby, špatná strava, léky, březost a další věci se na ní většinou projeví. Pokud pozorujete, že po změně granulí má pes matnou srst, více líná nebo se drbe, vraťte se k těm původním. Takové účinky můžete pozorovat cca 1 měsíc po změně krmení. Ani nejlepší kosmetika nemůže napravit dietetické chyby nebo uzdravit nemoc.

Jak to tedy dělat správně? Na to se podíváme příště.


Přivolání psa je základ

12. dubna 2009 v 14:27 | Lucie |  Výcvik psa
Prvním a v životě se psem asi nejdůležitějším cvikem je přivolání psa.

Už jenom proto, že nám umožní dostat vzdáleného psa k sobě a posléze na vodítko a předejít tak mnohým nepříjemným a pro psa nebezpečným střetnutím, např. s mnohem větším psem, rozjetým autem, ale také například s malými dětmi a pod.

Přivolání začínáme cvičit už u malých štěňátek okolo jednoho měsíce věku zvykáním na jejich jméno. Psa oslovíme jménem a dáme mu malý pamlsek. Jako pamlsek se mi osvědčily spíše měkčí poživatiny např. malé kousky uzenin nebo malé piškoty. Pes je nemusí dlouho kousat a rychle je zhltne. Tady však pozor na ostré a kořeněné uzeniny, které jsou pro psy nevhodné! Nejlepší jsou dietní párky nebo speciální uzeniny pro psy.

Oslovení, odměnu pamlskem a pochvalu můžeme opakovat několikrát po sobě, v nepravidelných krátkých intervalech. Takovou sérii bychom měli opakovat několikrát za den. Již za několik dní pes na vyslovení svého jména živě a radostně reaguje.

Pokud jsme od psa vzdáleni několik kroků, při oslovení ukazujeme psovi pamlsek a voláním jeho jména ho lákáme k sobě. Ihned po přiběhnutí dáme psovi pamlsek a radostně jej pochválíme. Chvilku si se psem pohrajeme a pokud projeví pes touhu znovu se od nás vzdálit, necháme ho jít za vlastní zábavou. Po chvíli jej znovu zavoláme a po přiběhnutí znovu odměníme a pochválíme a znovu necháme odejít. Mnoho lidí dělá chybu, že psa přivolává pouze proto, aby jej vzápětí připnuli na vodítko, zavřeli do kotce nebo podrobili dalším cvikům. Pes si pak vytvoří spojení přivolání = nepříliš příjemná povinnost a přibíhá, či spíše přichází k psovodovi nerad a bez zájmu.

Jakmile k nám po oslovení jménem začíná pes přibíhat, zvětšíme trochu vzdálenost a když se pes rozběhne k nám, voláme "ke mně" - můžeme přidat i pochvalu "tak je hodný, ke mně" a po přiběhnutí psa odměníme a chválíme. Docílíme tak zároveň dvou věcí: Zvykneme rychle a pevně psa na jeho jméno a docílíme toho, že povel ke mně si pes spojí se situací, kdy už rychle běží k nám. Kdybychom na psa volali zrovna "ke mně" a on dosud nevěděl co to znamená, museli bychom povel zřejmě několikrát opakovat a dosáhli bychom pouze toho, že pes si zvykne povel slyšet a nijak na něj nereagovat.

Přivolání cvičíme nejdříve v klidném prostředí bez rušivých vlivů, např. doma na dvorku, na louce za domem a pod. Přítomnost dalších psů nemusí být na škodu. Přivoláme psa klidně uprostřed hry se svými psími kamarády, odměníme jej a klidně jej propustíme k další hře. Samozřejmě, že k přivolání nejdříve využíváme chvilky, kdy pes sám přeruší hru, zvedne hlavu a podívá se na nás. Po krátkém čase (několik dnů) už jistě budeme schopni přivolat psa skutečně i uprostřed hry.

Pokud na zavolání svého jména a nebo na "ke mně" pes nijak nereaguje a dál si hraje nebo například očichává zajímavé místo a pod. snažíme se ho zaujmout ukazováním pamlsku, svou výraznou gestikulací - nabízením hry a pod. Jestliže je to neúčinné a pejskovi se od vlastní zábavy k nám nechce, v klidu si pro něj příjdeme - ! Pozor nikdy psa nehoníme !, uchopíme jej v klidu za obojek, jeho nežádoucí činnost přerušíme cuknutím a povelem např. "ne". Ihned odvedeme psa o pár kroků dál, ukážeme mu pamlsek a dáme mu znovu povel "ke mně". Jakmile pes přijde, radostně jej pochválíme, odměníme a dáme mu volno. Případně po chvilce cvik jednou zopakujeme.

Pokud se nám někdy stane, že se od nás pes vzdálí např. za zvěří a na povely nereaguje a přibíhá k nám až po nějaké době, nikdy nesmíme psa trestat, ale naopak ukázat psovi odměnu a radostně jej voláme k sobě. Kdybychom psa při nácviku přivolání trestali, spojil by si tento cvik s nepříjemnými pocity a nechtěl by k nám přibíhat anebo by přibíhal neochotně a se strachem.

Zaujímání polohy před psovodem a přisednutí k noze začínáme cvičit až v době, kdy už k nám pes přibíhá jistě a radostně. Zaujímání polohy sedni před psovodem je vcelku jednoduché - prostě ukážeme pejskovi pamlsek asi ve výšce našeho hrudníku, pes si pro něj zkusí vyskočit, ale protože na něj nedosáhne (myšleno u štěňat), většinou sám předsedne a pamlsek dychtivě sleduje, pak teprve psovi pamlsek dáme - pouze pokud pes sedí. Po několika opakováních pes sám automaticky začne zaujímat polohu vsedě.

Výše uvedený postup výcviku přivolání můžeme vyzkoušet i u staršího psa, který přivolání dosud nezvládá.

Mějte na paměti, že přivolání není jen obyčejný cvik, ale je i zásadním vyjádřením vztahu psovoda a psa.

Zdroj:cz-pes.cz

Kam dál